ah r o jazyce nformací.................................... i............................................... psaný........................................ yků, jazykové rodiny, typologie jazyků. stav češtiny................................. )dní jazyk, její útvary..................... ce vnik cizích slov ho jazyka českého češtiny pro školu a veřejnost pravopisu azyka českého /erzita ihrávku o studenty , které se mohou n předmětu odkaz na termín nebo odkaz na jiné místo v učebnici, kde se vyskytuje podobná látka päsj odkaz na internetové zdroje a informace líáftf nebo úkoly spojené s internetem pozor! upozornění na něco důležitého nebo neobvyklého k zapamatování n odkaz na d I. autora nebo na odbornou literaturu odkaz na autora 239 240 242 243 245 246 249 250 254 255 256 257 258 261 262 ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) 1. Charakteristika oboru, dílčí disciplíny, základní termíny a) Po dobu tří minut zaznamenávejte všechny pojmy, které vás napadnou v souvislosti se zvukovou stránkou jazyka. Zapisujte opravdu všechny informace bez ohledu na to, zda jste přesvědčeni o jejich správnosti. b) Po vypršení časového limitu si ve dvojici navzájem přečtěte text, Jsou vaše informace shodné? Máte-li nějaké nejasnosti, zformulujte k nim otázky a zapište si je. c) Zapisujte pojmy na tabuli a konečný seznam porovnejte s termíny uvedenými v učebnici. Pod vedením učitele diskutujte o nejasnostech s celou třídou. Nauka o zvukové stránce jazyka (hláskosloví) je jazykovedná disciplína zabývající se jednotkami řeči (hláskami), spisovnou výslovností a zvukovou stránkou slova a věty. Patří k ní několik dílčích disciplín: Fonetika r Fonetika je jazykovedná disciplína, jej íž počátky spadají až do sta rověku. Velkou pozornost věnovali mluvené řeči už Indové při popisu sanskríu v 5.-4. století př. n. I. Fonologie vznikla na konci 20. let 20. století. Deseti českým samohláskovým fonémům (a, e, i, o, u, á, é, í, ó, ú) odpovídá 14 písmen. Uveďte je. Fonetiku zajímá proces tvoření hlásek v mluvních orgánech mluvčího, vnímání a porozumění řeči, které se odehrávají u posluchače, a podmínky prostředí, jímž zvuk při řeči prochází. Stručně můžeme říct, že fonetika je naukou o hláskách (tónech). Fonologie Fonologie se zaměřuje jen na funkce hlásek, jejich využívání a fungování v daném jazyce. Zajímají ji pouze ty části zvukového signálu řeči, které jsou schopné rozlišovat slova, slovní tvary, věty i celé promluvy. Fonologii můžeme charakterizovat také jako nauku o fonémech. Foném je základním termínem fonologie. Fonémy jsou jen ty hlásky, které mají schopnost v daném jazyce vytvářet a odlišovat význam slov. Nejjednodušší metoda zjišťování fonémů určitého jazyka je založena na srovnávání dvojic slov lišících se jen jedinou hláskou. Například souhlásky p ab nebo v a l jsou fonémy, protože vytvoří v češtině nové slovo: peru - beru, ves - les. Obdobně můžeme postupovat v případě samohláskových fonémů, např. porovnáním slov dal - dál zjistíme existenci fonémů a-á. d Uvádějte příklady českých slov, která se liší pouze jednou hláskou. Tímto způsobem zjišťujte repertoár českých foném ů, např. vata - vada: fonémy t a d. Ortofonie Ortofonie vymezuje zásady správného tvoření a znění hlásek, např. dodržování správné délky a kvality hlásek. Ortoepie Ortoepie stanovuje pravidla (normy) zvukové podoby mluvených spisovných projevů. Jsou to tedy pravidla spisovné výslovnosti hlásek, ale také skupin hlásek a vět. Najdete je v knize Jiřiny Hůrkové Česká výslovnostní norma (1995). ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) Mluvní orgány (mluvidla) a jejich činnost Lidská řeč vzniká koordinovanou ěinností mluvních orgánů - artikulací. Mluvní orgány tvoří: a) ústrojí dýchací (respirační), b) ústrojí hlasové (fonační), c) ústrojí hláskovací (modiflkační). Podstatnou částí dýchacího ústrojí jsou plíce uložené v dutině hrudní. Při tvoření hlasu se využívá vydechovaný vzduch, říká se mu výdechový proud vzduchu. Hlasové ústrojí je uloženo v hrtanu. Jeho nejdůležitější část tvoří hlasivky, které svým pohybem mění výdechový proud v tzv. základní tón. Ten má určitou sílu, výšku a barvu, ale podobu lidského hlasu dostává až v nadhrtanových prostorách v ústrojí hláskovacím. Hláskovací ústrojí se skládá z rezonančních dutin (dutina ústní, nosní a hrdelní) a artikulačních orgánů uložených v dutině ústní (rty, jazyk, čelisti a zuby, dáseň, tvrdé patro, měkké patro). Tvoří se zde jednotlivé hlásky a jejich spojení. V3\ Hz(Hertz) jejednotkou kmitočtu. Podrobné složení mluvidel se pokuste najít v učebnici biologie či KSSÍ jinéodbornéliteratuře, Můžete hledat i na www.fraus.c2. Slyšení řeči Frekvencí se rozumí počet kmitů za sekundu. Řeč vnímáme sluchovým ústrojím. Lidský sluch vnímá zvuky jen v určitém rozsahu, o frekvenci v rozmezí asi od 20 Hz do 20 000 Hz. Nejcitlivější je v oblasti 250-5 000 Hz, ve které se realizuje většina zvuků lidské řeči. 'KOV34UAK3 i i \ i I Souhrn všech frekvencí, které jsme schopni zachytit, tvoří naše sluchové pole. Jeho dolní hranicí je práh slyšení - nejslabší zvuk vnímaný posluchačem. Horní hranici představuje práh bolesti - silnější zvuky u této hranice nemůže člověk dlouhodobě snášet, hrozí mu poškození sluchu. Stářím se rozsah slyšených frekvencí zmenšuje, oslabuje se zejména schopnost slyšení vysokých šumů. Při komunikaci se staršími lidmi je tedy třeba pečlivě artikulovat zvláště slova obsahující souhlásky s, z, c, šýi, č. Sluchově postižení lidé mají s mluveným slovem vážné problémy, proto na ně musíme brát ohledy. Neslyšící užívají ke vzájemné komunikaci prstovou abecedu, její znaky však nejsou totožné ve všech částech světa. Rozdělte se do dvojic a pokuste se komunikovat prostřednictvím prstové abe- __ „ ,»,,.