3. vzory s koncovkou nulovou: píseň a kost

   (velká homonymie koncovek)


Ø pravidelná deklinace vz. kost: jména se sufixem -ost + kost, věc, řeč a v pl. děti



Ø kolísání mezi vzory kost a píseň:

 singulár: Gsg.-i/-e (stati/statě)


 plurál: všechny pády kromě Gpl.

               N, A, V, pl. (stati/statě)

      Dpl. -em/-ím (pamětem/pamětím)

                                            Lpl. -ech/-ích (pamětech/pamětích)

                                            Ipl. -mi/-emi (loďmi/loděmi)



Ø domácí zeměpisná jména: zakončená na -v, -m (vz. kost): v Gpl. -i/-ě (Břeclavi/Břeclavě)





Pomnožná substantiva


Ø podle vz. žena  některá zeměpisná jména na -y: Tatry, Čechy, Březiny atd.,

ale např. Beskydy podle vz. hrad (Beskydům, Beskydách…)


Ø podle vzoru růže zeměpisná jména na -ice

         ale v Gpl. nulová koncovka (Hranic),

         v Dpl. -ím/-ům (Hranicím/Hranicům)


Ø Vánoce, Velikonoce – nepravidelné tvary podle vzorů žen./muž.

Dpl. Velikonocům, Lpl. Velikonocích, Ipl. Velikonocemi/Velikonoci




b) adjektivní deklinace

     (bytná, původčí, Veselá,…)