Frustrace, deprivace, stres ÒStav, kdy je člověku znemožněno dosáhnout uspokojení nějaké subjektivně důležité potřeby, ačkoli byl přesvědčen, že tomu tak bude. ÒPřekážka na cestě k cíli, zmaření. ÒDeprivace je stav, který vzniká jako následek takových životních situací, kdy subjektu není dána příležitost uspokojovat některé ze základních psychických potřeb v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu. ÒStrádání ÒNadměrná, nepřiměřená zátěž neúnikového typu, která vede k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové poškození, psychosomatickým poruchám, tlak, tíže. ÒProjevuje se prostřednictvím adaptačního syndromu (GAS, H. Seyle). Ò ÒStav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou, (odezva na poškození nebo ohrožení organismu). Ò ÒStresor – činitel vnějšího i vnitřního prostředí vyvolávající v organismu stav stresu či stresovou reakci; příčina navozující stres. Ò ÒJe funkční stav živého organismu, kdy je tento organismus vystaven mimořádným podmínkám (stresorům), a jeho následné obranné reakce, které mají za cíl zachování homeostázy a zabránit poškození organismu. Ò ÒJe ovlivňován intenzitou stresoru a naší psychofyzickou odolností. Pro někoho může byt stresor vzrušující výzvou, pro jiného ničivým tlakem. Tělo se snaží přizpůsob, po delší době se pak hroutí. ÒJe-li člověk ve stresu, zvýšená hladina hormonu nadledvinek burcuje mozek k pohotovosti, dojde k produkci stresových hormonů adrenalinu a noradrenalinu a ty vyvolají aktivaci sympatického nervového systému. Projevuje se zvýšenou látkovou výměnou, nedostatečným prokrvením trávicích orgánů. Plíce a srdce pracují intenzivněji, stoupá krevní tlak, játra vyplavují cukr do krve. Tělo se mobilizuje, nastupují psychické reakce strach, hněv, agrese, zhoršená pamět, pozornost, nesoustředěnost. Ò Ò Ò ÒEustres – pozitivní zátěž, v přiměřené míře stimuluje jedince k lepšímu výkonu, projevuje se i při zátěži např. svatba, narození dítěte, …aj. ÒDistres – nadměrná zátěž, která může jedince poškodit a vyvolat onemocnění či dokonce smrt, nepříjemně pocitovaný (H. Seyle, 1988) Ò Ò ÒDruh psychofyzické reakce na vnitřní a vnější zátěž. ÒVnější stresory: chlad, teplo, hluk, časová tíseň, nároky okolí, pracovní úkoly, mezilidské vztahy , závažné životní události, .. ÒVnitřní stresory: rysy osobnosti, vysoké ambice, vysoká očekávání, perfekcionismus, vysoké nároky na sebe, vysoké ideály, vlastnosti osobnosti, .. ÒGAS Seyle (1976) Obecný adaptační syndrom Ò Ò1. fáze - poplachová (alarmová), člověk se dostane do stresového šoku, pokouší se svůj stres zvládnout, organismus se připraví na ztížené podmínky, mobilizace obranných mechanismů (aktivace sympatiku) Ò2. fáze - stadium rezistence, organismus se snaží optimálně se stresem vyrovnat, adaptuje se na stres, pracuje ve ztížených podmínkách, různá úroveň adaptace Ò3. fáze – vyčerpání, organismus není schopen zvládnout stres, selhání adaptační schopnosti organismu, po delší době se organismus zhroutí, kolaps Ò Ò ÒIndividuální odolnost vůči zátěži ovlivňuje důvěra ve vlastní síly a možnost ovlivňovat události a lidi a typ reakce na stres ÒVagotonik – převaha parasympatiku, tlumivé účinky na organismus (snížení tepové frekvence, pokles tlaku), nižší vzrušivost, snesou silnější zátěž ÒSympatikotonik – převaha sympatiku, povzbuzující účinek na organismus, tělo je ve stavu pohotovosti (uvolnění adrenalinu, prokrvení svalů, zrychlení dechu, zvýšení tlaku), vysoce náchylný ke stresu ÒMyšlenkové a pocitové vzory, které vyvolávají stres jsme si osvojili během dětství ve své rodině. ÒÚkol: Která pravidla platila ve vaší rodině? ÒNěkterá omezující pravidla (Musím se o druhé starat více než sám o sebe. Musím všechno udělat perfektně. Musím si klást vysoké cíle. Budu milován jen tehdy, když podám dobrý výkon. Nesmím říkat ne, ostatní mne nebudou mít rádi. Musím vyhovět všem nárokům jiných lidí.) ÒOsobnost typu A - Infarkt ÒOsobnost typu B ÒOsobnost typu C . Cancer ÒOsobnost typu D - Distres ÒÚsilí o výkon, ,soupeřivost, netrpělivost, agresivita, silná ctižádost ÒNedokážou se uvolnit a odpočívat (jen když něco dokážu, mám nějakou cenu) ÒPotlačují, zamlčují příznaky stresu, vyhoření, Ò2 x větší riziko infarktu, vysoké pracovní tempo ÒPracovně velmi úspěšní, dostává