„.,,., ,. ■ , ,...... , i Prstovou abecedu najdete na cedy neslyšících. Každý jednotlivec převede dve az tri slova do prstové abece- Uiffi www.fraus cz dy, soused je bude zapisovat. lÍBHÍ 10 11 ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) Můžeme-li běžně slovně (verbálně) komunikovat, často si neuvědomujeme, jak důležitý je lidský hlas. Pokuste se proto prostředky neverbální komunikace: a) požádat svého souseda, aby vám napsal e-mailovou adresu; b) sdělit sousedovi, že nemůžete mluvit a potřebujete, aby za vámi přišel zítra domů a přinesl úkoly. Po uplynutí časového limitu diskutujte o tom, kolika z vás se zadání podařilo splnit. V čem vidíte hlavní rozdíl mezi verbální a neverbální komunikací? a) Rozdělte se do skupin a na lístek napište slovo, které by se dalo vyjádřit gestem, např. 0. K., prosba, varování, výsměch, vítězství, ticho, nápad. Každý člen skupiny si pak vylosuje jeden lístek a pokusí se napsané slovo předvést. b) Gesta jsou vázána na určitou kulturu, např. při kývnutí je v naší zemi chápáno jako ano, zatímco v Bulharsku znamená ne. Znáte gesta, která mohou mít v různých 2emích odlišný význam? Rozdělte se ve třídě do čtyř skupin. Každá skupina si vylosuje jeden lístek s názvem povolání. Členové skupiny si vyberou svého zástupce, který se pokusí povolání pantomimicky vyjádřit. Pak vždy jedna skupina předvádía ostatnítři hádají, o jaké povolání se jedná. Lidé využívají ke komunikaci také určité smluvené znaky, např. dopravní značky, orientačníznačky v metru, na letišti apod., nebo signály, např. kostelnízvony, sirénu. a) Ve dvojicích si připomeňte dalšísmluvené značky či signály. Ve třídě pak diskutujte o tom, ve kterých situacích a ve kterých prostředích se tento způsob komunikace uplatňuje. b) Vytvořte grafický návrh značky, jež by se mohla užívat například na nádraží, v hotelu apod. Hláska (fón) Hlásky jsou nejmenší zvukové jednotky lidské řeči. Dělíme je na samohlásky a souhlásky. Neverbální komunikací rozumíme takový způsob přenášení informací, u něhož neužíváme slov. Lidé tak většinou sdělují různé emoce nebo záměry. K neverbální komunikací používáme např. pohledy očí, mimiku (výrazy obličeje), různé postoje a pohyby těla, gesta, dotyky, vzdálenost, která násdělíod druhé osoby. Který ze způsobů I idské komu nikace považujete za nerozvinutější? Fón je fonetický termín. Počet fond se v daném jazyce nedá spočítat, protože se jedná o všechny možné realizace určité hlásky u všech mluvcích. Samohláska (vokál) Při tvoření samohlásek nestojí výdechovému proudu vzduchu v mluvidlech žádná překážka. Z akustického hlediska vnímáme samohlásky jako tóny. Dvojhláska (diftong) Dvojhláska je spojení dvou samohlásek v jedné slabice. Čeština má jedinou domácí dvojhlásku, a to ou. Dvojhláska au je obsažena jen v domácích citoslovcích, jinak je typická pro slova cizí (auto), podobně jako další dvojhlásky, např. eu - euro, ie - siesta. ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) Souhláska (konsonant) Při tvorbě souhlásek se výdechovému proudu staví do cesty: a) úplná překážka (závěr) - závěrové souhlásky, např. p, t, n, b) neúplná překážka (úžina) - úžinové souhlásky, např. s, f, ř, c) úplná překážka měnící se v úžinu - polozávěrové souhlásky, např. c, č. Akustickou podstatou souhlásek je šum. Slabika (sylaba) Slabika je základní stavební jednotka řeči, artikulační minimum, které skutečně vyslovujeme. Základ slabiky v češtině tvoří jedna samohláska nebo jedna dvojhláska. Ze souhlásek jsou ve spisovné češtině slabikotvorné jenom r (vrčet), I (vlna) a zřídka m (osm). Končí-li slabika na samohlásku, mluvíme o slabice otevřené (má-lo), když je na jejím konci souhláska, jde o slabiku zavřenou (kr-čit). Někdy nejsou hranice slabik zcela jednoznačné, např. slovo sestra lze dělit na se-stra, ses-tra nebo sest-ra. Na konci řádku se slova v psaném textu dělí zásadně po slabikách. V případech, kdy hranice slabiky není jednoznačná, se přihlíží ke stavbě slova, proto dělíme např. na-jde, i když slabikování naj-de)e také možné. a) Rozdělte slova na slabiky: sedm, krk, přišel, zhltnout, pozdě, pondělí, smích, lavina, doufat, poučit, neurčitý, pneumatika, soběstačný, ulomený, dcera, dvojjazyčný, pauza b) Ve kterých slovech jsou slabikotvorné souhlásky? Uveďte další příklady slov se slabikotvornými souhláskami. Q Rozlište, ve kterých případech jde o dvojhlásku a kde patří o a u do jiných slabik: nakoupit, poučka, jedou, doučovat, kouzlo, mávnout, najmout, oblouk V následujících úlohách je vždy jen jedna odpověďsprávná. Označte ji. 1. Ortoepie se zabývá: A. spisovným pravopisem B. spisovnou výslovností mluvených projevů C. správným tvořením a zněním hlásek 4. Hlásky, které vnímáme pouze jako šumy, jsou: A. dvojhlásky B. samohlásky C. souhlásky 2. Forrologie zkoumá: A. všechny hlásky daného jazyka B. pouze skupiny hlásek C. pouze hlásky, které mají schopnost vytvářet a odlišovat význam slov v daném jazyce 5. Českou slabiku může tvořit: A. jakákoliv česká souhláska, samohláska nebo dvojhláska B. slabikotvorná souhláska, samohláska nebo dvojhláska C. jen některé samohlásky, dvojhláska a slabikotvorné souhlásky 3. Primárnítón měnído podoby lidského hlasu: A. ústrojí hlasové B. ústrojí hláskovací C. ústrojídýchací Slova, která majívšechny slabiky otevřené, jsou v řádku: strom, někteří, přesto hrubost, světlo, vyzařuje vztahy, vyzařuje, stopy 12 13 ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) 2. Fonetický přepis (fonetická transkripce) Řekněte nahlas dvojice slov: mít-mýt, bít - být. Je ve spisovné výslovnosti pravopisně měkkého i a tvrdého y rozdíl? Jedná se ze zvukového hlediska o hlásku jednu, či dvě? □ □ □ Vyslovte slova: úl, neústupný, kůl, domů. Vyslovují se písmena ú/ů stejně, tedy jako jedna hláska? Pokuste se zapsat výslovnost slov: děkovat, tělo; oběd, pět, věk; město, měla. Správnost řešení úkolů 1-3 si ověřte v následujícím textu: K zachycení zvukové podoby jazyka se užívá fonetický přepis. Umísťuje se do hranatých závorek [...], které signalizují čtenáři, že záznam odráží v mezích možností skutečnou výslovnost. Fonetický přepis pomáhá při studiu cizích jazyků, zaznamenáváme jím výslovnost cizích slov, ať už obecných či vlastních, používá se i při zápisu dialektů. Při transkripci evropských jazyků se uplatňuje systém speciálních značek, který vytvořila Mezinárodní fonetická asociace (IPA). K zachycení většiny zvuků používáme běžná malá písmena