Mgr. Jan Krása, Ph.D., Katedra psychologie, Pedagogická fakulta, MU. 2016
Jaké jsou 3 funkce emocí?
= základní a klíčový termín sociální psychologie
DEF: sociální skupina je soubor jedinců, mezi
kterými existuje specifická sociální interakce, a
to jak bezprostřední interakce, tak i
zprostředkovaná.
SS má schopnost společného jednání = chování
členů je podřízeno cílům a normám skupiny.
Hranice některých SS jsou ostré (naše kapela),
jiné jsou celkem vágní (národ, resp. stát).
Ovšem každá SS nějak odlišuje ty uvnitř a ty
venku. (insider x outsider)
Dle různých kritérií lze vydělit různé typy SS:
- velké x malé (do cca 30 členů)
- krátkodobé x dlouhodobé
- vysoce organizované (=formální) x
málo org. (=neformální)
- s jasnými cíly x s obecnějšími cíly
- lokalizované x rozptýlené
- s automatickým členstvím x s voleným č.
- otevřené x uzavřené
- referenční sk. má na jedince vliv, jedinec
se k ní vztahuje jako k ideálu či vzoru
- ad.
Jsme členy mnoha SS zaráz.
Ne všechna shromáždění lidí jsou SS:
lidé na autobusové zastávce
lidé na pláži
Jsou to tzv. agregáty. Dav je specifický druh agregátu.
Sociální kategorie je skupina osob, které vykazují jeden
či více společných znaků, přičemž mezi těmito
osobami neexistuje přímá interakce a komunikace.SK
jsou výsledkem operacionalizace ve výzkumu. (např.
nezletilé děti, studenti, ženy na mateřské dovolené.
Moderní armáda (od raného novověku) – tradiční (od
eneolitu, kdy asi vznikl „trojí lid“?), vysoce formální,
dlouhodobá, velká, s jasnými cíli, uzavřená, s voleným
členstvím (krom mobilizace), s úzkou organizační
strukturou.
Srov. typickou hierarchii s názvy hodností, uniformy,
vlastní ubytování, vlastní ceremonie, dokonce i vlastní
právo! – toť zesílené znaky každé SS.
Jiné příklady archaických organizací: státní správa
(římská), círk. řády, stavební hutě, cechy.
Dnes: moderní výrobní organizace. (srov. nárůst velikosti
továren od poloviny 19. stol do současnosti).
Máme vyvinutu sch. spolupracovat s ostatními a
žít s nimi v komunitách, sch. podrobit se vedení.
Z těchto sociálních adaptací plyne celá řada
důsledků: sociální konformita, poslušnost k
autoritě, změna chování dle sociální role atd.
Srov. „pohybovou konformitu“ v davu.
Konformita je přizpůsobení se převažujícím či
dominantním názorům, požadavkům a
normám skupiny či společnosti, v níž člověk
žije, a potlačení projevů vlastních.
Určitá míra konformity je jedním z logických
důsledků socializace a je podmínkou pro
bezkonfliktní fungování společnosti (srov.
pravidla chování na silnicích).
 Solomon Asch v roce 1951
(1952, 1956) zkoumal vliv tlaku
skupiny na odpovědi jedince
týkajících se délky
zobrazovaných čar.
 Experiment byl proveden
metodou falešné skupiny.
 Skupiny měly 7-9 členů.
 Lidé byli rozděleni do dvou skupin:
experimentální a kontrolní.
 Měli 18x rozhodnout, která ze tří čar je stejně
dlouhá jako standardní. Čáry se různě lišily,
ale vždy jedna byla stejně dlouhá. 12
rozhodování bylo tzv. kruciálních.
 Zatímco v kontrolní skupině, ve které lidé
odpovídali sami za sebe, neudělalo 35 ze 37
účastníků žádnou chybu (chybovost byla
0,7%)
 V experimentální skupině byli lidé (7)
rozsazeni do půlkruhu a měli vyslovit svoji
volbu. Pozice 1-6 byla obsazena Aschovými
spolupracovníky, kteří v 12 případech
odpovídali shodně špatně. Poslední
odpovídala zkoumaná osoba.
 Jen tyto 7. osoby jevily zjevně nervozitu,
rozčílení, potily se, gestikulovaly a
pokukovaly se po experimentátorovi.
 V této skupině dosáhla vlivem sociálního
tlaku chybovost 37%.
 25% neudělalo chybu nikdy (oproti 95% z
kontrolní skupiny), 28% udělalo chybu v 8mi a
více případech a ostatní udělali 1-7 chyb.
