27 Ave pur a tu puella NM- (&. i Ak j/.^..^-r—rr- —^. 5«L-T-r-rf—f- --row f-r- - cí - M\> r 9—- -— 1 A - ve, A -- Uť- to-, Ol „ c t **-4-|-r2-i1- f~f-*7- —«-y— U/ i h. — U t. - ^ ve — ^rff f, 1 i—> i_í-- ^ - ^: - p h, - «12. C b —-r#—i- to... ľ . ., .it—:—s«_^ ^-tH^-f.-V-\ 1 ■A-J-/--kH6*- i i^r-y l^jv*- 1 NU - K, 3. Síxt _ ie NM - , S4 - ve. - v/e ( *— ve>v _ sa - íu _ - e-í.ct - ťwC- IaÍ3 Y'K - ctí. U T* ■fcw. - \m CKrts - tki- - Ckltvw 1/ TJ d* *^ sud 1 lit Z3QE ..........F—3 | ^ » man- tel - »1© v are. - p>^' _ . o n' - t««- - - ' spi' - - ne - re- mor, Ě aul-lus ti - - - - €t po, - > _ - renc,- £p«w -S"-' tl^ - l eat Vi' - VVU. — sel — ve - w—2 ■ man - - tal- lo ff - — rm'- o spí > i nul - lus ti - mor eat VI" — mi - - - eel - - -ve- — ÚL • 3r«- '^'V Spí - 'O" , Jl0 sp,' nJíl - u& "ti - i rtior I Sis. 71 - Stí "tic tO tu. - í xo - ít^s & - mor - pír Cis. — Ví* - •/■€. 9- to- -O - re- Ji""" mi- CA' buflum. to - retw. Ks ......._____ ^ "■ - o -re. sod ti ■ do mi - ^«1 - do la - ti - - bu - to -U - no _ lura. o Sed ví! — tu — tv-i'x e. - fle. tu. íq^-f-É T—fh r—1 Ol 1 ..... -V_^_J-b; 1 ff1 1 f -jj L—, L—l "c! selo cit' O (X. Ídu^;..^^^Pr^skéř^ vrcholem jsou g moll, Es dur a C -dur ?3úpi*$Qr?:i"ó-.f vi:--;/^ V'ŕiv^-'*-koncerty: např. klavírni d moli. Es důry.houslové; 0/durf D dur8 A dur, aj.r : :'\ ., í;^;. komorní hudba: smyčcová kvarteta C dur "Disonantňí-!'^^Sidur "Lovecký", "Haffnerova serenáda", Malá noční hudba-(pro koraůřnl orchestr (viz př.č. str, 49.) ; opery: dnoa ze Serallu, Figarova svatba. Cosi fantutte. Kouzelná flétna, Titus, Idomeneo, Don Giovanni (viz př.č.,59;, str,;$l«) Ludwig van B e e t h o v e n (1770-1827). 3eden z he^významnějlich skladatelů-všech dob« Po formálni stránce navazuje v.aymfpniich na vrcholná díla Haydnova a Mozartova, dává jim však větší rozpětí e výrazovou monumentalitu. Oeho pojetí posláni a funkce hudby staví hudbu jako sděleni do služeb nejvyššim lidským ideálům. - 149 - Závěrečné téma je obvykle založeno figuračně a nemívá závažný hudební obsah, vytváří část, které významově zaokrouhluje expozici jako celek* V provedení se zpracovává hudební materiál expozice, je to nejčastěji materiál hlavního a vedlejšího tématu. Ve vrcholném klasicismu (hlavni u Beethovena) má provedeni silně dramatický vývoj a bývá vyvrcholením celé sonátové věty. Repriza obvykle opakuje expozici, všechna témata jsou však soustředěna do hlavni téniny, významově sceluje a uzavírá celek sonátové věty. Významnější rozdíly mezi expozici a reprízou se objevuji u pozdního Mozarta a Beethovena* Zejména Beethoven ve snaze po dynamickém vývoji a dramatickém spádu věty pozměňuje často reprízu. Př« áéhéma sonátové větyt ■ : Hlavaí .VedlejSi ŽátrěraSné i ' ? i ľ" i - i Hlami . VedlejSi ZAyěreín* téma. ^ tém .téma ■ Cyklické sonátová forma « na rozdíl od sonátové formy Je to c yvk 1 i c k ó uspořádáni několika samostatných vět do Jednoho myšlen-; kovo soudržného celku* První věta bývá zpravidla rychlá (Allegro) a je ! uspořádána v sonátové formě (viz schémaMhořé.), druhá věta zpěvné,pomalá (Largo), třetí věta obvykle taneční,(MeňueT u Beethovena většinou dramatické Scherzo), čtvrtá věta rychlá (Vivace), uspořádána podobno Jako věta prvni v sonátové formě, může mít i formu ronda. 1) Př, schéma cyklické sonátové formy* Allogřo Largo Manuat „/v . Iv i dení; l.vSta allegro ./v —v— 2.v6ta 3.věta -v™ 4.TÍU J 1) Princip formováni ronda spočívá na trojím návratu stejného refrénu s odlišnými mezivětami podle schématu ABACA. . .. ~ 150 - Dilo : symfonie: zejména 6, 3 Es dur "Eroica", č, 6 F dur "Pastorální" (viz př.