Denis Diderot (1713-1784) a francouzská Encyklopedie







Denis Diderot francouzský osvícenský filozof  a literát je známý svým dílem, ale význam této
osobnosti spočívá především v jeho činnosti redaktorské.  Diderot je duchovním otcem myšlenky
francouzské Encyklopedie, největšího nakladatelského počinu 18. století, encyklopedie, jež
naposledy v dějinách dokázala zachytit veškeré soudobé poznatky lidstva.

Diderot se narodil v bohaté měšťanské rodině a jeho otec jej předurčil pro duchovní dráhu.
Vynikající student však po příchodu do Paříže z kláštera prchá a po několik let žije bohémským
životem. Když se rozhodne uzavřít sňatek, musí podle dobových zvyklostí předložit svolení rodičů.
Otec však nejenže nesouhlasí se sňatkem, ale opětně syna odesílá do kláštera. Odtamtud Diderot
prchne, vyděděn ale celý život bojuje s nedostatkem finančních prostředků.

Nadán literárním talentem, se zájmem o filozofii, pokouší se živit literaturou a překlady. Právě
žádost o přeložení encyklopedie z angličtiny jej přivede na myšlenku sestavit encyklopedii původní
– francouzskou. Do smělého projektu se Diderot pouští roku 1747 obklopen pracovní skupinou
sestavenou z věhlasných mužů vědy a umění (d’Alembert, Rousseau, Voltaire, Holbach, atd.).
Encyklopedie celým názvem (Encyclopédie, ou Dictionnaire Raisonné des Sciences, des Arts et des
Métiers) vycházela za značných obtíží v letech 1751-1772. Obchodní úspěch byl obrovský, státní a
církevní moc však několikrát vydávání zakázala pro přílišnou svobodomyslnost a radikálnost názorů
autorů jednotlivých hesel, kteří podřídili svou práci šíření osvícenských ideálů, z nichž
nejvýznamnějšími byly kult rozumu a víry v pokrok lidstva. Na sto čtyřicet autorů napsalo v průběhu
let přes 72 000 tisíc hesel. Encyklopedie čítá 17 svazků hesel a dalších 11, které obsahují
ilustrace.

Diderot řídil práci na encyklopedii po celou dobu trvání a zasvětil tomuto projektu celý svůj
život. Přesto mu zbyl čas na vlastní tvorbu. Byl autorem filozofických esejů Listy slepým (Lettre
sur les aveugles à l'usage de ceux qui voient, 1749), divadelních her z měšťanského prostředí
Nemanželský syn (Le Fils naturel, 1757 ) a románů Jeptiška (La Religieuse, 1760) či  Jakub
fatalista (Jacques le fataliste et son maître, 1796), mnohovrstevnaté, dodnes živé dílo, které
inspirovalo Milana Kunderu ve hře Jakub a jeho pán. Diderotovo dílo lze charakterizovat na jednu
stranu jako nelítostnou kritiku pokrytecké morálky a falešného svatouškovství, na druhou pak jako
oslavu soudného rozumu a touhy po svobodném životě.


Použitá literatura:

Fotografie převzata 20. 10. 2007 z:

http://pages.globetrotter.net/pcbcr/diderot.html

http://portail.atilf.fr/encyclopedie/

http://fr.wikipedia.org/wiki/Denis_Diderot

http://www.univ-paris-diderot.fr/diderot/presentation/savie.html

BALAJKA, B.: Přehledné dějiny literatury /I/, Praha,Fortuna, 1995.

ŠRÁMEK, J. Přehled dějin francouzské literatury. Brno, Vydavatelství MU, 1977.






http://classes.bnf.fr/dossitsm/fabrency.htm#1768



http://www.lexilogos.com/encyclopedie_diderot_alembert.htm


L'Encyclopédie. Monnayage, travail de l'or : [recueil de planches sur les sciences, les arts
libéraux et les arts méchaniques, avec leur explication] / Diderot et d'Alembert


http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k9981h