MEZINÁRODNÍ KLASIFIKACE NEMOCÍ SCHIZOFRENIE SCHIZOFRENIE ¢ ¢ Závažné psychotické onemocnění charakterizované poruchami téměř všech psychických funkcí – myšlení, vnímání, oploštělá, neadekvátní emotivita, narušené chování a jednání. ¢ ¢ Epidemiologie ¢ 1%, stejné pro obě pohlaví, výskyt zůstává neměnný v průběhu času a je stejný po celém světě, u mužů onemocnění propuká dříve (obvykle mezi 15 a 25 rokem), u žen mezí 25 a 35. ¢ Ženy – mírnější forma onemocnění, benignější průběh, lépe reagují na léčbu, méně časté hospitalizace…, vliv estrogenů na dopaminergní systém. ¢ Sklon k chronizaci, celosvětově patří do prvních 10 příčin úplné invalidity. ¢ Vyšší mortalita ¢ Výrazné riziko suicidia, v iniciálním stadiu onemocnění nejvyšší, celoživotně 10%. ¢ HISTORICKÝ KONTEXT ¢19. století – pojem jednotná psychóza (důraz na afektivní projevy) ¢Kraepelin – 1896 dementia praecox (předčasná demence) ¢Eugen Bleuler – 1911 použil název schizofrenie, koncept šesti A: porucha asociací, ambivalence, autismus, afektivní oploštění, abulie, poruchy pozornosti (attention) – rozšíření konceptu schizofrenie. ¢Crow – 1980 rozdělení na dva typy —Typ I – charakterizován pozitivními příznaky, nepřítomnost atrofie mozku, lepší odpověď na podání neuroleptik —Typ II – převaha negativních příznaků, mozkové atrofie, horší efekt neuroleptické léčby —autor vývojové hypotézy vzniku schizofrenie ETIOPATOGENEZE SCHIZOFRENIE ¢ Specifická biologická náchylnost (zranitelnost) – ta je dědičná, případně získaná v raných fázích vývoje (matka v těhotenství prodělala závažné virové onemocnění). Zranitelnost vyústí vlivem zátěže v manifestaci schizofrenních příznaků obvykle v období adolescence či rané dospělosti. ¢ Jeden rodič 12% riziko, oba rodiče 40%, jednovaječné dvojče schizofrenika 50%. ¢ Nespecifické morfologické změny v mozku některých pacientů, rozšíření postranních mozkových komor, rozšíření mozkových rýh, korová atrofie – souvisí s převahou negativní symptomatologie a horší prognózou. ¢ Dopaminová hypotéza – dopamin reguluje reakci neuronů na podněty z okolí (model poměru mezi signálem a šumem) – zvýšený dopaminergní přenos tento poměr zvyšuje. Neuroleptika blokují dopamin, poslední výzkumy znejistěly, u živých neléčených nemocných se zvýšené množství D2 nepotvrdilo. Dále serotonin, glutamát… ¢ Nepotvrdilo se: virové postižení CNS, endogenní toxiny, teorie abnormních rodinných vztahů. ¢ SCHIZOFRENIE ¢ Narušení neurotransmiterového systému – dopamin. ¢ Pozitivní psychotické příznaky – regionálně zvýšená dopaminergní aktivita, halucinace, bludy, dezorganizace ústící v neadekvátní jednání, nejčastější příčina hospitalizace. ¢ Negativní psychotické příznaky – regionálně snížená dopaminergní aktivita, ochuzení psychiky v emotivitě a volní oblasti – apatie, ztráta motivace a prožitku radosti, sociální stažení, ochuzení řeči a myšlení. ¢ Kognitivní dysfunkce – obvykle přítomna před manifestací psychózy, je převážně trvalá (v remisi se vrací na premorbidní úroveň jen u 15% pacientů) ¢ SCHIZOFRENIE ¢ Paranoidní schizofrenie – nejčastější typ, snadno diagnostikovatelná, výrazné bludy a halucinace. ¢ Hebefrenní schizofrenie – přehání pubertální projevy chování, dovádí je ad absurdum, nepřiléhavé chování, propuká v brzkém věku (dospívání), případné bludy pouze doprovodné, útržkovité, nesystematické. ¢ Katatonní schizofrenie – výrazné poruchy