Teorie a metodika výchovy
II. část
Mgr. Lenka Ďulíková
Zakončení
písemná zkouška (otevřené/uzavřené otázky)
12.5. (13:00-15:35)
Legislativa
Zákon č. 561/2004 Sb. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a
jiném vzdělávání (školský zákon)
Zákon č. 563/2004 Sb. Zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých
zákonů
Vyhláška č. 74/2005 Vyhláška o zájmovém vzdělávání
Vyhláška č. 72/2005 Sb. Vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a
školských poradenských zařízeních
Vyhláška č. 317/2005 Sb. Vyhláška o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků,
akreditační komisi a kariérním systému pedagogických
pracovníků
Kompetence vychovatele/ky
osobnostní
pedagogicko-psychologické
+ komunikační, řídící, poradenské, sebereflektivní,
informační, speciálně pedagogické…
tvorba, průběžná aktualizace, vedení, rozvíjení výchovných,
vzdělávacích, zájmových, sportovních, kulturních a dalších
programů…
pedagogická dokumentace
diagnostika, konzultační činnosti…
spolupráce s
V
rodina
pedagogové dítě/děti
ostatní
pracovníci
Rozvoj kompetencí u dětí
celkový rozvoj osobnosti, rozvíjení zájmového vzdělávání, znalostí a tvořivých schopností….
kompenzuje zátěž školy, duševní hygiena, kulturní, relaxační a regenerační, sociální a preventivní
rozvíjí schopnosti, znalosti, dovednosti, talent, upevňuje sociální vztahy…hodnoty
výchova ve volném čase a také k volnému času!
(vychovávaný je objektem i subjektem výchovy)
Zásady výchovy ve volném čase
pedagogické ovlivňování VČ (nenásilné, cílevědomé)
dobrovolnost (motivace?)
jednota a specifičnost (cíl v souladu s výukou)
aktivita (i od dětí!, podíl)
seberealizace (prožitek úspěchu)
pestrost, přitažlivost (respekt potřeb dětí)
odpočinek, rekreace
citlivost, citovost
sociální kontakt
(Bendl, 2015)
Báze moci v komunikaci
Co je moc?
obsah a VZTAH (moc ovlivňuje naši komunikaci a opačně)
French a Raven (1968)
Legitimní – paní učitelka, zaměstnavatel
Odměňovací
Donucovací
Referenční – partner/ka, kamarád/ka
Expertní – lékař, média
Autorita a kázeň
Autorita
jedna z podstatných forem uskutečňování moci - založena na obecném uznávání
oprávněnosti, tj. legitimity, vlivu určité osobnosti, instituce nebo skupiny (samotná moc schopnost
donutit někoho, aby si počínal jinak, než by chtěl)
formální x neformální…
partnerský vztah edukátora a žáka + řád (odpovědnost)
Kázeň
dobrovolné (vnitřní)/nucené (vnější) podřizování se jednotlivce/společnosti určité
autoritě, pořádku, řádu, dodržování zadaných norem chování
funkce: orientace ve společnosti, chrání před bezprávím a konflikty, sebekázeň,
fungování společnosti, výkonová
Čím můžeme dávat najevo autoritu?
Jak na nekázeň?
zapojit děti ihned, pozorovat, oční kontakt, interakce, skupinová
práce
neustoupit, když jsou narušována pravidla, nezastrašovat „ještě
jednou to budu muset říct…“, čekat na vyplnění v klidu
pochvaly, odměny a eliminace hrozby a trestu
cíl práce, zapojení, dodržení času, otázky udržují při aktivitě,
zpětná vazba…
nabídnout a ukázat to pozitivní a krásné….jít příkladem
Agrese
nepřátelství, útočnost vůči osobě, předmětu či překážce na cestě k uspokojování potřeby, může se
projevit otevřeně, být potlačena, být přesunuta, projevit se psychosomatickými důsledky
chování člověka - jednání poškozující ostatní, ale i jakékoliv jednání a chování, které směřuje k dosažení
určitých výhod a prosazení cílů
nebezpečí šikany!
fyzická aktivní přímá – např. rvačka
fyzická aktivní nepřímá – např. pokud někomu zaplatíme, aby někomu ublížil
fyzická pasivní přímá – např. bráním někomu, aby dosáhl cíle
fyzická pasivní nepřímá – např. odmítání splnit kladené požadavky
verbální aktivní přímá – např. slovní urážky
verbální aktivní nepřímá – např. šíření pomluv
verbální pasivní přímá – např. odmítám se s někým mluvit
verbální pasivní nepřímá – např. pokud se někoho nezastaneme, když ho ostatní kritizují
Šikana
vývojové stupně šikanování:
1. zrod ostrakismu
2. fyzická agrese a přitvrzování manipulace
3. klíčový moment – vytvoření jádra
4. většina přijímá normy agresorů
5. totalita neboli dokonalá šikana
ponižování/týrání jedinců jinými, cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo jedinci vůči
osobě, která se nemůže nebo neumí bránit
agresivní chování ze strany žáka/ů vůči žákovi/skupině žáků/učiteli, opakuje se (nikoli nutně)
vědomé, záměrné, úmyslné (skryté) snaze ublížit fyzicky, emocionálně, sociálně….
