SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ – podklady pro samostudium

(červeně označené doplnit, dohledat)

Definice

„Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými
obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči,
čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání.

Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálního nervového
systému.

I když se porucha učení může vyskytovat souběžně s jinými formami postižení (jako např. smyslové
vady, mentální retardace, sociální a emociální poruchy) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí
(např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým
následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.“              (Matějček, 1995, s. 24)

Terminologie

·        Specifické vývojové poruchy učení, specifické poruchy učení, vývojové poruchy učení.

·        Legasthenie, Lese-Rechtschreib-Schwierigkeiten, spezielle Lernprobleme,
Teilleistungsschwächen .

·        Learning disabilities, Specific learning difficulties, Specific learning disability .

·        Výskyt: přibližně 2 – 4%, u chlapců až třikrát vyšší.

Nespecifické poruchy učení

·        Projevují se jako zanedbanost, onemocnění, sociálně patologický vývoj, negativismus,
chronické onemocnění (alergie, poruchy imunity).

·        Dítě zaostává ve všech předmětech, doučováním a procvičováním se dá vše napravit.

Didaktogenní poruchy učení

·        Jedná se o obtíže, které vznikají jako doprovodný efekt buď špatného přístupu učitele k
dítěti nebo nevhodným výběrem, aplikací a užitím metod ve výuce počátečního čtení, psaní a
počítání.

·        Ve svých projevech mohou být takřka totožné s projevy SPU.

Neverbální poruchy učení
  * Diferenciace uvnitř SPU.
  * Obtíže v prostorové orientaci.
  * Obtíže v sociální orientaci.
  * Nedostatek smyslu pro rytmus.
  * Nápadnosti ve čtení a vývoji řeči.
  * Nižší performační než verbální IQ. (doplnit bližší charakteristiku)


PROJEVY JEDNOTLIVÝCH SPU

DYSLEXIE

je specifická porucha čtení, projevující se neschopností naučit se číst běžnými výukovými metodami.
Postihuje rychlost a správnost čtení, techniku čtení, porozumění čtenému textu.

Objevují se následující obtíže:
  * záměny tvarově podobných písmen (inverze statické a dynamické);
  * záměny akusticky podobných hlásek, obtíže ve sluchové diferenciaci a diskriminaci hlásek;
  * neschopnost akustické a optické analýzy a syntézy slov;
  * obtížné skládání hlásek a písmen do slabik, pomalé slabikování;
  * přidávání nebo vynechávání písmene/ slabiky/ slova,
  * přehazování pořadí slabik, slov ve větě;
  * přetrvávání tzv. dvojího čtení;
  * domýšlení textu, odhadování slov, odříkávání textu zpaměti;
  * poruchy čtení s porozuměním – neznalost obsahu textu ani bezprostředně po přečtení, také tzv.
mechanické čtení;
  * pravolevé čtení, vracení se na začátek slova/ řádku;
  * vynechávání řádků.

Doplnit další definice, typy dyslexie, pravo- a levohemisférová dyslexie, pseudodyslexie,
hyperlexie.

DYSGRAFIE

Je to porucha psaní, která postihuje grafickou stránku písemného projevu, tedy čitelnost a úpravu.
Je vázána na estetickou úroveň psaní.

Projevuje se v následujících oblastech:
  * obtíže v zapamatování tvarů písmen, jejich napodobování;
  * písmo je příliš velké/ malé, často obtížně čitelné;
  * nestejná velikost grafémů;
  * opačný sklon písma;
  * neschopnost udržet písmena na řádku;
  * neupravený písemný projev – časté škrtání, přepisování písmen;
  * neúměrně pomalé tempo psaní;
  * křečovité držení psacího náčiní, neúměrný přítlak;
  * písařský výkon vyžaduje neúměrně mnoho energie, vytrvalosti a času.

DYSORTOGRAFIE

Je to specifická porucha pravopisu, která je velmi úzce a často spojena s dyslexií. Vystupují zde
do popředí specifické poruchy řeči a nedostatky ve sluchovém vnímání.

1. Zvýšený počet specifický dysortografických chyb (doplnit).

2. Obtíže při osvojování gramatického učiva a při aplikaci gramatických jevů.

Z čeho mohou pramenit obtíže jedince s dysortografií?

DYSKALKULIE

Je to porucha matematických schopností, která postihuje manipulaci s čísly, číselné operace,
matematické představy, geometrii.

Typy dyskalkulie (doplnit včetně projevů):

Členění poruch matematických schopností dle Nováka
  * Kalkulastenie – jedná  se o mírné narušení matematických dovedností, nepovažuje se za poruchu
učení. Bývá zde nesprávná stimulace ve škole nebo v rodině.
  * Hypokalkulie – mírné  narušení schopností pro matematiku. Schopnosti se jeví jako podprůměrné,
přitom všeobecné rozumové předpoklady jsou v pořádku.
  * Dyskalkulie – specifická porucha učení. Jedná se o specifické postižení dovednosti počítat,
které nelze vysvětlit mentální retardací ani nevhodným způsobem vyučování. Týká se základních
početních výkonů.
  * Oligokalkulie – nízká úroveň rozumových schopností včetně předpokladů pro matematiku.


