Mgr. Jan Krása, Ph.D., Katedra psychologie, Pedagogická fakulta, MU
 Vyjděme z poznatků etologie (Veselovský, 2008) a biologie.
 Od těch nejprimitivnějších živočichů se krom genetické paměti
postupně rozvíjejí i tzv. vrozené vzorce chování, které jsou na
genetický vývoj přímo vázány, ačkoli volněji než tělesné znaky.
Každý orgán na našem těle musí mít odpovídající vzorec chování,
který funkci orgánu realizuje. K čemu snovací žlázy, když by
neexistoval patřičný vzorec chování, který z nich utvoří síť? K čemu
žláza na tvorbu vosku, kdyby z vosku nestavěly včely plástve? K
čemu dokonalé oči, kdyby nás nechránily před nebezpečím?Atd.).
 Vzorce chování se vyvíjejí od nejprimitivnějšího odlišení aktivity:
od útlumu/aktivity celého těla ovládané světlem, od pohlcovacích,
útěkových a pářících pohybů, přes již značně obecnou schopnost
orientace v krajině (téměř všichni pohybliví živočichové ji mají) ke
schopnosti řídit nadzvukové letadlo a (přitom?) uvařit svíčkovou.
 Lidský repertoár vzorců chování je zcela
enormní ve srovnání s ostatními živočichy:
dennodenně nám před očima vznikají nové a
novějšíVCH: (spinner, počítačové hry,
cyklistika, honění káči ad.)
 Díky rozrůznění vzorců chování se rozvíjí mj. i
repertoár sociálního chování.Vzpomeňme na
důraz, který se klade v historii kultury na
dělbu práce!
 Lidské kultury umožňují existenci nespočtu neuvěřitelných
sociálních rolí založených na osvojení si specifických
vzorců chování: akrobat, krotitel tygrů, mistr v cyklistice,
mistr v boxu, mistři v curlingu, mistr sumo atd., mediální
hvězdy, čističi bot atd.
 Mladý člověk dneška proto před sebou nemá nijak lehkou
volbu v určení si životní dráhy a tedy i sociální role a
smyslu života ve společnosti. Minulé generace neměly
příliš velkou možnost volby (srov. nevolnictví, poddanství
atp.). Před námi stojí celá hlubina lidských možností.
 (Učitel na ZŠ by měl u svých žáků umět poznat jejich silné
stránky a také slabé stránky, aby jim mohl pomoci vykročit
do života.)
 Sociální role se nediferencují jen u člověka, či jen u
obratlovců (hlavně u savců), ale i u bezobratlých
(hlavně u blanokřídlých).Tyto sociální role se u všech
živočichů vyvíjejí v rámci kompetice (soutěže) s
ostatními možnostmi adaptace na prostředí.
 Někteří tvorové se nijak zásadně nevyvíjejí po celé
stovky miliónů let (vážky, stonožky, latimérie, želvy,
krokodýli aj.). Někteří živočichové se vyvíjejí překotně
(v rozmezí několika miliónů let: Darwinovy pěnkavy,
rod Homo, pes a další domestikanti).
 Podobně různé je to, zdá se, i u vývoje vzorců chování:
některé se nevyvíjejí po dlouhou dobu (právě
blanokřídlí), jiné vidíme vyvíjet se on-line (cichlidy v
jihoafrických jezerech).
 A podobně i u vývoje lidského sociálního chování.
 Sociální vztahy mezi jedinci zakládají sociální
systémy.
 Sociální systémy se vyvíjejí ze základního
dyadického vztahu (pro potřeby páření), přes
nehierarchické skupiny k hierarchickým
skupinám.
 Hierarchická skupina je umožněna
diferenciací sociálních rolí z původního
dyadického vztahu (srov. teorii sociálního
mozku).
 Sociální diferenciace u blanokřídlých je
založena na geneticky kódovaném systému
tvorby feromonů, který tlumí a upravuje
vývoj jedince. Sociální role jsou u včel dány
odlišným biologickým vývojem.
 Naproti tomu sociální role obratlovců jsou
dány více méně kompeticí jedinců v určitých
soubojech (síly, krásy, hlasu, tvorby hnízda
apod.)
Druhy komunikace (hrubé rozdělení):
1. neverbální – vizika, mimika, posturologie
2. verbální – řeč, písmo, kódy
3. pomocí artefaktů – ozdoby, prestižní
předměty, oděv, uniformy atd.
