• GEOGRAFIE VÝROBNÍ SFÉRY PŘEDNÁŠKA Č.II LOKALIZAČNÍ FAKTORY V ZEMĚDĚLSTVÍ Ondřej KREJČÍ LOKALIZAČNÍ FAKTORY ZEMĚDĚLSTVÍ •Přírodní •Reliéf •Klima •Půda... •Sociálně-ekonomické •Doprava, •Trh •Pracovní síla... •Ve vztahu s rozmístěním působí celý komplex přírodních a socioekonomických podmínek •Na různých místech mohou být dominantní jiné faktory •Faktory velmi často modifikovány lidským chováním GEORELIÉF •Georeliéf ovlivňuje zem. využití půdy především: •nadmořskou výškou, •svažitostí, •expozicí •=> Typy georeliéfu ovlivňují ZV v makro i lokálním měřítku •(mrazové kotliny, jižní svahy…) •Rozlišujeme •Horizontální pásmovitost •Výšková stupňovitost •Každá rostlina má v dané zeměpisné poloze svůj výškový limit – s rostoucí nadm. výškou zem. ubývá •Nížiny poskytují ve světovém měřítku větší možnosti pro ZV •Na druhé straně nížiny v rovníkovém klimatu jsou výjimkou, jsou méně přitažlivé než okolní pohoří (Peru, Mexiko) •90 % zem. výroby se vyprodukuje do nadm. výšky 300 m, tj. necelé 4 % celkové rozlohy souše GEORELIÉF •Nadmořská výška ovlivňuje hlavně teplotu a množství srážek • S vzrůstem 100 m klesá teplota přibližně o 0,6 °C • •Expozice: J a JZ svahy proti S svahům – rozdíly v době slunečního svitu • vliv například na odrůdy vína •Georeliéf – jeden z hlavních činitelů eroze •do 10, max. 15°, polní hospodaření je možné •do 20–25°, pastvinářství, TTP •do 30°, lesní hospodářství, zřídka do 35° •od 30 do 60° ze zemědělské produkce pouze vinohrady s použitím terasování • •Odnos půdy ochuzuje pole o živiny a spláchnuté materiály ohrožují komunikace, čistotu vod v tocích a celkově zhoršují ŽP zemědělských krajin. •Obecně platí – s rostoucím sklonem pozemků klesá výkonnost mech. prostředků, rostou požadavky na různé jejich konstrukční úpravy a tím i jejich cena • • • • •V některých oblastech více jak 40 t/ha GEORELIÉF •Eroze ovlivněna i ZV •Svažitost: Nesprávné využití mechanizace na svazích (např. orba po svahu…) má za následek urychlení svahových pochodů – eroze půdy •Nesprávné využití mechanizace na svazích (např. orba po svahu) •Špatná struktura osevu erozně náchylné plodiny •Rozmístění do pásů •Výsadba ochranných zatravnění •Retence vody v krajině •standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy • •S velkou svažitostí a nebezpečím eroze se již vyrovnaly některé národy od nejstarších dob (Čína, Japonsko, Filipíny) •Terasování pozemků na výhodných slunečních svazích (až do 2300 m n. m.) • • PŮDA •Půdní fond – základní výrobní prostředek •Půda vzniká z matečné horniny díky půdotvorným procesům, půdní poměry se mění v závislosti na povaze matečné horniny a charakteru půdotvorných procesů, které závisejí na podnebí, vegetaci atd. •Geografie zemědělství – výzkum vhodnosti jednotlivých půd pro zemědělství a stupeň jejich využití pro zem. účely •Zvláštnosti půdy – •nelze libovolně rozšiřovat, •dlouhá doba obnovy •investice vkládané do půdy nevytváří nový půdní fond, jen jí pouze doplňují (např. hnojením) • •Půdy jsou složeny ze čtyř základních materiálů: •anorganické látky (horniny minerály) •organické látky (neživé - humus, živé - půdní edafon) •voda - nejpodstatnější je voda dostupná rostlině, schopná rozpouštět a transportovat do rostliny minerální látky •vzduch – jeho množství a složení kolísá podle stavu nakypření a přítomnosti organismů v půdě • PŮDA PŮDNÍ DRUHY •Lehké půdy •Porovité snadno prostupné pro vodu a vzduch, snadno ztrácí živiny. •Písčité půdy (do 20 % jílnatých částic), obsahují větší množství hrubších částí, zejména písku. Půdy chudé na živiny, snadno se vysuší a rostliny na nich trpí nedostatkem vláhy. Snadné