PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE Strategie učení osobnost, kognitivní styl, motivace, vyspělost styl učení strategie učení taktiky učení výsledky učení Model vazeb mezi individuálními rozdíly, styly učení a výsledky učení. (Schmeck, 1988) Kde jsme ve výkladu Vztah stylu a struktury inteligence dle Gardnera (individuální specifika) Převažuje styl Uvažuje ve Dávají přednost Potřebují jazykový slov čtení, psaní, diskuze, slo. hry knihy, kazety, debata, psaní logicko-matematický odvození, dedukce pokus, otázky, logické hry objevovat věci a přemýšlet o nich zrakový, prostorový představy a zobrazení navrhování, kreslení, náčrty video, filmy, zkoumání psycho-motorický tělesný pocit/vnímání fyzický kontakt, gestikul., pohyb hraní rolí, drama, pohyb, dělání hudební rytmus, melodie zpívání, dupání, tleskání, hudba zazpívat si, koncerty, apod. interpersonální interakce s jinými lidmi organizování, setkávání, plán. společenské hry, kluby, apod. intrapersonální, meta-kognitivní vlastní nitro meditace, přemýšlení vlastní projekty, osobní výběr Cíle učení - Bloomova taxonomie kognitivních cílů 6. Evaluace 6.20 Posouzení na základě vnějších kriterií 6.10 Posouzení interních prvků 5. Syntéza 5.30 Odvozování abstraktních vztahů 5.20 Vytváření plánu práce nebo zamýšlených operací 5.10 Vytváření komunikace 4. Analýza 4.30 Analýza organizačních principů 4.20 Analýza vztahů 4.10 Analýza prvků 3. Aplikace 2. Pochopení 2.30 Extrapolace 2.20 Interpretace 2.10 Translace 1. Znalost 1.32 znalost teorií a struktur 1.31 znalost principů a generalizací 1.30 znalost univerzálií a abstrakcí 1.25 znalost metodologie 1.24 znalost kriterií 1.23 znalost klasifikací a kategorií 1.22 znalost trendů a posloupností 1.21 znalost konvencí 1.20 znalost způsobů a prostředků zacházení se specifickými fakty 1.12 znalost specifických faktů 1.11 znalost terminologie 1.10 znalosti prvků Cíle revize Bloomovy taxonomie ¨Nalezení odpovědi na otázky : ¨1. Co učit? ¨jde o základní otázku výběru učiva. Obecně je přijato, že výběr učiva se uskutečňuje s ohledem na zvolený edukační cíl. Jaký je to cíl, jakou má váhu a důležitost, pomůže objasnit taxonomie. Obvykle učitelé tvrdí, že učí to, co je nejdůležitější, ale co to konkrétně je a zda je to opravdu to nejdůležitější, si učitel lépe uvědomí při použití taxonomické tabulky. Ta sice neřekne, co konkrétně učit, ale pomůže učiteli rozšifrovat požadavky standardů i jeho vlastní záměr, potřeby žáka a usnadní jeho vlastní kurikulární rozhodnutí. ¨2. Jak dosáhnout cíle? ¨tj., otázka edukačních činností a instrukcí, které pro jejich evokaci učitelé vydávají. Pokud si učitel jasně uvědomuje jaký je přesný cíl, ke kterému směřuje, je snadnější zvolit činnosti a vypracovat instrukce pro žáka, které ho k cíli nasměrují. ¨3. Jak hodnotit? ¨ tj., na co zaměřit evaluační činnosti, aby byla hodnocena míra dosažení konkrétního cíle (v americkém pojetí - na co zaměřit testové položky, jak je formulovat). ¨4. Existuje koherence mezi cíli, instrukcemi a hodnocením? ¨Při použití taxonomické tabulky by se konkrétní edukační cíl, cíl instrukce a cíl hodnocení měly sejít v jedné buňce tabulky (viz dále). Pokud tomu tak není, pak jsou žáci vedeni k něčemu, nebo je hodnoceno něco, co není cílem. Stává se to u nás poměrně často a při běžném (empirickém) sledování cílů to může uniknout naší pozornosti. ¨ ¨Více viz Inovace Bloomovy taxonomie ¨ Revize Bloomovy taxonomie DIMENZE KOGNITIVNÍHO PROCESU ZNALOSTNÍ DIMENZE 1. Zapamatovat 2. Rozumět 3. Aplikovat 4. Analyzovat 5. Hodnotit 6. Tvořit A. Znalost faktů B. Konceptuální znalost C. Procedurální znalost D. Metakognitivní znalosti Další cíle učení (taxonomie) ¨Taxonomie afektivních cílů (Kratwohl) ¤Uspořádala požadované činnosti podle stupně jejich zvnitřňování žáky. Afektivní cíle se týkají emocí, postojů, hodnotové orientace, žádoucího chování. ¤přijímání (ochota vnímat podněty z okolí přijímat je) ¤reagování (projevovat v chování nové prvky jako výsledek novách zkušeností) ¤oceňování hodnot (projevovat zangažovanost v žádoucím směru) ¤integrování hodnot (integrovat nové hodnoty do dosavadního systému hodnot, změnit priority a preferovat žádoucí hodnoty) ¤zvnitřnění hodnot (nové hodnoty se staly trvalou součástí charakteru, člověk jedná v souladu s novými hodnotami) ¨Taxonomie psychomotorických cílů (Dave) ¤imitace, nápodoba činnosti ¤manipulace, praktické provádění činnosti ¤zpřesňování činnosti ¤koordinování činnosti ¤zautomatizování činnosti ¨ Žákovská pojetí učení (Säljö, 1979) ¨„Co to znamená učit se?