abecedy, např. a, d, ň, s, i České dlouhé samohlásky označujeme čárkou: léto [léto]. Pro přepis písmen ú/ů užíváme proto znak [ú]. Písmena i/y vyslovujeme jako jednu hlásku, v přepisu máme znak [i]: zima [zima], lyže [líže]. Pokud se v písmu objeví i, zaznamenáváme ho podle výslovnosti: dělat [ďelat], běžec [bježec], změna [zmňenaj. Souhlásku ch přepisujeme podle IPA jako [x], při přepisu českých textů ji lze zapsat také jako [ch]. Písmena abecedy však někdy k záznamu zvuku nestačí, a proto je nutno užít speciálních značek: zadopatrové n vyskytující se ve skupinách n + k, n+g: Hanka [harjka], tango [tango], slabikotvorné r, l, m: bratr [bratr], vlk [vlk], sedm [sedm/sedum], znělé c, které zní jako [dz]: leckdo [le3gdo], znělé č, které zní jako [dž]: léčba [léšba], ráz, hrtanový zvuk: Eva ['eva], k oknu [k 'oknu], hlavní slovní přízvuk: lavice [lavice], na stole [na stole], vedlejší slovní přízvuk: českopolský [česko.polskí]. 1 r, 1, m 3 3 a) Zaznamenejte fonetický přepis slov: mělký ............... sníh ............... zpráva ............... květ ............... kamenný ............... romantismus ............... tchyně ............... tvůj ............... diskutovat ............... divadlo ............... důvody ............... detektivka ............... b) Zjistěte, u kterých slov si můžete ověřit jejich výslovnost ve Slovníku spisovné češtiny. Všimněte si zde některých odlišností při záznamu výslovnosti. a) Zaznamenejte výslovnost slov s rázem: alej ............... na obalu ............... iluze ............... obhájit ............... černooký ............... neúspěšný ............... b) Slova s rázem vyslovte. Ráz se v češtině vytváří automaticky před samohláskou na začátku slova Tulíce]. Podrobnější informace najdete v kapitole Spisovná výslov-nostslov domácích a v knize Česká výslovnostní norma (1995). Informace o slovním přízvuku najdete v kapitole Zvukové prostředky souvislé řečí na s. 17. 1/--' [neustúpili v/k bjeíel domcí][harjka ho videla na česko,polílc/cli hranicích] _ 3. Třídění českých samohlásek Říkejte si nahlas jednotlivé české samohlásky a vnímejte přitom pohyby jazyka. Pohybuje se vertikálně, či horizontálně? Jsou v pohybu jazyka při artikulaci jednotlivých samohlásek rozdíly? Graficky se dá systém českých samohlásek zachytit v podobě rovnoramenného trojúhelníku postaveného na vrchol. Samohlásky tedy dělíme: Podle polohy jazyka vysoké středové nízké přední střední zadní Podle délky (kvantity) Podle délky se dělí samohlásky na krátké a dlouhé. Pomocí ní se odlišují dvojice zvukově podobných slov s odlišným významem (psi - psí, láska - laská). Existují také dvojice tvarů jednoho slova lišící se délkou samohlásky (dveře - dvéře). Podle postavení rtů Podle postavení rtů rozlišujeme samohlásky zaokrouhlené: o a u (při jejich výslovnosti sešpulíme rty) a ostatní nezaokrouhlené. Slova zaznamenejte fonetickým přepisem a pokuste se klasifikovat jednotlivé samohlásky: léto, časopis, úleva, dítě, důležitý Například: a - samohláska střední, nízká, krátká, nezaokrouhlená Dlouhé samohlásky ó a é jsou v češtině poměrně řídké. V Českém národním korpusu vyhledejte příklady slov obsahujících tyto samohlásky a pozorujte, zda se jedná o slova domácí, či přejatá. Uveďte, které samohlásky existují v cizím jazyce, který studujete. Liší se od českých samohlásek? Třídění českých souhlásek Podle místa artikulace Souhlásky rozlišujeme podle místa v mluvidlech, kde se artikulují. Vznikají převážně v dutině ústní, jen hláska [h] a tzv. ráz se tvoří v hrtanu. a) retné: b, p, m d) předopatrové: ď, ť, ň, j ' ; ľ Zadopatrove hlásky se označuji cas b) retozubne: v, f e) zadopatrové: g, k, ch, n 1*1 tojakovelární.Vyskytujíseivdzíni V některých jazycích dnes existují nosové samohlásky, tzv. nosovky. Ze slovanských jazyku je má polština, známejšou napr. z francouzštiny. V češtine zanikly na konci 10. století. Při jejich tvoření se spustí měkké patro a samohláska tak rezonuje ivnosnídutině. c) zubodásňové: přední - d, t, n, z, s, c, 3,1, r, ř zadní - ž, š, č, 3 f) hrtanové: h a ráz jazyce, který se učíte? ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) Podle způsobu artikulacc Při artikulaci souhlásky vznikne v mluvidlech buď překážka (závěr), která brání průchodu vydechovaného vzduchu, nebo se vytvoří neúplná překážka a vzduch proudí vzniklou úžinou, anebo artikulace začíná závěrem a přechází v úžinu. a) závěrové: b, p, d, t, ď, ť, g, k, m, n, n, ň b) úžinové: v, f, z, s, ž, š, j, h, ch, 1, r, ř c) polozávěrové: c, 3, č, 3 □ Podle znalosti Pokuste se vnímat rozdíly ve výslovnosti zněléa neznělé souhlásky pri těctito činnostech: položte si ruku na oblast hlasivek a vyslovujte souhlásky; šeptejte znělou a neznělou souhlásku; nebo si položte ruku na na hlavu a vyslovujte souhlásky. Protiklad znělost x neznělost je pro české souhlásky typický. Při artikulaci znělých souhlásek se hlasivky chvějí, při artikulaci neznělých zůstávají vklidu. Dvojice souhlásek, které se liší znělostí, se označují jako párové. Pokud souhláska z hlediska znělosti pár netvoří, říkáme jí nepárová (jedinečná). Všechny nepárové české souhláskyjsou znělé. párové znělé b v d ď z ž g h 3 3 neznélé P f t ť s i k ch c č nepárové znělé r m n ň i Tabulka tvoření českých souhlásek Podle způsobu artikulace retne Podle znělosti N Z P b závěrové polozaverove úžinové Podle místa artikulace retozubné zubodásňové předopatrové zadopatrové hrtanové Z N Z N Z ď k g m Z N Z t d n (ráz) c i 3,3 s, š z, i I r a) Ve zvukové podobě slov rozlište znělé a neznělé souhlásky: strom, léky, jádro, hotel, ovoce, falešní, obrazný b) Označte nepárové souhlásky. B V Českém národním korpusu vyhledejte příklady slov obsahujících souhlásky g a f. Jedná se o slova přejatá, či domácí? a) Přepište do zvukové podoby větu: Dánsko je protkáno sítí cyklistických stezek. b) Podle tabulky českých souhlásek vyhledejte charakteristiky některých souhlásek: Například: d - zubodásňová, závěrová, znělá Existují v cizím jazyce, který se učíte, souhlásky, které čeština nemá? Zapište je. 5. Zvukové prostředky souvislé řeči Kromě