SZC008 Teorie a metodika výchovy - soubor specifických výchovných konceptů (teorií), jejichž znalost je součástí širších profesních kompetencí učitele. HANA HORKÁ, KATEDRA PEDAGOGIKY, JS 2019 MCj04247800000[1] Cíl předmětu: osvojení si výchovných kompetencí pro práci ve školním i mimoškolním prostředí. zkušenost s metodami rozvoje osobnosti (oblast volní, mravní, estetická, sociální apod.). Výstupy: Na konkrétních příkladech popsat praktické oblasti výchovy a provázat je s vybranými a vhodnými teoriemi s praktickými příklady. Popsat výchovné působení v práci učitele, vymezit vztah výchovy, kázně, autority a moci. Navrhnout postupy pro práci s autoritou a kázní ve výchově. Vymezit výchovné působení třídního učitele, popsat spolupráci třídního učitele s dalšími aktéry. výchovně-vzdělávacího procesu (zejména s rodiči žáků). Popsat a na konkrétních příkladech rozvést podstatu sociálního a osobnostního rozvoje. Navrhnout aktivity a činnosti jak pracovat s tématem hodnot v procesu výchovy a vzdělávání. Orientovat se v nových inovativních edukativních přístupech a to i na základě představení vybraných koncepcí vzdělávání z oblasti alternativních škol a koncepcí. Sylabus 1) Výchova: vymezení a pojetí výchovy, výchova v práci učitele, výchova v kurikulu (RVP ZV, RVP GV, RVP SOV – zejména v průřezových tématech a klíčových kompetencích). 2) Teorie a metodika výchovy: vymezení teorie a metodiky, globální výchova ve vztahu k průřezovým tématům, příklad metodiky globální výchovy. 3) Autorita učitele, typy autority učitele, zdroje autority, autorita a moc ve školní třídě, moc učitele. 4) Kázeň ve školní třídy, vymezení kázně, proaktivní a reaktivní řízení třídy, pravidla třídy a práce s nimi, příklady nekázně a nespolupráce (rezistence) žáků a způsoby jejich řešení. Vtah rodiny a školy. 5) Agresivita a šikana ve školní třídě, kyberšikana. Vymezení šikany, fáze šikany, řešení šikany z pozice učitele a ve spolupráci s poradenskými pracovišti (školní poradenské pracoviště, PPP, SVP). Uchazeč vypracuje úkol v rozsahu min. 3 s. a odevzdá do konce semestru vyučujícím. Zadání úkolu: Popište výchovný problém ze školy a navrhněte způsob jeho řešení, včetně teoretického ukotvení. Ukončení předmětu: zkouška Co se Vám vybaví, když se řekne „dnešní základní škola“? Proměna společnosti a aktuální dění ve světě a jejich vliv na výchovu Nové výzvy pro výchovu v současnosti Jaký by měl jedinec 21. století ? MPT V RVP – CO, PROČ, JAK? Pojetí člověka a světa v globální výchově Člověk jako součást světa jedinečná individualita ve smyslu originality a specifické hodnoty Svět = celek přírodně společenský = společensky reflektovaný, ohrožený i chráněný Lidský (vnitřní) rozměr globality - pozitivní změny vnějšího systému jsou závislé na kvalitě lidského činitele (vztah fyzické, duchovní a duševní výbavy člověka). vnější dimenze: prostorová Problémová časová MCj02315320000[1] MCj04135320000[1] V čem spatřujete proměnu a nové perspektivy v oblastech výchovy? Na základě vašich dosavadních zkušeností se vyjádřete k dané otázce: a) z obecného hlediska b) z pohledu pedagogického. Zaměřte se na cíle, obsah a formy výchovy. Globální výchova (celosvětová, planetární, mnohostranná) moderní přístup k člověku v procesu výchovy v dnešní složité a rozporuplné době. filozofickým východiskem - tzv. globální, systémové chápání světa, a to z hlediska přírodního prostoru a času i z hlediska lidského. pojetí cílů vzdělání – postoje, hodnoty, dovednosti, vědomosti; NE pouze předávat, ale objevovat, hledat, konstruovat pojetí dítěte – svébytnost, identita vidění světa; přístup partnerský, pochopení, úcta, respekt, tolerance, porozumění x dnešní dítě, proměny dítěte a dětství. pojetí vztahu U – Ž – vede, určuje, dává x je překvapován, inspirován, obohacován MCj04115360000[1] Globální výchova Spojuje dva směry pedagogické teorie a praxe - ústřední prvky vzdělávání v dnešním světě spojitosti a souvislostí: 1. směr - „planetární vědomí“, respektování principu „jedné Země“ - zájmy jednotlivých států je