9.4.2018
1
Psychická deprivace v dětství
PedF MU, JS 2015
Mgr. Tomáš Kohoutek, Ph.D.
Děkuji Mgr. Zuzaně Masopustové, Ph.D. za poskytnutí materiálů
Psychická deprivace
 (Převážně) psychické strádání
 Stav dlouhodobého neuspokojení
vitálních psychických potřeb, především
emočních a sociálních
 Následky tohoto stavu
 ! Porozumět deprivaci znamená porozumět potřebám
(co už víme? – úvod: Maslow; potřeby specifické v
různých stadiích vývoje…)
9.4.2018
2
Film „Děti bez lásky“ (1963)
Otázky ke sledování:
 Jak definuje Z. Matějček ve filmu deprivaci?
 Jaké projevy deprivace jsou ve filmu patrné u
malých dětí, u dospívajících?
 Jaké podmínky vedou k deprivaci?
 Co vás zaujalo, rozrušilo, podnítilo další úvahy,
otázky?
 Zajímavý odkaz: http://revue.idnes.cz/neustupny-zdenek-matejcek-
d0f-/lidicky.aspx?c=A030604_204709_lidicky_pol
Autoři: Z. Matějček (1922 – 2004)
a J. Langmeier (1921 – 2007)
9.4.2018
3
Případy dětí vyrůstajících v extrémních
podmínkách s nedostatkem „normální“ stimulace
 extrémní sociální izolace – děti izolované od lidské společnosti
 J. M. G. Itard (1807) – Aveyronský divoch
 A. Gesell (1940) – Amala a Kamala – tzv. „vlčí děti“
 izolace uvnitř společnosti
 1970 – Genie – USA v izolaci od 2 do 13 let, uměla jen slova
„stop it“, „nomore“, „no“ (a několik dalších zákazů); rozvoj řeči po
umístění do pěstounské péče; zlom a znovu regrese po změně
pěstounů
 „Koluchové dvojčata“ (1976): od 18 měsíců do 7 let týráni a
izolováni; stěží uměli chodit, děsili se běžných věcí i lidí, pouze
základy řeči; v testech inteligence v pásmu těžkého podprůměru
→ dle tehdejších předpokladů měly být následky psychické
deprivace v tomto věku již nevratné; po umístění do pěstounské
péče velký pokrok ve vývoji – ve 14 letech v IQ testech 100
bodů,oblíbení mezi vrstevníky, absolvovali střední školu
 v současnosti – „Kuřimská kauza“, Fritzl
Amala a Kamala
9.4.2018
4
Obvyklé podmínky vedoucí k deprivaci
(dle Z. Matějčka)
 extrémní sociální izolace
 ústavní výchova, hospitalismus
 ad R. Spitz: anaklitická deprese; fáze protestu, zoufalství,
odpoutání
 absence stabilní pečující osoby
 deprivace v rodině
 vnější podmínky - týkají se situace rodiny: ztráta rodiče,
závislosti, promiskuita,špatná sociální situace (např. uprchlictví),
„přezaměstnanost“rodičů…
 vnitřní podmínky - osobnost rodičů: citová nezralost, povahová
nevyspělost, závažná psychopatologie,vlastní následky
deprivace…
 děti se zvýšenou vnímavostí vůči deprivačním vlivům: s
psychickými poruchami, speciálními potřebami
(motorické,smyslové poruchy)
Základní vývojové potřeby (dle Z. Matějčka)
 určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších podnětů –
zrakových, sluchových, hmatových, pohybu, lidského kontaktu (tak, aby se dítě
„naladilo“ na určitou úroveň aktivity a nebylo přitom podnětově „podvyživené“
ani přetížené)
 určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech – „smysluplného
světa“; umožňuje mj., aby se z přicházejících podnětů stávaly zkušenosti,
poznatky a (pracovní) strategie; kdybychom všechno ve svém okolí vnímali
jako dění nahodilé, výsledkem by byl chaos, nemožnost učit se – tato potřeba
tedy umožňuje učení
 prvotních citových a sociálních vztahů, potřeba stabilního pozitivního
vztahu k pečující osobě, opětování ze strany dalších dospělých – uspokojení
přináší dítěti pocit životní jistoty a je podmínkou pro žádoucí vnitřní uspořádání
osobnosti (ad attachment – vnitřní pracovní modely), poskytuje zázemí pro
vývoj ve všech oblastech
 identity – společenského uplatnění a společenské hodnoty; zdravé vědomí
vlastního „já“ ; toto vědomí je podmínkou toho, aby si člověk mohl na životní
dráze osvojit společenské role a stanovit si hodnotové cíle pro svá snažení
 otevřené budoucnosti - životní perspektivy, sdílené s pečujícími osobami –
„bude nějaké (společné) zítra“
9.4.2018
5
Další aktuální přístupy k potřebám:
Pesso-Boyden system
 1) potřeba místa: že bude mít dost prostoru v mateřském lůně, v náruči rodičů, ve svém pokoji,
mezi blízkými... že jimi bude radostně vítán v celé své individualitě takový, jaký je. S touto potřebou
úzce souvisí v pozdějším dospělém životě schopnost cítit se doma, přesvědčení, že tu "jsem
správně" a "nejsem mimo".
 2) potřeba ochrany: nejprve před škodlivými vlivy ochrání mateřská děloha, po narození rodičovská
náruč a záštita. Získává-li člověk včas zkušenost, že je chráněn, pro jeho další život to znamená
pocit bezpečí a schopnost žít aktivně, bez přehnaného pocitu ohrožení.
