Přednášky  z  pedagogiky  (jaro  2019)   Tomáš  Janík,  Ins@tut  výzkumu  školního  vzdělávání  PdF  MU   Školský  systém,  škola  jako  ins@tuce  a   organizace,  škola  a  její  funkce,  důvody   vzniku  školy  a  její  úloha  ve  společnos@   Škola  –  co  je...   Škola:  co  je  to  škola...?   Škola  –  scholé  =  prázdeň,  tj.  volnost,  příležitost  či   možnost  věnovat  se  vlastnímu  vzdělávání.   „V  intervalu  ’nedělním’  se  setkávají  svobodní  příslušníci   obce  se  skutečným  poznáváním  sebe,  světa,  s  příležitosH   věnovat  se  záležitostem  vyššího  řádu,  které  jsou  cestou   k  emancipaci  z  ’aischolia’,  povrchního  zaujeH  a   zaneprázdněnosJ  všednostmi  a  denním  shonem“     (Waletrová  et  al.,  2004,  s.  19)         Škola   •  Vznik  školy,  resp.  výuky  organizované  ve  školních   třídách  před  5  Jsíci  lety  na  území  Mezoptámie  a   Egypta.   •  Klíčový  byl  objev  písma  –  psaní  =  složitá  dovednost  –   nebylo  snadné  se  ji  běžně  naučit,  začalo  se  jí  cíleně   vyučovat.   •  Výuka  písma  se  ukázala  jako  účinná  a  efekJvní  –  začaly   se  zprostředkovávat  i  další  dovednost  a  znalosJ.   •  Škola  –  jedna  z  nejúspěšnějších  insJtucí  kulturních   dějin.       Škola   •  Škola  je  společenská  insJtuce,  jejíž  tradiční   funkcí  je  poskytovat  vzdělání  žákům  příslušných   věkových  skupin  v  organizovaných  formách   podle  určitých  vzdělávacích  programů.     •  PojeH  a  funkce  školy  se  mění  se  změnami   společenských  potřeb.       (Průcha,  Walterová,  Mareš  2003,  s.  238)     Funkce  školy     Škola  je  místem  socializace  a  enkulturace  žáků,   podporujícím  jejich  osobnostní  a  sociální  rozvoj  a   připravující  je  na  život  osobní,  pracovní  a  občanský.       (Průcha,  Walterová,  Mareš  2003,  s.  238)       personalizační FUNKCE ŠKOLY enkulturační socializační Hranici mezi socializací a enkulturací lze stanovit pouze na základě různosti obsahů, kterým se v daném procesu učíme. Zatímco pojem ,enkulturace‘ odkazuje k učení se veškerým kulturním obsahům, pojem ,socializace‘ odkazuje k učení se specifické třídě kulturních obsahů – k učení se morálnímu řádu společnosti (podle Fenda 1976, s. 47 n.). PŘÍKLAD: Člověk se učí určitým hláskám svého mateřského jazyka. Učí se kombinacím hlásek do slov, učí se kombinovat slova do ,správných‘ vět. Implicitně se učí pravidlům ohýbání slov a větné stavby, učí se morfologii a syntaxi jazyka. Ve škole musí navíc některá důležitá pravidla užívat vědomě. Časem se má naučit rozlišovat, co je dobrá a co je špatná čeština. PŘÍKLAD: Člověk se učí používat jazyk v souladu se sociálními, zejména s morálními normami. Poznává, že určitá slova jsou neslušná a nesmějí se říkat. Dítě nemá nadávat. Učí se mluvit v určitých situacích určitou hlasitostí. Na veřejných místech nemá křičet. Osoby s respektem má dítě oslovovat určitým jazykem; s učitelem musí hovořit jinak než se spolužákem. V kruhu přátel se má hovořit jinak než při slavnostních příležitostech na veřejnosti. Existuje tedy určitý morální ,kód‘ pro užívání jazyka. Enkulturace jako jedinečná funkce školy Jedinečnému poslání vzdělávacích institucí je učiněno zadost teprve tehdy, když se do středu jejich zájmu postaví kulturní obsahy a kompetence včetně jejich transformací do obsahů vzdělávání člověka a když se jejich aktivity pochopí jako práce na člověku, na jeho vědění, dovednostech a jednání (Fend 2006, s. 179). •  Škola: správa a zprostředkování kulturního dědictví. •  Je jedinou relativně systematizovanou formou seznamování členů společnosti s kulturními obsahy. •  Obsahy jsou uspořádány a systematizovány do oborů – kurikulum.       „Obecnými  cíli  vzdělávání  jsou  zejména:   a) rozvoj  osobnos%  člověka,  který  bude  vybaven  poznávacími  a  sociálními   způsobilostmi,  mravními  a  duchovními  hodnotami  pro  osobní  a  občanský   život,  výkon  povolání  nebo  pracovní  činnosC,  získávání  informací  a  učení   se  v  průběhu  celého  života,   b) získávání  všeobecného  vzdělání  nebo  všeobecného  a  odborného  vzdělání,   c) pochopení  a  uplatňování  zásad  demokracie  a  právního  státu,  základních   lidských  práv  a  svobod  spolu  s  odpovědnosH  a  smyslem  pro  sociální   soudržnost,   d) pochopení  a  uplatňování  rovnos%  žen  a  mužů  ve  společnosC,   e) utváření  vědomí  národní  a  státní  příslušnos%  a  respektu  k  etnické,   národnostní,  kulturní,  jazykové  a  náboženské  idenCtě  každého,  poznání   světových  a  evropských  kulturních  hodnot  a  tradic,  pochopení  a  osvojení   zásad  a  pravidel,  vycházejících  z  evropské  integrace  jako  základu  pro   soužiH  v  národním  i  mezinárodním  měřítku,   f)  získání  a  uplatňování  znalos=  o  životním  prostředí  a  jeho  ochraně,   vycházející  ze  zásad  trvale  udržitelného  rozvoje  a  o  bezpečnosC  a  ochraně   zdraví“     (Školský  zákon  č.  561/2004  Sb.,  s.  2).     Historie   (vývoj  školy)       STAROVĚK  –  ANTIKA   STŘEDOVĚK     NOVOVĚK  –  MODERNÍ...     MEZIVÁLEČNÉ...     (PO)VÁLEČNÉ...     SOUČASNÉ...         STAROVĚK  –  ANTIKA   STŘEDOVĚK     NOVOVĚK  –  MODERNÍ...     MEZIVÁLEČNÉ...     (PO)VÁLEČNÉ...     SOUČASNÉ...     AGRÁRNÍ     SPOLEČNOST   INDUSTRIÁLNÍ     SPOLEČNOST   INFORMAČNÍ   SPOLEČNOST       STAROVĚK  –  ANTIKA   STŘEDOVĚK     NOVOVĚK  –  MODERNÍ...     MEZIVÁLEČNÉ...     (PO)VÁLEČNÉ...     SOUČASNÉ...     Filosofie   Církev   Hospo-­‐ dářství   Stát   Církev   Stát  Filosofie   Hospodářství   Stát   Hospo-­‐ dářství  Církev   Filosofie   Hospodářství   Věda     (filosofie)  Stát   Církev       •  Škola  dospělých  –  filosofování  a  další   obory   •  Sokrates,  Platon,  Aristoteles  požadují   ucelené  vzdělání  pro  všechny  svobodné   občany  –  základ  veřejného  vzdělávání   •  Škola  pro  dě@  svobodných  občanů   (vládnoucí  vrstva):  čtení,  psaní,  počítání   •  Zprostředkování  Písma   •  Kláštery  a  klášterní  školy  –  centra  vzdělanos@  (vzdělávání  kleriků)   •  Vzdělávání  lidu  je  věcí  cechů  (řemesla),  později  i  školy   (Bürgerschulen)  zprostředkovávající  znalos@  a  dovednos@  pro   obchod  –  čtení,  psaní,  počítání     •  Vznik  univerzit  –  center  vysokého  učení  (i  profesního:  kněží,   lékaři,  právníci  –  později  učitelé  jako  učení  bakaláři  či  magistři)       •  Oslabuje  vliv  církve  –  osvícenství  –  do  popředí  se  dostává  věda:   člověk  zkoumá,  experimentuje  –  univerzitní  výuka  –  např.  pitvy   (nejen  praxe,  ale  i  budování  teorie  rozborem,  tj.  analýzou)   •  Fascinace  přírodními  vědami  a  jejich  aplikacemi  (stolep  páry)   •  Budování  školství  jako  systému  státem  (reglementace)  –  důležité   pro  vzestup  gramotnos@     •  Školy  pro  dě@  lidu  –  učitel  s  rákoskou  –  škola  prostředkem   disciplinace  –  autorita@vní  přístupy       •  Humanizace  školy  a  vzdělávání  jako   reakce  na  předchozí  „rákoskovou  školu“   •  Reformní  pedagogické  hnup,  Nová   výchova,  pedagogický  pragma@smus   •  Obrat  k  dítě@  –  víra  v  dítě,  v  jeho  tvořivé   síly  a  tvořivost  –  svoboda  a  odpovědnost   •  Ak@vní  činná  škola,  projektová  výuka,   učení  objevováním,  samoučení   •  Vynalézá  se  moderní  didak@ka   •  Popření  výdobytku  humanizované,  svobodné,  ak@vní  školy  z   období  reformní  pedagogiky   •  Obrat  k  