č. ,4Ä, etr. M>), č. 5 c moli "Osudová" (viz př.č. £3,.. 48 etr, ...), í, 9 d moll (s vokálním závorem ve čtvrté větě na slovr Schillerovy "ódy na radost") ; sonáty: pro klavír např, c moll "Patetická", cle moll "Měsíční svit", C dur "Valdštýnská", f moll "Appassiqňata" | pro housle a klavír např, F dur "Darni" / A dur "kreutžerôvä".! koncertní předehry: Egmqnt, Coriolanus aj# • smyčcová kvarteta! např, F dur, e moll, C dur MŘažumóvskáMi koncerty j klavírní, zejm. 6. E&. du.ň; tioúétwý-6:út*&^vtz .p'ř.fi..f& etr..■??.)!. " " V slavnostní mie: Mieea aolemnis : j " opera: Fidelio. český hudební klasicismus český hudební klasicismus je jedno . z období, kdy česká hudba zasahuje do vývoje světová hudební kultury a podi« li se na vzniku nového slohu - klasicismu. Hudebnpst Čechů, jejich smysl pro zpěvnost, byla známá v celé Evropě. Rozhodující podíl naúrovni hudobnosti měli především češti kantoři. Z této tradice vyrastá tžV.česká hudební emigrace, která zejména na začátku 18. století,kdy y Čechách vrcholí sociální, politický, hospodářský a národnostní útlak, odchází z Čech do zahraničí: 1) západní směr: Německo, Francie, Anglie 2) severní směr: Severní Německo (Drážďany, Berlin) 3) jižní směr: Itálie, Ougoslávie 4) východní směr s Polsko, Rusko 5) Vídeň (sem odcházeli čeští hudebnici převážně z dúvodô existenčních - Vídeň tehdy byla hlavním mostem monarchie). 1) Západní směr. Najvýznamnejší centrum v Mannheimu. Skupina skladatelů převážně českého původu, tžv. raannheimská škola, měla rozhodující vliv na vytvoření hudebnô-výrazových a skladebně-technických základů hudebního klasicismu. Rysy: a) nový instrumentální styl ustálilo se obsazení klasického orchestru á vedoucí úlohou skupiny smyčců (poprvé v orchestru se objevují klarinety)# b) sonátové forma -přispěním této školy vykrystalizoval tvar sonátové formy/vytváří se zde také čtyřdílné cyklická forma ve třetí větě s Menuetem (Stamic); - 151 - c) 8kladatelská technika - nové rysy tématické práce^ dôsledná periodi-zace, poprvé se začínají užívat dynamické mezistupně hladin p - f, obliba sekundových průtahů (tzv. mannheimskó vzdechy) : "maaah©imaké rideohyt vaůeehs míst©8 r i J j < i dynamické ko&tx^fltjra Skladatelé: 3.V. Stamlc (1717-1757), F.X. Richter (1709-1789). Francie - 3.L.0usik (1760-1812), klavírni skladby v některých rysech anticipuji Chopina; A. Rejcha (1770-1836) * významný pedagog, skladatel oper, komorní hudby, 2) Severní směr. F. Benda (1709-1786), houslové sonáty, koncerty, symfonie; J.A.Benda (1722-1795), scénické melodramy: Adriana na Naxu, Médea, Pygmalion. 3) Oižni směr. 3. Mysliveček (1737-1781), předchůdce a vzor Mozartův, opery, koncerty, symfonie. 4) Východní směr. 3. Mareš (1719-1794); 3. Práč (? - 1798). 5) Vídeň. - ' 3.K.Vaňhal (1739*1813); L. Koželuh (1747-1818); P. Vranický (1761-1820); F.V.Kramář - Krommer (1759-1831)* - 152 - 7. HUDBA V ROMANTISMU Romantismus představuje odraz myšlenek buržoázni třídy, která na přelomu 18. a 19. století přinesla nový odlišný poměr k životu a nastolila nový vkus. Myšlenky a ideály Velké francouzské revoluce se zde . střetávají s obnovenou absolutní státní moci a to orientuje celé romantické uměni jako odraz rozporu mezi ideálem a skutečnosti. Uměni Podstatným rysem celého uměni 19. stol. je"touha po něčem neuskutečnitelném" a vystupňovaný subjektivismus^ Oproti předchozí klasicistní uměřenosti a vyváženosti romantismus se soustředuje do "velkých