Teorie a metodika výchovy
Mgr. Lenka Ďulíková
Zakončení
• písemná zkouška (otevřené/uzavřené otázky)
• 12.5. (13:00-15:35)
Výchova
• „je vhodné chápat jako celoživotní proces…cílevědomý a záměrný proces, který
umožňuje změnu a rozvoj jedince v souladu s jeho potřebami, individuálními
dispozicemi a sociálními vztahy“ (Čábalová, 2011) „proces záměrného působení
na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změň v jejím vývoji“ (Průcha a
kol., 1995).
Vzdělání
• „je relativně ukončeným stavem, který zahrnuje soubor získaných vědomostí,
dovedností, postojů, názorů, hodnot, norem.“
Vzdělávání
„se vztahuje především k socializaci jedince s důrazem na rozvíjení kognitivních
(poznávacích) stránek a kvalit jedince. Je procesem obohacování osobnosti poznáváním a
rozvíjením dovedností, které umožňují toto poznání používat…proces získávání vědomostí,
dovednosti, postojů, hodnot, norem a metod dalšího získávání poznatků, na rozdíl od
pojmu vzdělání.“ (Čábalová, 2011)
Socializace
• „celoživotní proces sociálního učení, který není jen pasivním přebíráním vzorců, postojů atd., ale také
aktivním získáváním zkušeností v sociálních interakcích“ (Nakonečný, 2005). Thorová (2015) dodává,
že „vývojem se člověk mění v kulturní osobnost, která v dospělosti dokáže fungovat ve složitém
systému lidské společnosti jako její součást a zároveň jako individuální bytost. Vztah jedince a
společnosti je reciproční, jedinec je společností ovlivňován, ale zároveň ji mění“.
Interakce
• „je podstatnou determinantou výuky, neboť naplňování výchovně vzdělávacích cílů je bez
komunikace a interakce mezi učitelem a žákem či žáky nemožné.“ (Zormanová, 2014) Jde o
vzájemný vztah.
Reflexe
• „zastavení se u významného momentu zkušenosti, zaměření se na něj (aktivní věnování pozornosti),
vystoupení z obvyklého rámce nazírání a přístupu k věci, otevření se něčemu novému,
neočekávánému, co se v mysli „vynoří“ (myšlenka, pocit, postoj, zorný úhel, souvislost).“ (Havrdová,
Hájný, 2008)
Sebereflexe
„je obecné zamýšlení se jedince nad sebou samým, nad svou osobností, ohlédnutí se
zpět za svými činy, postoji, city, rekapitulování určitého úseku vlastního života či
vlastního chování a rozhodování v situacích, které jsou pro daného člověka významné.
Cílem je zhodnotit sama sebe, rozhodnout, co a jak změnit, zvolit strategii pro
budoucnost.“ (Průcha, 1998)
Axiologie
• „učení o povaze hodnot, o jejich místě ve společnosti a ve struktuře světa hodnot, o jejich
vzájemných vztazích i jejich poměru ke společenským a kulturním faktorům na jedné straně a
struktuře osobnosti na straně druhé.“ (Kolář a kol., 2012)
Kompetence
• „souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobnostní
rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.“ (RVP ZV, MŠMT, Praha 2015)
„obsah vzdělávání (učivo) v širším slova smyslu a proces jeho osvojování, tj. jako veškerou zkušenost
žáka (učícího se), kterou získává ve školském (vzdělávacím) prostředí, a činnosti, které jsou spojeny s
jeho osvojováním a hodnocením“. (Máňák, Janík, Švec, 2008)
Kurikulum
„stanovuje pro předškolní, základní i gymnaziální vzdělávání stejné klíčové kompetence“ (RVP ZV,
MŠMT, Praha 2015), …“smyslem je stanovit standardní a závaznou úroveň vzdělávání, kterou by
měli dosáhnout všichni žáci v úrovni vědomostí, dovedností, postojů a kompetencí.“ (Čabalová,
2011)
RVP
Cíl výuky
