i62      SCENES DE LA VIE PRIVfiE
LE FERE GORIOT 163
Quoique touche de ce retour soudain, Eugene se dit en s'en allant:
— Rampe, supporte tout. Que doivent etre les autres, si, dans un moment, la meilleure des fem-mes efface les promesses de son amitie, te laisse lä comme un vieux Soulier ? Chacun pour soi, done ? II est vrai que sa maison n'est pas une boutique, et que j'ai tort d'avoir besoin d'elle. II faut, comme dit Vautrin, se faire boulet de canon.
Les ameres reflexions de l'&udiant furent bien-t6t dissipees par le plaisir qu'il se promettait en dinant chez la vicomtesse. Ainsi, par une sorte de fatality, les moindres evenements de sa vie conspi-raient ä Ie pousser dans la carriere ou, suivant les observations du terrible sphinx de la maison Vau-quer, il devait, comme sur un champ de bataille, tuer pour ne pas etre tue, tromper pour ne pas £tre trompe; 011 il devait deposer ä la barriere sa conscience, son cceur, mettre un masque, se jouer sans pitie des hommes, et, comme a Lacedemone, saisir la fortune sans etre vu, pour meriter la cou-ronne. Quand il revint chez la vicomtesse, il la trouva pleine de cette bonte gracieuse qu'elle lui avait toujours temoignee. Tous deux allerent dans une Salle ä manger oü le vicomte attend ait sa femme, et oü resplendissait ce luxe de table qui sous la Restauration fut pousse, comme chacun le sait, au plus haut degre. M. de Beauseant, sem-blable ä beaucoup de gens biases, n'avait plus guere d'autres plaisirs que ceux de la bonne chere ; il etait, en fait de gourmandise, de l'ecole de
Louis XVIII et du due d'Escars. Sa table offrait done un double luxe, celui du contenant et celui du contenu. Jamais semblable spectacle n'avait frappe les yeux d'Eugene, qui dinait pour la premiere fois dans une de ces maisons ou les grandeurs sociales sont hereditaires. La mode venait de supprimer les soupers qui terminaient autrefois les bals de l'Em> pire, ou les militaires avaient besoin de prendre des forces pour se preparer a tous les combats qui les attendaient au dedans comme au dehors. Eugene n'avait encore assiste qu'a des bals. L'aplomb qui le distingua plus tard si eminemment, et qu'il com-mencait a prendre, l'emp£cha de s'£bahir niaise-snent. Mais, en voyant cette argenterie sculptee, et les mille recherches d'une table somptueuse, en admirant pour la premiere fois un service fait sans bruit, il £tait difficile a un homme d'ardente imagination de ne pas prSferer cette vie constamment elegante a la vie de privations qu'il voulait em-brasser le matin. Sa pensee le rejeta pendant un moment dans sa pension bourgeoise j il en eut une si profonde horreur, qu'il se jura de la quitter au mois de Janvier, autant pour se mettre dans une maison propre que pour fuir Vautrin, dont il sen-tait la large main sur son epaule. Si Ton vient a songer aux mille formes que prend a Paris la corruption, parlante ou muette, un homme de bon sens se demande par quelle aberration 1'Etat y met des ecoles, y assemble des jeunes gens, comment les jolies femmes y sont respecters, comment Tor 6tal6 par les changeurs ne s'envole pas magique-
i64      SCENES DE LA VIE PRIVfiE
ment de leurs sebiles. Mais, si Ton vient ä songer qu'il est peu d'exemples de crimes, voire de dehts commis par les jeunes gens, de quel respect ne doit-on pas dtre pris pour ces patients Tantales qui se combattent eux-memes, et sont presque toujours victorieux ! S'il etait bien peint dans sa lutte avec Paris, le pauvre etudiant fournirait un des sujets les plus dramatiques de notre civilisation moderne. Madame de Beauseant regardait vainement Eugene pour le convier ä parier, il ne voulut rien dire en presence du vicomte.
— Me menez-vous ce soir aux Italiens ? demanda la vicomtesse ä son mari.
— Vous ne pouvez douter du plaisir que j'aurais ä vous obeir, repondit-il avec une galanterie mo-queuse dont Vetudiant fut la dupe ; mais je dois aller rejoindre quelqu'un aux Varietes.
— Sa maitresse, se dit-elle.
— Vous n'avez done pas d'Ajuda ce soir? demanda le vicomte.
— Non, repondit-elle avec humeur.
— Eh bien, s'il vous faut absolument un bras, prenez celui de M. de Rastignac.
La vicomtesse regarda Eugene en souriant.
— Ce sera bien compromettant pour vous, dit-elle.
— Le Francais aime le peril, parce qu'il y trouve fa gbire, a djt M- ^ Chateaubriand, repondit Rastignac en s'inclinant.
Quelques moments apres, il fut empörte pres d,e madame de Beauseant, dans un coupe rapide,
LE P£RE GORIOT
165
au theatre ä la mode, et crut ä quelque feerie lorsqu'il entra dans une löge de face, et qu'il se vit le but de toutes les lorgnettes concurremment avec la vicomtesse, dont la toilette etait delicieuse. II marchait d'enchantements en enchantements.
— Vous avez ä me parier, lui dit madame de Beauseant. Ah ! tenez, voici madame de Nucingen ä trois loges de la notre. Sa sceur et M. de Trailles sont de 1'autre cote.
En disant ces mots, la vicomtesse regardait la Ioge ou devait etre mademoiselle de Rochefide, et, n'y voyant pas M. d'Ajuda, sa figure prit un eclat extraordinaire.
