Jazyková kultura a komunikativní dovednosti

Marek Lollok

Jak se schopnost řeči od dětství utváří?
- utváření řeči je u jedince součástí postupného vytváření celého souboru znakově reagovat na sebe
a svět kolem sebe
- kolem 9.-12. měsíce života vzniká schopnost nápodoby skutečných situací, v nichž se již dítě
octlo (např. kolem příjmu potravy apod.), dále schopnost nápodoby symbolické hry, schopnost kresby
- v tomto významovém „prostředí“ se vytváří schopnost obrazných představ, mechanismus paměti a
vzpomínek a souběžně se tvoří předpoklady pro vznik schopnosti mluvit

-
-
- řeč je tak vývojově spjata s rozvojem schopnosti myšlení a jednání
- proto je nezbytné zabývat se řečí v těsných souvislostech s ostatními psychickými, sociálními a
kulturními stránkami lidské osobnosti
-

- prvotní komunikační situace – rodina + výchovná a vzdělávací zařízení
- převažují situace běžně mluvené spontánní komunikace uskutečňované dle územní, případně sociální
charakteristiky (obecná čeština, interdialekt, dialekt)
-
- posun k uvědomování si odlišnosti komunikativních situací „mimo rodinu a nejbližší okolí“ a v
důsledku odlišností ve výrazových (jazykových) prostředcích, zejména hláskoslovných a tvaroslovných
– posun ke spisovnému hovorovému vyjadřování
-

- později: soustavné působení školy vyděluje ještě důsledněji situace, v nichž se vyžaduje užívání
určitých vyjadřovacích prostředků, zcela se vyhraňuje vědomí diference mezi oficiální a neoficiální
komunikací
- uvědomování si rozdílů komunikačních situací (prostředí školy, nakupování, styk s úřady;
komunikace psaná x komunikace mluvená aj.)
-

Ve školách se upřednostňuje komunikace spisovná.

- praktické vědomí komunikační úspěšnosti se utváří spíše zkušenostně (empiricky)
- děje zpravidla při „pohybu“ (různá místa, různé situace)
- některé komunikační situace jsou četnější, jiné méně
- komunikační překážky, bariéry, šumy či omezení bránící dosažení komunikačních cílů
-
- hovorová spisovnost x nespisovnost

Různé životní situace, různé vztahy mezi lidmi
-schopnost komunikace (resp. sdělování, sdílení) jako kritérium úspěšnosti v mezilidských vztazích
-společenské role a jejich vliv na komunikaci
-zásady, pravidla, normy spjaté s rolemi
-závislost nejen na životní roli, čase, ale do značné míry i na lokalitě
-různé soubory vyjadřovacích prostředků pro různé komunikační situace
-
-

-
-
-generační rozdíly (odlišnosti nejen ve slovní zásobě, ale i v hláskosloví, tvarosloví, skladbě, ve
vztahu k cizím jazykům, výrazný smysl pro jazykovou tvořivost, kreativitu, pro jazykovou hru, různé
vnímání stylově odlišných prostředků, charakteristický způsob vyjadřování, citátové či parafrázové
užívání vyjadřovacích prostředků + vliv masových médií
-
-