vyluhování živin, vyplavovány do spodních vrstev, dobře se zahřívají, ale rychle ztrácejí teplo. • •Lehké půdy se hodí jen pro některé plodiny – •brambory, zelenina některé teplomilné plodiny, • musí mít dostatek vláhy a být dostatečně hnojeny • Podle zrnitostního složení rozlišujeme půdní druhy. Obecně se rozlišuje 5 základních druhů (třídění je dáno především procentuálním zastoupením jílnatých částic – menší než 0,01 mm). V běžné zemědělské praxi se půdy, podle zrnitostního složení dělí na lehké, střední, těžké, velmi těžké a kamenité •2) Střední a středně těžké půdy •Obsah jílnatých částic od 20 do 45 %, od písčito-hlinitých půd až po jemnější hlinité půdy •Jsou to půdy s výraznější převahou jemných půdních částic nad písečnými zrny •Nerozbředají deštěm a při nedostatku vláhy v půdě příliš nevysychají •Mají dobrou soudržnost a po obdělání zůstávají dlouho kypré •Hodí se pro pěstování většiny plodin • •V ČR převažují- přes 50 % vojtěška, obilí řepka • 3) Těžké půdy Vysoký podíl jílu - za sucha tvrdnou za deště mazlavé Jílovito-hlinité půdy (45–60 % jílnatých částic) Zpracovatelnost ještě není tak obtížná Při vhodné vlhkosti se obdělávají a kypří Za sucha se hroudy dají rozdrobit Z části vhodné po obiloviny PŮDA PŮDNÍ DRUHY •5) Kamenité půdy •Představují zvláštní skupinu, která je rozšířena především ve vyšších polohách, obsahují více než 80 % hrubozrnné drtě a kamení •Možné využít jen pro pěstování pouze typických plodin (vinná réva Cabernet sauvignon) •Jen tehdy obsahují-li alespoň 15 % jemných částic • •Jsou velmi chudé na živiny, dobře propustné a vzdušné • •Biologická činnost je v nich velmi slabá • 4) Velmi těžké půdy Jílovité půdy (60–75 % jílnatých částic) Obsahují největší množství jílnatých částic Vyznačují se malou provzdušněností, jsou málo propustné, Při vysýchání se na jejich povrchu tvoří kůra, která praská a tvoří se v ní trhliny Rozklad org. látek v nich probíhá pomalu, jsou biologicky méně činné Lze je ovšem zúrodnit příslušnými agrotechnickými zásahy Hodí se pro pěstování kukuřice, řepy a daří se i pšenici PŮDA PŮDNÍ DRUHY • PŮDA PŮDNÍ TYPY NA ZÁKLADĚ PŮSOBENÍ PŮDOTVORNÝCH ČINITELŮ A GENEZE PŮD •Černozemě – nížiny, silná vrstva humusu, černá barva, přímo na mateční hornině (spraš), nejúrodnější, na vápnitých spraších •Hnědozemě – nížiny, nízké pahorkatiny, méně humusu než černozemě (do 30 cm), spraš a sprašová hlína •Zamokřené půdy (pseudogleje, gleje) - provlhčené povrchovou nebo podzemní vodou, typická je špatná propustnost (louky), jíly, slíny •Hnědé půdy (kambizemě) – pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny, slabá vrstva humusu •Podzolové půdy – hory, tenká vrstva humusu, vyluhovaný horizont (šedý) •Rendziny - na silně karbonátových horninách (vápence, dolomity), v krasových oblastech, malý humusový horizont s vyšším obsahem skeletu •Pararendziny - na zvětralinách karbonátově-silikátových hornin (vápnité břidlice, pískovce, opuky) •Litozemě – na zpevněných silikátových až karbonátových substrátech, mělký povrchový humusový horizont •Regosoly – na nezpevněných silikátových až karbonátových podkladech •Fluvizemě (nivní půdy) – vyplňují dna údolí •Černice (lužní půdy) - vznikají na nivách při jejich vnějších okrajích, mimo dosah pravidelných záplav •Rašeliništní půdy - jsou vytvořeny intenzivní akumulací slabě rozložených rostlinných zbytků v silně zvodnělém prostředí • ČERNOZEMĚ •Haplic Chernozem •nejúrodnější půdy, zemědělsky nejvíce využívány •Vznikly v raných obdobích postglaciálu pod původní stepí a lesostepí. •Nachází se v nížinách, v oblastech s teplejším podnebím a s menším