Mgr. Jan Krása, Ph.D., Katedra psychologie, Pedagogická fakulta, MU
Jak byste definoval/a pojem insider?
Jaké dva typy konformity umíte rozlišit?
Jaký typ konformity budete jako učitelé
rozvíjet? A jakými prostředky (jakým stylem
výchovy)?
NormanTriplett (1898): učinil první sociálněpsychologický
výzkum, při němž nechal děti navíjet
vlasec samotné & ve dvojicích (soutěžily).
Děti navíjely v přítomnosti druhých rychleji, (některé to
ovšem zcela rozhodilo).
Floyd Allport (1920) zjistil, že k SF dochází i při pouhé
(nesoutěživé) přítomnosti druhých.
Bylo vyzkoumáno, že mravenci, švábi, slepice, ryby,
krysy aj. v přítomnosti druhých (stejného druhu)
rychleji běží, jí … či kopulují.
Někdy nás přítomnost druhých při výkonu zcela ochromí
(srov. trému). = sociální inhibice (Pessin, 1933)
Proč (a hlavně jak) by přítomnost druhých měla zvyšovat
(SF) či snižovat (soc. inhibice) náš výkon? Jak fungování
sociální facilitace vysvětlit?
1. drive theory = teorie drivu (hnací síla, pohon)
PŘÍTOMNOST
DRUHÝCH
AKTIVACE
=AROUSAL
DOMINANTNÍ
REAKCE
JE-LI
NACVIČENÁ
NENÍ-LI
NACVIČENÁ
SOCIÁLNÍ
FACILITACE
SOCIÁLNÍ
INHIBICE
drive theory dle Zajonc (1965)
působí na:
podpoří:
role procesuální paměti !
2. Teorie očekávání hodnocení (evaluation
apprehension) = aktivace (arousal) za přítomnosti
druhých je založena na tom, že očekáváme, že nás
druzí hodnotí (Cottrell, 1972): lidé, kteří se o nás
nezajímají, nevyvolávají soc. facilitaci.
Jen u lehkých úkolů zvyšuje očekávané hodnocení
výkon (u složitých zhoršuje výkon i pouhá
přítomnost bez očekávání).
Těžko však obavou z hodnocení vysvětlíme SF u
švábů, mravenců apod.
3. Teorie konfliktu pozornosti (distractionconflict
theory – Sanders, Baron, Moore, 1978):
přítomnost druhých odvádí naši pozornost od
úkolu. Konflikt může být překonán pouze úsilím,
tzn. arousal (a drive) se díky konfliktu pozornosti
zvyšuje.Větší aktivace pak vede k SF u tzv.
nacvičené reakce a k SI u nenacvičené reakce.
Tato teorie vysvětluje i případy, kdy je SF
způsobovaná třeba jen zvuky, pohyby a
blikajícím světlem.
4. Self-discrepancy theory (Higgins, 1987) –
když se jedinec zabývá sám sebou jakožto
objektem, vidí rozdíly mezi aktuálním já (actual
self) a ideálním já (ideal self). Rozdíl
(diskrepance) mezi výkonem a očekáváním
vede k aktivaci, takže jednoduché úkoly budou
podpořeny. Složité úkoly nikoli, protože
diskrepance je příliš velká, než aby se čl. o úkol
pokusil.
Zkoušení před tabulí – různí žáci různě: srov.
vliv SFI.
M. Ringelmann (1913) při výzkumu tahání lana
(je to tzv. kumulativní úkol) zjistil, že čím větší je
skupina, tím méně každý táhne (=Ringelmannův
efekt).
Důvody snížení výkonu mohou být dva:
1. ztráta koordinace
2. ztráta motivace.
Výsledky jsou jiné v pseudo-SK (ztráta
motivace) a v reálných SK (ztráta koordinace).
Ztrátu motivace v pseudo-SK nazval Latané a kol.
(1979) sociálním zahálením (social loafing).
Experiment s křičením v reálných skupinách a
pseudoskupinách.
Dle Hogg &Vaughan (2010)
Ve větších skupinách dochází k rozptýlení
pozornosti a navíc nelze identifikovat výkon
jednotlivce.
Sociální zahálení lze blokovat pomocí
viditelnosti výsledků, motivace a tlaku na
týmovost.