základních zvukových jednotek, o kterých jsme dosud mluvili, se v komunikaci uplatňuje celá řada dalších zvukových jevů. Nemluvíme v hláskách, slabikách, zpravidla ani v jednotlivých slovech, ale ve větách. V souvislé řeči se uplatňují tyto zvukové prostředky: slovní prízvuk a jím vytvářený takt, pauzy a mluvní tempo formující větné úseky, intonace věty a důraz. Slovní přízvuk a) Hlavní slovní přízvuk Čeština má slovní přízvuk stálý. Stojí vždy na první slabice slova 'kopec. Při spojení jednoslabičné původní předložky s následujícím slovem se přízvuk přesouvá zpravidla na předložku pro tebe. Některá slova, obvyklejednoslabičná,jsou neprízvučná. Označují se jako príklonky a předklonky. Príklonky stojí ve větě za prízvučným slovem a tvoří s ním jeden rytmický celek, např. krátké tvary zájmen - se, si, mi, ti, ho, mu atd., částice -li, tvary pomocného slovesa být -jsem, jsi, je atd.: 'Přines mi to. Napsala jsem mu dopis. Ozve-li se večer. Předklonky jsou neprízvučná slova, která stojí před prízvučným slovem po pauze, např. některé spojky, částice, příslovce: Tak pojedeme. b) Vedlejší slovní přízvuk Vedle hlavního slovního prízvuku se v delších slovech objevuje přízvuk vedlejší. Je však málo výrazný a často jej sluchem ani nepostřehneme. O něco nápadnější bývá ve složených slovech, kde jím zdůrazňujeme druhou část slova: 'černobíle, 'několikanásobná. Představte si, že máte moderovat televizní nebo rozhlasové zpravodajství. Přečtěte text s náležitými slovními prízvuky. Nezapomínejte na kladení prízvuku u slabičných předložek. Které naše nářečí má hlavní přízvuk na jiné než na první slabíce slova? Jednoslabičné nepůvodní předložky slovní přízvuk nemají: blíž 'přírodě, dle 'nového nařízení. Češi opouštějí velká města Velká města lákají lidi k životu čím dál méně. Lidé se hromadně stěhují do příměstských oblasti a na venkov. V celé republice není jediné město nad 20 tisíc obyvatel, do nějž by se v posledních letech přistěhovalo víc lidí, nežjich odešlo. A o lidi přicházejí i města malá, nad 10 tisíc obyvatel. Kam všichnijdou?Nejvícelidí z celé republiky si v poslední době nahlásilo trvalou adresu ve Stře dočeském kraji. Šedesát procent veškerého stěhování v zemi obstará právě výměna mezi hlavním městem a Středočeským krajem a počet lidi utíkajících na venkov v něm převyšuje. Jeto trend.který jde Evropou už od sedmdesátých let, k nám přišel až v letech devadesátých. Podle MF DNES, 2007 17 ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) d Které tvrzení odpovídá nejpřesněji obsahu oddílu Slovní přízvuk? a) Všechna slova mají v češtině stálý slovní přízvuk. b) Některá slova mají slovní přízvuk hlavní i vedlejší. c) Príklonky slovní přízvuk nemají. a) Označte hlavní slovní přízvuk ve spojeních: nepoznaný, potkávat se, ve tři, do stanu, četla jsem, dal mi to, před vchodem, požádal-li, světlo, tmavočervený b) Která slova jsou neprízvučná? Pokuste se označit príklonky. Takt Část věty s jedním slovním přízvukem tvoří přízvukovýtakt. Takt může obsahovat jedno slovo, ale také více slov. Je tedy nutné uvědomit si rozdíl mezi taktem, který je signalizován slovním přízvukem, a slovem určeným v písmu mezerou. Například následující sdělení obsahuje tři takty, ale sedm slov: Rozhodla jsem se/'říct jí to/'otevřeně. Označte ve větách hlavní slovní prízvuky a určete počet taktů: Považoval to za dobrý nápad. ......... Čeští vědci přispěli významně k poznání vesmíru. ......... Provázely mé dva kufry knih a taška s oblečením. ......... Za prvním sněhem jedte letos do Jeseníků. ......... Nepodařilo se mi ho přesvědčit k odchodu. ......... Chtěla bych dobře zpívat. ......... Cestovali jsme všichni nalehko. ......... Snídali jsme venku na zahradě pod rozkvetlými stromy, ......... Větný úsek, pauzy, mluvní tempo Delší věty nebo věty se složitější stavbou se zvukově člení na větší úseky - větné úseky. Ty mohou být tvořeny jedním nebo častěji několika takty: Za silného větru a nepříznivého počasí//zdolávala tříčlenná skupina rakouských horolezců //příkrou severní stěnu Mount Everestu. (3 větné úseky) Hranice větných úsekůjsou dány pauzou a melodickým pohybem hlasu (viz dále). Pamatujte si, že větné úseky se vyslovují „na jeden nádech" a vzniká mezi nimi krátká pauza (//) potřebná k doplnění dechu. Nadechovat se ale nemůžeme kdekoliv - neoddělujeme tedy výrazy, které k sobě významově patří. Kladení pauz není vždy jednoznačné, odpovídá potřebám mluvčího. Můžeme tedy říct: Krátce po příletu domů// na mě padla velká únava (2 větné úseky); ale také: Krátce po příletu domů na mě padla velká únava (1 větný úsek). Je však vhodné, alespoň kratičkou pauzou, oddělovat věty v souvětí: Chatu // kde jsme trávili dovolené// už zbourali.__ Mluvní tempo zpravidla závisí na individuálních zvyklostech mluvčího a jeho komunikačním záměru. Při rychlejším tempu děláme v řeči méně pauz. Ve většině komunikačních situací působí nepříznivě tempo příliš pomalé a monotónní, jež posluchače unavuje, stejně jako tempo příliš rychlé, protože znesnadňuje porozumění. ^^JJrÁNKAJAZYKA (fonetika, fonologie) > T g í v 1 I W 'W a) Pracujte ve dvojicích. Čtěte text náležitým tempem, věnujte pozornost kladení pauz. Místa Islandu Vnitrozemí Islandu pokrývá tzv. Islandská vysočina s průměrnou výškou 400-500 metrů a velké plochy ledovců. Jedná se většinou o černou či šedou sopečnou poušť, jen tu a tam zpestřenou několika doposud činnými vulkány. Krajina ledu a skal není příliš lákavým místem pro život. Proto jistě nikoho neudiví, že většina ostrova není obydlená. Výlet do islandských hor se díky tomu stává skutečnou výpravou do dávnověku. Cestou do éry stvoření světa, poutí na počátek cesty, na jejímž konci je současná tvář naší planety. Jedním z vizuálně nejúchvatnějších míst Islandu jsou barevné ryoli-tové hory na jižní straně ostrova. Ryolit je výlevná vyvřelá hornina světlé barvy s velkým obsahem oxidu křemičitého, která se zvetrávaním mění na červenou. Zdejší hory vznikly díky gigantické sopečné explozi odehrávající se pod příkrovem ledovce, pokrývajícího celou rozlehlou oblast. Výsledkem procesuje dílo sice nevšední, ale drsné až hrůzné krásy. Podle mugozínu Otltáooi, 2007 b) Vyznačte v textu větně úseky. ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) ve větě. Důležitý je zejména od sebe oddělují větné úseky Doplňovací otázka vyžaduje v odpovědi doplnění větným členem, na který se ptáme, nebo celou větou; Kdy se vrátíš?-Zítra. Zjišťovací otázka vyžaduje v odpovědi potvrzení, nebo zamítnutí dotazu mluvčího, zpravidla odpovídáme ano-ne: Vrátíš se až zítra?-Ano. Intonace (melodie) věty Intonace se projevuje jako průběžná změna tónové výšky lidského hlasu poslední větný úsek, kde intonace často výrazně stoupá, nebo klesá. Tím se a rozlišují se druhy vět podle komunikačních funkcí (oznamovací, tázací, rozkazovací atd.). Při intonaci koncových větných úseků mluvíme bud o kadenci, nebo antikadencl. Kadence Při kadenci dochází k poklesu hlasu na konci věty. Rozlišujeme dva základní typy: kadence klesavá a stoupavě klesavá. Uplatňuje se ve větách oznamovacích, rozkazovacích, doplňovacích otázkách a ve větách zvolacích: Zítra je neděle. kadence klesavá i—■ r—i ■—■ ^ Zastavte se dopoledne! kadence klesavá ■—' Kdy k nám přijdete? kadence klesavá Kdy k nám přijdete? kadence stoupavě klesavá Jenom af neprší! kadence stoupavě klesavá ,—, ,—, ,—, i—i i—i Antikadence Antikadence je charakteristická nápadným stoupáním hlasu na konci věty. Je typická pro zjišťovací otázky. Ve spisovné češtině má dvě regionální podoby: stoupavě klesavou (obvyklejší v Čechách) a stou-pavou (obvyklejší na Moravě). Přijdeš do divadla? Přijdeš do divadla? antikadence stoupavě klesavá (slabika s větným přízvukem je nejníže, slabika bezprostředně za ní prudce stoupne a další slabiky klesají) antikadence stoupavá (slabika s větným přízvukem fSAd Poslechněte si. je nejníže. slabiky za ní stou- WKM pájí, poslední prudce) Které tvrzení je pravdivé? a) Druh intonace věty rozpoznáme především podle povahy intonace na začátku větného úseku. b) Antikadence je typická pro tázací věty, zatímco kadence pro věty oznamovací, zvolací a rozkazovací. c) Kadence se vyznačuje poklesem hlasu na konci věty a uplatňuje se mimo jiné v doplňovacích otázkách. Určete větnou intonaci a naznačte ji graficky: Všiml sis té jeho poznámky?--- Včera mi bylo smutno. Ať ti všechno dobře dopadne! Jednej podle svého svědomí. Vzala sis s sebou peníze? Kéž bych měla více času! Dali byste si kávu? Neodnášejte ty časopisy z čítárny! Kdy pojedeš do Bratislavy? Už abych měla ty zkoušky za sebou! Kam se bude Michal stěhovat? Omluv se mu. Tvářil se dost namyšleně. □ □ ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) Zapište 10 vět, které často v běžném životě užíváte. Určete jejich intonaci. Dokončete věty a řekněte, jakou mají intonaci. Pokuste seji graficky znázornit: Co...? Nejspíš... Mohla bych...? Neměj...! Nikdo... Nespadne...? 0 čem... ? Jaký...? Žijte...! Ať už. Kolik...? Překvapila mě .! Někdo... Už musím...? Přečtěte text s náležitou intonací: Jednou zase seděl ve své kanceláři v Konviktské ulici. Když někdo zaklepal, tatínek řekl: „Jen dál!" - a vešel pan doktor Václavík. Tatínek v tu chvíli idl, chtěl ho začít mlátit, ale pak se uklidnil. Pan doktor šveholil: „Pane inspektore, pane inspektore, jak se máte? Takovou dobu jsme se neviděli." Tatínek chtěl říct, že se měl výborně, protože pořád jedl ty kapry, co mu je pan doktor prodal, ale neřekl nic. Z pana doktora vylezlo, že by jeho manželka chtěla ledničku. „Přišel jsem za vámi, pane inspektore, vím, že nám nejlíp poradíte, vždyť jste z našeho kraje." A usmál se na tatínka. „Samozřejmě, pane doktore, je to moje branže," zašveholil tatínek a vychrlil na pana doktora: „Doporučuji vám typ GV, systém Platr-Munters s mramorovou deskou nahoře, cena deset tisíc tři sta padesát korun." / knihy Smrt krásných srnců Oty Poviti 6. Spisovná výslovnost Spisovná výslovnost (ortoepie) je soubor výslovnostních norem, kterými se řídí mluvené spisovné projevy. Při jejich tvoření musíme brát v úvahu rozdíly dané různými výslovnostními styly. V rámci spisovné výslovnosti můžeme vyčlenit tři: a) styl zběžný (nižší) - užívá se v denním styku s menšími nároky na výraznost projevu, např. s častějším zjednodušováním hláskových spojení; b) styl základní (neutrální) - užívá se ve veřejných kultivovaných projevech denního styku, např. ve škole, při oficiálních jednáních, v rozhlase, televizi, zejména ve zpravodajských pořadech apod.; c) styl vybraný (vyšší) - užívá se při slavnostních oficiálních projevech. Hlavním předpokladem spisovné výslovnosti je správné tvoření hlásek, jehož zásady popisuje ortofonie. Jde o dodržování správné kvality a délky samohlásek a správného tvoření souhlásek. Nejčastější odchylky vznikají nedostatečným nebo nadměrným pohybem jazyka při artikulaci. V češtině jsou to hlavně: rotaci-smus (vadná výslovnost;-), rotacismus bohemicus (vadná výslovnost ř), sigmatismus (vadná výslovnost sykavek), lambdacismus (vadná výslovnost /)• Pozornost musíme věnovat také výslovnosti skupin hlásek, které se mohou lišit od psané podoby, např. vítězství [víťeství], zpěv [spjefj. 20 ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) Příručky spisovné výslovnosti Podrobné poučení o spisovné výslovnosti slov domácích i přejatých najdete v publikaci Jiřiny Hůrkové Česká výslovnostnf norma. Čerpat můžete také z Mluvnice češtiny I, Příruční mluvnice češtiny nebo Stručné mluvnice české. Částečné informace lze najít ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost, který uvádí spisovnou výslovnost v hranatých závorkách u výslovnostné problematických slov. Všimněte si, že při přepisu slabik di, ti, ni, které se vyslovují tvrdé, užívá záznam [dy, ty, ny], který je pro širokou veřejnost srozumitelnější než fonetický přepis [di, ti, ni], např. audience [audyence], disk [dysk]. slovník spisovní; češtiny 'RO SKCH.