gest", krajních poloh uměleckého vyjadřováni, zobrazováni výjimečných stavů citového života. Inspiračním zdrojem jsou zde především vypjaté citové vztahy k člověku: ženě, která představuje zpravidla bytost nedostupnou, nedosažitelnou, k lidem stejného přesvědčení, k přírodě (s tím související zájem o prostého venkovského člověka). Hudba Romantická estetika stavěla mezi uměními , nejvýše hudbu. Pro svou významovou mnohoznačnost a neurčitost se stala v romantismu nejvyššim uměním, nebot dokázala zastupovat myšlenky a citové stavy, které slova svou významovou určitosti dokáží jen ztěží zachytit. Hudba je v romantismu charakteristická preferencí subjektívnosti, položením důrazu na uvolněnou fantazii (i za cenu uvolněni klasicismem vybudovaných hudebních principů a zákonitostí), krajní polohy lyričnosti, ale i patosu a, velkoleposti (které charakterizovaly barokní hudební vyjadřováni). Hudebni jazyk hledá stále nové prostředky, kterými by bylo možno zvýšit výraznost protikladů na ose napětí - uvolněni, vzrušeni - klid, otevřenost - uzavřenost. Současně hledá nové možnosti, jak významově určitěji vymezit hudebni sděleni (vymezit okruh představ posluchače) prostřednictvím n. „mohudebniho programu. Tato tendence se dostává do rozporu se zákonitostmi hudebni výstavby,která buduje vývoj na principech návratů, zatím co vývojová linie mimohudeb-ního programu je naopak zpravidla charakterizována nenávratnosti* Melodika? durový a mollový charakter melodiky (dokonce převaha moll), snaha o otevřenost melodických částí# Rytmika: je detailněji propracována, pestřejší než klasická; Harmonie: tónicko-domlnantni princip Je narušován snahou o vyšši •íapótí, 3e obohacována zejména směrná tendence dominantní sféry (přidá- - 153 - váním "cizích" alterovaných táno, které nepatří do akordu), oddalováním cilové toniky. Narušuje se tak pro klasicismus typické Jednoznačné definováni tóniny. Volní R.Wagner i Tristan a Isolde Oedriotlivým nástrojům je často přidělován vybraný okruh nálad (lesní roh a klid, tajemnost lesa, hrozivá předzvěst, trubka ■ slavnostnost, violoncello s smutek"). Typické způsoby formování: píseň- o p e r a - s y m bás f o n e n skladba komponovaná nejčastěji na texty strofických básni. Pokud to text dovoluje, zpívají se všechny sloky básně na Jeden nápěv - vzniká píseň strofická. Oe-li vytvořena pro každou sloku nová mslodie, vzniká píseň prokomponovaná. Přestože tato forma existovala již dříve, teprve až v romantismu v rámci snah o vyjádřeni mimohudebního programu (slovo je zde mimohudebni významová složka) se dostává do popředí; romantická opera objevuje nový okruh námětů vyjadřující národní ideje(Smetana, Wagner); leká - skladba pro orchestr, která vzniká v druhé vývojové etapě romantismu (pol, 19. stol.). Myšlenková soudržnost je v symfonické básni převážně určována mimohudebnim programem, který často stoji v protikladu k výstavbo hudební formy. Často se zde zobrazuje konkrétní děj (Smetana -šárka), objevuje se zvukomalba (napodobení zvuků známých jevů např. z přírody - hřmot bouře, šum lesa atd.), citace (zpravidla téma z jiných známých děl nebo obecně známých nápěvů - husitský chorál ve Smetanově Táboru a Blaníku). - 154 Skladatelé Franz Schubert (1797-1828). Prvý představitel nového slohu, jehož hlavní význam Je v oboru písňové tvorby, □ako j eden z prvních skladatelů dokázal nalézt k zvoleným textům přiléhavý hudební obsah, který tlumočí vnitřní smysl básně. c Dílo: písně - zejm. cykly Krásná mlynářka. Zimní cesta; symfonie : zejm. č. 