• kvalitativní a kvantitativní změny u žáků v oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické,
kterých má být dosaženo v procesu výuky, zamýšlený výsledek učební činnosti, ke kterému
učitel se žáky směřuje…odvozen z hodnotové soustavy naší společnosti, zakotven
v hlavních školských dokumentech
Výchovně vzdělávací proces tvoří řada prvků, které v systému plní různé funkce, vždy se
navzájem ovlivňují, vytvářejí komplexní celek, nelze je libovolně měnit bez následků pro další
rozvoj celého systému! (Maňák, 2003)
Cíl výchovy
dosahujeme ho soustavou výchovných prostředků v relativně dlouhodobém procesu, mění se s
vývojem společnosti, žádoucí vlastnosti člověka, týká se celé osobnosti člověka
Cíle výuky
Zakotveny v hlavních školských
dokumentech:
NPV
• pro celou vzdělávací soustavu
RVP
• popisuje závazné výstupy a obsahy
vzdělávání na jednotlivých stupních
(primární, nižší sekundární…) nebo na
konkrétních oborech (gymnázium…)
ŠVP
• si vytváří každá škola samostatně podle
požadavků v RVP, školy si tak mohou
vytvářet samostatné předměty, určovat
učivo i jeho rozsah – ŠVP zájmového
vzdělávání
Předmět zkoumání TMV
• výchova
prostředkyvýchovný proces výchovný proces cíl
výchozí
stav
Cíle výchovy
• Cíl výchovy – ?
• Prostředky výchovy – vyučování, metody výchovy,
organizační formy, pomůcky
• intencionálně (přímo, záměrně)
• funkcionálně (nepřímo, bezděčně)
• Podmínky ovlivňují výběr výchovných cílů a prostředků
• Podmínky výchovy
• VNĚJŠÍ (sociální a přírodní okolnosti)
• VNITŘNÍ (dosažená úroveň a
předpoklady vychovávaných jedinců a
skupin – jejich věkové, individuální a
skupinové zvláštnosti)
ovlivňují se navzájem
„Dětský věk jest věkem, jenž podléhá vlivu. Proto nejdůležitější při výchově
jest výběr vlivů, jež budou na dítě působiti.“
(L. N. Tolstoj)
Všechno co lidé dělají, dělají, protože doufají, že to
naplní jejich potřeby…
Aktivita:
• vybavit si a popsat nějakou negativní situaci ze života
• jak jste se cítili
• jaké potřeby nebyly uspokojeny
• co byste žádali nebo potřebovali, aby byla vaše potřeba naplněna
Co tím trénujeme?
• přijímání zodpovědnosti za svoje prožívání situace, svoje pocity a potřeby
• učíme se vidět jasně příčiny a následky, tedy to, že náš pocit není důsledkem toho, že
druhý je pokažený, ale pramení z několika zdrojů: z chování druhého (pozorování), z naší
interpretace tohoto chování a z našich potřeb v dané situaci
• uvědomovat si sami sebe
Pozoruji
něco, co
ovlivňuje
pocity
POZOROVÁNÍ
Jak se
cítím
POCITY
Příčinou
mých
pocitů je
potřeba
POTŘEBY
Požádat o
konkrétní
činy
ŽÁDOSTI
Co s tím v praxi?
• metoda - či možná spíše umění - komunikace směřující k vytváření souladu mezi
lidmi a k hledání řešení, která fungují pro všechny
• Marshall Rosenberg
naslouchat
sobě i druhým
empatie
metodika práce
- reflexe
komunikace
každý má
potřeby - i DÍTĚ
výchova mimo
vyučování x
výchova ve volném čase
Vychovatel/ka
• pedagogický pracovník, jehož pracovní povinnosti vycházejí ze školského zákona a zákona o
pedagogických pracovnících
• oblast školství, volnočasové a mimoškolní pedagogiky
• prevence sociálních patologií
• např. školy a školní družiny, specializované poradny, ústavy sociální péče, doléčovací centra,
terapeutické komunity, dětská krizová centra, diagnostické ústavy, dětské domovy, střediska
volného času, krizová a kontaktní centra, nízkoprahové kluby pro děti a mládež atp.
