Přídavná jména Přídavná jména označují vlastnosti předmětu označeného podstatným jménem a mění tvar podle pádu, rodu a čísla podstatného jména, k němuž se vztahují (y xopóinero yneHHKá, HHTepécriaH Knnra apod.). Ve větě jsou nejčastěji shodným přívlastkem (bmcókhh aom), mohou však být také přísudkem (Rom. bhcók.) nebo doplňkem (Oh BCpHýjlCH H3 caHaTÓpna 3AOpÓBbIM.). Podle významu dělíme přídavná jména na jakostní, která označují příznak bezprostředně svým kořenem (xopómníí, Těnjibiň, ryc-tóh, bhcókhíí), a vztahová, která označují příznak zprostředkovaně (AepeBHHHtiH — AépeBo, Híejié3Hbiň — Híejié3o, ýTpeiiHnií — ýTpo, nMTáTejibHfcin — nHTaTb). Zvláštním typem vztahových přídavných jmen jsou přídavná jména přivlastňovací, která označují, komu předmět náleží (MáMHH njiaTÓK — njiaTÓK MáMti, otuób aom — aom OTiiá, MeABémbH 6epjióra — 6epjióra MeABéAn). SKLOŇOVÁNÍ PRÍDAVNÝCH JMEN Vzor pro přídavná tvrdý měkký jména přivlastňovací HÓBbIH MOJIOAÓH jiéTimií BÓJIHHÍí MáMHH nÓBan MOJIOfláfl JléTHHH BÓjTHbfl MáMHiia HÓBoe MojioAÓe jiéTHee BÓJiHbe M UM H HO HÓBLie MOJioAÚe jiéTime BÓJIHbll MáMHHbl 35 VZOR TVRDÝ Pád Jednotné číslo Množné číslo r. mužský r. ženský r. střední pro všechny rody 1. HÓBblií HOBajI HÓBOe HÓBbie 2. 3. HÓBOrO HÓBOMy HÓBOlí HÓBOÍI HÓBOrO HÓBOMy HÓBbIX HÓBbIM 4. HÓBblií HÓByiO HÓBOe HÓBbie živ. HÓBOrO Živ. HÓBbIX 6. (o) HÓBOM (o) HÓBOH (o) HÓBOM (o) HÓBbIX 7. HÓBbIM HÓBOií HÓBbIM HÓBbIMH Poznámky: 1. Podle vzoru hóbi.iíí se skloňují tvrdá přídavná jména s přízvu-kem na kmeni: BecěJiwii, HHTepécHbiii, TBepAbiii apod. Patří sem také přídavná jména s kmenem na -r, -k, -x, po nichž se ovšem píše -h, např. CTpórHií, bbicókhh, lémcKuň, pýccKHH, MřírKHÍí, thxhh. 2. Přídavná jména s přízvukem na koncovce mají skloňování stejné, pouze v 1. pádě jednotného čísla mužského rodu mají koncovku -ófi (typ mojioaóíí), např.: Aoporóii, flpyróň, aeMHÓň, 30jiotóh, JiecHÓň, MHpOBÓH, MOpCKÓň, My>KCKÓÍÍ, HOqHÓlí, HJIOXÓň, npOCTOH, IipHMÓH, nycTÓn, poAHÓň, pyHHÓň, HBeTHÓň ... 3. Přídavná jména 6ojibinóft, qyjKÓň se skloňují stejně, 'mají však v koncovkách -h-, podobně jako přídavná jména na -r, -k, -x, např. Dojitmúe, nymúe, Aoporňe, MyHíCKÚe, njioxúe. 4. Čtvrtý pád mužského rodu v jednotném čísle a všech rodů v množném čísle má dva tvary, které se používají podle toho, zda se přídavné jméno vztahuje k neživotnému nebo životnému podstatnému jménu, např. 3aMéTHTb hóbhíí aom (nÓBue flOMá), aaMéTHTb HÓBoro yieiMKá (hóbhx yieHHKÓB, hóbmx yienáií, hóbhx >hhbót-hmx). 5. Cizí slova s českou příponou -ní mají v ruštině příponu -hhí, a jsou tedy tvrdá, srov.: sociální— eon,HáJibHhiií, internacionální — HiiTepHaiiHOHájibHbiH, koloniální — KOjioimájibHbíH. 6. Tvrdá jsou na rozdíl od češtiny též přídavná jména označující vztah ke světovým stranám: boctóhhwh, sána^Hbiií, céBepHbift, khk- Hblií. VZOR mekky Jednotné číslo Množné cislo Pád mužský rod ženský rod střední rod pro všechny rody 1. JléTHHH JléTHHH . jiéTHee jiéTHHe 2. jreTHero jiéTHefi jiéTiiero JléTHHX 3. jiéTHeMy jiéTHeii jiéTHeMy JléTHHM 4. ji éT unií JléTHIOIO jiéTHee JléTHHe živ. jiéniero ŽÍV. JléTHHX 6. (o) jiéTiieM (o) jiéTHeu (o) jiéineM (o) JléTHHX 7. JléTHHM jiéTHeii jiériiHM JléTHHMH Poznámky: 1. Podle vzoru jičtuhíí se skloňují měkká přídavná jména, označující většinou vztahy časové (jiéTHHH, BecéHHHH, 3Ómhhh, océH- HHH, ýTpeilIIHH, BenépHHH, CerÓAHHHIHHH, aáBTpauiHHH, B^epátriHHH, HHHeniHHH, HOCJléAHHH, ApéBHHH, fláBHHH, (nHTH) JléTHHH ...), Vztahy místní (3flélHIIHH, BépXHHH, hhjkhhh, KpáHHHH, BHéDlHHH, BHýTpeH-hhh, IiepéAHHH, 3áAHHH, CpéAHHH, COCéAHHH, AájIbHHH, (BCe)CTOpÓH- hhh ...) nebo jiné významy (chhhíí, HCKpeHHHií). 