5 B dur, č. 7 C dur, č. 8 h moll "Nedokončená"; smyčcová kvarteta; zejm. d moll "Smrt a dívka"; ) klavírní kvintet A dur "Pstruh"^aJ. • Carl Maria von Weber (1786-1826), zakladatel německá romantické opery. Vytvořil nový typ melodiky, nový barevný zvukový kolorit (např. spojení představ zvuků lesního rohu s prostředím lesa), který spojuje s formou německé lidové, písně. Díle: opery: Čarostřelep;, Euriantá, Obéron; známé instrumentální skladba "Vyzváni k tanci". Felix M e n d elss ohn-Ba r t holdy (1809-1847), Ve svém díle spojuje mistrovskou kompoziční techniku s romantickou náladovostí. Technická dokonalost vedla, však jeho skladatelský vývoj spíš do jisté šíře, než do hloubky. Tvůrce koncertní programní předehry. Dílo: hudba k činohrám: zejm. Sen noci svatojánské; symfonie: a moll "Skotská", A dur "Italská", aj•; koncerty: houslový e moll, klavírni g moll; oratoria: např. Eliáš; klavírní skladby : Písně beze slov, a j. :< Robert Schumann (1810-1856). Ve svém díle se pokusil spojit velkou klasickou formu s novým myšlenkovým obsahem. Oeho sRíadatelský význam spočívá především v písňové a klavírní tvorbě. Významná činnost kritická, kde zasáhl do boje za novou hudbu (propagoval díla Berliozé, Brahmse, Liszta a zejm. Chopina)• Dílo: písňové cykly: např. Láska a život ženy; klavírní skladby: Karneval, Lesní scény. Dětské scény, Symf.etudy; symfonie : B dur "Oarní", Es dur "Rýnské", aj•; koncerty: klavírni a moll, violoncellový a moll. Fryderyk Chopin (1810-1849) - nej typičtější představitel romantické hudby. Oeho tvorba je zaměřena výhradně pro klavír, čerpá ze slovanského (polského) základu. 3e jedním ze zakladatelů moderního hudebního jazyka, především Jeho harmonické stránky. Chopinova hudba má mnohdy - 155 - charakter improvizace, které Je inspirována okamžitým prožitkem. V jeho dile Je výrazně zastoupena ideaílžace polských tanců polonéz, mazurek. Dílo; Nocturna, Preludia, Etudy (známá etuda c moll "Revoluční"), Mazúrky, Polonézy, Scherzo b moll. Valčíky aj. : klavírní koncerty: č. 1 e moll, č. 2 f moll. Hector B.e r li o z (1803-1869). Stal se zakladatelem "programni hudby". Myšlenkovou soudržnost svých programnich skladeb se snaží zachovat zavedením tzv. idée fixe (stálá myšlenka), která významově sceluje celek skladby a promítána na různé pozadí vytváří nositele programniho děje. K..Berllort Faataatická symfonie Allegro agitato Ě3Ě i i f ppeo af 9Tr-r • * * • él au Allegro aon troppo 2.věta Ples tŕ.^ii.f i\í7nr-bfľf nr uríľ ipi 2 3.vôta Výjev na venkově 4.věta Gesta na popraviště 156 Dílo: symfonické skladby: Fantastická symfonie "Epizoda ze života umělcova", Harold v Itálii, Romeo a 3ulie; oratorní díla: Faustovo prokleti, Te Deum, Requiem; opery: Benvenuto Celinni, Trojane, Franz L i s z t (1811-1886) - tvůrce symfonické básně. Přijal zásady mimohudebniho programu, hudbě však nepřipisuje pouze popisnou úlohu,ale snaži se, aby se rozvíjela svým vlastním způsobem. s Dílo: symfonické skladby: symfonické básně Co slyšíme na horách, Tasso, Les Préludes, Mazeppa, Ideály; klavírni skladby: Etudy podle Paganniniho, Sonáta h moll.; klavírní koncert: Es dur, A dur; oratorium: Svatá Alžběta. Richard Wagner (1813-1883) - reformátor opery, děno myšlenka opery jako souborného uměleckého díla (Gesammtkunstwerk), kde všechny složky budou v rovnováze, týká se hlavně základního problému: vztahu hudby a slova. Tento vztah v opeře nebyl nikdy v podstatě vyřešen (hudba vždy vystupuje jako protiklad slova , brzda dramatické akce)* Wagner