Ľ A VEŘEJNOST Hesla ze SSČ: dilema [dy-], -tu s <ř> nutnost volby mezi dvěma vylučujícími se (a často nepříznivými) možnostmi anion,aniont [anyjon-],-iontum <ř> fyz.ion se záp. elektr. nábojem (x kation) tiráž [ty-], -e ž těch. údaje na konci knihy, časopisu apod.: uvést počet výtisků v t-i Pravidla českého pravopisu uvádějí ve slovníkové části spisovnou výslovnost ve velmi omezené míře - jen u obtížnějších případů. Zjistěte, jaké informace o výslovnosti slov najdete ve Slovníku spisovné češtiny či Pravidlech českého pravopisu: laser, exaktní, organismus, demise, lokomotiva, divize, archiv, aktivní, karikatura, dikobraz, bonboniéra Spisovná výslovnost slov domácích O některých výslovnostních chybách Nesprávná výslovnost slov domácích, českých, je naštěstí vzácnější. A přece je ve dvou případech velmi rozšířená: u názvů rostlin tis a divizna. Strom tis a bylina divizna byly známy už našim praslovanským předkům, jejich názvy jsou dědictvím z praslo-vanštiny a v různých obměnách se vyskytují ve více slovanských jazycích. Nejsou to tedy slova přejatá, a proto je máme vyslovovat s t- a d-, tedy [tis] a [divizna]. Proč se v jejich výslovnosti tak často chybuje? Zřejmě proto, že v češtině nemají slovní příbuzenstvo; to vede mnoho mluvčích k tomu, že předpokládají jejich cizí původ a podle toho je nesprávně vyslovují jako [tys] a [dyvizna]. 2 knihy hzytnik Dulana %sm Hesla ze PČP: organizmus i organismus [-zrn-] m. divan [dy- i di-] m. (pohovka) demise [-se] ž. □ Odhadnete, jak vznikly podoby slov čéče, páč, třá? Uveďte správné podoby těchto slov. V které komunikační situaci se můžete s těmito slovy setkat? ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) Délka (kvantita) samohlásek Ve spisovné výslovnosti je důležité zachovávat rozdíl v délce samohlásek, protože se jí může odlišovat význam slova nebo tvaru slova, např. rada - ráda, mysli - myslí. Často se můžeme setkat s nespisovným zkracováním, zejm. dlouhého [í] a [ú]. Za nespisovnou se proto považuje krátká výslovnost např. ve slovech: myslím - [mislim], můj - [muj], vím - [vim]. Změny v délce samohlásek však mohou být rysem nářeční výslovnosti. Zkracování samohlásek je typické pro lašská nářečí. Mluvčí značné části Čech mají zase tendenci samohlásky dloužit: [vzadu], [pivo]. Ráz Ráz je zvuk, který se v češtině vytváří automaticky před samohláskou po pauze: ['otevřeme 'okolo poledne]. Častější bývá výslovnost s rázem při volnějším tempu řeči. Za spisovnou se považuje výslovnost s rázem po neslabičných předlož- kách řc, s, z, v: [k 'objedu], [s 'evou], [s 'okna], [f'evropje], znělé souhlásky I ^SSSw před rázem se pak vyslovují nezněle. WĚW a není považován za spisovný. V profesionálních mluvených projevech se ráz doporučuje také v dalších případech: a) při setkání dvou samohlásek na hranici předložky a slova se samohláskovým začátkem: [po 'objede]; b) po předložce končící souhláskou, po níž slovo začíná samohláskou: [bes 'obav]; c) při setkání dvou samohlásek na hranici předpony a slovního základu: [do'opravdi], [po'učit]; d) po předponě nej-, po níž následuje samohláska: [nej'útulňejšfj; e) ve slovech složených: [jiho'americkí]. Poslechněte si. Přečtěte text s náležitou délkou samohlásek. Nahrajte váš projev a sledujte jeho výslovnost: „To místo je obsazené." Její hlas a způsob řeči mě skoro vylekal. Byl to spíš mužský hlas, než hlas devítileté dívky. Ta malá stará paní řekla: „Ach tak, promiňte," a odešla, držíc tác před sebou. Pak přišel ke stolu muž se šálkem kávy a tlusťochova dcera zopakovala své: „Místo je obsazené." Muž si ale přesto sedl a prohlásil: „Teď obsazené není," a začal rychle upíjet kávu. „Já jsem hotov za minutku." Z knihy Mami, mám iéiááů WiliiamaSaroyQna Docházív regionu, ve kterém žijete, k odchylkám od spisovné výslovnosti v délce samohlásek? Pokud ano, uveďte příklady. a) Vyslovte slova s rázem a zapište fonetickým přepisem: rané ovoce, k Aleně, z Itálie, nové události, v okolí, doopravdy, za alejí, nejaktivnější, bez Olgy, pravoúhlý b) Označte místa, kde se doporučuje výslovnost s rázem v profesionálních projevech. ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) Spodoba (asimilace) znalosti K asimilaci znělosti dochází ve skupinách párových souhlásek, viz třídění českých souhlásek. Při asimilaci znělosti je potom spojení párových souhlásek buď celé znělé, nebo celé neznělé. V češtině se většinou připodobňuje souhláska předcházející k souhlásce následující (asimilace zpětná): prosba [prozba], kdo [gdo], bez tebe [bestebej. Ke zpětné asimilaci dochází také před pauzou, všechny párové souhlásky se zde vyslovují nezněle: had [hať]. Zvláštním případem spodoby znělosti je dvojí výslovnost skupiny sh. Moravská výslovnost je znělá: shoda -[zhoda] (asimilace zpětná). Česká výslovnost je neznělá: shoda [schoda]. Zde se jedná o druhý typ asimilace, tzv. progresivní, kdy se následující souhláska připodobňuje předcházející. Jedinečné (nepárové) souhlásky jsou vždy znělé. Asimilace znělosti se zpravidla neúčastní. Jenom v několika případech dochází k odchylkám: a) předložka s ve spojení se 7. pádem má před jedinečnou souhláskou výslovnost obojí: i matkou [zmatkou] i [smatkou]; b) předložka přes má před jedinečnou souhláskou znělou výslovnost: přes louku [přezlouku]; c) ve tvaru rozkazovacího způsobu se může znělá souhláska před koncovkou -me vyslovovat zněle i nezněle: buďme [buďme] i [buťme]. Které tvrzení odpovídá nejvíce obsahu textu? a) Asimilace znělosti je typická pro všechny české souhlásky. b) Jedinečné hlásky se asimilace znělosti neúčastní. 