 3) potřeba péče a výživy: nejen jídlo a něžnost v doslovné podobě, ale i dostatek podnětů, kontaktů,
vztahů. V pozdějším věku se k této potřebě řadí i informace, vzdělání, zájmy. Kdo je v tomto smyslu
"dobře živen", má pocit plnosti, naplnění, nasycení. Netrpí přehnanými pocity prázdnoty.
 4) potřeba podpory: konkrétní i symbolické. Podpora znamená konkrétně třeba být nesen, nebo
moci se opřít, abych nespadl. Kdo je podporován, necítí se být na věci sám. Být podporován
znamená rovněž být povzbuzován. Lidé, kteří mají z dětství bohatou zkušenost s dostatkem
podpory, si ji dokáží v dospělém životě dobře zajistit. Mají energii a elán, necítí se slabí, bezmocně
vydaní napospas okolnostem.
 5) potřeba hranic – být limitován znamená něco v tom smyslu jako být definován, vědět, kdo jsem
a kdo nejsem, odkud kam sahá můj vliv a kde začíná vliv druhých. Mít dobře zažitý limit znamená
trochu paradoxně být schopen jít do věcí naplno, moci se do nich opřít beze strachu, že tím
způsobím nějakou újmu sobě či druhým. Dobrý zážitek limitu mi mohou poskytnout rodiče, kteří mne
zvládnou. Rodiče, kteří mají upřímnou radost z dětské živosti, rozpustilosti, z dětského zkoušení síly
a experimentů, zároveň jsou ale v jednání a výchově pevní.
(dle Siřínka, 2001, Pesso-Boyden systém, www.psbp.cz/metoda)
Nejnápadnější projevy psychické deprivace
 U dětí raného věku (do 3 let) celkové opožďování
psychomotorického vývoje; též nediferencovanost citů, špatná
nálada, „nedětský“ výraz, výrazně ochuzený řečový projev (ze
všech funkcí komunikace se omezuje často jen na obranu)
 Předškolní věk: povrchnost citových vztahů, současně velká
potřeba „k někomu patřit“; může přetrvávat opoždění vývoje řeči
(často až do 5 let), i potom řeč neodpovídá mladšímu dítěti –
postrádá zvědavost, hravost…; často nezralost pro školu
 Školní věk: často špatné školní výsledky, které neodpovídají
školnímu nadání; nápadnosti a výkyvy v chování, v sociálních
vztazích, mohou se rozvíjet neurotické potíže, citová otupělost,
nedůvěra k lidem, agresivita
 Dospívání: problémy se mohou projevovat v kolektivu –
nespokojenost s rolí, neadekvátní sebehodnocení („zraněný
narcismus“), posunutá hierarchie hodnot, vyšší riziko rizikového
chování, vzniku závislostí…
 Důsledky v dospělosti: problémy v partnerských vztazích,
nejistota při výchově vlastních dětí, poruchy osobnosti,
deprivační činitelé často faktorem v pozadí trestné činnosti
9.4.2018
6
Typy deprivovaných dětí podle charakteristických projevů
 relativně kladně přizpůsobený typ: deprivace vedla k pokusům o
přizpůsobení přiměřenými prostředky, k určité samostatnosti a k nalezení zdrojů
uspokojení sociálně přijatelným způsobem. Dobré přizpůsobení může selhat při
přechodu do nových podmínek, na něž dítě není adaptováno a na něž nemusí
stačit jeho nerozvinuté schopnosti adaptace..
 děti s přímým zvýšením intenzity nenasycených potřeb,
projevující se nepřizpůsobivým chováním v oblasti dané potřeby (snaha upoutat
pozornost, vtíravost) nebo v chování obecně (celkový neklid, těkavost); většinou jde
o deprivaci potřeb emočních a sociálních, jde tedy většinou i o tyto podněty, zájem
o věcné okolí, o práci je naopak v úpadku; děti nápadné chováním i špatným
prospěchem (který neodpovídá inteligenci).
 děti se substitutivním zvýšením intenzity jiných tendencí,
projevující se zvláště agresivitou, opozičností, destruktivními tendencemi, výbuchy
zlobných afektů i krutostí, zvláštní explorační snahou, zvýšením výživových
potřeb…; projevy mezi ostatními skupinami zvláště obtížné, často přestupky
zvláštního rázu – „projevy primitivních afektů nekontrolované úzkostí a svědomím“
 typ pasivní, apatický, „útlumový“ – skupina symptomů regresivní povahy
(dumlání, enuréza a enkopréza, automatismy, anorexie…); děti odtažité,
rezervované k pokusům o kontakt, nevýrazné v projevech, někdy „nápadně hodné“;
méně postižené děti se jeví jako tiché a podrobivé, někdy až ustrašené, infantilní,
lhostejné k úspěchu i k neúspěchu, bez iniciativy, v těžších případech se mohu jevit
i jako retardované
 Mezi dětmi s přímým zvýšením intenzity nenasycených potřeb
později autoři rozlišili ještě:
 Typ sociálně hyperaktivní
 V rámci celkově podnětově chudého prostředí se snaží
dosáhnout maximálního přísunu sociálních podnětů upoutat
pozornost; neznají ale stálost kontaktu, citovou vázanost,
sociální zájem je spíše chaoticky rozptýlený, komunikace a
sociální chování zůstává na nižší úrovni.
 Typ sociálně provokativní
 Snaha po pozornosti a navázání kontaktu se projevuje rušivým
nebo násilným způsobem vůči vychovatelům, často agresí vůči
druhým dětem (jako konkurentům); mohou se jevit jako
vzdorovité, „neovladatelné“, ale o samotě s vychovatelem
mohou působit „jako vyměněné“ – hodné až přítulné. Později
mají tendence vytvářet si neúnosné životní situace.