Aktivita:
• ve skupině diskutovat a sepsat
Co je náplní práce vychovatele/ky?
Teorie a metodika výchovy
II. část
Mgr. Lenka Ďulíková
Legislativa
Zákon č. 561/2004 Sb. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a
jiném vzdělávání (školský zákon)
Zákon č. 563/2004 Sb. Zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých
zákonů
Vyhláška č. 74/2005 Vyhláška o zájmovém vzdělávání
Vyhláška č. 72/2005 Sb. Vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a
školských poradenských zařízeních
Vyhláška č. 317/2005 Sb. Vyhláška o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků,
akreditační komisi a kariérním systému pedagogických
pracovníků
Kompetence vychovatele/ky
• osobnostní
• pedagogicko-psychologické
+ komunikační, řídící, poradenské, sebereflektivní, informační, speciálně pedagogické…
• tvorba, průběžná aktualizace, vedení, rozvíjení výchovných, vzdělávacích, zájmových, sportovních,
kulturních a dalších programů…
• pedagogická dokumentace
• diagnostika, konzultační činnosti…
• spolupráce s
V
rodina
pedagogové dítě/děti
ostatní
pracovníci
Rozvoj kompetencí u dětí
• celkový rozvoj osobnosti, rozvíjení zájmového vzdělávání, znalostí a tvořivých
schopností….
• kompenzuje zátěž školy, duševní hygiena, kulturní, relaxační a regenerační,
sociální a preventivní
• rozvíjí schopnosti, znalosti, dovednosti, talent, upevňuje sociální
vztahy…hodnoty
• výchova ve volném čase a také k volnému času!
(vychovávaný je objektem i subjektem výchovy)
Zásady výchovy ve volném čase
• pedagogické ovlivňování VČ (nenásilné, cílevědomé)
• dobrovolnost (motivace?)
• jednota a specifičnost (cíl v souladu s výukou)
• aktivita (i od dětí!, podíl)
• seberealizace (prožitek úspěchu)
• pestrost, přitažlivost (respekt potřeb dětí)
• odpočinek, rekreace
• citlivost, citovost
• sociální kontakt
(Bendl, 2015)
Báze moci v komunikaci
Co je moc?
• obsah a VZTAH (moc ovlivňuje naši komunikaci a opačně)
French a Raven (1968)
• Legitimní – paní učitelka, zaměstnavatel
• Odměňovací
• Donucovací
• Referenční – partner/ka, kamarád/ka
• Expertní – lékař, média
Autorita a kázeň
Autorita
• jedna z podstatných forem uskutečňování moci - založena na obecném uznávání oprávněnosti, tj.
legitimity, vlivu určité osobnosti, instituce nebo skupiny (samotná moc - schopnost donutit někoho,
aby si počínal jinak, než by chtěl)
• formální x neformální…
• partnerský vztah edukátora a žáka + řád (odpovědnost)
Kázeň
• dobrovolné (vnitřní)/nucené (vnější) podřizování se jednotlivce/společnosti určité autoritě, pořádku,
řádu, dodržování zadaných norem chování
• funkce: orientace ve společnosti, chrání před bezprávím a konflikty, sebekázeň, fungování
společnosti, výkonová
Čím můžeme dávat najevo autoritu?
Jak na nekázeň?