0 Pro češtinu je charakteristická zpětná asimilace znělosti. Slova přepište fonetickým přepisem a označte místa, kde dochází k asimilaci znělosti: trubka, shodit, vézt, včera, lod, zpívat, svatba, na shledanou, pod kopcem, břeh, s důvěrou Najděte v textu slova, u nichž probíhá asimilace znělosti: Vysvětlí mi někdo, proč se kočka podivným způsobem rozčílí, hvízdáte-li si hodně tenince a vysoko? Zkoušel jsem to i s německými, anglickými a italskými kočkami, není v tom žádný zeměpisný rozdíl. Slyší-li kočka vaše pohvizdování, počne se o vás fascinována otírat, skočí vám na klín a konečně vás začne vášnivě hryzat do úst nebo do nosu, s výrazem rozkošnicky zkaženým, načež vy ovšem přestanete, a ona se rozpřede chraptivě a pilné jako malý motorek. Z knihy Karla (apko Měl jsem psa o kotku Výslovnost zdvojených souhlásek - racci; Dvě stejné souhlásky se mohou vyslovovat: a) zdvojeně ■ tam, kde by mohlo dojít k závažným změnám smyslu, např. podaný - poddaný, raci ■ ve tvarech podstatných a přídavných jmen: pecce (pecka), cvrčci; na švu složených slov: dvojjazyčný, půllitr; ve tvaru rozkazovacího způsobu před koncovkou -me: oznamme; v profesionálních projevech také na švu předpon (před-, od-, nad-, pod-, roz-, bez-) a slovotvorného základu: poddůstojník, rozzářil; ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) ku slov, např. [jméno], ne [méno]. Uvnitř slov, např. [přijdu], ne [při-dul; [pjjčim], ne [pufiml; [půjdu]. b) nezdvojeně na švu slovotvorného základu a přípony: kamenný [kamení], babiččin [babičin], vyšší [visí]. Zjednodušování souhláskových skupin a) zjednodušeně lze vyslovovat spojení ts a tš (obvykle na švu slovního základu a přípony): dětský [ďeckí] i [detskí], větší [vječí] i [vjetší]; b) souhlásku lze vypustit u slov: dcera [cera], srdce [srce], ctnost [cnost], přijď[přiť]; c) dvojí výslovnost mají slova: džber [džber] i [žber], džbán [džbán] i [žbán]; d) zjednodušují se skupiny tří souhlásek v množném čísle přídavných jmen: lašští [lašťí], kroměřížští [kromňeříšťí], slezští [slešťí], dětští [ďečťí] a dětský [ďeckí]; e) ve tvarech pomocného slovesa být (jsem, jsi, jste, jsme, jsou) se připouští zjednodušená výslovnost bez j: [volal sem], [volali sme]; j se však zachovává ve tvarech záporných a tam, kde plní funkci plnovýznamového slovesa: [čerti jsou]. Rozhodněte, kdy je nutné dodržovat zdvojenou výslovnost souhlásek a kdy dochází ke zjednodušení. Výrazy přečtěte: Anna, bezzubý, účinný, dvojjazyčný, měkký, uvědomme si, nejjasnější, leccos, kukaččí, čtverrohý, oddrolit, sušší, tetičfin, každodenní K jakému zjednodušení může docházet při výslovnosti následujících slov? Zapište je fonetickým přepisem: svatovítský .............................. pařížští .............................. lidský .............................. mladší .............................. francouzští .............................. městský .............................. Slezsko .............................. získal jsem .............................. krkonošští .............................. koupili jsme .............................. Přečtěte slova se spisovnou výslovností. Vysvětlete, u kterých z nich a z jakého důvodu se liší jejich grafická a zvuková podoba: kov, sbor, půjdu, utíká, smyčec, lepší, tkanička, oznamme, činnost, jdu, deštník, dětský, třebíčský, jméno, mohl, sedm, obchod Spisovná výslovnost slov přejatých Pro výslovnost slov přejatých platí tato základní pravidla: 1. Hlásky, které čeština nemá, nahrazujeme zvukově nejbližšími domácími hláskami, např. ve slovech western, watt vyslovujeme obouretné [w] jako české [v]: [vestern], [vat]. 2. Délka samohlásek se většinou přejímá, někdy však kolísá. Výslovnost souvisí úzce s pravopisem, viz podrobně Pravidla českého pravopisu. Je nutné vědět, že některá slova mají výslovnost jedinou, zatímco některá dvojí, např.: a) slova vyslovovaná a zároveň i psaná jen s dlouhou samohláskou: móda, túra, kúra, série, ateliér, kariéra atd.; pozor na výslovnost slov téma [téma] a tematický [tematickí]; b) pod, r, n se píše vždy krátké/, ale spisovná výslovnost je buďjen s krátkou samohláskou: [diktát], [komunikace], nebo dvojí: [femininum] i [feminínum], [recidíva] i [recidíva]; c) v příponě -ura se píše krátké u, ale výslovnost je dvojí: [literatura] i [literatúra], [kultura] i [kultúra]; d) v řadě případů bývá výslovnost i pravopis dvojí: bakterie - baktérie, balkon - balkón, citron - citrón, ortoped - ortopéd, penicilin - penicilin, pasivum - pasívum atd. ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) 3. Slabiky di, ti, n i čteme v souladu s výslovností výchozího jazyka; divan [divan], rutina [rutina], ministr [ministr]. 4. Výslovnost s a z: a) u řady zdomácnělých slov vyslovujeme i píšeme jen z: krize, inzerát, fáze atd.; b) v mnohých případech vyslovujeme jen [z]: [univerzita], [filozofie], ale psát můžeme z i původní s: univerzita i universita, filozofie i filosofie; c) v případě některých slov lze vyslovovat i psát s i z, např. režisér i režizér, diskuse i diskuze, renesance i re-nezance, resort i rezort, základní podoby jsou se s; d) slova psaná jako Jcurz i kurs, pulz i puls, konkurz i konkurs se v 1. a 4. pádě j. č. vyslovují se [s], v ostatních pádech a odvozených slovech se [z]: [kurs], [kurzu], [kurzovné]; e) příponu ismus/-izmus vyslovujeme vždy jako [izmus] - [klasicizmus]; f) předponu dis- před samohláskami vyslovujeme jen se [s]: disident [disident]; g) psané s se v postavení mezi samohláskami nebo po souhláskách Poslechněte si nepárových vyslovuje ve většině slov jako [s]: [agrese, personál]. H» 5. Původní hláska a písmeno k: a) písmeno k se jako [k] vyslovuje ve slovech: [frekvence], [dekret] atd.; b) písmeno k lze vyslovit jako [k] i [#]: akát [akát] i [agát], plakát [plakát] i [plagát] atd. 6. Písmeno a se vyslovuje: a) jako [ks]: expedice [ekspedice], praxe [prakse]; b) jako [#z] v předponě ex- před samohláskou nebo před h: existovat [egzistovat], exhalace [egzhalace]. a) Podle jazykových příruček zjistěte délku samohlásek. Pokud je možná dvojí výslovnost, uveďte ji: schematický ............... teorie ............... tematika ............... brožura ............... motiv ............... bižuterie ............... vagon ............... pasivum ............... sezona ............... múza ............... benzin ............... angína ............... b) Která slova mají dvojí délku v grafické podobě? □ a) Vyslovujeme hlásky [s], nebo [z]? Ověřte si správnost podle SSČ či Pravidel českého pravopisu a výslovnost zapište: disertace ............... disharmonie ............... personál ............... disharmonie ... mechanismus ............... trezor prezident ............... pauza pluralismus ............... absence b) Uveďte slova, která majídvojí pravopisnou podobu. Jak vyslovujeme k v následujících slovech? demokracie ............... akát plakát ............... motocykl ... cyklista ............... frekvenční ... impulz deziluze režisér dekret demokrat inkoust Přečtěte se správnou výslovností: a) enfant terrible, ad acta, menu, pointa, bonboniéra, rutina b) Marie Curie-Sktodowska, Samuel Beckett, Cervantes y Saavedra, Julius Oppenheimerjoyen, Michael Schumacher c) Vysvětlete význam slov či spojení z úkolu 4a). d) Víte, čím se proslavily osobnosti z úkolu 4b)? Co mám umět d Vysvětlete pojmy: hláskosloví- fonetika - fonologie - ortoepie - hláska - slabika - asimilace znělosti - slovní přízvuk-takt-intonace. d K jednotlivým pojmům přiřadte jejich latinské ekvivalenty: hláska ........................ fonetický přepis ........................ ústrojí hlasové ........................ tvoření hlásek ........................ ústrojí dýchací ........................ ústrojí hláskovací ........................ ústrojí modifikační, fón, transkripce, vokál, ústrojí fonační, asimilace, artikulace, diftong, kvantita, konsonant, ústrojí respirační souhláska spodoba samohláska délka dvojhláska Souhrnná cvičen Pracujte s textem věty: Frekvence českých samohlásek neníshodná. a) U kterých slov se jejich grafická a zvuková podoba liší? b) K jakému jevu dochází při výslovnosti slova shodná. c) Je v některém slově věty slabikotvorná souhláska? d) Co vše umíte říct o souhláskách slova českých? e) Vyznačte ve větě hlavní slovní prízvuky. f) Dokážete určit počet taktů? g) Lze charakterizovat intonaci věty jako druh kadence, nebo antikadence? h) Víte, které samohlásky se vyskytují v českých slovech zřídka? Spojte výrazy, které spolu souvisejí: 1) ústrojí hlasové 2) fonologie 3) sonory 4) příklonka 5) artikulačníorgán 6) druh intonace věty 7) ráz 8) asimilace znělosti 9) ortoepie 10) takt a) nepárové souhlásky b) jazyk c) hlasivky d) kadence e) nižší výslovnostní styl f) hrtanovýzvuk g) větný úsek h) foném ch) párové souhlásky i) nepřízvučné slovo S následujícími slovy a slovními spojeními pracujte podle pokynů: modlitba, kratší, k domovu, shora, ztemnělý, aerobik, v okolí, osm, existence, resumé, leccos, trojjazyčný a) Vyslovte je spisovně a výslovnost zaznamenejte fonetickým přepisem. b) Vypište výrazy, u nichž dochází při výslovnosti k asimilaci znělosti. c) Označte barevně případy zjednodušené výslovnosti. ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA (FONETIKA, FONOLOGIE) d) Vzpomeňte si na slova, která vyslovujete zjednodušeně. Zjistěte, zda se jedná o zjednodušování v rámci spisovné výslovnosti. e) Které výrazy se vyslovují s rázem? Vyznačte ráz ve fonetickém přepisu. f) Vyberte slova, která si ponechávají původní (nepočeštěnou) výslovnost. d Řekněte, jak vnímáte slova, která mají v současné době dvojí výslovnost, např.: [diskuse] i [diskuze], [benzin] i [benzín], [plakát] i [plagát]. a) Měla by být stanovena pouze jediná možná podoba výslovnosti, aby nepanoval v jazyce chaos. b) Je to v pořádku a přirozené - jde o záležitost vývoje jazyka, kdy vedle sebe existuje podoba původní a počeštěná. c) Závazně by měla být užívána jen počeštěná podoba výslovnosti slov. d Ověřte si nyní, jak dokážete aplikovat v praxi vše, co jste se dozvěděli o zvukové stránce jazyka. Rozdělte se do dvojic a přečtěte nahlas text otázky a odpovědi. Dodržujte správnou výslovnost, melodii, tempo, pauzy, větné úseky. Otázka: Chtěl bych se zeptat, proč se píše vdaná žena a ne mužatá, když muž je ženatý, Proč se žena vdává a proč se nemuží, když muž se žení? Když se muž ožení, proč se žena neomuží? Bylo by to asi správnější. Odpověď: Vaši otázku by stejně tak bylo možné otočit a ptát se: „Proč se píše ženatý muž, když je žena vdaná?" Problém je v tom, že tato pojmenování patří mezi nejstarší českou slovní zásobu a jako taková reflektují společenské stavy v dobách hluboce feudálních. Žena se vdává, protože se vlastně„vy-dává", tj. otec ji věnuje muži. Muž se naopak žení, protože vlastně ženu dostává,„o-žení" se. Dnešní společenská situace je o hodné jiná, původní významová motivace slov se do značné míry setřela, ale samotná slova zůstávají. Podle internetových Manekkzykové poradny ÚJCAVCR, únor 2008 d Pořiďte si nahrávku svých projevů. Dodrželi jste při čtení textu ortoepická pravidla? d Připravte si mluvní cvičení na libovolné téma, soustřeďte se na správnou výslovnost. Dodržte délku cvičení 2 minuty. d a) Připomeňte si některé jazykolamy: Kmotře Petře, nepíepepíi toho vepře. Roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus. Nenaolejuje-lí to Julie, naolejuji to sám. Sel pštros s pštrosicía třemi pštrosáfaty. b) Které další jazykolamy znáte? Uveďte je. d Uspořádejte ve třídě vědeckou konferenci: Učitel zadá studentům týden až čtrnáct dní před konáním konference její téma, např. Globální oteplování, Moderní architektura, Zajímavosti z historie našeho města apod. Studenti si téma doma promyslí, seženou si potřebné podklady, připraví si heslovité poznámky pro vystoupení trvající 5-7 minut. V den konání konference se upraví třída do podoby konferenční místnosti, vylosují se jména přednášejících (4) a jméno studenta (předsedající), který bude celou konferenci řídit. Při konferenci je pak dodržován následující postup: Předsedajícívždy uvede přednášejícího (jméno + název příspěvku) a udělí mu slovo. Účastníci konference (ostatní studenti) si dělají během vystoupení přednášejícího poznámky, aby mohli jeho referát zhodnotit. Po skončení vystoupení vyzve předsedající účastníky konference k diskusi. Jejím cílem je zhodnotit vystoupení a dodržovat při něm postup: 1. vyslovení pochvaly; 2. položení otázky. Hodnotí se jazyková úroveň vystoupení, např. správná výslovnost hlásek a hláskových skupin, dodržování kvantity samohlásek, správné kladení pauz, přiměřené tempo, síla hlasu, dodržování spisovné slovní zásoby, případně neverbální prostředky. Účastníci konference se mohou vyjadřovat také k obsahové úrovni vystoupení. Předsedající řídí diskusi tak, aby se jednotliví diskutující nepřekřikovali a navzájem se respektovali. Sleduje také čas (5 minut) vymezený diskusi po každém vystoupení a pak předává slovo dalšímu přednášejícímu.