“ (řazeno dle četnosti odpovědí žáků): ¨získávat stále více znalostí (kvantitativně) ¨učit se nazpaměť ¨získávat fakta, metody, které člověk může použít, až je bude potřebovat ¨objevovat (abstraktní) smysl ¨interpretovat naučené, aby člověk porozuměl světu Studentské pojetí učení a učitelova vyučování (van Rossum, 1985) Pojetí učení (žák) 1. rozšiřovat si znalostí 2. pamětní učení 3. aplikovat znalosti 4. vhled, vztahy 5. rozvoj osobnosti Pojetí vyučování (očekávání od učitele) vyhovuje závislost na učiteli vyhovuje technol. postup detailně organiz. výuka, plné zaměst. potřeba nezávis-losti, kon-struktiv. aktivity samost. činnost, dialog s učitelem Styly učení (jako mýtus) ¨Co děláš, když se chceš něco naučit? ¨Navzdory značné popularitě je fenomén stylů učení v posledních deseti letech i terčem oprávněné kritiky: ¨ ¤Pro slabé teoretické zázemí a problematické psychometrické parametry metod (Coffield a kol. 2004) - https://resources.eln.io/coffield-critique-of-learning-styles/ nCurry (1987) různé přístupy k operacionalizaci (‘instructional preferences’, ‘information processing styles’ a ‘cognitive styles’). nMetody s empirickým potenciálem: nAllinson a Hayes: Cognitive Style Index (nejlepší psychometrické parametry) nEntwistle: Approaches and Study Skills Inventory for Students (ASSIST) (dobrý základ pro debatu o efektivních a neefektivních přístupech studentů k učení) nHerrmann: ‘whole brain’ model může bát užitečný pro studenty a učitele i pro vedení škol (zahrnuje i skupinovou dynamiku, porozumění sobě i ostatním) nVermunt: Inventory of Learning Styles (ILS) přistupuje k procesu učení validně a reliabilně a zdá se být dobrým východiskem pro úvahy o případné změně. ¤Pro odtržení od současných poznatků neurověd (např. Brammann, 2017 aj.) - https://theneuromancersivy.wordpress.com/2017/08/07/the-educated-mind/ ¤Řada studií problematizuje vztah mezi „vhodnými“ styly učení a studijním úspěchem 20170907_00001_001.jpg ¨ Strategie učení Strategie učení ¨Strategie učení je tedy obecným plánem, podle kterého student ve studiu postupuje ¤Co jí určuje: nStudijní motivace nKognitivní zvláštnosti, zvláštnosti osobnostní struktury, věku a schopnosti žáka nStyl (způsob) výuky a její formy nOrganizace a typ studia n ¤Rozměr objektivní nje pozorovatelná jako chování a učební aktivity, které student provádí (které předměty si vybírá, jakým způsobem plní studijní povinnosti, jak přistupuje k termínům (prokrastinace), jak přistupuje k obsahu učení (rozsah a způsob si osvojování učiva)). ¤Rozměr subjektivní njak student tyto aktivity vnímá, prožívá a hodnotí ¤Rozměr sociální nInterakce s učiteli, spolužáky, rodiči… Typy strategií učení podle motivace (Vašutová, 2002) ¨Vnitřní motivace ¤student ví, co, jak a proč se chce naučit ¨Vnější motivace ¤závislost na vnějším působení (rodiče, učitelé) a hodnocení ¨Výkonová motivace ¤student chce uspět (potřeba úspěchu); dává přednost strukturované a organizované práci, stanovuje si cíle, termíny a snaží se zvítězit. ¨Sociální motivace ¤studium je nutností; student se učí jakkoliv s cílem prospět; postoj ke studiu je negativní Strategie učení podle přístupu k učení ¨Povrchový přístup ¤Vzbuzení dojmu, získání známky diplomu, „co je potřeba“ s ohledem na požadavky ¨Hloubkový přístup ¤Osobní zaujetí a motivace, důraz na detaily a osobní přínos ¨Utilitární přístup ¤Konformní k požadavkům („Hujer“) Přístup k učení (Ramsden) Přístup k učení JAK - Strukturální aspekt: •akt poznání, •organizování, •strukturování CO - Významový aspekt: •co je poznáváno, •důležitost úkolu/učiva HOLISTICKÝ zachovává