 I ti, co odpověděli správně, uváděli, že pro ně
nebylo lehké skupině odolat.
Když lidé hodnotí nějakou stránku reality za
přítomnosti ostatních, jde jim o dvě věci:
chtějí mít pravdu a chtějí na druhé udělat
dobrý dojem.
• K určení toho, co je pravdivé, mají lidé dva
zdroje informací: 1. to, co jim říká jejich
úsudek a jejich vnímání a 2. to, co jim říkají
ostatní.
• Lidé se naučili oceňovat v průběhu vývoje
nejen vlastní rozum, ale i úsudky ostatních.
 Ve většině případů se naše úsudky překrývají
s úsudky ostatních a tvoří tak stabilní obraz
světa.
 Experimentální situace však proti sobě staví
oba tyto zdroje informací a jedinec si musí
vybrat.
 Hovoříme o informačním vlivu, jestliže se
člověk vzdává ostatním, protože více
důvěřuje jejich úsudku než vlastnímu.
 Existuje však i druhý důvod konformity, kdy se
jedinec podrobí názoru většiny, protože se chce
zůstat oblíbeným, resp. nechce se stát
neoblíbeným.
 Pak hovoříme o normativním vlivu.
 Na ostatních závisíme v naplňování svých
potřeb, je pro nás proto důležité, aby nás měli co
nejraději. Protože nesouhlas s ostatními může
vést k nesympatiím či přímo odmítnutí a
souhlas naopak k pozitivnějšímu hodnocení,
jsou lidé vedeni k tomu, aby byli s názory
ostatních konformní z normativních důvodů.
 Normativní a informační vliv tedy představují
dva obecné mechanismy, kterými skupina
ovlivňuje svoje členy.
 Váha těchto mechanismů se pochopitelně
napříč situacemi a u každého jednotlivce liší.
 Typy konformity:
 Vyhovění - Je typem vnějšího přizpůsobení
(díky normativnímu vlivu), které je pouze
dočasné.
 Příklad:
 Jestliže je osoba konformní především z
normativních důvodů, tedy proto, že ji záleží
na tom, co si o ní budou druzí myslet, pak
změní sice svoje vnější chování, ale uvnitř si
zachová své původní přesvědčení.
 Typy konformity:
 Akceptace (konverze) - je vnitřní přijetí (díky
informačnímu vlivu), podle kterého se člověk bude
řídit už napořád.
 Příklad:
 Jestliže jedinec důvěřuje informacím ostatních, změní
navíc i svůj vnitřní názor.
Učitelům by mělo jít především o akceptaci!
Tu lze dosáhnout nejlépe vysvětlujícím (tj.
„demokratickým“) stylem.
Autokratický styl výchovy vede spíše k vnějšímu
vyhovění.
 V rámci Aschova experimentu se ukázalo, že
normativní vliv byl silnější než informační.
 Dále byly učiněny další pokusy a tzv.
metaanalýzy daného jevu.
 Konformita vzrůstá s větší soudržností; liší se
vzájemně kultury; informační vliv roste s
kompetencí druhých (role vědce, profesora);
větší obtížnost úkolu posiluje informační
vliv...
 Vliv má i velikost skupiny!
 1 neměl žádný vliv
 2 vyprodukovali 13% chyb
 S 3mi dosáhla konformita své plné síly, tj. 33%
chyb.
 Více osob zvyšuje konformitu, ale stále o
menší díl.
 Když dal Asch účastníkům „podporu“
(odpovídal před 7. vždy dobře), chybovost
byla jen 5,5%.
 Pokud „podpora“ narušila jednotnost skupiny,
ale odlišně od názoru účastníka, pak byla
konformita stejně nízká.To ovšem platí jen
pro jednoznačné názory, u složitějších
konformitu narušuje jen „sociální podpora“
(=stejný názor).
 Existuje i opačný vliv, kdy menšina ovlivňuje
většinu.
 Většina má ovšem přístup k normativním i
informačním zdrojům kontroly. Přesto
menšina dokáže většinu ovlivnit (Galileo,
Darwin, Freud, nové proudy v hudbě či
umění, vliv ekologických či feministických
hnutí apod.).
 K ovlivnění většiny dojde, jen pokud je názor
menšiny konzistentní: tj. když je stabilní v
čase (=diachronní stabilita) a když je stabilní v
rámci menšinové skupiny (=synchronní
stabilita).