Evaluace v mateřských školách Zora Syslová OBSAH 1.Obecná východiska a zákonné normy 2.Systém vlastního hodnocení v MŠ 3.Cíle a kritéria vlastního hodnocení 4.Prostředky průběžného sběru informací 5.Proces autoevaluace Dvoúrovňové kurikulum nRVP PV nŠVP > RVP PV nAutoevaluace poskytuje škole zpětnou vazbu ke korekci vlastní činnosti a současně slouží jako východisko pro další práci. n nRVP PV, 2018, s. 37 n > Teoretická východiska nHodnocení - používá se v běžné školní praxi a širokou veřejností k náhodnému nebo každodennímu posouzení úspěchů i proher a zaujímání stanovisek k vlastní práci i práci druhých (hodnocení žáků, hodnocení práce učitelů...). n nEvaluace – termín má komplexnější význam, dosud užívaný spíše v oblasti teorie, vědy a výzkumu. Ve vztahu ke škole jde o systematicky plánovitý a cíleně řízený proces hodnocení a posuzování sledovaných jevů. n Rozlišení evaluace podle charakteru hodnotících procesů: n nExterní evaluace - zaměřuje se na celkové fungování systému školy jako instituce. Její cíle jsou stanoveny zvnějšku, stejně tak metody a formy hodnocení i jeho měřítka a kriteria. Jedním z typů externí evaluace, se kterým se školy nejvíce setkávají je hodnocení Českou školní inspekcí, dnes je nově zavedeno i hodnocení zřizovatelem. n nInterní evaluace - hodnocení vnitřní, nazývá se nejčastěji sebehodnocením, autoevaluací. Základním cílem je hodnocení výsledků výchovy a vzdělávání, kterých škola v určitém období dosáhla, hodnocení efektivnosti jednotlivých vzdělávacích činností probíhajících ve vlastní pedagogické práci školy. Externí evaluace nČŠI nZřizovatel nKritický přítel nBenchmarking (návštěva MŠ) > Zákonné normy n§ 12 zákona 561/2005 Sb. o předškolním , základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) – vlastní hodnocení n nRámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání - autoevaluace 2. Systém autoevaluace nTen by měl stanovit: nKoho nebo co evaluovat nPodle jakých kriterií nJakými nástroji, prostředky, způsobem nKdy, jak často nKdo se na evaluaci bude podílet Oblasti autoevaluace n nPodmínky nProcesy – práce učitelek nVýsledky dětí (kompetence/očekávané výstupy) Evaluace by měla být: nSystematická – v jasně vymezených oblastech nProváděná pravidelně nPodle předem stanovených a přijatých kriterií nPředem stanovenými nástroji, prostředky, způsoby nS vědomím, že je základem rozhodování pro další plánování a jednání Tabulka Oblasti/podoblasti - cíle Kritéria Prostředky Kdy Kdo nPodmínky nKritéria vytvořená na základě požadavků RVP PV nKritéria v dotazníku INDI MŠ (školy v projektu podpory zdraví) nKaždodenní vyhodnoc ped. činnosti. nZpětná vazba TČ nProcesy nZnaky prožitkového učení nZnaky partnerské komunikace učitelky s dítětem nVyváženost řízených a spontánních činností nPodíl skupinové, individuální a frontální činnosti nZpůsob plánování MŠ nHodnocení TK nZáznamy o dětech nSebehodnocení uč. nKontrolní a hospitační činnost nVýsledky nSdružené ukazatele (SUKy) (školy v projektu podpory zdraví) nOčekávané výstupy oblastí RVP PV nebo kompetence (co dítě zpravidla dokáže na konci předškolního období) nHodnotící + evaluační zpráva nDotazník INDI MŠ včetně Dotazníku pro rodiče • Klíčové otázky nJaká je úroveň….. ve vaší škole nJak jste to zjistili? (způsob vlastního hodnocení – nástroje, kritéria, rozsah, frekvence….) nJak využíváte získané informace? (konkrétní přínos vlastního hodnocení pro školu – návrh, realizace a účinnost opatření) n od Jarky obrázek husy 3. Cíle vlastního hodnocení nOblast – podoblast: nPodmínky - věcné prostředí n nCíle vlastního hodnocení: nSledovat, zda prostředí podporuje děti ve spontánní realizaci jejich zájmů a momentálních nápadů. Kritéria n(jako určitá měřítka, k nimž se hodnocení vztahuje) zásadně odlišují subjektivní hodnocení od evaluace. Pomáhají hodnotit sledované jevy podle určitých znaků kvality, nikoli podle