• zapojit děti ihned, pozorovat, oční kontakt, interakce, skupinová práce
• neustoupit, když jsou narušována pravidla, nezastrašovat „ještě jednou to
budu muset říct…“, čekat na vyplnění v klidu
• pochvaly, odměny a eliminace hrozby a trestu
• cíl práce, zapojení, dodržení času, otázky udržují při aktivitě, zpětná
vazba…
• nabídnout a ukázat to pozitivní a krásné….jít příkladem
Agrese
• nepřátelství, útočnost vůči osobě, předmětu či překážce na cestě k uspokojování potřeby, může se projevit
otevřeně, být potlačena, být přesunuta, projevit se psychosomatickými důsledky
• chování člověka - jednání poškozující ostatní, ale i jakékoliv jednání a chování, které směřuje k dosažení
určitých výhod a prosazení cílů
• nebezpečí šikany!
• fyzická aktivní přímá – např. rvačka
• fyzická aktivní nepřímá – např. pokud někomu zaplatíme, aby někomu ublížil
• fyzická pasivní přímá – např. bráním někomu, aby dosáhl cíle
• fyzická pasivní nepřímá – např. odmítání splnit kladené požadavky
• verbální aktivní přímá – např. slovní urážky
• verbální aktivní nepřímá – např. šíření pomluv
• verbální pasivní přímá – např. odmítám se s někým mluvit
• verbální pasivní nepřímá – např. pokud se někoho nezastaneme, když ho ostatní kritizují
Šikana
vývojové stupně šikanování:
1. zrod ostrakismu
2. fyzická agrese a přitvrzování manipulace
3. klíčový moment – vytvoření jádra
4. většina přijímá normy agresorů
5. totalita neboli dokonalá šikana
• ponižování/týrání jedinců jinými, cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo
jedinci vůči osobě, která se nemůže nebo neumí bránit
• agresivní chování ze strany žáka/ů vůči žákovi/skupině žáků/učiteli, opakuje se (nikoli nutně)
• vědomé, záměrné, úmyslné (skryté) snaze ublížit fyzicky, emocionálně, sociálně….
• http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-
pokyny?highlightWords=Metodick%C3%A9+doporu%C4%8Den%C3%AD+pro+prim%C3%A1r
n%C3%AD+prevenci+rizikov%C3%A9ho+chov%C3%A1n%C3%AD+%C5%A1kol%C3%A1ch
přímé:
• 1)posměch: poznámky na adresu dítěte, pokořující přezdívka, nadávky
• 2) kritika dítěte, výtky na jeho adresu pronášené nenávistným, pohrdavým tónem
• 3) příkazy, které dítě dostává od jiných dětí, zejména pronášené panovačným tónem, a
skutečnost, že jim dítě podřizuje
• 4) honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které jsou třeba zvláště silné, ale je nápadné,
že je oběť neoplácí
• 5) rvačky, v nichž jeden z účastníků je slabší a snaží se uniknout(menší dítě někdy
s pláčem)
nepřímé:
• 1) dítě je o přestávkách často samo, ostatní o ně nejeví zájem, nemá kamarády
• 2) při týmových sportech bývá dítě voleno do mužstva mezi posledními
• 3) o přestávkách vyhledává blízkost učitelů
• 4) má-li dítě promluvit před třídou, je nejisté, ustrašené
• 5) působí smutně až depresivně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči
• 6) zhoršuje se jeho školní prospěch, někdy náhle
• 7) jeho věci jsou poškozené nebo znečistěné
• 8) poškozený nebo zašpiněný oděv
• 9) odřeniny, modřiny, škrábance, řezné rány, které dítě nedokáže uspokojivě vysvětlit
„Nejvzácnějším zdrojem není ropa, kovy, čistý vzduch, kapitál, práce nebo
technologie. Je jím naše ochota si naslouchat, učit se od sebe navzájem a pravdu
hledat, nikoli ji prostě mít.“
(Donella Meadowsová)
Jak postupovat?
1.udělat si čas
2.nereagovat na druhého svými dovětky
3.písemný záznam
4.klidné prostředí
5.oční kontakt!
(ovšem možnost se doptat zopakováním)
Jak jste se cítili?
Co znamená naslouchat?
