Gramatické prostředky textové soudržnosti

Řadíme k nim především prostředky gramatické shody mezi výrazy nacházejícími se v různých větách po
sobě následujících v textu:

(a) gramatická shoda adjektiva nebo rodového zájmena ve větě jedné se substantivy ve větě jiné,
zpravidla předchozí, srov. např. A: Měli s sebou stan? B: Měli, vypůjčený (cituje Hrbáček, 1994:
30);

(b) shoda gramatických kategorií určitého slovesa ve větě jedné s vyjádřeným subjektem ve větě jiné
(zpravidla předchozí) – shoda v osobě a čísle, resp. též ve jmenném rodě u příčestí: Místní
ochotníci mají už dlouhou divadelní tradici. Sehráli za padesát let na sto her (cituje Hrbáček
1994: 30); Minulé léto bratr nanosil plno hub. I nám dal, dokonce je přivezl už usušené a zavařené
(cituje Čechová a kol., 2000: 368).

Potřeba respektovat gramatickou shodu a zachovat její vyjádření ve vztahu substantivum – adjektivum
omezuje někdy i možnost konkurence rodových podob zájmen a zájmena to v konstrukcích ten/ta + být +
adjektivum ženského nebo mužského rodu (srov. kap. 2.2.2 C): Hodně bude záležet na stavu hřiště.
Švancara s Pacandou by mohli těžit z kombinační hry, ale ta by na blátivém terénu nebyla možná.
(SYN) Anaforiku ta nemůže konkurovat anaforikum to bez změny gramatického rodu slovesa a
přísudkového adjektiva. A  pokud by bylo užito zájmeno to a současně by se změnily tvary slovesa a
predikativního adjektiva, změnil by se vztah mezi větou s anaforikem a předchozím textem. Slovo to
by neodkazovalo na pojmenování kombinační hra, ale na obsah celé věty, srov.  Švancara s Pacandou
by mohli těžit z kombinační hry, ale to by na blátivém terénu nebylo možné.


Jako kohezní prostředky mohou fungovat i výrazy, jejichž tvar ve větě je vyjádřením determinačního
vztahu řízeností ke slovu ve větě předchozí. Takové vyjádření determinace mezi slovy v různých
větách je umožněno elipsou (opakovaného) slovesa. V následujících textech zvýrazněná substantiva
v eliptických větách implikují determinační vztah ke slovesu v předchozí větě, vyjádřený řízeností:

„A které řeči ovládáte vy, když jste byl v diplomacii?“ chtěl vědět Strong. „Jako vy, španělštinu.
Trochu francouzštinu. Trochu ruštinu. A němčinu. Nepatrně arabštinu." (SYN)


Nejen majetkové vyrovnání, ale jak budeš vlastně žít, jaké bude tvoje místo ve společnosti, jak se
budeš cítit a za koho se budeš považovat, jistě ne jen za chlapa, kterého opustila žena. (SYN)