1. TECHNICKÉ MATERIÁLY - BETONOVÉ KVĚTINÁČE, svícny ze sádry 

BETON / SÁDRA

PŘINESTE SI PROSÍM : 

1x sáček sádry nebo 1x sáček portlantského cementu (k dostání od hmotnosti 1kg) nebo sypkou předpřipravenou betonovou směs, dále 1x míchátko (špachtle, lžíce, klacek.... cokoliv), 1x odměrka (něco menšího = např. kalíšek od jogurtu, sklenice od výživy, malá plastová miska, kelímek od kávy, klasická odměrka atd.), 1x nádoba na promíchání směsi (něco o trochu většího - např. kelímek od hořčice, od velkého jogurtu atd.), 2x ,,forma'' = na odlití směsi = 1x větší na vnější kostru a 1x menší na vnitřní dutinu (např. kelímek od jogurtu / sáček od kávy / na svícen papírová krabička od čaje / spodek PET lahve atd.) 

CO SI LZE VYROBIT? 

kupříkladu květináč, svícen, stojánek na tužky, menší beton. vázu, těžítko, misku atd. :-) 

KDE NAKOUPIT MATERIÁL? 

Ve specializovaných prodejnách jako Hornbach, Bauhaus, některá železářství, drogerie, výtvarné potřeby 

NÁVOD NA VÝROBU DEKORACÍ ZE SÁDRY 

betonovy_kvetinac.png

Sadra1.jpg

                     2. SMALTOVÁNÍ

V DÍLNĚ: 
plech, tabulové nůžky, ostatní nářadí, tužky, nůžky, smaltovací prášky (není modrá), motivy (raznice s motivy typu motýl, kůň, srdce...)

PŘINESTE SI PROSÍM: 

vlastní návrh (lze si jej vystřihnout až na místě z papíru - poslouží jako šablona),  příp. vlastní raznici na papír

případně kdo chce, může si přinést vlastní plíšek, tenkostěnné sklíčko, víčko od piva, vlastní příbor / klíč na ozdobení, příp. keramickou destičku (je třeba mít opravdu tenkou destičku z důvodu adekvátního prohřátí povrchu)

CO SI LZE VYROBIT? např. náušnice, přívěšek, drobnou dekoraci, ozdobu příborů, klíčů, kov. kolíčků, štítek...

Článek o technice smaltování (od specialisty na šperkový smalt - Radka Aljančiče)

Smalt - zapomenutý materiál, zapomenutá technika?

Nedivím se, že mnoho lidí neví, co to smalt je. Smalt, než jsem se mu začal věnovat profesionálně, byl pro mne nepochopitelný materiál. Byl synonymem pro staré kuchyňské hrnce z dob mé babičky.

V dobách našich babiček, ale neexistovala lepší ochrana železa před korozí. Nebyly zinkovny ani vyspělá chemie nátěrových hmot. A tak se smaltovaly nejenom kuchyňské hrnce, ale i železná vědra a dokonce i litinové vany na koupání.

Na otázku, co je to pravý smalt, odpovídám: je to "něco" mezi sklem a porcelánem - křemičitá hmota, která má tu vlastnost, že se při vysokých teplotách nataví na kovový podklad a sline v krásný lesklý povrch. Vysokou teplotou se rozumí červený až žlutý žár tavící pece (600 - 900°C).

Nejkvalitnější ze smaltů je smalt šperkový. Může se s ním smaltovat tombak, měď, stříbro nebo zlato. Na jeho vypálený povrch se může keramickými barvítky namalovat obraz a znovu vypálit. Takový obraz, vpálený do smaltu, je věčný. Nevadí mu koupel v moři a nehne s ním sluneční UV záření. Můžete jej na pár set let zakopat do země a ani tam nepřijde o svůj lesk či barvu. Šperkový smalt má celou škálu barev a může mít i různou průhlednost. Poloprůhledné smalty se nazývají opalescentní. Obecně každý smalt se navíc dá ještě brousit a leštit, ikdyž práce je to nesnadná.

Technika smaltu tkví v čištění a přípravě podkladového kovu a stejně tak i v číštění smaltu před jeho použitím. Podkladový kov se nejprve žíhá v peci, aby se uvolnilo napětí vzniklé při jeho válcování nebo ohýbání. Po schladnutí se kov moří v kyselinách, aby se odstranily okuje a nečistoty. Samotný smalt se čistí jinak. Pokud je již namletý, musí se odstranit nejjemnější zoxidovaný podíl a potom..., mám pokračovat dál? Je to na dlouhé lokte, raději přejdu k zábavnějšímu - vypalování.

Jak se vypaluje smalt? Tak na to vám odpovím zcela přesně: je to alchymie. V peci musí být tak dlouho, aby se roztekl a na povrchu zazrcadlil, ale ne tak dlouho, aby byl přepálený a uhořel. Chce to zkušenost a cvik.

Slovo na závěr: stejně tak, jak mizí ta smaltovaná vědra, zmizelo i množství firem, které smalt vyráběly nebo s ním uměly pracovat. Mám takové tušení, že pravého smaltu je a bude čím dál tím méně. Jeho nevýhodou je vysoká cena - nejenom suroviny, ale i jeho aplikace. A nakonec je tu nahrazování smaltu polymery, které byť jsou měkčí a nevydrží přímé slunce ani koupání v moři, jsou levnější. Práce s nimi je rychlá a snadná. A pozor, obchodníci jim také říkají smalt! Jak se v tom má potom člověk vyznat, že? Poradím vám. Pokud nechcete někdy do rodinného pokladu zahrnout plastové náhražky, musíte na smaltovanou plochu zaměřit svojí pozornost:

1.) Smalt vede lépe teplo než plast. Dotknete-li se ho, je studený - odebírá vaší kůži teplo. Plast naproti tomu více izoluje. Dotyk s akrylátem, epoxidem, polyesterem nebo prostě s uhlovodíkovým polymerem je teplejší.

2.) Smalt je daleko tvrdší než jeho náhražky. Například běžným železem smalt nikdy nepoškrábete. Naopak. Železný hřebík se po smaltu rozmázne a vytvoří černou čárku, kterou můžete kapesníkem otřít. Do epoxidové náhražky však uděláte vryp jedna báseň (proto se jí také ve vlastním zájmu vyhněte).

3.) Máte-li lupu, podívejte se s ní na smaltovaný kov a smalt. U pravého vypalovaného smaltu poznáte na jejich rozhraní maličkou zoxidovanou vrstvičku - stopu po pálení. Jde-li o průhledný pravý smalt, ten vám zjeví maličké bublinky, které se při vysoké teplotě z kovu uvolnily oxidací. Náhražka tuto oxidační vrstvu nemá. Přechod kov/polymer je naprosto čistý. Jediná vyjímka z tohoto pravidla je profesionálně provedený smalt na velmi kvalitní zlaté slitině, resp. na ryzím zlatě. Tam oxidační vrstvu nenajdeme.

Nakonec ještě uvedu trochu úsměvnou zkušenost z klenotnického veletrhu. Viděl jsem obchodníka, který přesvědčoval o své kvalitě smaltu se zapalovačem v ruce a smaltované výrobky "trápil" v jeho plameni. Je to tak. Smalt zapalovačem nespálíte, zato polymery seškvaříte raz-dva. Ale tuto drastickou metodu vám pro její možné destruktivní účinky nedoporučuji.

Radek Aljančič
specialista na šperkový smalt

převzato z webu: https://www.aljancic.com/cz-texty-1.html