Teorie a metodika výchovy I. část – upravená PPT Mgr. Lenka Ďulíková Zakončení • písemná zkouška (otevřené/uzavřené otázky) – z I. a II. části prezentace • 12.5. (13:00-15:35) Výchova • „je vhodné chápat jako celoživotní proces…cílevědomý a záměrný proces, který umožňuje změnu a rozvoj jedince v souladu s jeho potřebami, individuálními dispozicemi a sociálními vztahy“ (Čábalová, 2011) „proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změň v jejím vývoji“ (Průcha a kol., 1995). Vzdělání • „je relativně ukončeným stavem, který zahrnuje soubor získaných vědomostí, dovedností, postojů, názorů, hodnot, norem.“ Vzdělávání  „se vztahuje především k socializaci jedince s důrazem na rozvíjení kognitivních (poznávacích) stránek a kvalit jedince. Je procesem obohacování osobnosti poznáváním a rozvíjením dovedností, které umožňují toto poznání používat…proces získávání vědomostí, dovednosti, postojů, hodnot, norem a metod dalšího získávání poznatků, na rozdíl od pojmu vzdělání.“ (Čábalová, 2011) Socializace • „celoživotní proces sociálního učení, který není jen pasivním přebíráním vzorců, postojů atd., ale také aktivním získáváním zkušeností v sociálních interakcích“ (Nakonečný, 2005). Thorová (2015) dodává, že „vývojem se člověk mění v kulturní osobnost, která v dospělosti dokáže fungovat ve složitém systému lidské společnosti jako její součást a zároveň jako individuální bytost. Vztah jedince a společnosti je reciproční, jedinec je společností ovlivňován, ale zároveň ji mění“. Interakce • „je podstatnou determinantou výuky, neboť naplňování výchovně vzdělávacích cílů je bez komunikace a interakce mezi učitelem a žákem či žáky nemožné.“ (Zormanová, 2014) Jde o vzájemný vztah. Reflexe • „zastavení se u významného momentu zkušenosti, zaměření se na něj (aktivní věnování pozornosti), vystoupení z obvyklého rámce nazírání a přístupu k věci, otevření se něčemu novému, neočekávánému, co se v mysli „vynoří“ (myšlenka, pocit, postoj, zorný úhel, souvislost).“ (Havrdová, Hájný, 2008) Sebereflexe  „je obecné zamýšlení se jedince nad sebou samým, nad svou osobností, ohlédnutí se zpět za svými činy, postoji, city, rekapitulování určitého úseku vlastního života či vlastního chování a rozhodování v situacích, které jsou pro daného člověka významné. Cílem je zhodnotit sama sebe, rozhodnout, co a jak změnit, zvolit strategii pro budoucnost.“ (Průcha, 1998) Axiologie • „učení o povaze hodnot, o jejich místě ve společnosti a ve struktuře světa hodnot, o jejich vzájemných vztazích i jejich poměru ke společenským a kulturním faktorům na jedné straně a struktuře osobnosti na straně druhé.“ (Kolář a kol., 2012) Kompetence • „souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobnostní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.“ (RVP ZV, MŠMT, Praha 2015)  „obsah vzdělávání (učivo) v širším slova smyslu a proces jeho osvojování, tj. jako veškerou zkušenost žáka (učícího se), kterou získává ve školském (vzdělávacím) prostředí, a činnosti, které jsou spojeny s jeho osvojováním a hodnocením“. (Máňák, Janík, Švec, 2008) Kurikulum  „stanovuje pro předškolní, základní i gymnaziální vzdělávání stejné klíčové kompetence“ (RVP ZV, MŠMT, Praha 2015), …“smyslem je stanovit standardní a závaznou úroveň vzdělávání, kterou by měli dosáhnout všichni žáci v úrovni vědomostí, dovedností, postojů a kompetencí.“ (Čabalová, 2011) RVP Cíl výuky • kvalitativní a kvantitativní změny u žáků v oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické, kterých má být dosaženo v procesu výuky, zamýšlený výsledek učební činnosti, ke kterému učitel se žáky směřuje…odvozen z hodnotové soustavy naší společnosti, zakotven v hlavních školských dokumentech Výchovně vzdělávací proces tvoří řada prvků, které v systému plní různé funkce, vždy se navzájem ovlivňují, vytvářejí komplexní celek, nelze je libovolně měnit bez následků pro další rozvoj celého systému! (Maňák, 2003) Cíl výchovy  dosahujeme ho soustavou výchovných prostředků v relativně dlouhodobém procesu, mění se s vývojem