Reflex •Základní jednotkou nervové činnosti je reflex. Reflexy dělíme na vrozené (nepodmíněné) a získané (podmíněné). Nepodmíněné reflexy zajišťují nižší nervovou činnost, podmíněné reflexy vyšší nervovou činnost. Hlavní znaky nepodmíněných reflexů: •Při opakování téhož podmětu se vždy vybaví stejná reakce (např. chuťový podnět vybaví vždy sekreci slin). •Probíhají vždy po stejné dráze, pokud se v ontogenetickém vývoji vytvoří určitý reflexní oblouk, probíhá při opakování tento reflex bez předchozího nácviku. •Centra nepodmíněných reflexů jsou v šedé hmotě CNS mimo kůru koncového mozku. •Všichni jedinci stejného živočišného druhu mají stejné nepodmíněné reflexy. •Dělíme je na vrozené a dědičné. •Nejzákladnějšími pudy – instinkty jsou pud zachování sebe a pud zachování rodu. • Hlavní znaky podmíněných reflexů: •Umožňují adaptaci na stále se měnící vnější podmínky, jejich vytváření se nazývá učení, jehož předpokladem je paměť. •Při opakování téhož podmětu se u různých jedinců může vybavit různá reakce. •Vzniká vytvořením dočasného spojení mezi dvěma nebo více ohnisky podráždění v mozkové kůře. •Centra těchto reflexů jsou v mozkové kůře. •Nejsou stejné u všech jedinců stejného živočišného druhu. •Vznikají a zanikají během života jedince – jejich vyhasínání nazýváme zapomínání. • •Nižší nervová činnost je zajištěna působením nepodmíněných reflexů, vyšší nervová činnost působením podmíněných reflexů. Podněty - signály podmíněných reflexů signalizují biologicky nevýznamný jev. •Souhrn signálů určitého druhu se nazývá signální soustava. Rozlišujeme první a druhou signální soustavu. Do první signální soustavy patří signály, které jsou odrazem reality (fyzikální, chemické a biologické jevy). Umožňuje reagovat na aktuální životní situace. U člověka je základem pro učení v počátečních stádiích ontogenetického vývoje po narození a je základem pro konkrétní myšlení. •Signály pro vznik podmíněných reflexů u druhé signální soustavy jsou abstraktní pojmy (slova zevšeobecňující skutečnost), které jsou symbolem reality. Člověk je schopen vytvářet nové spoje na podkladě abstraktních podmětů – základ pro myšlení. Na základě řeči a schopnosti zevšeobecnění se u člověka vytvořilo abstraktní myšlení, věda, umění a mravní hodnoty. Zrakové ústrojí •Zrakové ústrojí umožňuje vnímání světla, barev, velikosti, tvaru a vzdálenosti předmětů. •U člověka je nejdůležitějším smyslem pro orientaci v prostoru. •Orgánem zraku je oko (ocullus), které je složeno s oční koule a přídatných orgánů. •Oční koule (bulbus oculli) je uložena v obličejové části lebky v očnici. V každé očnici jsou dva otvory, které je spojují s mozkovnou a procházejí jimi zrakové nervy, žíly, tepny a dále nervy pro okohybné svaly a další drobné svaly v oku. •Oční osa je nejdelší předozadní rozměr oční koule. b1eye01 •Barevné vidění – rozlišování barev umožňují čípky, jsou soustředěny ve žluté skvrně, slouží pro vidění za dne – potřebují značné osvětlení. Existují 3 druhy čípků pro 3 druhy barev – červená, zelená, modrá, jejich kombinacemi vznikají barevné vjemy – barvocit. Barvoslepost – dědičná porucha barevného vidění, více u mužů. Daltonismu – částečná barvoslepost – porušení rozeznávání červené a zelené barvy. •Vidění za tmy – umožňují ho tyčinky, citlivé na světlo, nerozlišují barvy, umožňují vidění za šera a v noci, kdy rozlišujeme různě temné odstíny šedé barvy. Jejich činnost umožňuje zraková červeň – rodopsin, na světle se mění ve zrakovou žluť, jenž je derivátem vitamínu A. Přes den jsou tedy tyčinky vyřazeny z funkce, ve tmě se potom rodopsin opět obnovuje. •Zorné pole – okolní prostředí, které vidíme, aniž bychom museli pohnout hlavou nebo očima. •Binokulární vidění – i když se na předmět díváme oběma očima, vidíme jej jako jeden předmět. To je způsobeno tím, že vnitřní části zorných polí obou očí se vnitřně překrývají a tak obrazy v této části zorných polí splývají a vytvářejí jeden obraz, který vidíme prostorově. Sluchové ústrojí •Sluchové ústrojí má u člověka největší význam při komunikaci. Na jeho základě se u člověka jako sluchový reflex vyvinula řeč. •Ucho (auris) slouží k rozlišování zvukových vln (člověk slyší jen v rozsahu 16 – 20 tisíc kmitů za sekundu). •Ucho dělíme na 3 části: •zevní ucho – auris externa •střední ucho – auris media •vnitřní ucho – auris interna • Sluchový analyzátor •Kmitání bubínku se přenáší na sluchové kůstky. •Třmínek rozkmitá oválné okénko a tím se rozechvěje perilymfa. •Kmity perilymfy se vyrovnají vyklenutím okrouhlého okénka do středoušní dutiny. Vlnění perilymfy rozkmitá endolymfu a rozechvěje bazální membránu v určitém jejím úseku podle výšky tónu. •Toto chvění způsobí, že buňky Cortiho orgánu narážejí svými vlásky na krycí membránu, a tím se podráždí. •Vzniklé vzruchy jsou vedeny sluchovým nervem do jader v prodloužené míše a dále až do centrálního korového analyzátoru. • •Rovnovážné ústrojí: •čidlo statické – pro vnímání polohy, •čidlo kinetické – pro vnímání pohybu, • •Statické čidlo je ve vejčitém a kulovitém váčku jsou malá políčka s vysokými epitelovými buňkami s jemnými smyslovými vlákny na koncích nad nimiž jsou vápenaté krystalky (statokinie). Při změně polohy hlavy dráždí krystalky jemné vlákna smyslových buněk. Vzruchy jsou vedeny statickým nervem k vestibulárním jádrům na spodině 4. mozkové komory. Tím je umožněno udržení rovnováhy těla v prostoru a zajištění vzpřímeného postoje. • •Kinetické čidlo je uloženo v ampulách polokruhových kanálků. V každé ampule je vyvýšenina s vysokými buňkami opatřenými dlouhými vlásky. Jejich podráždění vyvolává pohyb endolymfy při rotačních pohybech hlavy. Reflex •Činnost nervové soustavy je spjata s činností •smyslových orgánů - čidel. Ty zprostředkovávají •CNS informace o vnějším i vnitřním prostředí. •Stavba smyslového ústrojí: •Receptor – periferní analyzátor, •dostředivá nervová dráha, •korové projekční centrum – korový analyzátor •Hlavní funkcí receptorů je přijímání podnětů. •Počitek – vjem a poznání vzniká však až •v mozkové kůře . Otázky: •Co je to reflex? •je reakce organizmu na podráždění zprostředkovaná nervovou soustavou. •Co je to reflexní oblouk? •je dráha, po které je veden vzruch od receptoru přes nervové ústředí k výkonnému orgánu. •Jaký je základní biologický význam reflexů? •umožňují adaptaci organizmu na změny prostředí. Reflexní oblouk • •Receptor – smyslový orgán •dostředivá (aferentní) vlákna •CNS • •výkonný orgán (efektor) •odstředivá (eferentní) vlákna 2460 I. P Pavlov (1849 – 1936) Jiří Procházka – zavedl pojem reflex. I. P. Pavlov – rozpracoval reflexní teorii v oblasti podmíněných reflexů. • Ve svalech, šlachách a •Exteroreceptory kloubních pouzdrech. Zabezpečují informace o poloze a pohybu těla • v prostoru. • • •Interoreceptory Přijímají podněty z vnějšího prostředí (receptory pro dotyk, tlak, teplo, bolest, chuť, obraz, zvuk, čich). • •Proprioreceprory Zachycují podměty z vnitřního prostředí (změny pH, osmotický tlak apod.). •Neuron = základní stavební a funkční jednotka nervové soustavy • •Centrální nervový systém = hlavní řídící a integrující systém organismu • •Nervy = svazky nervových vláken, které obaluje myelinova a Schwannova pochva • •Podnět = může zahrnovat pocity jako teplo, chladný, a bolest. Když podnět je aplikován na něco, může způsobit reflex. • •Vzruch = fyziologický děj, který lze vybavit (vytvořit) podnětem (=zevní energie, která může vyvolat vzruch, stimulus). Působení podnětu se označuje jako dráždění (stimulace). Vzruch je metabolická změna fyzikálněchemické povahy, která se šíří po nervovém či svalovém vláknu. • •Reflex = základní funkční prvek nervové soustavy. Přenos vzruchu z receptoru na efektor • •Synapse = spojení dvou neuronů (nebo smyslové buňky a neuronu), sloužící k předávání vzruchů. • •synapse •kmenový dendrit •synapse •buněčné tělo s jádrem •Ranvierův zářez •Konečné větvení neuritu •synapse •synapse •iniciální segment neuritu •axon •myelinová pochva •kolaterála •internodium – funkční jednotka nervového vlákna •Základní stavební a funkční jednotkou nervové tkáně je nervová buňka – neuron. Hlavními funkcemi nervové tkáně jsou dráždivost a vodivost. Nervové buňky se rozdělují dělením v období nitroděložního vývoje člověka. Brzy po narození ztrácejí schopnost se dělit a jejich počet se stává definitivním. Ztráta neuronu se během života tedy nenahradí, regenerují se pouze neurity a to jen v případě, pokud nebylo porušeno jejich spojení s nervovou buňkou. •Podpůrné buňky pro neurony se nazývají neuroglie. Nejsou dráždivé ani vodivé. Jsou významné pro výživu nervových buněk a odstraňování produktů látkové přeměny. Mají schopnost se dělit a při poškození tkáně CNS vyplňují poškozené místo.