Mgr. Markéta Olbertová
Český jazyk pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami
Základní doporučení pro uplatňování všech stupňů podpůrných opatření
 postupovat od jednodušších typů intervence ke složitějším (co
nejjednoduššího můžeme udělat, abychom prospěli žákovi; snadná a
finančně nenáročná intervence),
 uplatňovat intervenci „tady a teď“ (intervence realizovaná na půdě
školy, v co nejkratším termínu),
 postupně zapojovat rodiče žáka (samostatná realizace jednoduchých
opatření, s přibývajícími opatřeními spolupráce a zpětná vazba rodičů),
 průběžně reflektovat míru opatření (přemíra opatření je stejně
nežádoucí jako opatření nedostatečná), proces, čas, priority,
 vycházet z potřeb a limitů rodiny (čím méně funguje spolupráce s
rodinou, tím více je nutné posilovat opatření na úrovni školy),
 pokud realizovaná opatření nevedou k požadované změně a uplynula
lhůta stanovená pro jejich vyhodnocení, očekávaná efektivita se
nenaplnila, škola prostřednictvím učitelů iniciuje vyšší stupeň podpory,
péče o žáka se tedy realizuje v plné součinnosti se ŠPZ ,
 týmová spolupráce v rámci školy a ŠPP, případně školy a ŠPZ.
Zapletalová, J., Mrázková, J. (2016). Metodika pro nastavování podpůrných opatření
ve školách ve spolupráci se školskými poradenskými zařízeními. Praha: IPPP.
První stupeň podpory je plně v kompetenci školy. Podpůrná opatření představují
zejména úpravy v organizaci práce se žákem, v metodách výuky, ve způsobech
hodnocení žáka a v případném poskytnutí pomůcek pro vzdělávání žáka, které
nevyžadují další finanční prostředky. Prostředkem podpory I. stupně je
individualizovaná pomoc učitele.
Pokud již přímá podpora ve výuce nepostačuje, učitel vstupuje do další etapy, tedy
etapy Plánu pedagogické podpory (PLPP).
PLPP obsahuje:
 údaje o žákovi, dále důvod, proč je vytvářen, co je plánováno s žákem dělat,
stručný popis jeho obtíží, stanovení cílů PLPP
 návrh metod výuky, organizace výuky, hodnocení žáka a vymezení pomůcek
Pedagogická intervence x speciálně pedagogická péče
Pedagogická intervence
U žáků s přiznanými PO ve vyučovacích předmětech, kde je třeba zlepšit výsledky
učení, případně kompenzovat nedostatečnou domácí přípravu na výuku; práce s
klimatem třídy, prevence rizikového chování.
Speciálně pedagogická intervence
Mgr. Markéta Olbertová
zajištění předmětů speciálně pedagogické péče, pro žáky s přiznanými PO.
pedagogové s rozšířenou SP, Psy
IVP
Ředitel školy může s písemným doporučením školského poradenského zařízení
povolit nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s
mimořádným nadáním na žádost jeho zákonného zástupce a zletilému žákovi nebo
studentovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na
jeho žádost vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu.
Východiska pro nastavování podpory ve škole:
 pozorování žáka v hodině,
 rozhovor (se žákem či zákonným zástupcem žáka),
 ústní prověřování znalostí a dovedností,
 písemné zkoušky, analýza procesů, výkonů a výsledků činností (s důrazem na
kvalitativní rozbor), didaktické testy,
 portfolio žákovských prací, reflexe rozboru výsledků žákovy práce a
hodnocení,
 analýza domácí přípravy žáka a dosavadního pedagogického přístupu.
Diagnostické metody zaměřené na jednoho žáka nebo skupinu či
třídu
Ústní zkoušky
• orientační – formativní
• klasifikační - sumativní
Písemné zkoušky
• orientační (formativní) x klasifikační (sumativní)
• individuální x skupinové
• krátkodobé x dlouhodobé práce (projekty, čtenářské záznamy, deníky,
záznamy pozorování…)
• zjišťování výsledků – úrovně dosažení kompetencí a výstupů
jednotlivých oborů vzdělávání (vědomostí, dovedností, postojů…)
Učitel jako diagnostik
 dokáže dobře poznat schopnosti a individuální potřeby žáků;
 dokáže individualizovat a diferencovat proces výchovy a vzdělávání;
 umí získávat podklady pro průběžné formativní i shrnující sumativní hodnocení
žáka a jeho hodnocení v uzlových etapách školní docházky (5. a 9. ročník);
 spoluvytváří klima vzájemného respektu, bezpečí a spolupráce;
 umožňuje žákům dosáhnout osobního maxima;
 vědomě zvyšuje efektivitu výchovně vzdělávacího procesu.