odstraněním recitativu a árií, zaváděním jednotného dekiamačního stylu (Sprechgesang) se snaží o kompromis. Současně zavádí tzv. příznačné motivy (leitmotiv), které raají ve vědomí diváka se spojit s představou konkrétní osoby, věci, vlastnosti. Hudba má psychologicky prohloubit dramatickou akci dějové osnovy. Dílo: opery: Rienzi, Mistři pěvci norimberští, Lohengrin, Bludný Holan3an #j Tannhauser, Tristan a Isolda. tetralogie Prsten Nibelungův (Zlato Rýna, Valkýra, Šiegfried, Soumrak; bohů). Národní školy Základní vývoj romantické linie hudby byl zřetelně obohacován vznikem národních škol, ve kterých převládá klasicko-romantická syntéza ve spojení s typickými prvky národního folklóru. Evropská hudba se tak začíná rozdělovat novými přístupy skladatelských osobností, vznikají vyhraněné národní kultury, které zasahuji do vývoje všech druhů a žánrů romantické hudby. Italská opera: Gioachimo R o s s i n i •(1792-1868), skladatel především komických oper. Nejznámější' opera Lazebník sevillský. Gaetano Donizetti (1797-1848), např. opary Nápoj lásky, Don Pasquale. - 157 - Guiseppe V e r d i (1813-1901), v Jeho operách zřetelně dominuje italská melodika. Melodická linie, která Je převážně jediným nositelem významu. Opery Nabucco, Rigoletto, Traviata, Maskami ples, Aida, Othello, Falstaff. Giacomo P u c c i n i (1858-1924), opery.Bohéma, Tosca, Madame Butterfly. Ruská hudba V 19. stol. dochází v Rusku k rozvoji uměni, které Je vlce než v ostatních zemích Evropy spjato s kritikou stávajících společenských podmínek, které byly pro tehdejší široké vrstvy prostých lidi, ale i inteligence, -neudržitelné. To je doba, kdy vznikají díla Turgenôvova, Dostojevského, Puškinova, Lermontovova, Gogolova,Ostrovského aj. Spolu s ostatními druhy uměni se k evropskému romantismu připojuje i hudba, která měla do té doby jen slabý vztah k evropskému hudebnímu vývoji. Za zakladatele ruské hudby je považován Michal Ivanovic G li n k a (1804-1857). V jeho díle se poprvé objevuje ruský folklór promítnutý v dl* rokých souvislostech vyjadřovacích prostředků soudobého hudebního romantismu. (Opery t Ivan Susanin, Ruslan -a Ludmila; orchestrální díla t •j Kamarinskaja, Letní,noc v Madridě aj.)» Největším přínosem pro evropskou hudbu však znamená dílo skladatelů adrůžených v tzv. "Mocné hrstce". l) Tato skupina se stala základem vývojové etapy ruské národní hudby. Vytvořila hudbu, která spojuje ruskou tradici s vyspělými.současnými formami a výboji hudby romantická. Usilovala o realismus, programovost hudby, její srozumitelnost, svůj vzor nacházela především v dile Glinkovô ("ruslanistô"), z cizích přijímala ně-■f které podněty Schumanlna» \ Berliozovy, Lisztovy. Alexandr Porfirevič B o r o d i n (1834-1887). \ Oilo: Symfonie č. 2 "Bohatýrská", opera: Kníže Igor (z ni Polovecké tance) aj• Nikolaj Andrejevič Rimskij-Koreakov (1844-1908). ' |í v Jeho díle se spojuje realismus s fantazijními prvky, náměty ruských ; bylin a pohádek s náměty orientálními. V jeho hudbě je podstatná zvukově I barevná stránka, která spojuje poslední výboje vyjadřovacích způsobů * Pozdního romantismu se starobylým zabarvením starých tónin a lidových modů. 00 skupiny patřili skladatelé: Balakirev, Borodln, Musorgskij, Rimskij-Korsakov, KJuJ. - 158 - Dílo : opery : Májová noc, Sněguročka, Sádko, Carská nevěsta, Pohádka o caru Saltanovi, Pověst o neviditelném městě Kitěži, Zlatý kohoutek aj.; ' symf.skladby: Šeherezáda, Španělské capriccio aj. Modest Petrovič Musorgskij (1839-1881) - skladatel, který