DIAGNOSTIKA NEFORMÁLNÍ/
MIKRODIAGNOSTIKA
Průběžné diagnostikování: vědomostí,
dovedností, názorů, představ, postojů,
přesvědčení, disciplíny,
psychomotorických dovedností,
postavení žáka v kolektivu ad.
DIAGNOSTIKA FORMÁLNÍ jasně ohraničená diagnostická situace
v určitých etapách vyučování.
Existuje o ní zápis, záznam, používá
specifické metody.
FORMATIVNÍ DIAGNOSTIKA pomáhá učiteli při volbě nástrojů k
rozvoji žáka. Slouží učiteli jako
zpětná vazba o jeho práci.
SUMATIVNÍ DIAGNOSTIKA Jejím cílem je zjistit dosaženou
úroveň žáka za určité období
(zpravidla na konci určité etapy
vyučování). Sumarizuje informace o
žákovi. Formálně se zpravidla
vyjadřuje známkou, body.
NORMATIVNÍ DIAGNOSTIKA Výsledek jedince je srovnáván
s výsledky reprezentativního vzorku
populace ve stejné zkoušce. Srovnání
mezi vrstevníky.
DIFERENCIÁLNÍ
DIAGNOSTIKA
Slouží k rozlišení obtíží, které mohou
mít stejné projevy, ale různé příčiny.
KRITERIÁLNÍ DIAGNOSTIKA Jde o srovnání s vnějšími měřítky,
s objektivně vymezenými úkoly
(zvládá psaní i/y ap.
INDIVIDUALIZOVANÁ
DIAGNOSTIKA
Srovnávání dítěte pouze ve vztahu
k sobě samému, bez porovnávání
s vrstevníky.