Deklinace neuter


a) substantivní deklinace


1. vzor tvrdý: město


Lsg. -ě(e), -u, -ě(e)/-u:

- koncovka -ě(-e) je vývojově starší, spojena s konsonantickými alternacemi (starší slov. zásoba:
v hnízdě, sufix -dlo: o sedadle)

- koncovka -u většinou u slov se sufixy -stvo, -ko, -čko, -ivo (panstvu, jablku, městečku, barvivu)
+ slova neutvořená, slova přejatá (v šeru, o procentu)

dubletu-ě(e)/-u má přesně nevymezitelná skupina slov, např. o mléku / v mléku, o jaru / na jaře



Lpl. -ech, -ách, -ích/-ách:

- koncovka -ech: divadlech, těstech, pásmech …

- koncovka -ách: u zdrobnělin: o kolečkách a u zakončení na veláru před koncovkou -o (po tangách,
po suchách)

- dubleta -ích/-ách: u sufixu -sko, -isko (střediscích/střediskách)



2. vzor měkký: moře

Gpl. -í, -Ø

- koncovku -í má většina jmen vz. moře

- koncovka nulová je u jmen se sufixem -iště (sídlišť, kromě hřišť/hřiští)



3. vzor stavení

velká homonymie tvarů



4. vzor kuře

smíšený – část tvarů jako typ měkký, část jako typ tvrdý

názvy mláďat, nedospělých částí rostlin a některá další (štěně, poupě, koště)








Pozor!

oči, uši, kolena, ramena - v plurálové deklinaci v některých pádech duálové tvary, jde-li o názvy
částí těla

zastarale rámě (vz. kuře)

léto – v pl. zkrácené tvary ve významu „roky“ (mnoho let), nezkrácené tvary ve významu roční období
(léta, létům)

nebesa (vz. město), ale na nebesích

století – v pl. století/staletí

dítě – v sg. rod střední (vz. kuře), v pl. rod ženský (vz. kost)

hrabě, kníže – v sg. maskulinum živ., v pl. neutrum (vz. kuře)




b) adjektivní deklinace


typ mladý: vstupné, nájemné, školné, Jílové

typ měkký: telecí, hovězí, Strašecí