Tvarosloví Skloňování substantiv ● ze samohláskových kmenů byly dobře zastoupeny: o-kmeny a jo-kmeny mužské a střední, a-kmeny a ja-kmeny ženské i mužské, částečně u-kmeny (jen maskulina), i-kmeny ženské a mužské, tzv. ū-kmeny dlouhé (jen femininum) ● z kmenů souhláskových mají doklady n-kmeny mužské a střední, s-kmeny, r-kmeny (pouze dvě feminina) a nt-kmeny kmeny samohláskové: kmen. přípona vzor M F N 1. -o- rabъ - lěto -jo- mǫžь, krajь - poľje -ьjo- žrěbьjь (”los”) Georgьjь (”Jiří”) žena znamenьje 2. -a- sluga žena - -ja- junoša duša - -ьja- baljьji (”lékař”) ladьji (”loď”) - 3. -u- synъ - - 4. -i- pǫtь kostiь - 5. -ū- - crьky (”církev”, ”kostel”) kmeny souhláskové 1. - n - kamy / kamene - imę (”jméno”) 2. - s - - - slovo 3. - nt- - - otročę (”chlapec”), (”dítě”) 4. - r- - mati/matere - o-kmeny o-kmeny tvrdé: vzor mask. rabъ (vlьkъ, bogъ, duchъ) vzor neuter lěto (jьgo) o-kmeny měkké: jo-kmeny vzor mask. mǫžь (krajь); vzor neuter pole ьjo-kmeny - vzor maskulin žrěbьjь (”los”), Gergьjь (”Jiří”); vzor neuter znamenьje o-kmeny tvrdé: Maskulina Neutra singulár plurál duál singulár plurál duál 1. rabъ rabi raba lěto lěta lětě (jьdze) 2. rabu rabъ rabu lěta lětъ lětu 3. rabu rabomъ raboma lětu lětom lětoma 4. rabъ raby =l. =l. =l. =l. 5. rabe vlьče bože duše =l. =l. =l. =l. =l. 6. rabě vlьcě bodzě dusě raběchъ vlьcěchъ bodzěchъ dusěchъ =2. lětě jьdzě lětěch jьdzěchъ =2. 7.rabomь raby =3. lětomь lěty =3. o-kmeny měkké: Maskulina Neutra 1.mǫžь krajь mǫži kraji mǫža kraja poĺe poĺa poĺi 2.mǫža kraja mǫžь krajь mǫžu kraju poĺa poĺ poĺ 3. mǫžu kraju mǫžemъ krajemъ mǫžema krajema poĺu poĺemъ poĺema 4. mǫž krajь mǫže kraj = 1. = 1. = 1. = 1. 5. mǫžu kraju = 1. = 1. = 1. = 1. = 1. 6. mǫži kraji množichъ krajichъ = 2. poĺi polichъ = 2. 7. mǫžemь krajemь mǫži kraji = 3. poĺemь poli = 3. a-kmeny, ja-kmeny, ьja-kmeny vzory: a-km. F. žena, M. sluga: ja-km. F. duša, M. junoša: ● k a-kmenům (tvrdým, ja-kmenům a ьja-kmenům) patřila substantiva rodu mužského a ženského. Feminina, zvláště a-kmenová, byla početnější než maskulina. ● koncovky feminin i maskulin byli stejné ● rozdíl v koncovkách a-km. tvrdých a měkkých je většinou způsoben psl. přehláskou o>e, např. 5. sg. ženo x duše ● substantiva s kořenem na veláru mají před -ě- dvojhláskového původu 2. palatalizaci. a - kmeny feminina maskulina singulár plurál duál singulár plurál duál 1. žena ženy ženě sluga slugy sludže 2. ženy ženъ ženu slugy slugъ slugu 3. ženě ženamъ ženama sludže slugamъ slugama 4. ženǫ 1. 1. slugǫ 1. 1. 5. ženo 1. 1. slugo 1. 1. 6. ženě ženachъ 2. sludzě slugachъ 2. 7. ženojǫ ženami 3. slugojǫ slugami 3. ja - kmeny feminina maskulina singulár plurál duál singulár plurál duál 1. duša dušę duši junoša junošę junoši 2. dušę dušь dušju junošę junošь junošju 3. duši dušamъ dušama junoši junošamъ junošama 4. dušǫ 1. 1. junošǫ 1. 1. 5. duše 1. 1. junoši junošachъ 2. 6. duši dušachъ 2. junoši junošachъ 2. 7. dušejǫ dušami 3. junošejǫ junošami 3. u-kmeny (jen maskulina), vzor synъ ● deklinace u-kmenová začala již v psl. splývat s o-kmenovou. Příčinou je jednak shoda v rodě, jednak shodná koncovka v nominativu a akuzativu., tj. v pádech s vysokou frekvencí ● za původní u-kmeny se pokládá 9 substantiv: synъ, domъ, polъ, volъ, mirъ, činъ. sanъ, synъ, medъ ● v jazycích západoslovanských a východoslovanských pronikla u-kmenová koncovka 7. sg. k o-kmenům obecně: rabъmь stejně jako synъmь singulár plurál duál 1. synъ synove syny 2. synu synovъ synovu 3. synovi synъmъ synъma 4. synъ syny 1. 5. synu 1. 1. 6. synu synъchъ 2. 7. synъmь synъmi 3. ū – kmeny, vzor crьky - fem. ● tato deklinace je samohlásková, ale sblížila se s kmeny souhláskovými i-kmeny, vzor M. pǫtь, F. kostь ● koncovky i-kmenů mužských a ženských se liší jen málo, a to: v sg. (pǫtьmь - kostьjǫ) a v nom. a vok. pl. (pǫtьjr - kosti) ● feminina byla početnější než maskulina ● nepočetnost maskulin a shody v pádové koncovce 1. a 4. sg. vedly k splývání s jo-kmeny, které naopak od i-kmenů přejímaly některé koncovky ● s i-kmeny splývaly také kmeny konsonantické Skloňování kmenů souhláskových n-kmeny, vzor - maskulin kamy/kamene, vzor neutra ime/imene ● zvláštní koncovky konsonantické deklinace jsou zachovány jen málo; kromě 1. sg. mask. i neuter jen v 2. a 6. sg., v 1. pl. mask. a v 2. plur. mask a neuter. ● v ostatních pádech se projevuje splývání s i-km., příp. s o-km (1., 4., 5. pl. neuter). ● Instrumentál plur. neutr má doklad jen u substantiv brěmǫ ( ”břemeno”): břemeny. s - kmeny, jen neutra, vzor slovo/slovese ● u s-kmenů jsou zvláštní konsonantické koncovky zachovány jen v 2. a 6. sg. nt - kmeny, jen neutra, vzor otročę (chlapec, dítě) ● konsonantické koncovky jsou opět jen v 2. a 6. sg. a v 2. pl. ● v této skupině jsou jmena mláďat (např. žrěbę = ”hříbě”), telę, oslь (oslátko), nejsou doklady na všechny tvary r - kmeny, jen feminina, vzor mati - matere ● r-kmeny byla významově uzavřená skupina jmen příbuzenských a patřila sem i maskulina, např. frater (bratr), soror (sestra) ● do stsl. patřila do této deklinace již jen 2 subst.: mati a dъšti (dcera). ● konsonantické koncovky má skoro důsledné zachován: sg. (matere, dъštere) - zřídka se objevuje i-kmenový novotvar materi - sg. materь, dъšterь.