Sociologie postižení a znevýhodnění

Týden 1: Co je normální a co ne

Organizace kurzu
Kurz probíhá on-line, nebudou probíhat pravidelná setkání. Setkáme se pouze 1, a to k závěrečnému kolokviu. Setkání se bude konat 27.3. od 10 do 12 hod. Pro absolvování kurzu je třeba splnit VŠECHNY úkoly v zadaném termínu.


Úkol 1
Dříve, než se pustíte do četby předepsaných textů a sledování filmů napište krátký text (cca 1 ns - 1800 znaků), ve kterém shrnete vaše názory a postoje k tématům postižení, znevýhodnění a normalita. Můžete využít následujících otázek: Co je to postižení? Co znevýhodnění? Co je to mainstreamová společnost? Kdo do ní patří? Kdo do ní nepatří? Co a kdo je normální? Svůj test odevzdejte do příslušné složky v odevzdávárně předmětu, a to do 26.2. 2018

Dále si přečtěte definici normality, zkuste se zamyslet, zda je tato definice v souladu s tím, jak jste o normalitě a postižení přemýšleli sami.

Normalita je obtížně vymezitelná na obecné rovině. Nejčastěji hovoříme o jevu, který odpovídá předem stanovenému očekávání či normě. Vymezení normy a normality závisí také na aktuální úrovni poznání v dané společnosti. Hranice normy je pohyblivá, takže normalita může být posuzována podle různých kritérií. Nejznámější vymezení normality jsou:

  • Statistické pojetí - Soulad jedince nebo skupiny s většinou. Vymezení normality je závislé na četnosti nebo intenzitě posuzovaných projevů. Využívá se především, když lze společenský jev kvantifikovat.
  • Sociokulturní pojetí - Hodnocení normy je sociokulturně podmíněno. Za normální bývá považováno to, co je v dané společnosti a kultuře obvyklé.
  • Funkční pojetí - Platné normy a jejich následování přispívá ke stabilitě společnosti a naplňování jejích potřeb. Normální je to, co umožňuje optimální fungování jedince či skupiny ve společnosti.
  • Normativní pojetí - soulad (celo)společenských norem s normami individuálními a skupinovými.
  • normě skupiny - normalita je ve skupině stanovena na základě vnitřních pravidel a konkrétním sociálním kontextu.
  • mediální normě - opakovaně prezentovaná norma, definovaná médii jako žádoucí.

Určení normality

V psychopatologii je normalita zjišťována:

  1. subjektivně - vlastním odhadem jedince
  2. sociálně - názorem sociálního okolí
  3. z hlediska psychiatrické diagnostiky - přítomností nebo nepřítomností psychopatologických symptomů
  4. statisticky - kvantitativní odchylkou od statistické normy
  5. funkčně - podle projevů, jednání člověka v dané situaci

Většina psychologů souhlasí s tím, že indikátory duševního zdraví jsou přiměřené vnímání reality, schopnost ovládat vlastní chování, sebeúcta a akceptace, schopnost vytvářet citové vazby a činorodost. Za abnormální je považována celá řada chování. Některé se projeví za zvláštních stresových situací, vzniká náhle a rychle odeznívá, jiné abnormální chování je vleklé a celoživotní. Atkinsonová rozlišuje čtyři kritéria, na základě kterých rozlišujeme „normální“ chování od „abnormálního“. Jsou do značné míry totožná se čtyřmi druhy pojetí normality a zahrnují odchylku od statistické normy, odchylku od sociální normy, maladaptivní chování a osobní potíže.

Mnoho sociologů definuje abnormální chování skrze maladaptivní chování. Podle tohoto kritéria je chování abnormální, když je maladaptivní. Takové chování má nepříznivý vliv na jedince (alkoholik, který si neudrží zaměstnání) nebo společnost (adolescent s agresivními výbuchy ohrožující své okolí). Psychiatři a kliničtí psychologové postupují při určování normality podle klasifikačního systému. V Americe se k tomuto účelu používá především Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, 4. revidované vydání (DSM-IV). V České republice se stejně jako ve většině Evropských zemí používá hlavně 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10).
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Normalita

Nakonec přečtěte následující texty:
1) Objekty charitativního dobra - rozhovor s Kateřinou Kolářovou v časopise A2, s. 18.
2) Kolářová, Kateřina: DISABILITY STUDIES: JINÝ POHLED NA „POSTIŽENÍ“. Úvod ke knize Jinakost!– postižení!– kritika: Spolecenské konstrukty nezpusobilosti a hendikepu