Styly rodičovské výchovy Lucie Grůzová uOtázka, zda vůbec či do jaké míry mají rodiče vliv na vývoj osobnosti dítěte, jeho inteligenci a sociální začlenění, je jedním z ústředních témat diskuzí psychologů a pedagogů. uPravda bude zřejmě někde uprostřed. uVýzkum komplikuje fakt, že nelze oddělit vlivy dědičnosti a prostředí. Výsledky výzkumů uVliv dědičnosti na IQ, ale také vliv prostředí (příslušnost k socioekonomické třídě) na IQ (Nisbett et al., 2012) uPříslušnost k vyšší socioekonomické třídě souvisí s větší mírou rodičovské stimulace, kvalitnější interakce (Cheadle, 2008) uVzdělání rodičů souvisí s rodičovskými styly. uVýzkumy neprokázaly kauzalitu mezi rodičovskou výchovou a formováním osobnosti (vliv vrstevníků, atd.) (Pinker, 2002) Rodičovské styly výchovy uJsou psychologické konstrukty určitých navzájem se lišících souborů strategií, které rodiče při výchově používají (Thorová, 2015) u uStrategie: uDodržování disciplíny uEmoční vřelost ve vztahu k dítěti uNabídka sociální interakce uKomunikační styl uMíra kontroly uProtektivita uVedení k samostatnosti uVliv prostředí, společenské mínění, místo bydliště, socioekonomický status u u uV 60.letech klinická a vývojová psycholožka Diana Baumrindová (1927) vytvořila na základě pozorování sta předškolních dětí a interview s jejich rodiči asi nejznámější kategorizaci rodičovských stylů výchovy: u1) Autokratický výchovný styl u2) Demokratický výchovný styl u3) Integračně-liberální styl u uV 80. letech přidala psycholožka Eleanor E. Maccobyová čtvrtou kategorii: u4) Nedbalý styl rodičovství Autoritářské, přísné rodičovství upři tomto stylu vychovatel hlavně rozkazuje a zakazuje. Mnoho sám mluví, nepustí druhé ke slovu. uKlade podmínky pro dosažení něčeho žádoucího, příjemného, např. pochvaly. Hojně vyhrožuje, varuje, trestá. uMálo respektuje přání a potřeby dětí. Má zásadně jiná, širší a vyšší práva než děti. Dává dětem málo příležitosti k samostatnému jednání, způsobu řešení úloh apod. uPři tomto stylu výchovy se ale zejména děti nevychovávají k samostatnému, iniciativnímu a tvořivému řešení problémů, rozhodování a jednání. Je to styl výchovy, který odpovídá přípravě pro podřízenou roli v nedemokratické společnosti, a ne k přípravě občana demokratického státu. Shovívavé, svobodomyslé, liberální rodičovství utato výchova je pro děti méně frustrující než autokratický styl, ale má i nepříznivé účinky. •Vychovatel klade nízké požadavky, nevyžadují disciplínu a zralé chování. •Rodiče jsou pečující, vřelí, se svými dětmi komunikují •nekontrolují plnění požadavků. •Děti vychovávané tímto stylem mají pozitivní citové ladění, nedokážou ovládat impulzy, příliš spoléhají na ostatní •Nízká je výsledná úroveň vědomostí a dovedností dětí, zejména se nerozvíjí jejich svědomitost a vytrvalost. • • Nezúčastněné, nedbalé rodičovství uProjevuje se omezenou citovou vřelostí, nedostatečnou kontrolou a sníženou vzájemnou komunikací uRodiče naplňují základní potřeby dítěte, ale významným způsobem se v životě dítěte neangažují uRodiče projevují málo zájmu o život, pocity a názory dítěte uVýsledkem této výchovy jsou sklony k náladovosti, nedostatek soustředění uDěti obtížně ovládají své emoce a chování, jsou impulsivní, sociálně odtažité a mají nízké sebevědomí Asertivní, demokratické rodičovství uRodiče vyžadují, aby se děti chovaly zrale, na úrovni jejich věku a schopnostem uv tomto stylu přiznává vychovatel dětem lidská práva a důstojnost, respektuje v nich osobnost, bere je vážně, zejména je neponižuje. Podporuje jejich samostatnost a iniciativu. uPůsobí spíše příkladem než množstvím příkazů a zákazů. Proto hojně užívá návrhů, otázek, podnětů pro děti, aby samy přemýšlely a účastnily se rozhodování. Kontroluje plnění úkolů. uNemluví stále sám a nechává mluvit děti. Pokud je nutno potrestat, volí formu, která dítě neponižuje. uDěti takto vychovávané bývají nezávislé, schopné sebeprosazení, kamarádské, nakloněné spolupráci, snaží se podat, co nejlepší výkon u Úkol uKe kterému z výše zmíněných stylů byste zařadili nevýchovu? Výchovné styly v rodině uJe několik typů dělení výchovných stylů. u u1) Tradiční - uspokojování potřeb dítěte u2) Moderní - důraz na právo jedince realizovat vlastní očekávání u3) Hledající - vrací se k přírodě, k přirozenému, akcentují psychický vývoj dítěte 3) uŠulová, 2005 Tradiční styl výchovy • tzv. „dítěcentrismus“ • •rodiče věnují maximální zájem a péči dítěti • •veškeré potřeby dítěte (materiální i vztahové) a jejich uspokojování je prvořadé • •tento výchovný přístup se vyskytuje u materiálně labilnějších společenství, které se snaží zajistit především svoji budoucnost maximální péčí o děti a jejich rozvoj. u Moderní styl výchovy ždůraz na právo jedince realizovat vlastní očekávání žrodiče vnímají dítě jako součást jejich života, jako znak jejich úspěchu genetického i výchovného žočekávají bezproblémový vývoj dítěte, úspěch v životě žpečlivě se připravují na rodičovství, občas ve svých plánech a každodenní realitě zapomínají na spontánnost, emoce, vzájemnost žněkteří z nich přetěžují děti různými zájmovými aktivitami, rané dětství vnímají jako velkou časovou investici na úkor své kariéry a vlastního volného času žsledují výsledky výzkumů zaměřených na raný vývoj, jednak proto, aby je maximálně integrovala do vlastního života, a též je velmi zajímá, jak lze nahradit vlastní absenci (fyzickou či psychickou): zda lze dítě umístit do předškolního zařízení bez jeho vývojové újmy, jak má vypadat čas trávený s dítětem, aby přinášel ovoce (speciální programy, PC programy), jaké kvality má mít „paní na hlídání“ a podobně. ž ž Hledající styl výchovy urodiče akcentují pouto dítěte k matce a rodičům jako základní vztah pro vývoj psychiky dítěte uraná interakce rodiče s dítětem je zajímá z hlediska její přirozené podstaty uvrací se k přírodě, k přirozenému, inspirují se u přírodních národů utento styl je zastoupen výraznou skupinou české populace v rodičovském věku Jakým způsobem byste chtěli vychovávat vy? •Zkuste formulovat cíle, jaké by vaše dítě mělo být v jednom roce, ve dvou letech, ve třech letech? • •S. Biddulph říká: „Se všemi batolaty je to těžké, ale není dobré chtít je „zlomit“ jen proto, že projevují sílu. Není správné ani jim ve všem vyhovět, protože tak je učíme, že když se budou hodně vztekat, dosáhnou toho, co chtějí. Proto je podstatné, abychom byli neústupní a uchovali si dobrou náladu.“ Literatura uThorová, K. (2015) Vývojová psychologie. Praha: Portál uŠulová, L. (2005) Raný psychický vývoj dítěte. Praha: Karolinum.