množstvím srážek (v ČR asi 11 %) •Matečným substrátem jsou většinou spraše (hornina navátých písků) •Nadmořská výška výskytu černozemí zpravidla nepřesahuje 300m, roční úhrn srážek 450-650mm, •Prům.roční teplota je nad 8°C. •Pro půdní profil je charakteristický nápadně mocný, tmavě zbarvený humusový horizont, který obvykle zasahuje do hloubky 60-80 cm. •Č. jsou nejčastěji středně těžké, bez skeletu s vyšším až vysokým obsahem kvalitního humusu (3%), vhodné pro ovoce, zeleninu, kukuřici (na zrno), ječmen (sladovnický), chmel HNĚDOZEMĚ •(Orthic Luvisol) •Jsou zastoupeny v nižším stupni pahorkatin nebo v okrajových částech nížin (v ČR asi 13 %) •Jsou to půdy nížin a rovinatějších poloh pahorkatin •Podnebí je poněkud vlhčí než u černoz. obl., roční úhrn srážek je od 500 do 700 mm, prům. roční teplota od 7 do 9°C •H. vznikaly pod původními dubohabrovými lesy •Půdotvorným substrátem je nejčastěji spraš, dále sprašová hlína nebo i smíšená svahovina •Hlavním půdotvorným procesem je illimerizace •Pod humusovým horizontem (25–30cm) leží slabě zesvětlený eluviální (ochuzený) horizont, který je orbou zcela zlikvidován (přiorán). •V hloubce 30-50cm je mocný, hnědě až rezavohnědě zbarvený horizont iluviální (obohacený), o jílovou substanci, •H. jsou nejčastěji středně těžké, někdy i těžší půdy. vhodné pro obiloviny, pšenici a ječmen, cukrovku a vojtěšku HNĚDÉ PŮDY • (Eutric Cambisol) •Jsou nejrozšířenějším půdním typem v ČR ( až 45%, v pahorkatinách a vrchovinách, tak i v horách) • •Využívají se k zemědělským i lesnickým účelům, pěstují se na nich méně náročné plodiny (řepa, pícniny, řepka), ve vyšších polohách jsou na nich lesy či pastviny. • •Klima převažuje humidnější, mírně teplé, roční úhrn srážek se obvykle pohybuje mezi 500 až 900 mm, prům. roční teplota mezi 4 až 9 °C. • •Jako matečný substrát se uplatňují téměř všechny horniny skalního podkladu • •Půdy jsou lehké (pískovec, žula), středně těžké (čedič, ruly), nebo i těžké většina břidlic, lupky) Řepa, pícniny, řepka Obsah obrázku text, mapa Popis vygenerován s velmi vysokou mírou spolehlivosti KLIMA •Klima je komplexem základních faktorů, které ovlivňují zemědělskou výrobu • •Působí na ní zejména množstvím a formou vody a srážek, teplotou, větrem a slunečním svitem • •Vymezuje hranice oblastí pro vhodné a efektivní pěstování plodin • •Rostlinný kryt ovlivňuje tepelnou bilanci a vlhkostní poměry přízemní vrstvy vzduchu, kladně i záporně • •Počasí (povětrnostní podmínky) se od všech ostatních faktorů podmiňujících výnosy liší neobyčejnou proměnlivostí v prostoru i čase • •55–65 % výnosové variability způsobují srážky TEPLO •Nezbytnou podmínkou pro růst a vývoj rostlin zásadně ovlivňuje vegetační dobu (období ve kterém světelné, tepelné a vlhkostní podmínky umožňují nepřetržitý růst a vývoj rostlin) •Mírné podnebí — vegetační doba trvá 9 měsíců, •Z hlediska růstu a vývoje všech rostlin mají základní význam tzv. kardinální body teploty •Každá rostlina potřebuje v určitých fázích vývoje určitou teplotu, pohyb teplot přes tyto meze vede k poškození nebo zániku rostliny •minimální teplota – nejnižší teplota, při níž rostlina začíná růst •teplota optimální – při nejrychlejším růstu •maximální teplota – růst ustává •V agroklimatické praxi jsou stanovovány tzv. teplotní charakteristiky ve vztahu k vegetaci •Biologická nula – U většiny polních kultur v pásmu mírného klimatu je to při T = 5 ° C. •Během vegetace je však hodnota biologického minima pro různé růstové fáze velmi rozdílná. Liší se i podle druhu a odrůdy rostlin. •Vegetační termická teplota – součet průměrných denních teplot od