Textové pole: TŘÍFÁZOVÝ ROZHOVOR







  Kooperativní metoda, při níž se žáci ptají jeden druhého na to, co si myslí/ví o daném tématu.


    POSTUP:
 1. Rozdělení žáků do trojic
 2. Pokud „přebývá“ 1 – 2 žáci, mohou být, podobně jako učitel, centrálními pozorovateli (sledovat
práci trojic, zda mluví tiše, dodržují pravidla postupu, jaké otázky volí…)
 3. Ve trojicích se žáci rozdělí na roli A, B a C.
 4. Vysvětlení fází rozhovoru podle následujícího klíče:


       žák A

                      žák B

                                     žák C

1. fáze


       ptá se

                      odpovídá

                                     pozoruje

                                     (+ zapisuje si)


2. fáze

       pozoruje

       (+ zapisuje si)

                      ptá se

                                     odpovídá

3. fáze


       odpovídá

                      pozoruje

                      (+ zapisuje si)

                                     ptá se


 5. Zadání tématu/otázky/úkolu pro rozhovor a dobu trvání jedné fáze rozhovoru
 6. Chvíle ticha na přemýšlení všech žáků (nekonzultují navzájem).
 7. Samotný třífázový rozhovor
 8. Prezentace výsledků před třídou (není nutné; závisí na podstatě práce, cílech učitele…)


VÝHODA:  Tento postup prodlužuje čas, kdy žák sám mluví (mluvení souvisí úzce s myšlením). Při
klasické výuce hovoří určité dítě k učení pouze 2 % z celého vyučovacího času!


MOŽNOSTI  VYUŽITÍ:

Ø  Úvod k tématu

Ø  Opakování z minulé hodiny

Ø  Kontrola domácího úkolu

Ø  Shrnutí učiva hodiny

Ø  Reakce na exkurzi, div. či filmové představení…

Ø  Žáci si předávají vlastní zkušenost, vyjadřují své názory na věc


CO  LZE  NAPŘÍKLAD  POZOROVAT (závisí na vyuč. předmětu, na podstatě úkolu…):


U  TAZATELE: Logika či systematičnost kladených otázek, jejich návaznost, schopnost položit otázku
a využít již obdržených odpovědí k vystavění dalších otázek, dar vyprovokovat odpovídajícího
k delší promluvě, schopnost vyžádat si informace důležité, nepostradatelné…

U  ODPOVÍDAJÍCÍHO: schopnost rozvést svoji odpověď do větší podrobnosti, je-li třeba; schopnost
vyjádřit vlastní názor, postřeh i konkrétní výsledek svého snažení…

SPOLEČNĚ:  spisovnost, obsahová a pojmová správnost, schopnost hovořit jasně, výstižně; zaujatost
pro téma, mimika, gestika, haptika, oční kontakt…



Techniku využívá program ČTENÍM A PSANÍM KE KRITICKÉMU MYŠLENÍ (RWCT).