má největšl význam z celé skupiny. Uměni mu bylo, jak se sám vyjádřil, prostředkem "k besedě & lidmi o životě a pravdě". Musorgskij pro realismus evropské hudby znamená to, co pro evropskou literaturu Dostojevskij, Dramatičnost jeho hudby, výrazová síla jeho myšlenek, skutečnost viděná v neidealizovanom, nezkresleném stavu, řadí Musorgskóho ke skladatelům, kteří ovlivnili vývoj hudby. Dílo! opery: Boris Godunov, Chovanština (dokončil Rimskij-Korsakov), písňová tvorba: cykly Oětská světnička. Písně a tance smrti aj. orchestrální -'i Obrázky z výstavy (instrumentoval M. Ravel) Noc na Lysé hoře aj. Vedle Rimskóho-Korsakova a Musorgského je nejznámějším ruským skladatelem 19'. stol. Petr Iljič Čaj kovskij (1840-1893). Oeho dílo představuje syntézu národních snah předchozí Mocné hrstky ä současného evropského pozdního romantismu. Odráží se zde protikladné nálady konce minulého století. Čajkovského hudba vyrůstá z melancholických, často až tragických poloh, které odráží tragiku životních pocitů, rozpolcenost člověka žijícího v době kulturního a společenského rozpadu společenského řádu mesiánské společnosti. Oílo: opery - Evžen Onôgin, Piková dáma aj., balety - Labutí jezero, Šipková Růženka, Louskáček, symfonie - z šesti vyniká 4. f moll "Osudová", 5, e moll, 6, h moll "Patetická", symfonické. skladby -Slavnostní předehra 1812, Italské capriccio, koncerťy - houslový D dur, klavírni b moll aj. Česká hudba Myšlenkové podněty romantismu se v českých zemích promítají do snah a tendenci národně obrozeneckého hnuti, s nimž se spojuje i úsilí o vytvoření původní české národní hudby. Pod vlivem romantických představ vzniká přesvědčeni, že zdrojem a "materiálem", z něhož má být vytvořena česká hudba je lidové píseň, Řada tehdejších estetických názorů (zejména Rieger a Smetanův odpůrce Pivoda) vycházela z problematické ideje Čelakovskóho, že každé české dílo má být nerozeznatelnou nápodobou lidové písně. Tak vzniká vedle skladeb reprezentativního konzervativního směru (skladatelé mozartovské tradice, zejména .lan Nepomuk Vitásek, Václav Dan Tomášek) řada nástrojových - 159 - transkripci fantazii, variaci na témata lidových pisni) LK Lidové pisně se objevují i v orchestrálních skladbách, hapř. předehrách A.E. Titla, F. Škroupa (předehra k Fidlovqčce), nebo ve sborových skladbách např. P. Křížkovského, A. Tovačovskóho aj, Ukázalo se ovšem, že českou národní hudbu nelze vytvořit pasivním imitováním lidových nápěvů, že svébytně Česká hudba může vzniknout na základě syntézy domácí tradice (převzetím typických rysů všech českých lidových písni) se současným vývojovým stupněm romantického hudebního "Jazyka" Zakladatelé české Bedřich 8 m etan a (2.III.1824 národní hudby Litomyšl - Í2.V.1884 Praha). Ve Smetanovo díle vrcholí obrozenecké snahy o vytvořeni české národní hudby. Oeho tvorba kodifikovala základní znaky českého hudebního myšleni a dala mu základni ideový profil j vlastenectví, lidovost, humanismus, životni optimismus. V tomto pojetí se přiblížil dalším slovanským romantikům Chopinovi a Glinkovi. O.eho zakladatelský význam spočívá v tom, že vlivy Lisztovy, Wagnerovy, Berliozovy, Chopinovy, Beethovenovy, Mozartovy dokázal spojit s českými prvky lidového folklorního projevu a rozšířit evropský hudební vývoj o českou tématiku. Hrdiny Smetanových oper jsou konkrétní lidé české vesnice (Prodaná nevěsta. Hubička), českého města (Tajemství), českého sálánu (Dvě vdovy), české historie (Branibořl, Dalibor), programovou náplň Jeho díla dotvářejí obrazy české přírody a českých národních pověsti a mýtů (Má vlast, Libuše). Vedle; lidových pisni vychází Smetana z hudebních žánrů tehdejší společnosti š polky á slavnostního pochodu. ' Zakladatelský význam v oborech: opera, symfonická báseň, programni komorní hudba. ' " Dilo « opery s Braniboři v cechách (typ české opery historické) Prodaná nevěsta (typ České opery komické)(viz př.