zkušeností, postojů. > Indikátor n– nebo-li ukazatel kvality. „Pro přesnější a spolehlivější zjištění může být užitečné tato kritéria více konkretizovat, popř. je rozpracovat do podoby konkrétních ukazatelů (indikátorů)“. Kritérium je vnímáno jako měřítko, které určuje žádoucí stav. Indikátor popisuje konkrétní projevy, specifikuje podrobnější rysy a vlastnosti daného kritéria. Někteří autoři (Vašťatková, 2006; Hausenblas, 2008) označují indikátory jako „vodítka“, díky nimž můžeme prokázat úroveň kvality sledovaného jevu. n (SMOLÍKOVÁ, 2008, s. 10) > nKritérium nHračky a pomůcky jsou uloženy viditelně, aby si je mohly děti samy brát. nIndikátory nHračky a pomůcky jsou rozmístěny v otevřených policích do výšky dětských očí. nDěti se nemusí učitelky ptát, zda si mohou hračku půjčit.Týká se to všech hraček i pomůcek, tzn. i výtvarného materiálu (barvy, plastelína, nůžky), náčiní a nářadí pro cvičení apod. > 4. Prostředky pro hodnocení výsledků nRoK (SUKy) n n nPREDICT Kritéria a prostředky pro hodnocení podmínek nINDI MŠ n n Kritéria a prostředky hodnocení procesů – pedagogické práce nRámec profesních kvalit učitele MŠ nhttps://munispace.muni.cz/book?id=551 nKompetentní učitel (Začít spolu) nVTI > Prostředky průběžného sběru informací nHodnocení TVP (TČ) nSebehodnocení učitelky nHospitace ředitelky nVedení záznamů o dětech 5. Proces autoevaluace nMotivační etapa nPřípravná etapa nRealizační etapa nEvaluační etapa nKorektivní etapa > Proces autoevaluace nMotivační etapa souvisí se získáváním (motivováním) zaměstnanců a dalších osob pro podílení se na autoevaluaci. Bez jejich přesvědčení o jejím smyslu není možná její úspěšná realizace. Bez porozumění účelu evaluace jsou prováděny evaluační procesy formálně, beze snahy měnit zaběhnuté způsoby práce. n Nezastupitelnou roli při vytváření autoevaluačního systému sehrává ředitelka mateřské školy. Důležitým momentem rodícího se systému autoevaluace je způsob, jakým ředitelka komunikuje s ostatními, jak umí naslouchat názorům druhých, na jaké úrovni je týmová práce v mateřské škole. nPřípravná etapa je charakteristická promýšlením a zpracováváním autoevaluačního plánu; stanovením cílů, postupů, pravidel a úkolů osob podílejících se na autoevaluaci. Plán autoevaluačního procesu zaznamenaný ve školním vzdělávacím programu by měl obsahovat údaje o všech komponentech – oblastech hodnocení, cílech a kritériích, prostředcích (nástrojích), zodpovědnosti jednotlivých aktérů hodnocení a časových intervalech. n > nRealizační etapa souvisí s praktickým získáváním informací a dat podle stanoveného plánu. Při ní často dochází ke změnám a úpravám v souvislosti s aktuální situací a potřebami školy. Jde v podstatě o sbírání informací a důkazů o vzdělávání v mateřské škole. Aby byl pohled co nejobjektivnější, je dobré využít více zdrojů, tzn. hodnotících nástrojů, ale i pohledu více hodnotitelů (např. ředitelky, učitelek, provozních zaměstnanců, rodičů). nEvaluační etapa je zaměřena na třídění a vyhodnocování dat, které slouží jako podklad pro plánování rozvoje školy a její činnosti v dalším období. Tento krok zpravidla připadá na ředitelku mateřské školy. Ta všechny získané údaje (ze všech dostupných nástrojů) zpracovává a analyzuje. Měla by údaje pojímat komplexně a propojovat je v jejich celistvosti vzhledem k výsledkům předškolního vzdělávání. nKorektivní etapa završuje celý proces autoevaluace. Zaměřuje se na promýšlení a formulování opatření a konkrétních aktivit, které by měly vést ke zvýšení kvality práce ve sledovaných oblastech. n > nV každé škole probíhá autoevaluace individuálně, podle zkušeností aktérů, velikosti školy a jejího zaměření, podmínek atp. Všechny výše jmenované fáze jsou svým způsobem specifické a žádnou z nich nelze zcela vynechat ani jakkoli nahradit. > n • • • • •EVALUACE •PLÁNOVÁNÍ •Pohled zpět •Pohled dopředu •Cyklus 1 •Cyklus 2 •Z •P •R •Á •V •A • • • • • >