— Elle est charmante, dit Eugene apres avoir regarde madame de Nucingen.
— Elle a les cils blancs.
— Oui, mais quelle jolie taille mince !
— Elle a de grosses mains.
— Les beaux yeux !
— Elle a le visage en long.
— Mais la forme longue a de la distinction.
— Cela est heureux pour eile qu'il y en ait la. Voyez comment eile prend et quitte son lorgnon ! Le Goriot perce dans tous ses mouvements, dit la vicomtesse au grand etonnement d'Eugene.
En effet, madame de Beauseant lorgnait la salle et semblait ne pas faire attention ä madame de Nucingen, dont elle ne perdait cependant pas un geste. L'assemblee etait exquisement belle. Delphine de Nucingen n'etait pas peu flattee d'oc-cuper exclusivement le jeune, le beau, l'elegant
Ačkoliv se cítil tímto obratem dotčen, přece si na odchodu řekl:
— Pokoř se, vydrž všechno! Jaké musí být ty ostatní, když nejlepší ze všech škrtne rázem sliby přátelství a odhodí tě jako starý střevíc? Tož tedy každý jen pro sebe? Pravda, její dům není kramářská bouda a není ode mne správné, že jí chci využít. Člověk musí být, jak říká Vautrin, jako dělová koule.
Trpké studentovy úvahy byly zanedlouho rozptýleny radostí, kterou si sliboval, že mu přinese večeře u vikom-tesy. Tak jakýmsi osudovým řízením vháněly ho lstivě nejdrobnější příhody jeho života na dráhu, na níž podle názoru hrozivé sfingy pensionu paní Vauquerové musí zabíjet jako na bitevním poli proto, aby nebyl sám zabit, a klamat, aby nebyl klamán, na cestu, u jejíchž závor je nutno odložit svědomí i srdce, nasadit si masku a zahrávat si nemilosrdně s lidmi a nikým neviděn chopit se štěstí, aby si jako v Lakedaimonu (čili Spartě, věhlasném starořeckém městě, pozn. red.) zasloužil vítězný věnec.
Když se vrátil k vikomtese, oplývala již zase onou vznešenou laskavostí, jakou mu vždy prokazovala.
Odebrali se společně do jídelny, kde vikomt očekával svou choť a kde tabule zářila přepychem, který, jak je všeobecně známo, dostoupil za Restaurace (1814-1830, pozn. red.) nejvyššího stupně. Pan z Beauséantu, jako většina blaseovaných lidí, neměl již jiné radosti než dobré jídlo. Byl odchovancem labužnické školy Ludvíka XVIII. (1755-1824, pozn. red.) a vévody z Ercarsu. Proto se jeho stůl vyznačoval dvojím přepychem: přepychem úpravy a přepychem jídel. Evženovy oči nespatřily dosud podobné divadlo, neboť po prvé jedl v jednom z oněch domů, kde společenská okázalost je dědičná. Móda vytlačila právě hostiny, jimiž kdysi za císařství končívaly plesy, při nichž se musili vojáci posilnit, aby byli připraveni na všechny ty potyčky, které je očekávaly vně i uvnitř země. Evžen se doposud účastnil jen plesů. Sebe-
vědomí, jehož v pozdější době dosáhl takovou měrou a
< které se již začínalo v něm probouzet, mu nedovolovalo projevit pošetilý úžas. Avšak když uzřel všechno to tepané stříbro a tisíce drobností honosné tabule a po prvé se mohl obdivovat nehlučné obsluze, bylo zatěžko člověku tak ohnivé obrazotvornosti nedat přednost tomuto životu plynulé elegance před životem plným strádání, jemuž se chtěl ráno zaslíbit.
Zabloudil na okamžik v myšlenkách do svého měšťác-kého pensionu; zmocnila se ho taková hrůza, že si přísahal, že odtamtud v lednu uprchne, jednak aby se usadil v nějakém čistém domě, jednak aby unikl Vautrinovi,
< jehož pádnou ruku cítil neustále na svém rameni. Uvá-žíme-li tisíc ať již zjevných či utajených tvářností, jež na se bere v Paříži korupce, člověk zdravého rozumu si položí otázku, jaké poblouznění přivedlo stát k tomu, aby tu zřizoval školy a shromažďoval mládež, jak je možné, aby tu byly krásné ženy ctěny a zlato, vyložené směnárníky, nezmizelo kouzelně s jejich misek. Uvě-domíme-li si však, jak málo zločinů, ba i přečinů bylo spácháno mládeží, jakou úctou musíme být jati k těmto trpělivým, mezi sebou vzájemně a téměř vždy vítězně bojujícím Tantalům! Kdyby byl věrně vykreslen boj ubohého studenta, poskytl by jeden z nejdramatičtějších námětů naší moderní civilisaci.
Marně paní z Beauséantu vyzývala zrakem Evžena k hoyoru — nechtěl se v přítomnosti vikomtově rozhovořit.
I „Nedoprovodíte mě dnes večer do Italské opery?"
obrátila se vikomtesa k manželovi.
„Jistě nepochybujete, s jakou radostí bych vám vyhověl," odvětil s posměšnou rytířskostí, jíž se dal student napálit, „ale musím jít za kýmsi do Variétés."
— Za milenkou, — pomyslila si.
„Cožpak Ajuda dnes nepřijde?" pokračoval vikomt.
„Ne," odvětila mrzutě.
118