autorita@vnos@,  poslušnos@  a  jednomu  světonázoru,   omezování  autonomie  v  myšlení  a  jednání  lidí  ve  škole   •  Škola  jako  služebná  totalitní  ideologie  –  výchova  a  vzdělávání   jako  indoktrinace   •  Úprava  cílů  a  obsahů  vzdělávání  i  výukových  prak@k  (symboly  a   rituály  ve  jménu  ideologie)      •  An@autorita@vní  naladění  jako   reakce  na  období  před  1989   •  Vnitřní  proměna  školy  přispěním   angažovaných  učitelů     •  Alterna@vní  školy  –  návaznost  na   přerušenou  tradici  reformní   pedagogiky  a  nové  tvořivé  přístupy   k  rozvoji  školy   •  Kobercová  „reforma“,  proměny   uspořádání  třídy,  počítače  a   tablety  do  škol,  otevírání  školy   Školský  systém  –  struktura  a  řízení   ...u  hodináře   Byl  jeden  muž  a  ten  muž  šel  k  hodináři.     Položil  na  stůl  dvě  hodinové  ručičky  a   říká:     „Mistře,  tyto  ručičky  neukazují  na  mých   hodinách  správný  čas.  Prosím,  oprav  je.“     Hodinář  na  to  odpoví:     „Ty  ručičky,  pane,  nemohu  opravit,   musíš  přinést  celé  hodiny.“     Muž  však  netušil,  co  měl  hodinář  na   mysli  –  hodiny  byly  přece  v  pořádku,  jen   ručičky  šly  špatně“.       (Fend,  2008,  s.  12  citující  neznámého  autora)     ?   Potřeba  pohledu  na  systém   Chceme-­‐li  kompetentně  zlepšovat,  či  napravovat   dílčí  čásJ  systému,  neobejdeme  se  bez  porozumění   systému  jako  celku.       „Kdo  nerozumí  systému,  má  sklon  vidět  problémy  v   povrchových  fenoménech  a  hledat  řešení  v  operaci   s  těmito  povrchovými  fenomény.  Teprve   porozumíme-­‐li  systému,  můžeme  napravit  jeho   chybné  fungování“     (Fend,  2008,  s.  12).     ...ale  nejsou  hodiny  jako  hodiny...   poli@cký   systém   ìí ëî   ekonomický   systém   è ç   vzdělávací   systém   Vzdělávací  systém   Proč  pojem  „systém“?   •  vyjadřuje  řád,  systemaJčnost,  provázanost   •  systém  jako  strukturovaný  celek,  v  němž  jsou   jednotlivé  čásJ  ve  vzájemných  vazbách.       Řízení  vzdělávacího  systému  –  vzdělávací   poliJka  a  správa     Vzdělávací  systém   •  Soubor  všech  škol,  školských  zařízení  a  jiných   vzdělávacích  insJtucí.     •  Představuje  systém,  protože  má  ustálenou  strukturu,   regulované  fungování  a  vztah  s  jinými  systémy   společnosJ.   Strukturu  vzdělávacího  systému  tvoří:   •  školská  soustava   •  mimoškolní  vzdělávací  insJtuce  (kurzy,  školení)   •  kulturní  a  osvětové  insJtuce  (knihovny,  muzea)   •  (někdy  též  působení  masových  médií).   Výroční  zpráva  MŠMT  za  rok  2015,  s.  94       Koncipování  a  řízení   vzdělávacích  systémů     Makroúroveň: Mezoúrověň: Mikroúroveň: Systémový pohled na vzdělávání Makroúroveň: Mezoúrověň: Mikroúroveň: Systémový pohled na vzdělávání Makroúroveň: úroveň vzdělávací politiky Vzdělávací systém jako celek. Jak funguje vzdělávací systém? Mezoúrověň: úroveň školy Vztahuje se na instituci a organizaci školy. Jak funguje škola? Mikroúroveň: úroveň výuky Vztahuje se na výuku. Jak funguje učení a vyučování? Makroúroveň: úroveň vzdělávací politiky Vzdělávací systém jako celek. Jak funguje vzdělávací systém? Mezoúrověň: úroveň školy Vztahuje se na instituci a organizaci školy. Jak funguje škola? Mikroúroveň: úroveň výuky Vztahuje se na výuku. Jak funguje učení a vyučování? ?   ?   Makroúroveň: úroveň vzdělávací politiky Vzdělávací systém jako celek. Jak funguje vzdělávací systém? Mezoúrověň: úroveň školy Vztahuje se na instituci a organizaci školy. Jak funguje škola? Mikroúroveň: úroveň výuky Vztahuje se na výuku. Jak funguje učení a vyučování? vzdělávací   správa   žák   Vývoj  vzdělávací  poli@ky  v  ČR  po  1989