11.2.1 Spojky

Spojka je neohebný slovní druh, který vyjadřuje syntaktické vztahy mezi jednotkami / částmi věty (Вначале мы поедем в магазин, а потом мы поедем в спортзал), slovními spojeními (На рынке продаются яблоки и абрикосы), částmi/komponenty slov (двух- и трёхэтажные дома) (Апресян, Пекелис 2011, online)[1].

Dle své struktury se spojky dělí na (РГ 1980, § 1673):

·         jednoduché (jednoslovné) – а, будто, вроде, если, или, и, как, но, также, тоже, что, чтобы, чем;

·         víceslovné – благодаря тому что, между тем как, как будто, потому что, кроме того, сверх того, для того чтобы, так как.

Z hlediska formálního se spojky dělí na:

·         samostatné – а, и, что, когда

·         dvojité – не только... но и, как... так и

·         opakující se – и... и, ни... ни, либо... либо

Z hlediska syntaktického a sémantického se spojky dělí na:

·         souřadicí/parataktické (spojují slova, slovní spojení a věty/části souvětí)

·         podřadicí/hypotaktické (spojují věty/části souvětí)

Spojky v ruštině kvalifikují vztah mezi jednotkami, které spojují, a proto je potřeba uvést podrobnější dělení/klasifikaci souřadicích a podřadicích spojek (viz bloky 11.2.2, 11.2.3).

V moderních gramatikách ruštiny (např. Ruská korpusová gramatika, konkrétně – Пекелис 2013, online) se hovoří také o ilokučním a neilokučním použití spojek (viz blok 11.2.4).

Dle korpusových dat tvoří souřadicí a podřadicí spojky 7,61 % všech slov Základního korpusu[2], mezi spojkami souřadicími jsou nejfrekventovanější spojky slučovací (38 %), mezi spojkami podřadicími jsou to spojky obsahové (19,13 %), více statistických údajů viz (Апресян, Пекелис 2011, online).