čA3«,) Dalibor (typ české opery historické, tragické) Libuše (pro otevřeni ND 1881), Dvě vdovy. Hubička (viz př.č.^.jStr.?6,.) Tajemství, čertova stěna. Viola (nedokonč.) tvorba symfonická t symfonické básně Richard III, ValdŠtýnův tábor, Hakon 3arli cyklus šesti symfonických básni Má vlast - Vyšehrad, Vltava (^iž Př.č..5.°.,8tr. 4Zi), Šárka, Z českých luhů a hájů (viz př.Č. Str. 3.8..), Tábor, Blaník (viz př.č. &.,étr. .Vt)f tvorba vokálni j kantáta česká píseň pro sbor a orchestr (viz př. č. A5., str.3.6..); sbory : Tři Jezdci, Odrodilec, Rolnická, Píseň na moři. Věno; Tři ženské sbory (Západ slunce. Má hvězda. Přiletěly vlaštovičky); 1) v mládí složil i Smetana dnes už málo provozované Variace na českou lidovou píseň Sil jsem proso, pro housle a klavír. - 160 - 1 • klavírní tvorba: Vzpomínky na Čechy ve formě polek. České tance, Na břehu mořském, Luisina polka. Vzpomínka na Plzeň,-Jiřinková polka, Ze studentského života aj. komorní tvorba: Klavírní trio g moll, Smyčcový kvartet 'a moll "Z mého života", Smyčcový kvartet d moll, Z domoviny, dvě dua pro housle a klavír, Antonín D v o N k (8,IX,1841 Nelahozeves - 1,V.1904 Praha), Byl prvním novodobým skladatelem, jehož tvorba byla známa v celém tehdejším hudebním světě, Jeho dílo představuje osobitou klasicko-romantiekou syntézu, Dvořákovo'hudební myšlení je pevně zakotveno v lidovéhudobnosti projevuje se svěží melodikou, živelnou a výraznou rytmikou, jasnou . harmonii a bohatým, barevným zvukem. Zvláštní kolorit jeho hudby je dán nejen inspiračními podněty hudby ostatních slovanských národů (polský mazur, .ruská dumka, jihoelovaňské kolo), ale i hudby černošské., kterou 9e inspiroval ve-svém americkém údobí« Zakladatelský význam v oborech: symfonie, komorní hudba Dílo - symfonická tvorba: Slovanské tance (2 řady po osmi tancích (viz př,č, }4., atr, Slovanské rapsodie pro orchestr, Legendy, Česká 6uita (části: Preludium, Polka >/viz př.č. I*2,,str, f§./» Sousedská, Romance, Furiant), z devíti symfonii neJčnámějŠl 9, e moll "Z nového světa" (viz př.č, stř. symfonické básirôs Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek, předehry: Příroda, život a láska (V přírodě, viz př.č. é$ÍJ»$T-.&) Karneval, Othello), Husitská, Můj domov aj, ; komorní tvorba: čtrnáct smyčcových kvartet, z nichž riejznámějěi . p\dur "Americký", klavírní tria. Houslová sonatína G.'duŕ, Serenáda pro amyčce E dur aj, >s koncerty: klavirnl g mollj houslový a moll, violoncellový h moll, vokální tvorba: Moravské dvojzpěvy, Biblicko písně aj, oratorní tvorba: Stabat mater, Svatá Ludmila, Requiem aj, opery: Jakobín, Armida, Čert a Káča, Rusalka aj, Zdeněk F i b i c h (21.XII,1850 Všebořice ~ 15.X.190Ô Praha). Celkovým zaměřením Je Fibich jediným skutečným romantikem mezi českými skladateli. Po Schumannově vzoru obohatil českou hudbu o nové polohy lyrismu, baladičnosti a tragického patoau. Pokoušel'ee přejímat pro českou hudbu náměty světového umění (antika, Shakespeare, Schiller, Byron). Zakladatelský význam v oboru : scénický melodram. Dílo ~ melodramy: scénický ( navazuje na principy Wagnerovy operní reformy), trilogie Hippociamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův Smrt Hippodamie), koncertní: Štědrý den, Vodník, Věčnost, Královna Ema, Hakon; opery: Nevěsta messinská', Bouře, Hedy, Šárka, Pád Arkuna; symfonická tvorba: symfonie 1. F dur, 2. Es dur, 3. e moll, V podvečer, orch. selanka (část upravena D. Kubelíkem s názvem' Poem), symfonické básně Záboj, Slavoj a Luděk, Toman a lesní panna aj^; předehry Noc na Karlštejně, Komenský, kantáta Darní -romance■ ájY; ; klavirni tvorba: Nálady, dojmy a upomínky (přes 600 skladeb). 