1. Převeďte spojení uvozovací věty a přímé řeči na souvětí. "Nejdůležitější pro českou malou otevřenou ekonomiku bude vývoj v eurozóně," uvedl finanční analytik. ® Finanční analytik uvedl, že nejdůležitější pro českou malou otevřenou ekonomiku bude vývoj v eurozóně. Ondra se rozběhl do lesa. Ozýval se hned zprava a hned zleva. „Máte něco?“ ptal se každou chvíli. „Ohromné hřiby,“ odpovídala mu Jura se smíchem. „A co ty?“ ptala se. „Jednu lišku a jednu holubinku,“ chlubil se Ondra. „Lišku tam nech a holubinku zahoď. Máma tě s ní vyhodí,“ varovala ho Jura. Hana začala trhat květiny, ale zanedlouho ji to unavilo. Obtěžovala ji i natrhaná kytice, a proto ji zahodila. „Kde jsme?“ zeptala se bázlivě. „Znám to tu jako své boty,“ uklidňovala ji Jura. „Ale jestli chceš, tak se vrátíme, a toho houbaře tu necháme,“ navrhovala. „Ještě kousek,“ rozhodla se Hana. Za chvíli hlesla: „Mám žízeň.“ „Tady není nic k pití. Jenom voda z potoka, a tu pít nemůžeš,“ vysvětlovala Jura. Ondra z dálky zavolal: „Holkýý!“ Máte něco?“ Jura se svým voláním obrátila na všechny světové strany. Křičela ze všech sil na Ondru, aby ji slyšel: „Honem se vrať! Půjdem už domů!“ A zavolala znovu, aby se ujistila: „Slyšíš nás?“ Les oněměl. Je ticho. „Nezabloudí?“ zeptala se Hana a stírala si z čela pot. (Podle H. Šmahelové, 1975; upraveno) 2. V následujících textech převeďte části vytištěné kurzívou – nepřímou řeč na řeč přímou. Vzor: Nějaký člověk za mnou přišel a ptal se, jak se dostane na nádraží. ® Nějaký člověk za mnou přišel a ptal se: „Jak se dostanu na nádraží?“ Lucius se neobjevil mezi přáteli už několik měsíců. I v divadle o přestávce se přátelé jeden druhého ptali, zda neví, co je s Luciem, ale každý odpovídal, že o něm nemá žádné zprávy. Avšak malíř karikaturista se ozval, že Lucia navštívil už dvakrát, ale že Luciova žena ho nepustila ani do předsíně. Jen pokrčila rameny a řekla, že Lucius stůně. (Podle E. Bešťákové, 2000; upraveno) Lucie se pokoušela vyjmout si kontaktní čočku z oka. Poprosila Zoru, aby jí přinesla zrcátko. Po nějaké době hlesla, že jí to nejde, že čočku nemůže nahmatat. Zora se nabídla, že jí ji vyndá. Když ale Lucie ucítila u oka Zořin ostrý pěstěný nehet, zakvílela, že jí kamarádka vypíchne oko. A pak řekla, že to raději zase zkusí sama. Zora povzdechla, že jí přece chtěla jen pomoci. Za chvíli se zeptala, zda už má Lucie tu čočku z oka venku. Lucie zničeně hlesla, že pořád ne. Zora se zeptala, zda není možné, že by jí ta čočka třeba už vypadla. Lucie namítla, že těžko, že ona bez brýlí nebo bez čoček dobře nevidí a teď že vidí úplně jasně, že tedy čočku musí v oku pořád mít, jenom ji nemůže nahmatat. Pak se Lucii konečně podařilo zachytit tenkou blanku čočky a vyndat ji z oka. Druhá čočka už šla mnohem lépe. Lucie s uspokojením konstatovala, že už ví, jak na to. Upozornila ale Zoru, že ona ještě nemůže jít spát, protože musí čočky vždy po použití vyvařit. (Podle I. Březinové; upraveno)