m. mm ä > * "t Jf"'. Studium kmitavého pohybu. Lineárni oscilátor. Tuhost pružiny 1. Uncární oscilátor. j P* /^ * Odvoďte pohybové rovnice: : . *š~ |^ *_£_ • telesa na pružině f irJžQs**- u«. <čWc' fifiíM»^J «C k t t k t j " f Ukažte, že teleso na pružině lze považovat za lineární oscilátor. I. ' ■ t 2. Průběh kmitu závaží na pružině. Těleso na pružině Lze považovat za lineárni oscilátor, průběh kmitů tedy popisuje rovníce u(t) = UQ -sinipt + g>0 ) t popište význam jednotlivých členů . Voíime-li okamžik, kdy začínáme měřit čas, ve chvíli, kdy oscilátor prochází rovnovážnou polohou, pak (p^ ~ 0 pro ( = 0 a rce kmitů se zjednodušší «(/) = «„ • sln((iů() Volíme-li okamžik, kdy začínáme měřit v maximální krajní poloze, bude tedy počáteční fáze—, v takovém případě bude mít rce tvar. «(/) = u0 • sin(<í>r+—). • 2 2 3. Určení tuhosti pružiny Tuhost pružiny určujeme buď statickou metodou na základě prodloužení Av pružiny zatížením známou silou nap?, tn-g . f , m-g nebo dynamickou metodou a to na 2ákladě vztahu odvozeného z pohybové rovnice pro lineární oscilátor. Pomůcky: metr, sada pružin, těles, váhy, stopky, optická závora,stojan" : Hmotnost tělesa určíme vážením, dobu kmitu oďečxtáme stopkami, případně pomocí optické . závoryJProdtoužení pružiny odečítáme napřJatetómetrem (dalekohled s nitkovým křížem a odečtem, přesnost ur&ri^^O.lmm). . _ Orientační postup: . • .YjteajKdw pružiny, ríwsná t&esa, inQine jgi& . ' • ode&emepoIohynmtJzenéa2á^^ a odečítáme odpovídající polohy V* • zavcame teleso na pruäau, oznacinKioviMváznoupoloíai • uvedeme soustavu do kmitavého pohybu • měňme časový interval několika kmitů • opakujeme pro jinou pnižinu, pro jmé zatížení Zpracování a vyhodnocení měření S Získané hodnoty vyneste do přehledných tabulek, uveďte zjištěnou hodnoty tuhosti jednotíivých pružin, krajní chyby měření. S Sestrojte graf závislosti T2 na hmotnosti kmitajícího tělesa, určete směrnici proložené přímky a z ní vypočtěte tuhost pružiny. • Jaký vliv má na vámi zjišťované skutečnosti vlastní hmotnost pružiny ? ^ .Proveďte odhad korekce Am na vlastní hmotnost pružiny, kterou je nutno přičíst ke hmotnosti závaží. (Uvažte, jal: je nutno posunout graf, aby odpovídal teoretickému průběhu). 4. Tlumené kmity Pohybová rce pro tlumený oscilátor má tvar: dř dl Pokud tlumeni není příliš velké kmitá oscilátor tak, že se jeho amplitudy kmitů exponenciálně zmenšují a frekvence kmitů se poněkud snižuje. „2 _ _J x2 (O =0a—O K charakterizováni tlumeného oscilátoru se často používá tzv.faktoru kvality nebo prostě Q-faktoru. Ten je definován jako 2xnásobek podílu energie oscilátoru v daném okamžiku a energie ztracené během následující periody: W I ů) 0 = 7.k--— g 1k-, zápis je přehlednější vervaní Q = —. W„-W„x 2ST0 ť J V J T 25 Q faktor je dobré měřítko kvality oscilátoru, je-li Q faktor vysoký, oscilátor se utlumí až po velikém počtu kmitů, naopak nízký Q faktor informuje o relativně vysokých ztrátách energie oscilátoru. Velikost tlumení se charakterizuje i jiným způsobem.Uvedeme ještě dva jiné používané parametry, jedním z nich je útlum X. A(i+T) í/0«p(-£(/+7)) m ' . . • > Druhým je tzv.Iogaritmický ďekrement útlumu, který představujejen pozměněné vyjádření předchozího ■ " "" 5f rX. - &=h.X=ST respektive In X■ íy "• Q Postup: Udělte matematickému kyvadlu rozkyv asi 30-50cm, měřte, jak se mění amplituda kmitů kyvadla s časem. Poraůckyrměrítko, matematické kyvadlo délky přes 2m, olověná kulička Zpracování měření Ve vhodných souřadnicích (semilog.) naneste průběh amplitudy kmitů na čase. Ze získaného grafu určete součinitel tlumen? daného kyvadla a jeho O faktor.