zasetí do sklizně (například pro hrách je 2100 °C) •Velký význam má též doba nástupu a délka trvání nízkých teplot, tj. datum jarních i podzimních mrazů •Mráz ovlivňuje i možnosti zem. obdělávání půdy, např. trvale zmrzlé půdy nelze zemědělsky využívat, pouze se spásá přirozený pokryv TEPLO •Příklady: Jak velký mráz snesou jednotlivé druhy rostlin. • • Podzemnice olejná 0,0° C pšenice ozimá do -18,0° C • Bavlník, okurka do -1,0° C réva vinná do -26,0° C • Rýže do -3,0° C jabloně do -40,0° C • Cukrovka do -7,0° C • SVĚTLO •Významný faktor především pro pěstování ovoce •Rozlišujeme – • rostliny dlouhého dne (i nad 14 hodin) • (len, cukrovka,cibule, špenát) •rostliny krátkého dne, vyžadující kratší dobu osvětlení •(konopí, kukuřice, salát, sója, ředkvička) • Roční úhrn globálního slunečního záření v ČR [W/m2] Mapa trvání slunečního svitu v ČR VODA •Rozpouští minerální látky v půdě a transportuje je •Nadbytek vody způsobuje uhnívání kořenů •Nedostatek vody se projevuje poruchami metabolismu celé rostliny •Nezbytné množství vody závisí na druhu rostliny, na teplotě a vlhkosti vzduchu • •Voda v půdě musí být dostupná kořenovému systému, jinak je pro kulturu nepoužitelná • •Délka kořenového systému se mění dle jednotlivých kultur: •špenát – 10 cm, luskoviny – 60 cm, rajčata, brambory – 100 cm, obilí – 120 cm, vinná réva – 300 cm • VODA •Potřeba vody u rostlin se obvykle vyjadřuje tzv. transpiračním koeficientem. •TK – udává množství vody (g) transpirované na jeden g vyprodukované sušiny. • •Vlivem četných faktorů jsou hodnoty TK rozdílné, pro hlavní zem. plodiny se uvádějí tyto rozsahy: •Obiloviny 300-500 Pícniny 450 •Luskoviny 250-400 Jeteloviny 400-500 •Okopaniny 200-300 Louky 400-700 • •Při normálním průběhu teploty ve vegetačním období v ČR byly stanoveny pro hlavní polní plodiny období maximální potřeby vláhy, tzv. kritická období a závlahová období: • Květen – pícniny, oves, ječmen, pšenice, žito • Červen – brambory rané, řepka • Červenec – pícniny, mák, brambory pozdní • Srpen – cukrovka, krmné okopaniny • • • OSTATNÍ FAKTORY •Vliv větru •kladný vliv – opylování rostlin, vliv na vlhkost půdy, přečerpávání vody, pohonná síla •negativní vliv – přenášení semen plevelů, větrná eroze, deflace, vysazování větrolamů • •Vliv sněhu •Kladný vliv - sníh zabraňuje vymrzání ozimů, vysoušení či odvátí půdy, je významný zdroj vláhy pro ornou půdu •Negativní vliv hlavně ve vyšších polohách zpožďuje jarní práce, prudké tání - záplavy •Sněžení v době vegetace – často spojeno s mrazy, mokrý sníh – lámání dřevin, výrazné ztráty sklizně (ovoce, vinná réva) • BPEJ •Kombinace fyzickogeografických podmínek •Bonitovaná půdně ekologická jednotka slouží k hodnocení absolutní i relativní produkční schopnosti zemědělských půd a podmínek jejich nejúčelnějšího využití. •Podklad pro zákonná opatření, vyhlášky a opatření •BPEJ je charakterizována pětimístným kódem • •Přímo vyplývá •retenční schopnost krajiny vázaná na půdu, •míra schopnosti půdy poutat jakékoliv látky •míra filtrační schopnosti půdy pro různé látky, •stupeň eroze apod. • SOCIOEKONOMICKÉ FAKTORY •1. Dosažená vývojová úroveň společnosti •2. Vlastnictví a způsoby využívání a obdělávání půdy •3. Koncentrace spotřeby – vytváření trhů •4. Změny ve struktuře spotřeby potravin a zem. surovin •5. Změny na úrovni odběratelských vztahů související se změnami v potravinářském průmyslu •6. Doprava a poloha závodu •7. Pracovní síly •8. Opatření (zásahy) centrálních nebo místních státních orgánů motivované ekonomickými, politickými a jinými skutečnostmi •9. Velikost, typ závodu a jeho efektivnost •10. Mechanizace •11. Chemizace •12. Biologizace •13. Produktivita a intenzita výroby • SOCIOEKONOMICKÉ FAKTORY V ZEMĚDĚLSTVÍ •Na první pohled méně viditelné • •Roste jejich vliv • •Ovlivňuje např. využití plodin (potravina x technické využití) SOCIOEKONOMICKÉ FAKTORY •1. Rozdílné postavení zemědělství v národním hospodářství •Vliv na zem. výrobu na objem a strukturu zem. produktů a jejich dodávání na trh •Čím vyspělejší společnost, tím vyspělejší zemědělství • •2. Vlastnictví půdy •Vlastnictví půdy ovlivňuje systém zem. podniků a využívání •Státní/soukromé – individuální využití, menší výrobní jednotky – farmy •Družstevní – potlačení individuality •Vyspělé státy - převažuje velkovýroba, koncentrace půdního fondu • SOCIOEKONOMICKÉ FAKTORY •3. Poptávka - změny ve struktuře spotřeby potravin a zem. surovin •Po 2. sv. v. – rostly příjmy obyvatelstva, rostla životní úroveň – změny ve spotřebě potravin – narůstá spotřeba „drahých“ surovin (hl. živočišného původu) •Zemědělství muselo reagovat větší produkcí živoč. výrobků, změny v rozmístění zem. výroby (obiloviny dřív pro lidi, později z 80 % jako krmivo) •60., 70. léta – růst spotřeby živ. produktů •80., 90. léta – extenzifikace, alternativní zemědělství •Současnost – spotřeba živ. prod. dosáhla maxima, hledí se více na kvalitu než kvantitu • • •5. Doprava a poloha závodu •Vnější funkce – výměna zboží mezi producenty a spotřebiteli •Vnitřní funkce – uvnitř producenta •Dříve jen zvířecí potahy – spotřeba omezena v určitém prostoru •Nástup moderní dopravy umožnil vznik trhu, odtrhly se produkční oblasti od spotřebních •Rozvoj mrazírenství • 4. Odběratelské vztahy Nové produkce v nejrůznější úpravě – konzervace… Otázka, kde zpracovávat produkty – v místě produkce nebo spotřeby? – lokalizační faktory SOCIOEKONOMICKÉ FAKTORY •6. Pracovní síly •Specifické rysy – dáno charakterem práce a zaostávání zem. výroby za ostatními obory •Vliv mechanizace – urychlení – změny v zaměstnanosti (pokles) •Rozvojové země •Skrytá nezaměstnanosti •Vysoká zaměstnanost v zemědělství (60–80 %) •Pěstování některých plodin (čaj) umožňuje vysokou hustotu zalidnění • • •8. Velikost, typ závodu a jeho efektivnost •Malý podnik musí hospodařit s větší intenzitou, často specializace •Velké podniky – extenzifikace •V EU – značné regionální rozdíly ve velikosti farem • 7. Opatření centrálních nebo místních státních orgánů Některé problémy trh nevyřeší, nutný zásah státu A) obchodní politika jednotlivých států (EU) Celní ochrana před zahraniční konkurencí Politika dotací B) obchodní politika prováděná nadstátními organizacemi na základě mezinárodních dohod sdružující významné producenty Nadnárodní celky, které si hlídají, aby nedošlo k nadprodukci a snížení cel GATT (liberalizace obchodu se zem. surovinami) – WTO SOCIOEKONOMICKÉ FAKTORY •9. Mechanizace •Nahrazení ruční práce strojem, snížení výrobních nákladů • •Urychlení pracovních postupů, zvýšení produktivity • •Změny v rozsahu obdělávané půdy • •Precizní zemědělství – zem. systémy, které využívají moderní technologie • • •11. Produktivita a intenzita výroby •Ukazatelem intenzity je hektarový výnos (produkce dosažená z jednotkové plochy) •Intenzifikace (zvýšení množství produkce z jednotky plochy) x extenzifikace •Produktivita – snaha o snižování práce na jednotku plochy •Snaha států o vlastní produkci potravin •Ne každá země má dostatek půdy – intenzifikace •Země s dostatkem půdy (USA) – extenzifikace 10. Vzdělání, výzkum, vědeckotechnický pokrok, inovace Využívání nových možností Průmyslová hnojiva Geneticky modifikované potraviny Šlechtění nových druhů =>Zelená revoluce