třeba vnímat v kontextu potřeb celé planety; 2. směr – důraz na ústřední postavení dítěte. MCj04303150000[1] Proměny cílově obsahové orientace výchovy • Témata evropské integrace, globální výchovy • interkulturní/multikulturní výchovy, • environmentální výchovy, • osobnostní a sociální výchovy, • výchovy demokratického občana, • mediální výchovy. Jak se proměňuje pohled na tyto oblasti lidské kultury a přírodu? Příklady proměn a nových perspektiv složek výchovy V oblasti výchovy vědní (vědecké a jazykové) • utváření syntetického pohledu na svět, •rozvoj systémového a kritického myšlení •schopnosti stále se odpovědně učit, •být aktivní v přístupu ke světu a dokázat odhalovat souvislosti, •komunikace v různých jazycích, MCj03975280000[1] •dovedností vést dialog, věcně diskutovat, argumentovat, hájit své názory a postoje, naslouchat, •učit se společně hledat řešení problémů nenásilně, ale asertivně, překonávat překážky na základě důvěry, spolupráce a tolerance., flexibilnost a dynamičnost, •osvojování funkční gramotnosti. • Ve sféře pracovní (technické a ekonomické) •rozvoj pracovní kultury •otázka hodnoty lidské práce •vnímat problémy a úkoly světa práce v složitých podmínkách pracovního trhu (utilitární aspekty + antropologický význam lidské práce) •vhled do ekonomických, ekologických i estetických otázek světa techniky •rozvoj tvořivosti •otázka vztahu učení a práce (koncept celoživotního učení). V okruhu výchovy mravní •utváření vztahů mezi lidmi a mezi lidmi a prostředím, •respekt k lidským právům, k základní sociální spravedlnosti, ke kulturní odlišnosti států i občanů v jednotlivých zemích, •vlastní stanoviska ke globálním problémům lidstva (ochraně životního prostředí, důsledkům rasové, etnické, náboženské nesnášenlivosti, otázkám bídy a hladu, rozporným důsledkům vědy a techniky apod.) z demokratických a humanistických pozic. •význam hodnot, angažovanost pro udržení přírody a životního prostředí, role mezilidských vztahů a solidarity X zbožnění konzumu, bezohledný egoismus, nepoctivost a podvody, touha po svobodném životě bez závazků, nezájem o věci veřejné, •podpora dovedností demokratického chování, zájmu o věci veřejné, realizace principu aktivní občanské participace, občanské spoluúčasti a rozvíjení pocitu spoluodpovědnosti za řešení problémů. Interkulturní/multikulturní vzdělávání •seznamování s tradicemi a rozmanitostí ostatních světových kultur, •uvědomování si hodnoty a přínosu vlastní kultury do celkového kulturního dědictví, •podporovat originalitu a svébytnost, vědomí národní identity na základě znalostí vlastních tradic, •posilování společenské solidarity, •rozvíjení smyslu pro odlišnosti jiných kultur, pěstování tolerance. •Uplatňování multikulturních aspektů ve výchově znamená naplňovat požadavek učit se „žít společně„ a „žít s ostatními„ (srv. Zpráva UNESCO 1997, s. 53-54). MCj03972980000[1] V oblasti výchovy estetické •rozvoj v oblasti estetična a umění na základě srovnání a lepšího pochopení jiných kultur, •posilování role umění x vlivy povrchní pseudokultury, šířené médii v globalizujícím se světě; •jednostranný ekonomismus, jednostranně konzumní životní styl ap. x vztah umění a osvojování poznatků vědy a techniky; •vzájemné vztahy vědeckého a estetického osvojování skutečnosti, racionálního a emocionálního prožívání v pojetí učiva. Umění jako specifický způsob poznání a komunikace. •vnímavost, emocionální vztah a citlivý přístup ke světu; •pozitivní city v chování, jednání a prožívání životních situací, cit pro soulad, harmonii, vyváženost; smysl pro krásu, vkus, účelnost; •kultivovat své potřeby a projevy; •nazírat a hodnotit vztahy a jevy v přírodě a společnosti z estetického hlediska; •chápat bohatství a složitost citového života; •vést k ohleduplnému, vnímavému a citlivému vztahu k lidem, k přírodě a ke kulturním a etickým hodnotám; •otevřeně a kultivovaně projevovat své city v chování a jednání a vyjadřovat svůj prožitek; • vlastní estetické činnosti v projevu výtvarném (kreslit, malovat, modelovat), hudebním (zpívat