Genderová socializace

„Socializace je zastřešující pojem pro takové typy učení, jejichž prostřednictvím si člověk
osvojuje hodnoty, normy a vzorce chování, které jsou obvyklé v dané společnosti. Výsledkem
socializace je tedy interiorizace těch socio-kulturních faktů, díky nimž člověk rozumí realitě,
která ho obklopuje, a dosahuje základní míry porozumění s druhými. To mu umožňuje, aby byl začleněn
do společnosti a/nebo subkultury. Standardní na jedince orientované vymezení socializace jako
procesu, v němž vrůstá do společnosti, je však třeba doplnit druhým aspektem. Ten je spojen
s organizací společnosti jako celku. Jak upozorňuje Hannah Arendt (1994) a další, proces
socializace zajišťuje konsenzus a kontinuitu společnosti. A tudíž při hypotetické představě absence
procesu socializace dojde ke společenskému rozpadu, neboť aktuálně mezi lidmi nebude panovat
alespoň základní sdílení kulturních obsahů, které jim dovolují komunikovat a společně nové sociální
i hmotné produkty, a dále nebude zajištěna mezigenerační transmise těchto kulturních obsahů“.
(ibid. 54)

„Proces socializace má širokou působnost. Jeho součástí je osvojování si představy o genderovém
řádu a budování vlastní maskulinity či femininity. Je-li účelem procesu socializace akceptace
společenského uspořádání jednotlivci (a tím zajištění konsenzu a kontinuity společnosti) a je-li
společnost uspořádána mimo jiné na základě genderu, pak nutným aspektem celkového procesu
socializace je i socializace genderová. Jejím účelem je naplňování tří úrovní genderového řádu tak,
jak byl výše popsán s odvoláním na M. Kimmela (200). Genderová socializace tedy slouží
k následujícím účelům: 1) k poznávání a akceptaci sociální institucí zakládajících genderovou
polarizaci, 2) k osvojování komunikačních pravidel vztahujících se k genderovým kategoriím, 3)
k formování genderové identity jako vlastní pozice v genderované sociální realitě. Pokud jedinec
poznává genderový řád, prohlubuje si svoji schopnost rozlišovat ženy a muže a očekávat od nich
odlišné projevy v závislosti na obsahu genderových rolí. Toto poznání pomáhá nejen lépe se
orientovat v okolí, ale také budovat a přijímat své vlastní místo v genderovém řádu. Tyto procesy
mají dvě stránky – kognitivní a afektivní. V rámci první vzniká samotná informační základna pro
orientaci v sociální realitě, v rámci druhé jsou informace doplňovány o emoce a rozšiřují se na
pozitivní a negativní postoje. Obě roviny jsou v mnoha směrech propojené. … Člověk si své emoce
vytváří na základě toho, co o určitých objektech ví, ale zároveň je svými emocemi motivován pro to,
aby poznával přednostně či specifickým způsobem určité objekty (Markus, Kitayama 1991). Samotný
proces poznávání a následně dosažené poznání vzbuzuje v člověku určité emoce (např. radost
z porozumění problémové situaci). Významné emoce jsou generovány v souvislosti s poznáním sebe sama
a své vlastní pozice. Jak kognitivní, tak emocionální obsahy genderové socializace nabývají
vědomých a neuvědomovaných podob“. (Smetáčková 2016, s. 55-56)

Zdroje

Smetáčková, I. (2016). Genderové představy a vztahy. Sociální a kognitivní aspekty vývoje
maskulinity a femininity v průběhu základní školy. Praha: SLON