Mgr. Jan Krása, Ph.D., Katedra psychologie, Pedagogická fakulta, MU. 2016
Kdy a jak vzniká agrese?
Jaké faktory zvyšují pravděpodobnost
agresivního chování?
= chování příslušníků jedné skupiny k
příslušníkům druhé skupiny
Zvláště se jedná o meziskupinové konflikty a
předsudky.
Příklady ze současných médií?
Haploskupiny a národy:
R1B: Celtic, Germanic,
Alpine
R1a : Slavs, Kurgan
I1a: Nordic-Viking
I1c: Germanic / Central-
Nordic
I1b: South Slavic
J : Mediterranian
(Ancient Greeks and
Romans)
G : Caucasian
E3b : Balkanic
Q: Hunnic
N : Uralic- Siberian
Častější než otevřené meziskupinové konflikty
(KKK, skinheads) jsou různé formy předsudků,
tj. zastávání nelichotivých postojů ke členům
urč. soc. skupiny či kategorie (rasismus,
sexismus, proti soc. třídě, hodnotám a
postojům, věku, postižení, náboženství,
sexualitě, národnosti, zaměstnání, vzdělání
apod.).
Kde se předsudek bere?
Rozšířenou představou je, že předsudek je
především osobnostní problém.
Adorno, Frenkel-Brunswick, Levinson & Sanford
(1950) vycházeli z psychoanalytické perspektivy:
příliš autoritativní rodiče příliš frustrují děti…
agresivita proti rodičům je přesměrována na slabší
či neschopnější (menšiny).Výsledkem je přílišná
uctivost k autoritám a otevřené nepřátelství k
menšinám – tzv. autoritářská osobnost.
Tzn. u osob s autoritářskými postoji bychom měli
najít přísnější výchovu v dětství.
Adorno a kol. vyvinuli osobnostní dotazník: F-škálu
(fašismus). Dospělí s vysokým skóre měli odlišné
dětství a dogmatičtější postoje.
Dále se potvrdil vztah:
 Předsudky k etnickým skupinám (Sinha & Hassan, 1975)
 Etnocentrismus v Holandsku (Meloen, Hagendoorn,
Raaijmakers &Visser, 1988)
 Proti ment. postiženým a nemocným AIDS (Hanson &
Blohm, 1974)
 Sex. agrese mužů vůči ženám (Walker, Rowe & Quinsey,
1993)
Proti této teorii lze namítnout:
1. Se změnou soc. skupiny (např. pracovní sk.) se často
mění i postoje, resp. předsudky= ovlivňují nás normy soc.
skupiny (studenti v liberálních kolejích; Siegel, 1957).
2. Předpojatost vůči černochům v JAR nesouvisela tolik s
autoritářstvím (nízké F-skóre), větší vliv měly spol. normy.
3.Teorie nevysvětluje celkovou uniformnost (jednotnost)
většiny předsudků. (srov. nacismus v Německu aj.)
4. Předsudky vznikají jako reakce na určitou situaci –
velmi rychle na to, aby se šířily společností jen cestou
výchovy. (srov. dnešek, kdy se urč. část obyvatel
radikalizuje)
Hovland & Sears (1940) upozornili na to, že
5000 lynčů v USA (mezi lety 1882 a 1930)
souvisela s ekonomicko-zemědělskými
ukazateli: s ekon. recesí a ve špatných letech
počet lynčů rostl.
Jak to spolu souvisí?
Hovland & Sears (1940) vyšli z teorie frustraceagrese
(Dollard & kol., 1939). Agresoři namířili
svoji A proti slabším a dostupnějším cílům.
Miller & Bugelski (1948) experiment: muži v táboře
se těšili na výlet do města, ten byl zrušen. Měřili
před a po postoje k národ. menšinám. Po
frustraci byly postoje mnohem méně příznivé.
Proti: nestejné výsledky ve výzkumech a fakt, že
absolutní míra F má často menší vliv než
pociťovaná relativní F. Navíc tato teorie tvrdí, že
meziskupinové chování je motivováno emocemi
a nikoli cíli.
Problémem předešlých teorií je, že nijak nerozlišují
mezi chováním ve skupině a mimo ni.V obou
situacích člověk podléhá týmž vlivům: výchově a
frustraci.
Jakkoli podmínky výchovy musejí být rozdílné,
projevy osob ve skupinách jsou velmi uniformní
(srov. oslavu vítězství národního týmu).
To vedloTajfela (1978) k tvrzení, že je nutné
rozlišovat mezi interpersonálním a
meziskupinovým chováním.
Interpersonální chování znamená jednat jako
jedinec s urč. osobnostními rysy a sklony.
Meziskupinové chování znamená jednat jako člen
skupiny (jako náboženský terorista).
V 1. případě jsou individuální rozdíly a konstelace
důležitější než různé soc. kategorie, k nimž čl.
přísluší.
V 2. případě platí opak: kdo čl. je, je méně důležité
než to, ke které náboženské sektě agresor a
oběti patří (srov. šíité a sunnité).
Tajfel tvrdil, že soc. chování se bude nacházet kdekoli na
kontinuu definovaným dvěma extrémy:
interpersonální a meziskupinové chování.
Kde se bude nacházet záleží na několika faktorech.
1. Lehkost s jakou lze identifikovat různé soc. kategorie,
resp. soc. skupiny: muži x ženy, barva pleti, vlasů, jiná
charakteristika, chudí x bohatí atd.Tam, kde je snadné
odlišovat kategorie, bude chování tíhnout k
meziskupinovému pólu.
2. Míra do jaké je chování ve skupině uniformní (dle
skupinové koheze). Jsou skupiny, které umožňují
individuálnější chování, a skupiny uniformnější. Aj.
Užitečnější může být podívat se na
meziskupinovou interakci z hlediska cílů skupin:
Jsou cíle obou skupin slučitelné či neslučitelné?
Usiluje jedna sk. o něco na úkor druhé?Či jsou
jejich cíle shodné?
Příklady neslučitelných a slučitelných cílů?
Nejznámějším zastáncem tohoto přístupu je Sherif
(1966).
Výběr 12letých chlapců vyloučil předchozí
deprivaci či autoritářskou výchovu.
3 letní pobyty (22-24 zkoumaných osob)
Rozděleni do dvou skupin (jednou o sobě vůbec
dopředu nevěděli).
Spontánně zazněly návrhy k poměření sil.
Navození meziskupinového konfliktu: soutěž
skupin o pohár a výhru.
To vedlo k posunu od vzájemné nezávislosti ke
stavu negativní závislosti.
Ihned se změnilo i chování: nenechali si ujít
příležitost k posmívání i k fyz. potyčkám.
Při hodnocení výkonu nadržovali členům
vztažné skupiny.
Navození kooperace: porouchal se zásobovací vůz
a obě skupiny se musely spojit, aby jej odtáhly
do tábora.
Po několika podobných spojujících aktivitách
přestali být k druhé skupině tak agresivní a méně
protěžovali vlastní skupinu.
Chování se měnilo dle změn meziskupinových
vztahů. Změny byly příliš rychlé a rozšířené, než
aby je bylo možno přisuzovat osobnostním
dispozicím.