4. pomocí médií – kniha, rádio, televize,
internet, obrazy, tanec, hudba atd.
Komunikace se rozvíjela pravděpodobně v tomto sledu:
1. (Komunikace mezibuněčná)
2. Komunikace mezi samotářskými tvory
3. Komunikace v nehierarchických skupinách (např. ryby)
4. Komunikace v hierarchických skupinách 1 (u sociálního hmyzu)
5. Komunikace v hierarchických skupinách 2 (savci)
6. Proto-jazyk prvních hominidů (nápodoba světa, pidžiny)
Každá ze jmenovaných úrovní naplňuje specifické funkce, jejichž počet s
každou úrovní narůstá.
Všimněte si, že funkce z nižších úrovní jsou (nutně!) obsaženy i ve vyšších
úrovních komunikace: např. prosexuální komunikace samotářských tvorů je
začleněna také do lidské verbální komunikace.
1. Komunikace mezibuněčná
1.1 Komunikace genetická - několik druhů: pohlavní splynutí
haploidních buněk (živočichové i rostliny), virová „infekce“,
konjugace prvoků a baktérií.
1.2 Mezibuněčná komunikace - mezi stejnými i mezi odlišnými druhy
buněk stejného organismu (komunikace mezi neurony a
hormonální komunikace)
1.3 Mezibuněčná komunikace mezi odlišnými organismy (např.
mykorhiza stromů a hub).
2. Komunikace mezi samotářskými tvory
Mezi velmi primitivními nebo dravými organismy. Jejich vzájemná komunikace
vychází především z potřeby rozmnožování.
Je velice jednoduchá (asi typu: „Héj, já jsem zde!“). Může probíhat v jakémkoli
smyslovém kanále (srov. žába, cvrček, světluška, můry atd.)
(Srov. nediferencovanost u klaksonu auta, zvonku u kola apod.)
3. Komunikace v nehierarchických skupinách
Větší počet docela jednoduchých signálů (kupředu, stop, zpět, cíl, nebezpečí
atp.).Tyto signály lze opět sdělovat zrakem (pohybem těla), sluchem
(zvukem) i čichem (pachovými signály). Nehierarchickou skupinou je také
lidský dav.
4. Komunikace sociálního hmyzu
Jedná se o zvláštní podskupinu komunikace v hierarchických skupinách
Probíhá hlavně skrze feromony (všichni sem, poplach, následuj mě aj.)
Mravenci znají několik pokročilých technologií (zemědělství, chovatelství, otrokářství
aj.).
4. Komunikace u sociálního hmyzu (vrchol)
Včelí tanec, coby komunikace, je natolik rozvinutý, že napodobuje
některé aspekty světa (Slunce, zdroj potravy) i v jejich nepřítomnosti, čímž se podobá lidské
řeči. (není ale tak dokonalá jako lidská komunikace).
5. Komunikace sociálních savců
Od určitého stupně komplexity vztahů a určitého počtu členů skupiny nastává
potřeba vyznačovat strukturu skupiny (a tu samou strukturu obměňovat
různými jednici), vyznačit „jména“ členů skupiny, teritorium aj. Existují i
složitější signály: např. modifikátory (u šimpanzů).
Washoe (* září 1965, † 30. října 2007) byla samička
šimpanze, jenž se stala prvním zvířetem, které se
naučilo komunikovat americkou znakovou řečí v rámci
experimentu zkoumajícího zvířecí jazykové schopnosti.
Washoe se naučila přibližně 350 slov americké znakové
řeči.
Podobnými učebními metodami se další šimpanzi naučili
150 nebo více znaků, které poté dokázali kombinovat k
vytvoření smysluplných zpráv.
Empatie, hra s hračkami, učení syna atp. uWashoe.
Divoce žijící šimpanzy užívají v komunikaci
„modifikátory“, to, co Washoe, však neumějí.