se jim neustále uznání jejich okolí, to posiluje typ chování A ÒOsobnost koronární (infarktogenní chování), hypertenze. ÒNadměrná aktivace organismu ÒPráce ho nestresuje, nepotřebuje soutěžit, vyhrávat ÒSpolupracuje ÒUmí odpočívat, má smysl pro relax a uvolnění Ònení workholik, nenaží se o mimořádnou úspěšnost, Òklidný, vyrovnaný, má osobní záliby a koníčky ÒUmí se prosadit Ò Ò ÒKarcinogenní osobnost ÒPesimistické sklony, trpí syndromem bezmocnosti a beznaděje ÒPocit neovlivnitelnosti svého stresu má vliv na sníženou imunitu ÒVyhýbají se konfliktům, hostilita se obrací dovnitř, Òpřehnaně trpěliví, pasivní, úzkostní, svědomití, bojácní ÒNekritická poddajnost, hodní ÒNeprojevuje záporné city, škodí svému zdraví ÒČasto somatizují ÒVysoká míra emočního distresu ÒDitresovaná osoba s tendencí silněji prožívat negativní emoce (deprese, anxiozita) a současně potlačovat své pocity ÒSilné prožívání strachu, obavy, které nedává najevo ÒCítí se pod tlakem ÒRiziko kardiovaskulárních poruch ÒHormon neuropeptit Y (NPY) se uvolňuje během stresu a zabraňuje správnému fungování imunitního sytému. ÒOslabuje funkci buněk, které slouží k vyhledávání a zneškodnění patogenních bakterií a virů v těle Ò(Garranův ústav Sydney, Fabienne Mackay, Herbert Hercog) ÒUčitelská profese je zvláště zatížená stresem ÒChronický stres – trvalá zátěž x akutní stres ÒMůže vést k syndromu vyhoření lze jej popsat jako stav, kdy se člověk cítí emocionálně, duševně a tělesně unavený. Má pocity bezmoci, beznaděje, nemá chuť do práce ani radost ze života. Je to plíživé psychické vyčerpání. (Pines, 1985) Òrychlé změny vzdělávacích projektů a organizace školy Òšpatné pracovní podmínky, včetně osobních vyhlídek na zlepšení postavení v práci Òčasový tlak Òkonflikty s kolegy Òpocit, že společnost nedoceňuje práci učitele. ÒJe-li učitel pod vlivem stresu, snižuje to kvalitu jeho výkonu, ztrácí uspokojení z práce a motivaci, zhoršují se jeho vztahy s žáky ve třídě. Ò Ò Ònekázen žáků Òčasový tlak Òjasně vymezené hodiny potřebné k výkonu své práce Òkritika inspektorů, rodičů, vedeni Ònedostatek prostředků k pravidelnému vzdělávání Òmalý podíl na řízení školy a přijímaných rozhodnutích Òpracuje s dětmi v relativní izolaci Òosamělé povolání ÒJe chronický stres. Fáze: Ò1. Nadšení – vysoké ideály, angažuje se Ò2. Stagnace – ideály se nedaří realizovat, požadavky začínají obtěžovat Ò3. Frustrace – škola je zklamání, vnímání žáků negativně Ò4. Apatie – nepřátelství mezi u x ž učitel dělá jen to nejnutnější, vyhýbá se aktivitám Ò5. Syndrom vyhoření – úplné vyčerpání Òdůležité je odstranit příčiny vzniku stresu Ò Òcopingové strategie – strategie zvládání stresu Ò Òobranné mechanismy Strategie zvládání stresu – pracovní oblast Òzměnit myšlenkové a pocitové vzorce, které vyvolávají stres Òpřerušit negativní pocitové stavy Òsebejistě se vyrovnávat s nároky druhých Òzvyšovat si pracovní kvalifikaci Òzlepšovat komunikaci a spolupráci Òosobní vztahy Ò Òobjevit sílu pozitivního myšlení Ò Òorientovat se na budoucnost Ò Òorganizování času Ò Òhledat smysl života Ò Òzaměření na problém – soustředit se na vymezení problému, zvážit alternativní způsoby řešení, snížit zátěž, Òzaměření na emoce – zvládnout negativní emoce, behaviorální, kognitivní, Òstrategie únik, (neefektivní) popírání, vyhýbání (nebezpečný způsob unikání, pití, drogy), somatická onemocnění Ò Ò Pomáhají jednoduché relaxační techniky, uvědomování tělesného napětí, meditační techniky, dýchání, hudba,.. ÒAlkohol, nadměrná konzumace jídla nebo užívání léků, drog (úniková reakce) Ò ÒZamlčení nebo potlačení Ò člověk ignoruje varovné signály přetěžováním, riskuje pozdější zhroucení Ò ÒNeefektivní časový plán aj. Ò ÒPlánování času, práce, přestávky ÒZdravější život (strava, pohyb, spánek) ÒRelaxace, meditace, imaginace ÒSociální opora, moje vztahová sít ÒStanovte si priority ÒNaučte se říkat ne ÒVyjadřovat otevřeně své pocity ÒVyvarujte se negativního myšlení Ò Ò Ò PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. Ò Ò ATKINSON, R. Psychologie. Praha: Portál, 2003. Ò Ò HENNIG, C., KELLER, G. Antistresový program pro učitele. Praha: Portál, 1996. Ò Ò KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, I. A KOL. Aplikovaná sociální psychologie III. Praha: Grada, 2001.