a hrát na nástroj), slovesném (výrazně číst, recitovat, dramatizovat, vyprávět). • Ve sféře tělesné (zdravotní a pohybové) •posílení osobní odpovědnosti za své zdraví; •akcent na výchovu ke zdravému životnímu stylu, zejména oblast prevence proti drogovým, herním a jiným závislostem apod. MCj03342560000[1] C:\Documents and Settings\Horka\Local Settings\Temporary Internet Files\Content.IE5\3MEFDXY1\MC900229931[1].wmf Environmentální výchova • směřuje jednoznačně k překonání primitivně egocentrických, sebestředných názorů a preferencí hodnot • podílí se na nové duchovní integraci člověka, jehož vřazuje do celku přírody a kultury • usiluje o zastavení a zvrácení dosavadního způsobu poškozování přírody. Nové kulturní obsahové principy: hodnotová priorita přírody pro lidský život, závislost člověka na přírodě a požadavek ekologizace duchovní a materiální kultury. Jaká je situace ve školách? Jak učíme o světě přírody x a kultury? Co naši práci limituje? Co nám může pomoci ke zlepšení? C:\Documents and Settings\Horka\Local Settings\Temporary Internet Files\Content.IE5\3MEFDXY1\MP900341474[1].jpg C:\Documents and Settings\Horka\Local Settings\Temporary Internet Files\Content.IE5\BMX69X1P\MP900431023[1].jpg C:\Documents and Settings\Horka\Local Settings\Temporary Internet Files\Content.IE5\KE8T6C40\MC900282594[1].wmf C:\Documents and Settings\Horka\Local Settings\Temporary Internet Files\Content.IE5\3MEFDXY1\MC900241627[1].wmf Východiska aneb nač reagujeme Vzdělávací systém přispívá k prohlubování dnešní globální ekologické krize. Kultura (civilizace) (vč. duchovní kultury, tj. i systému vzdělávání) není tak „pravdivá, vznešená a člověka ochraňující“(Šmajs 2008). Kvalita (environmentální) výchovy nabývá značného významu pro budoucnost naší planety. Vzdělávací systém přispívá k prohlubování dnešní globální ekologické krize Vzdělání jako formativní faktor lidské osobnosti i utváření kulturního systému. Vzdělávání: prezentuje kulturu nekriticky; příroda není prioritou; přednost má člověk s jeho přáními, touhami a cíli; příroda jako „objekt, materiál, zdroj “; důsledky civilizace marginalizovány nebo přehlíženy; nedostatečně tematizován protiklad (konflikt anebo vztah) kultury a přírody (Višňovský, 2009, s. 46). Překonávání manipulativního nahlížení na přírodu i lidskou společnost, tzn., že: § „ovládání přírody je člověku právoplatně předurčeno; § neomezená "vláda nad přírodou" je dobrá; § neomezený růst ekonomiky, bezohledná exploatace v zájmu krátkozrace pojatého prospěchu jsou přirozené; § materiální pokrok je naším právem...“ Jsme velice mocní a máme tendenci obejít bezpečnostní mechanismy přírody“; „hodně toho spotřebujeme“, jsme nároční a hledáme „životní naplnění v hmotném hromadění, v konzumerismu“ (Kohák 1993, s. 105) § ü Studijní literatura Horká, H. (2005). Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. Brno: MSD. Horká, H. Výchova pro 21. století. (2000). Globální výchova v podmínkách české školy. Brno: Paido. Pike, G., Selby, D. (1994 ). Globální výchova. Praha: Grada. Střelec, S. (ed.) (2004). Studie z teorie a metodiky výchovy I. Brno: MU, MSD Střelec, S. (ed.) (2005). Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno: MU, MSD. Doporučené zdroje Kučerová, S. (1996). Člověk – hodnoty – výchova. Prešov: Manacon. Krajhanzl, J. (2014). Psychologie vztahu k přírodě a životnímu prostředí. Brno: Lipka a MU. Lojdová, K. (2013). Třídíme s krysou Belisou aneb Environmentální výchova v 1. třídě. Komenský, 137(3), 34−37. Lojdová, K. (2008). Socializace do subkultury skinheads. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Studia Paedagogica, U13, Brno: Masarykova univerzita, roč. 13, 1., s. 141-150. Šalamounová, Z. (2015). Když to bylo ve zprávách, musí to být pravda: jak ve výuce interpretovat novinové zprávy. Komenský, 140(4), 55−57. Šeďová, K. (2007). Děti a rodiče před televizí. Rodinná socializace dětského televizního diváctví. Brno: Paido. Valenta, J. (2006). Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. Kladno: Aisis.