Komunikace kytovců? – rozvinutá především u
delfínů (John C. Lilly).
https://www.youtube.com/watch?v=2Dhc2zePJFE
(Kanzi a porozumění významu vět)
https://www.youtube.com/watch?v=zsXP8qeFF6A
(krátkodobá paměť šimpanz vs. člověk)
 Je vždy manipulativní (zvířata netlachají, primáti
si čistí srst)
 Zřídka je jejich komunikace o tom, co není
tady&teď (vyjma včel, několika mravenců a snad
i havranovitých):
Např. mravenec Camponotus socius (U.S.A.,
Brazílie): nalezne-li potravu, „vrátí se k hnízdu a
zanechává za sebou chemickou stopu. Když potká
kolegy, charakteristickým třepáním těla jim
naznačí, že našel potravu. Pak se otočí a vrací se
po cestičce a ostatní jej následují.“ (Bickerton,
2009, 137)
Téměř vždy postrádá sřetězování více znaků
(konkatenaci).Avšak:
Mravenec Leptothorax: Nalezne-li zdroj potravy, vrátí se
do hnízda.Zde vyvrhne pro kolegy část potravy a poté
zdvihne zadeček a vysune žihadlo s kapičkou feromonu ,
která přiláká jeho druhy Jakmile jej první z kolegů začne
následovat, otáčí se a vrací se ke zdroji potravy.“
(Bickerton, 2009, 138)
Zvířecí komunikace postrádá predikaci (o něčem něco
tvrdím: „ten strom je vysoký“), nicméně primáti v zajetí
ji používají (jejich mozek tedy umožňuje leccos, problém
je v motivaci: různé adaptace člověka a šimpanze).
 18 měsíční děvče užívalo 1,91 MLU, ve 2 letech
užívala 3,19 MLU.
 Šimpanz bonobo Kanzi používal stále jen 1,5
MLU.
 Nicméně šimpanzi dokážou odlišovat mezi
osobním jménem (proprium) a kategorií
(apelativum): Peter x cup.
 Věty primátů byly nejčastěji „X andY“, ale dost z
jejich vět byly predikace X[Y]: „Roger tickle“,
„bus go“, „no balloon“ – nicméně chybí
gramatika i syntaxe (Bickerton, 2009, 80-81)
6. Proto-jazyk prvních hominidů?
Hmmmmm komunikace (Mithen, 2005):
• Holistický (nepříliš konkrétní – asi jako dětská řeč)
• Manipulativní(koordinovala či iniciovalačinnosti)
• Multimodální (byla pantomimou, zvukem, pohybem)
• Muzikální (rytmická, melodická, zpívaná)
• Mimetický (napodobovalapřírodní entity)
(„potkáme se u jezera“, „rozděl se o jídlo s XY“...prý i: “jdi
a ulov zajíce, kterého jsem viděl před chvílí na kopci za
stromem“)
Důvod k vývoji komunikace nad úroveň hierarchickou?
(transmise některých technologií?)
7. Jazyk moderního člověka
Je převratným vynálezem, jak napodobovat svět – má fci
reprezentativní
Umožňuje téměř neomezený rozvoj výpovědí (cyklická
semióza)
Umožňuje hovořit o entitách, které nemají smyslovou kvalitu
(abstrakce, negace, novotvary, vynálezy atp.)
Umožňuje zápis do jiných médií (písmo, Braillovo písmo,
znaková řeč, Morseova abeceda, šifry aj.).
Umožňuje rozvoj konceptuálních systémů.
Má metakognitivní funkci!
rovnováha hmat zrak sluch chuť čich
X
dotyky,
podání ruky,
polibky,
Braillovo
písmo
dopravní značky, vlajky,
semafor, znaková řeč,
gesta, mimika, prestižní
předměty, pantomima,
početní hůl, písmo,
kniha, web, TV,
piktogramy, fotografie,
film, oděv, účes, tělesné
zdobení a mutilace
(tetování, zjizvování
aj.), šperk2, symbol,
mapa, nákres, turistické
značky, fasáda domu aj.
řeč, křik,
rozhlas,
zvony,
klakson,
píseň
X
snad
marke
tingov
é
vůně,
snad
parfé
my
komunika
ční díla
Umí jiní tvorové lhát?
Jsou i jiné kanály komunikace? ESP?Živočichové např.
mají i smysly, kterými člověk nedisponuje, a tedy
mohou komunikovat z našeho hlediska mimosmyslově!
Jak vznikl moderní jazyk?
Kam se vyvine moderní jazyk?
Otázka evoluce mimolidských komunikačních systémů? Např.:
narodily se včely již se schopností včelího tance nebo tento
komunikační systém lopotně rozvíjely podobně jako člověk svoji
řeč?