strukturu, soustřeďuje se na celek ve vztahu k jeho částem ATOMISTICKÝ deformuje struktury, soustřeďuje se na části, rozkládá celek na části HLOUBKOVÝ soustřeďuje se na obsah úkolu nebo učiva POVRCHOVÝ soustřeďuje se na „znaky“ učiva Strategie učení ¨Pomáhají studentům pochopit informace a řešit problémy. ¨Strategie učení je osobní přístup k učení a používání informací. ¨Studenti, kteří neznají nebo nejsou schopni použít adekvátní strategie, jsou v učení pasivní a v důsledku mohou selhávat ve škole. ¨Příklady konkrétních strategií učení Strategie pro čtení a práci s textem ¨Identifikace neznámých slov ¨Sebedotazovací strategie ¤kladení si otázek ve vztahu k textu a hledání odpovědí ¨Strategie vytváření vizualizací ¤představování scén, postav ¨Inferenční strategie (odvozování) ¨Parafrázování a sumarizace ¨Pojmové mapování Pojmové (Mentální) mapování ¨cíle ¤zjištění, co víme ¤pomoc při plánování ¤pomoc při hodnocení ¨formy ¤mapování pojmových hierarchií nvypisování hierarchií nvytváření hierarchických map nmapování příběhů nmapování zvolených témat ¤vědomostní mapy ¤grafická znázornění - prvky Obr. - Příklad mentální mapy přijímacího pohovoru Strategie pro studium a uchovávání informací ¨První písmena ¤Pro blok informací; memotechnická pomůcka ¨Párové asociace ¤Např. spojení jmen a dat (kartičky, dril) ¨Klíčová slova a koncepty ¤Vytváření schémat, map ¨Psaní poznámek a naslouchání Strategie pro psaní ¨Základy psaní textu, strukturování a práce s informačními zdroji ¨Strategie hledání chyb v textu Strategie pro práci na úkolech a zlepšení testového výkonu ¨Jak si rozvrhnout práci ¨Jak postupovat při řešení testových úloh ¤Nejprve se věnovat položkám u kterých je vysoká míra subjektivní jistoty, tipovací soutěž na závěr Strategie pro podporu spolupráce ¨Spolupráce ve třídě ¨Řešení problémových úkolů ¨Týmová spolupráce Strategie pro zvyšování motivace ¨Strategie sebeprosazení ¤Schopnost aktivně využít poznatky ¨Možná já (Possible selves) ¤Já jaký(á) jsem vs. já jaký(á) bych chtěl(a) být Strategie specifické pro jednotlivé předměty ¨Např. jazyky: ¨Lojová, G.; Vlčková, K. Styly a strategie učení ve výuce cizích jazyků. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-876-0 Strategie plánování času, autoregulace, sebeřízení ¨Organizace času každého studenta je ovlivněna ¤Věkem ¤Předchozí zkušeností (vč. rozdílů mezi deklarovanými a reálnými požadavky – součást tzv. skyrytého kurikula) ¤Styl učení ¤Charakteristikami osobnosti, temperamentu a schopností sebeřízení ¤Informacemi o možnostech zlepšení či rozvoje (RememberTheMilk, GetThingsDone…) ¨Stanovení priorit a osobních cílů ¨Reflexe časových možností studenta (obvykle nepromýšlíme, „autopilot“) ¤Řada metod a nástrojů podporujících sebereflexi (deníky, záznamové archy, časové snímky…) Příklad Práce s učebním textem - Záznamový arch (Lan, 1998) > ¨Cílem plánování je explicitně formulovat studijní požadavky a konfrontovat je s dalšími životními prioritami ¨Cíle dlouhodobé (měsíce a déle), střednědobé (týdny, měsíc) a krátkodobé (dny, týden) ¨Řada nástrojů (kalendáře, správci úkolů) ¤Pozor na časovou režii Strategie práce s prostředím ¨Kde a jak studovat ¤Znalost vhodného místa k učení, okolností k učení ¤(…) Práce s pozorností ¨Stálost pozornosti: ¤mladší školní věk 3 - 5 min. ¤starší školní věk 5 - 10 min. ¤dospělí 20 - 30 minut ¤ ¤Záleží na denní době (ranní / večerní typ) ¤Záleží i na fyzickém a psychickém stavu ¨Rozdělování pozornosti – přepínání ¨Propojování pozornosti – pružnost ¨Fluktuace pozornosti ¨Systematičnost pozornosti ¨ Literatura ¨Fisher, R. Učíme děti myslet a učit se. Praha: Portál 2011. ¨Čáp, J., Mareš, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha: Portál 2001. ¨Mareš, Jiří. Styly učení žáků a studentů. Portál, Praha 1998 ¨Lojová, G.; Vlčková, K. Styly a strategie učení ve výuce cizích jazyků. Praha: Portál 2011. ¨ ¨Kde hledat metody umožňující ve škole sledovat motivaci žáků, jejich postoje k učivu atp.? ¤Např. mezi evaluačními nástroji na stránkách NÚV: nEvaluační nástroje http://www.nuov.cz/ae/evaluacni-nastroje ¨ ¨