K čemu slouží pedagogická diagnostika?
 domluva s odborníky
 poskytnutí podpůrných opatření (1.stupeň – škola)
 IVP
Mgr. Markéta Olbertová
 informuje žáka (rodiče) o jeho schopnostech, dovednostech
 motivuje žáka (klasifikace – vnější motivace)
 učitel zjišťuje, do jaké míry je způsob výuky v souladu se vzdělávacími a
výchovnými cíli
Diferenciace a individualizace
Jak probíhá českém jazyce:
- na úrovni učiva??
- zjišťování výsledků učení??
- hodnocení??
Cíl hodnocení žáků:
Základní
zásady při hodnocení žáka se SVP
 Důkladná znalost doporučení školského poradenského zařízení a aplikace
v něm navrhovaných postupů a metod do běžné praxe.
 Důkladná známost IVP, případně PLPP.
 Nesrovnávat žáka se SVP s ostatními, hodnotit jeho individuální pokroky.
 Neustále hledat a v praxi uplatňovat takové metody hodnocení, které mají pro
daného jedince motivující charakter.
 V oblasti hodnocení spolupracovat s ostatními vyučujícími, především v oblasti
výměny zkušeností.
 Spolupracovat s poradenskými pracovníky ve škole.
 Pracovat s chybou – neodsuzovat, vysvětlovat, opakovat, doplňovat.
 Pozorovat výkyvy ve výkonech žáka – výkon nehodnotit ve chvílích, kdy je
dotyčný žák v nepohodě nebo viditelně unavený.
Druhy hodnocení žáků
Podle interpretace výsledků: kriteriální x normativní
Podle hodnotitele: interní x externí
Podle účelu: sumativní x formativní
Kritéria hodnocení
1. Nejdříve formulujte, jak se u žáka projeví, že úkol zvládl, že dosáhl
stanoveného cíle.
2. Dále formulujte, jaký výkon je nedostatečný.
3. Rozdělte výkony do rovnoměrné škály (stupnice).
4. V případě složitějších kritérií popište, jak bude vypadat výkon nebo
produkt žáka pro jednotlivé stupně co bude indikátorem dosažení (např.
rubrics).
Proč preferovat formativní hodnocení?
Mgr. Markéta Olbertová
Jazyk zpětné vazby:
popisný: vyjadřujeme se k žákovu výkonu, práci,
posuzovací: vyjadřujeme se k osobě žáka (jeho vlastnostem)
Sebehodnocení
Cílem je naučit žáky, aby dokázali „objektivně“ zhodnotit a popsat svou práci.
Sebehodnocení jako prostředek k lepšímu zvládnutí vzdělávacího obsahu (učení)
dokázat identifikovat vlastní chyby a nedostatky, ale také si uvědomit své kvality a
silné stránky
Žák se SPU
1.stupeň
- nečíst nahlas před třídou
- nepřepisovat text z tabule (lépe vlepovat zápisy do sešitu)
- diktát – zkrácený nebo doplňovací cvičení
- ústní zkoušení místo testů, případně úprava testu (větší písmo, delší čas, přečíst
zadání…)
- tolerování specifických chyb
Není možné jen porovnávat s ostatními ve třídě.
Možnosti:
- slovní hodnocení
- kombinace slovního hodnocení a známky
- portfolio (sledování pokroku)
- sebehodnocení žáků
2.stupeň
- rozfázovat úkoly
- přehledové tabulky (strukturují učivo, žák se lépe orientuje)
- pojmové mapy (základní hesla, graficky znázorněné souvislosti)
- schémata, grafy, obrázky
- diktafon (rodič namluví text z učebnice, žák se učí poslechem)
- audioknihy
- psaní na počítači
- zprostředkování strategií k učení
Postupy reflektující styly učení u žáků s SVP
 Potřeba podpory vytrvalosti
 Potřeba strukturovaných úkolů
 Preference učebního stylu
 Potřeba komunikace v učebních situacích
 Využití rodičovské autority
Mgr. Markéta Olbertová
 Potřeba přiměřených požadavků