motoriky, bezcílná zvýšená motorická aktivita, manýrování, grimasování, nebo naopak motorický stupor. ¢ Simplexní schizofrenie – postupné stažení se ze sociálních situací, redukce volní složky, oploštěná emotivita. ¢ Nediferencovaná schizofrenie TERAPIE SCHIZOFRENIE ¢ Farmakoterapie – antipsychotika II. generace. ¢ Akutní fáze léčby – odstranění pozitivních příznaků, trvání dny až týdny. ¢ Fáze stabilizace – snaha udržet získané zlepšení, přetrvávají výrazně negativní příznaky a kognitivní deficit, ustupují velmi pomalu až rok, u většiny v mírné formě přetrvávají, náchylnost k relapsu vysoká, ukončení hospitalizace, důležitá psychosociální podpora, edukace, případně psychoterapie pro klienta i blízké. Podpůrná, méně strukturovaná, zčásti direktivní. Kompliance (soulad chování nemocného a rad lékaře) při léčbě antipsychotiky – vliv vztah, důvěra k lékaři, vedlejší účinky léků, dostupné informace… ¢ Fáze stability – dosažení a udržení remise, udržovací farmakoterapie minimálními účinnými dávkami, psychosociální intervence cílená na rodinu a trénink kognitivních funkcí. Trvání v letech. ¢ Relaps – 20% při dodržování léčby, 60-70% při vysazení. Relapsy zvyšují rezistenci na léky, s každým se zvyšuje pravděpodobnost následujícího. Příčiny: přirozený průběh nemoci, nespolupráce při léčbě, psychosociální faktory, nedostatky zdravotního systému (50% se nedostaví k 1. ambulantní kontrole). ELEKTROKONVULZIVNÍ TERAPIE ¢ Vhodné u nemocných se silnějšími afektivními symptomy, agitovaností a sebevražednými tendencemi. ¢ Metodou první volby bývá u katatonní schizofrenie – efekt nastupuje průměrně po čtyřech konvulzích. ¢ Používané u zhoršování příznaků navzdory farmakoterapii, u rezistentních pacientů. ¢ Dále u poporodních psychóz se schizofrenním obrazem a u gravidních pacientek. ¢ Udržovací léčba – konvulze jedenkrát měsíčně. ¢ http://www.plhb.cz/content/elektrokonvulzivni-terapie-ect PSYCHOTERAPIE ¢ Psychoedukace ¢ poskytnout nemocným a příbuzným důkladné informace o povaze onemocnění a možnostech léčby. ¢ ¢ Nácvik sociálních dovedností ¢ vnímání sociální situace, aktivní naslouchání, empatie ¢ pozitivní ocenění – pochvala, kompliment ¢ zahájení, udržování a ukončení krátkých rozhovorů ¢ projevení negativních emocí přiměřeným způsobem ¢ snaha najít kompromisní řešení ¢ nácvik řešení problémů ¢ Prokázán pouze malý vliv na vlastní léčbu, na prevenci relapsu, ale ovlivňuje kvalitu pacientova života a příbuzných. PSYCHOTERAPIE ¢ Podpůrná psychoterapie ¢ Cílem je navázání terapeutického vztahu, vytvoření rovnováhy duševního života, posílení psychologických obran, zasunutí psychotické zkušenosti. ¢ Akutní fáze – okolní realita, úprava kontaktů pacienta s rodinou. ¢ Další fáze (dlouhodobější proces) – obnovit přirozený proces kontroly nad vlastním vnímáním, myšlenkami a představami. Jádrem je podpora zdravých částí osobnosti. PROGNÓZA SCHIZOFRENIE ¢ Postpsychotická deprese – po odeznění akutní psychotické ataky dostává do popředí u některých pacientů afektivní porucha – 10% nemocných se schizofrenní porucho spáchá suicidum. ¢ Obecně nepříznivé prognostické faktory: —mužské pohlaví —nízký věk začátku onemocnění —nenápadný, plíživý začátek —nepřítomnost spouštěcích faktorů —premorbidní život bez partnera —špatné sociální fungování —schizofrenie v rodinné anamnéze —převaha negativních faktorů —škodlivé užívání návykových látek — ¢