2. Podle vzoru jiéTHHiíJse skloňují také přídavná jména s kmenem zakončeným na ->k, -m, -y, -mas přízvukem na kmeni* Po uvedených hláskách se však nepíše h, w, nýbrž a, y: cBéntaH, CBéHiyio, xopómaH, xopómyio, ropánaH, ropányio, cjiéAywiuaH, cjiéAyiomyio ... 36 37 3. V koncovkách -oro, -ero píšeme -r-, vyslovujeme však hlásku -B- (HÓBoro, dáporo, ciíiiero, Jiéxnero). 4. Podle vzoru nóm.in a JieTHHii se skloňují také přídavná jména slovesná, napr. HanócaHHbiň, mnáeMuň, roBopáuiaň, cfléjiaBmnň, a podstatná jména vzniklá z přídavných jmen, např. nnoHepBOHíáTtiH, nuonepBo>KáTaH, CTOJiÓBaa, uá6epe>KHaa, MacTepcuáa, pa6óiHŮ, 6ý-aymee. 5. Vlastní jména typu Ceflóň, HaňKÓBCKaa se skloňují jako přídavná jména. SKLOŇOVÁNI PRÍDAVNÝCH JMEN TYPU BÔJPÍMH Pád Jednotné číslo Množné číslo mužský rod ženský rod střední rod pro všechny rody 1. 2. 3. 4. 6. 7. bójithíí BÓjmbero BÓJiHbeiHy BÓJIHHH živ. BÓJľibero (o) BÓ;nibeM BÓ.'l-IbHM BÓJIMbH BÓJnibeii BÓjľibeií BÓJI'IbH) (o) BÓJiqbeK BÓjiMbeii BÓ.Tibe BÓ.iHbero BÓJľibeiviy BÓJiTbe (o) BÓJi'ibeiH BÓ.TMbHM BÓjIHbH BOJITbHX Iló.IMI.hm BÓOTbH Živ. BÓJIlbHX (o) BÓJlíbHX mi. i m i.if mu Poznámky: 1. Jako HÓ.iMirii se skloňují měkká přídavná jména utvořená od názvů zvířat a osob. V 1. pádě jednotného čísla mají zakončení -híí, -ba, -be. Ve všech tvarech kromě 1. (4.) pádu jednotného čísla mužského rodu se píše před koncovkou měkký znak. Patří sem např. jiiíchh (liščí), MCfl,Bé)KHň (medvědí), KopÓBHH (kravský), kÓ3hh (kozí), OBéanň (ovčí), roBfÍHwň (hovězí), 6apáHHŮ (beraní, skopový), fleBniHii (dívčí), Ka3áHnií (kozácky), oxóthhmhíí (lovecký, myslivecký), nac-TýmHií (pastevecký). 2. Podle vzoru i.ó.ľimi se skloňuje řadová číslovka TpéTHň (TpéTba, Tpéľbe) a zájmeno ieň (iba, Mbě). Vzor MálHHH Pád Jednotné číslo Množné číslo mužský rod ženský rod střední rod pro všechny rody 1. 2. 3. 4. 6. 7. MáMHH MáMHHOrO MáMHHOMy MáMHH živ. MáMHiioro (O) MáMHHOM MáMHHblM MaMHua MáMHHOii MáMHHOii MáMHuy (o) MaMHHOÍÍ MÚMHHOH MáMHHO MáMHHOrO MáMHHOMy MáMHHO (O) MáMHHOM MáMHHblM MáMHHbl MiÍMITMMX MáMHHblM MáMHHbl ŽÍV. m á\l ii111.ix (o) MáMHHbIX mÚmiiiii.iMH Poznámky: 1. Podle vzoru Má\imi se skloňují přivlastňovací přídavná jména s příponou -im odvozená od podstatných jmen na -a/-a bez rozdílu rodu: MámHH (Máma), Mómnu (Múma), ITéTun (ITéTa), ná-nun (liána), cécTpmi (cecTpá), fléflymniiH (Aé^ymna). 2. Podle tohoto vzoru se skloňují také přídavná jména přivlastňovací s příponou -ob (-es): otiiób (oTéii), něpTOB (něpT), IleTpÓB (IlěTp), 3fÍTeB (3HTb). 3. Přídavná jména na -hh mají ve 2. a 3. pádě jednot, čísla mužského a středního rodu běžně koncovky -oro, -o\iy. Koncovky -a, -y (ináMHua njiaTKá, MáMHHy njiaTKý) jsou zastaralé. 4. V ruštině se přivlastňovací přídavná jména na -mh, a zvláště na -ob (-eB) užívají mnohem méně než v češtině. Srovnej: otcův dům — floM orná, ředitelova pracovna — KaonHéT AiipéKTopa, Petrovo pero — nepó ITeípá, sestřin byt — KBapTÚpa cecTpbi. Setkáváme se s nimi zejména v ustálených spojeních, např. aaMÓKJioB Meq, a^áMOBo 5Í6jioko (ohryzek v krku), aHTÓHOB orónb (gangréna, otrava krve), něpTOBo céMa, něpTOB cuii apod. JMENNÉ (KRÁTKÉ) TVARY PRÍDAVNÝCH JMEN Jmenné (krátké) tvary se tvoří od jakostních přídavných jmen a užívají se pouze v prísudku. Proto mají jen 1. pád: GraTbá miTe-Pécua. Článek je zajímavý. 38 39