• NESOUDIT
• snažit se druhého pochopit
• je to energie tomu druhému
• nepřikyvuji, tím totiž vyjádřím nějaký názor - pouze oční kontakt
• dávám prostor tomu druhému se vyjádřit a nechám odhalit niterní pocity
• naslouchám druhým i sobě!
• je příjemné, že někdo druhý naslouchá
• důvěra
• nové podněty
• přemýšlím o sobě…
Metodika práce - zkušenosti
• měsíční plán, deník
• motivační principy: odměny, pochvaly
• mail, telefon s rodiči
• fotografování, WS dětí (rozvoj zodpovědnosti)
• hry s cílem: kooperační, šifrovací, skupinové, individuální, kreativní, hodnotové,
pracovní…improvizační (dramatické)
• reflexivní kolečko, sebereflexe
• projekty se vzdělávacím cílem (M. Terezie, Vánoce, ČSR…)
• rozbor krizí
• dobrovolnost
• vaření, výroba budky, fitness cvičení…“paní vychovatelka“
ÚKOL (pro studenty s absencí 2 a více hodin)– zaslat na 386350@mail.muni.cz :
„V mé profesi vychovatele/ky“
Co je pro mě nejdůležitější, abych
mohl vykonávat profesi
vychovatele/ky:
Bez čeho se neobejdu:
Co potřebuji od druhých: Před čím se musím bránit, co mi brání ve
výkonu:
Literatura
• ŠAFRÁNKOVÁ, Dagmar. Pedagogika. Praha: Grada, 2011. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2993-0.
• KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3710-2.
• MAŇÁK, Josef, Tomáš JANÍK a Vlastimil ŠVEC. Kurikulum v současné škole. Brno: Paido, 2008. Pedagogický výzkum v teorii a praxi. ISBN 978-80-7315-175-1.
• MAŇÁK, Josef. Nárys didaktiky. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3123-9.
• THOROVÁ, Kateřina. Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0714-6.
• NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie organizace. Praha: Grada, 2005. Psyché (Grada). ISBN 802470577x.
• ZORMANOVÁ, Lucie. Obecná didaktika: pro studium a praxi. Praha: Grada, 2014. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-4590-9.
• Průcha, J., Mareš, J., Walterová, E. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1998. 328 s. ISBN 80- 7178-252-1
• Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: MŠMT, 2013. 142 s. [cit. 2018-04-02]. Dostupné z WWW:.
• Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních. [online]. Praha: MŠMT, 2016. 28 s. [cit. 2018-04-02]. Dostupné
z WWW:.
• HAVRDOVÁ, Zuzana a Martin HAJNÝ. Praktická supervize: průvodce supervizí pro začínající supervizory, manažery a příjemce supervize. Praha: Galén, c2008. ISBN 978-80-7262-532-1.
• ROSENBERG, Marshall B. Co řeknete, změní váš svět. Přeložil Hana ANTONÍNOVÁ. Praha: Portál, 2015. ISBN 9788026209126.
• DVOŘÁKOVÁ, Markéta. Základní učebnice pedagogiky. Praha: Grada, 2015. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-5039-2.
• Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 8071843105.
• BENDL, Stanislav. Školní kázeň: metody a strategie. Praha: ISV, 2001. Pedagogika (ISV). ISBN 80-85866-80-3.
• UHER, Jan. Problém kázně. V Praze: Nákladem Dědictví Komenského, 1924.
• VALIŠOVÁ, Alena. Jak získat, udržet a neztrácet autoritu. Praha: Grada, 2008. Psychologie pro každého. ISBN 80-247-2282-8.
• JANATA, Jaromír. Agrese, tolerance a intolerance. Praha: Grada, 1999. Psyché (Grada). ISBN 80-7169-889-x.
• ČERMÁK, Ivo. Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou: Fakta, 1998. ISBN 80-902614-1-8.
• RAVEN, B. H. A power/interaction model of interpersonal influence: French and Raven thirty years later, Journal of Social Behavior and Personality, 1992, 7.
Děkuji za pozornost