Morfologie


Morfologie (tvarosloví) – jazykovědná disciplína, součást gramatiky (spolu se syntaxí)



Členění:

a) formální morfologie

b) funkční (sémantická) morfologie



Morfonologie

alternace vokalické

alternace konsonantické




Tvar slova (formální morfologie) = morfologické slovo


Stavba tvaru slova (nezaměňovat se slovotvorným rozborem nebo s rozborem stavby slova)






Stavba tvaru slova



tvarotvorný základ                         tvarotvorný formant


                            kořen                                     kmenotvorná přípona koncovka


                                               kmen
koncovka


Základní pojmy morfologie


Morf

Nejmenší, nesamostatná, dále nedělitelná jednotka textu, která má ustálenou formu a ustálený význam
(lexikální nebo gramatický).

Je vyčlenitelný zpravidla na základě opakování.



Typy morfů (z hlediska jejich funkce) a morfémů


1.  kořeny, např. škol-, žák-, hned, hle


2.  afixy

Ø   prefix

§  slovotvorné: vý-stup, po-vy-skočit

§  tvarotvorné: pouze po-jede



Ø   sufix

§  slovotvorný sufix: uči-tel-em,

§  tvarotvorný sufix (koncovka): uči-tel-em, nes-l, nes-en

§  kmenotvorný sufix (druh tvarotvorného sufixu utvářející kmen – tzv. kmenotvorná přípona):
děl-a-l, kuř-at-a


Ø   postfix, např. koho-koli, kdo-si, kdy-si, co-pak


Ø   interfix, např. velko-o-město



Morfém

Abstraktní jednotka jazyka definovaná na základě významu.

Protože v jazycích existují morfy, které sice nejsou zcela totožné, ale mají zároveň nápadně
podobnou formální stavbu a totožný lexikální nebo gramatický význam, zavádí se do popisu jazykové
roviny kořenů, předpon a přípon pojem morfém.

Lexikální nebo gramatický význam morfému je v konkrétních slovech nebo slovních tvarech realizován
prostřednictvím více různých, ale jen drobně odlišných forem.

Morfém je tedy realizován prostřednictvím jednoho ze svých morfů.

Existuje-li více textových realizací pro jeden morfém, jedná se o tzv. alomorfy (ps-át, píš-e,
piš-Ø), zde kořenové.



Např. kořenový morfém s lexikálním významem „větší vodní tok“ je např. v různých slovech, v nichž
se vyskytuje, realizován formálně si navzájem podobnými morfy:

 řek- (řek-a), řec- (řec-e), řeč- (řeč-išt-ě), -říč- (po-říč-í).






Morfologická homonymie:

Několik morfémů se realizuje stejným morfem.


Morfologická synonymie:

Jeden morfém se vyjadřuje několika morfy (alomorfy).