http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny
?highlightWords=Metodick%C3%A9+doporu%C4%8Den%C3%AD+pro+prim%C3%A1rn%C3%AD+prevenci+riz
ikov%C3%A9ho+chov%C3%A1n%C3%AD+%
C5%A1kol%C3%A1ch
přímé:
1)posměch: poznámky na adresu dítěte, pokořující přezdívka, nadávky
2) kritika dítěte, výtky na jeho adresu pronášené nenávistným, pohrdavým tónem
3) příkazy, které dítě dostává od jiných dětí, zejména pronášené panovačným tónem, a
skutečnost, že jim dítě podřizuje
4) honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které jsou třeba zvláště silné, ale je nápadné, že
je oběť neoplácí
5) rvačky, v nichž jeden z účastníků je slabší a snaží se uniknout(menší dítě někdy s pláčem)
nepřímé:
1) dítě je o přestávkách často samo, ostatní o ně nejeví zájem, nemá kamarády
2) při týmových sportech bývá dítě voleno do mužstva mezi posledními
3) o přestávkách vyhledává blízkost učitelů
4) má-li dítě promluvit před třídou, je nejisté, ustrašené
5) působí smutně až depresivně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči
6) zhoršuje se jeho školní prospěch, někdy náhle
7) jeho věci jsou poškozené nebo znečistěné
8) poškozený nebo zašpiněný oděv
9) odřeniny, modřiny, škrábance, řezné rány, které dítě nedokáže uspokojivě vysvětlit
„Nejvzácnějším zdrojem není ropa, kovy, čistý vzduch, kapitál, práce nebo
technologie. Je jím naše ochota si naslouchat, učit se od sebe navzájem a
pravdu hledat, nikoli ji prostě mít.“
(Donella Meadowsová)
Jak postupovat?
1. udělat si čas
2. nereagovat na druhého svými dovětky
3. písemný záznam
4. klidné prostředí
5. oční kontakt!
(ovšem možnost se doptat zopakováním)
Neverbální komunikace?Jaké jsou vaše postřehy?
Jak jste se cítili?Jak jste se cítili?
Jaký je cíl (záměr)?
Potřeba komentování?
Co znamená naslouchat?
NESOUDIT
snažit se druhého pochopit
je to energie tomu druhému
nepřikyvuji, tím totiž vyjádřím nějaký názor - pouze oční kontakt
dávám prostor tomu druhému se vyjádřit a nechám odhalit niterní pocity
naslouchám druhým i sobě!
je příjemné, že někdo druhý naslouchá
důvěra
nové podněty
přemýšlím o sobě…
Metodika práce - zkušenosti
měsíční plán, deník
motivační principy: odměny, pochvaly
mail, telefon s rodiči
fotografování, WS dětí (rozvoj zodpovědnosti)
hry s cílem: kooperační, šifrovací, skupinové, individuální, kreativní,
hodnotové, pracovní…improvizační (dramatické)
reflexivní kolečko, sebereflexe
projekty se vzdělávacím cílem (M. Terezie, Vánoce, ČSR…)
rozbor krizí
dobrovolnost
vaření, výroba budky, fitness cvičení…“paní vychovatelka“
Úkol navíc:
„V mé profesi vychovatele/ky“
Co je pro mě nejdůležitější, abych
mohl vykonávat profesi
vychovatele/ky:
Bez čeho se neobejdu:
Co potřebuji od druhých: Před čím se musím bránit, co mi brání ve
výkonu:
Literatura
ŠAFRÁNKOVÁ, Dagmar. Pedagogika. Praha: Grada, 2011. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2993-0.
KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3710-2.
MAŇÁK, Josef, Tomáš JANÍK a Vlastimil ŠVEC. Kurikulum v současné škole. Brno: Paido, 2008. Pedagogický výzkum v teorii a praxi. ISBN 978-80-7315-175-1.
MAŇÁK, Josef. Nárys didaktiky. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3123-9.
THOROVÁ, Kateřina. Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0714-6.
NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie organizace. Praha: Grada, 2005. Psyché (Grada). ISBN 802470577x.
ZORMANOVÁ, Lucie. Obecná didaktika: pro studium a praxi. Praha: Grada, 2014. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-4590-9.
Průcha, J., Mareš, J., Walterová, E. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1998. 328 s. ISBN 80- 7178-252-1
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: MŠMT, 2013. 142 s. [cit. 2018-04-02]. Dostupné z WWW:.
Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních. [online]. Praha: MŠMT, 2016. 28 s. [cit. 2018-04-02].
Dostupné z WWW:.
HAVRDOVÁ, Zuzana a Martin HAJNÝ. Praktická supervize: průvodce supervizí pro začínající supervizory, manažery a příjemce supervize. Praha: Galén, c2008. ISBN 978-80-7262-
532-1.
ROSENBERG, Marshall B. Co řeknete, změní váš svět. Přeložil Hana ANTONÍNOVÁ. Praha: Portál, 2015. ISBN 9788026209126.
DVOŘÁKOVÁ, Markéta. Základní učebnice pedagogiky. Praha: Grada, 2015. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-5039-2.
Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 8071843105.
BENDL, Stanislav. Školní kázeň: metody a strategie. Praha: ISV, 2001. Pedagogika (ISV). ISBN 80-85866-80-3.
UHER, Jan. Problém kázně. V Praze: Nákladem Dědictví Komenského, 1924.
VALIŠOVÁ, Alena. Jak získat, udržet a neztrácet autoritu. Praha: Grada, 2008. Psychologie pro každého. ISBN 80-247-2282-8.
JANATA, Jaromír. Agrese, tolerance a intolerance. Praha: Grada, 1999. Psyché (Grada). ISBN 80-7169-889-x.
ČERMÁK, Ivo. Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou: Fakta, 1998. ISBN 80-902614-1-8.
RAVEN, B. H. A power/interaction model of interpersonal influence: French and Raven thirty years later, Journal of Social Behavior and Personality, 1992, 7.
Děkuji za pozornost