DYSPINXIE

Je to specifická porucha kreslení. Kresebný projev dítěte je nápadně primitivní, charakteristická
je neschopnost zpodobnit danou představu nebo tvar způsobem adekvátním k věku dítěte.

Projevuje se následujícími obtížemi:
  * neobratnost v zacházení s tužkou při kreslení jako při psaní;
  * křečovité, tvrdé tahy kreslícím náčiním – silný přítlak;
  * roztřesené, nejisté linie;
  * neproporcionalita jednotlivých nakreslených objektů;
  * obtíže v napodobení určité sestavy čar nebo ploch;
  * neefektivní rozložení kresebné plochy;
  * časté opravy, gumování, problémy s kresebným nářadím.

DYSMUZIE

Je to specifická porucha schopnosti vnímání a reprodukce hudby, osvojování hudebních dovedností.

Rozlišujeme následující typy:
  * dysmuzie impresivní (receptivní);
  * dysmuzie totální (centrální);
  * dysmuzie expresivní (motorická).

Dítě s dysmuzií má potíže také při vnímání a reprodukci rytmu.

DYSPRAXIE

Je to specifická porucha obratnosti, schopnosti vykonávat složité úkony. Je nazývána též syndrom
nešikovného dítěte.

Charakteristická je:
  * celková neobratnost dítěte;
  * poruchy koordinace pohybů (hrubá i jemná motorika);
  * poruchy rovnováhy;
  * sekundárně se buduje nechuť k motorickým činnostem;
  * porucha vnímání vlastního tělesného schématu;
  * neschopnost adekvátně napodobit daný pohyb.

Jedinci s dyspraxií bývají okolím hodnoceni jako nešikovní, lajdáci, neposední a neukáznění. Mají
problémy v běžném životě.


Osobnostní specifika jedinců s SPU

Sociální a emocionální vývoj

Obtíže v sociálních vztazích:
  * fyzická nezralost (ve srovnání s vrstevníky);
  * neadekvátní chování v sociálních situacích;
  * potíže v orientaci v sociálním chování;
  * narušení komunikačních schopností – problém s vyjadřováním, při reakcích na dotazy;
  * obtíže v sociálním učení (nepoučí se z chyb);
  * trpí často pocity úzkosti, frustrace, může být i hněv a agresivita → snížení sebehodnocení;
  * obtíže se zapamatováním a uspořádáním pořadí;
  * časté deprese.

Poruchy chování u žáků s SPU

Primární symptomatologie:
  * poruchy pozornosti,
  * infantilní chování,
  * zvýšená vzrušivost.

Sekundární symptomatologie jako důsledek prožívání neúspěchu, negativního hodnocení.

NÁPADNÉ CHOVÁNÍ U ŽÁKŮ S SPU

1.      obrané a vyhýbavé mechanismy;

2.      kompenzační chování;

3.      agresivita a projevy nepřátelství;

4.      úzkostné stažení se do sebe.

Vzniká tzv. začarovaný kruh poruch učení (Pokorná, 2001).




Rodina dítěte s SPU

Funkce rodiny: výchovná, citová, ekonomicko-zabezpečovací, biologicko-reprodukční.

Výchova: proces záměrného působení na osobnost člověka, jejímž cílem je dosáhnout pozitivních změn
v jeho vývoji s ohledem na jeho individuální dispozice a stimulující vlastní snahu stát se
autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností;

Typy výchovy v rodině:
  * výchova zavrhující,
  * rozmazlující,
  * perfekcionalistická,
  * úzkostná,
  * autoritářská,
  * demokratická

Nejčastěji uváděné rysy rodin dětí s SPU
  * Zvýšená míra zakoušení stresu,
  * častý výskyt úzkosti a pocitů viny,
  * menší míra uspokojení ze svého života zakoušená jednotlivými členy rodiny,
  * příliš velká míra ochraňování svých dětí,
  * obavy z budoucnosti,
  * obtíže s přijetím skutečnosti SPU u svého dítěte,
  * zvýšený důraz na rozvoj sourozenců,
  * konflikty v rámci rodinných systémů, nedostatečná vzájemná podpora mezi členy rodiny.

Co mohou rodiče udělat?

Rodič je zároveň i učitelem – přistupovat k učení pečlivě, učit efektivně.

Pracovat po menších celcích, v klidném prostředí, výt povzbudivý, přiměřeně dítě chválit.

Dobrá je spoluúčast rodičů na společné činnosti (ne jen zadávání úkolů).

Snaha zabránit neúspěchu dítěte.

Dobrá rodinná atmosféra – podpora dítěte, spolupráce.

Umožnit dítěti volnou spontánní hru, dostatek pohybu.

Vysvětlit dítěti, že i když se snaží, jsou pro něj některé věci velmi obtížné.

Zamyslet se včas nad perspektivou dětí – otázka dalšího studia, volby zaměstnání.

Podpora poskytovaná rodinám dětí s SPU v ČR