společnosti, žádoucí vlastnosti člověka, týká se celé osobnosti člověka Cíle výuky Zakotveny v hlavních školských dokumentech: NPV • pro celou vzdělávací soustavu RVP • popisuje závazné výstupy a obsahy vzdělávání na jednotlivých stupních (primární, nižší sekundární…) nebo na konkrétních oborech (gymnázium…) ŠVP • si vytváří každá škola samostatně podle požadavků v RVP, školy si tak mohou vytvářet samostatné předměty, určovat učivo i jeho rozsah – ŠVP zájmového vzdělávání Předmět zkoumání TMV • výchova prostředkyvýchovný proces výchovný proces cíl výchozí stav Cíle výchovy • Cíl výchovy – ? • Prostředky výchovy – vyučování, metody výchovy, organizační formy, pomůcky • intencionálně (přímo, záměrně) • funkcionálně (nepřímo, bezděčně) • Podmínky ovlivňují výběr výchovných cílů a prostředků • Podmínky výchovy • VNĚJŠÍ (sociální a přírodní okolnosti) • VNITŘNÍ (dosažená úroveň a předpoklady vychovávaných jedinců a skupin – jejich věkové, individuální a skupinové zvláštnosti) ovlivňují se navzájem „Dětský věk jest věkem, jenž podléhá vlivu. Proto nejdůležitější při výchově jest výběr vlivů, jež budou na dítě působiti.“ (L. N. Tolstoj) Co tím trénujeme? • přijímání zodpovědnosti za svoje prožívání situace, svoje pocity a potřeby • učíme se vidět jasně příčiny a následky, tedy to, že náš pocit není důsledkem toho, že druhý je pokažený, ale pramení z několika zdrojů: z chování druhého (pozorování), z naší interpretace tohoto chování a z našich potřeb v dané situaci • uvědomovat si sami sebe Pozoruji něco, co ovlivňuje pocity POZOROVÁNÍ Jak se cítím POCITY Příčinou mých pocitů je potřeba POTŘEBY Požádat o konkrétní činy ŽÁDOSTI Co s tím v praxi? • metoda - či možná spíše umění - komunikace směřující k vytváření souladu mezi lidmi a k hledání řešení, která fungují pro všechny • Marshall Rosenberg naslouchat sobě i druhým empatie metodika práce - reflexe komunikace každý má potřeby - i DÍTĚ výchova mimo vyučování x výchova ve volném čase Vychovatel/ka • pedagogický pracovník, jehož pracovní povinnosti vycházejí ze školského zákona a zákona o pedagogických pracovnících • oblast školství, volnočasové a mimoškolní pedagogiky • prevence sociálních patologií • např. školy a školní družiny, specializované poradny, ústavy sociální péče, doléčovací centra, terapeutické komunity, dětská krizová centra, diagnostické ústavy, dětské domovy, střediska volného času, krizová a kontaktní centra, nízkoprahové kluby pro děti a mládež atp. Aktivita: • ve skupině diskutovat a sepsat Co je náplní práce vychovatele/ky? Literatura • ŠAFRÁNKOVÁ, Dagmar. Pedagogika. Praha: Grada, 2011. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2993-0. • KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3710-2. • MAŇÁK, Josef, Tomáš JANÍK a Vlastimil ŠVEC. Kurikulum v současné škole. Brno: Paido, 2008. Pedagogický výzkum v teorii a praxi. ISBN 978-80-7315-175-1. • MAŇÁK, Josef. Nárys didaktiky. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3123-9. • THOROVÁ, Kateřina. Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262- 0714-6. • NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie organizace. Praha: Grada, 2005. Psyché (Grada). ISBN 802470577x. • ZORMANOVÁ, Lucie. Obecná didaktika: pro studium a praxi. Praha: Grada, 2014. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-4590-9. • Průcha, J., Mareš, J., Walterová, E. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1998. 328 s. ISBN 80- 7178-252-1 • Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: MŠMT, 2013. 142 s. [cit. 2018-04-02]. Dostupné z WWW:. • HAVRDOVÁ, Zuzana a Martin HAJNÝ. Praktická supervize: průvodce supervizí pro začínající supervizory, manažery a příjemce supervize. Praha: Galén, c2008. ISBN 978-80-7262-532-1. • ROSENBERG, Marshall B. Co řeknete, změní váš svět. Přeložil Hana ANTONÍNOVÁ. Praha: Portál, 2015. ISBN 9788026209126. • DVOŘÁKOVÁ, Markéta. Základní učebnice pedagogiky. Praha: Grada, 2015. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-5039-2. Děkuji za pozornost 