8. H U DBA 20, STOLETÍ Konec 19. a začátek 20. století přináší rôst krize, která je charakterizována ós t ř^ se vyhrocujícími rozpory, vrcholícími ve dvacátých a Čtyřicátých létech první a druhou světovou válkou. Do tohoto vývojového prbudtľ zřetelně zásahuje vznik sovětského státu a do základu zabírající přerod a budování společnosti s novým společenským řádem.. Umění- Období je typické objevováním nových tvůrčích principů, které vychází ze stále komplikovaněj-^ šího vztahu k proměnlivým skutečnostem okolního světa. Monopol "jediného pohledu" na zobrazovanou skutečnost je nahrazován osobitým a samostatným nazíráním. Mnohostrannost měnícího se světa Je zobrazována z.různých hledisek např. malířským impresionismem, kde jde o vystiženi barevné bezprostřednosti atmosféry - 162 - okamžiku dojmu (zejména francouzští malíři : E. Manet, C. Monet, A.Renoir, P. Cózanne, E. Degss aj.'); literárním symbolismemf v němž je zdôraznená nekonkrétnost, tajemnost, symboličnost (Ch. Baudelaire, S. Mallarmó, P. Verlaine, A. Rimbaud aj.); expresionismem, pozdě.li kubismem, futurismem zdůrazňujících vnitřní rozjitřené stavy člověka, usilujících o proniknuti "pod povrch" věci i za cenu deformací, v nichž se slučuji drastičnost s patosem, nadsázka s dramatickou zkratkou (malíři E.Munch, V.kandinský* P. Klee, P. Picasso, G. Braque aj..)> SouKrrt všech těchto směrů tvoří základ novodobého uměni. Uměni 20. století řeší složité vztahy k zobraz©~ vano skutečnosti řadou převratných změn technologie jednotlivých uměni (nejpronikavějšl změny zaznamenaly malířství, sochařství a. hudba). Oe zde zřetelná tendence (i když často současným konzumentem uměni neakceptovaná) co nejagre8ivněji v člověku aktivizovat tvořivé schopnosti, vtáhnout člověka do "děje" uměleckého sděleni, postavit před vnimatele skutečnosti drs.né současnosti, které dřívější estetika, v rámci pojetí uměni jako reprezentace "krásy", pro umělecké zobrazeni nepřipouštěla. Hudba Výrazové prostředky romantismu jsou na konci 19. století prakticky vyčerpány. Hledáni nových prostředků se projevuje v radikálních změnách jako proměny hudební řeči hlavně v oblasti tónových výšech a jejich vertikál (harmonie). Dochází k rozkladu tonicko-dominantních vztahů a s tira související tendenci k uvolňováni melodie od těsné souvislosti s harmonii, které byly nastoleny v klasicismu• V celém období od 17. stol, až do poloviny 19, stol. je nositelem významu, umělecké individuálnosti hudebního sděleni převážně melodie.Ostatni složky rytmus, harmonie, térabr (barva), dynamika jsou nositelé obecného, schématického, na které se nevztahuji měřítka umělecké původnosti. Na konci 19, století dochází k přesunu nositele významu, kdy místo melodie nastupuje barva á s ni souvisejíc! složka harmonická (impresionismus), v pozdějším obdob! i ostatní složky. Hudební jazyk. Jehož vývoj' šel do konce 19, století jakoby jedním proudem, se štô'pina řadu směrů a proudů i impresionismus - po vzoru malířství, které ee snaží zobrazit prchavé dojmy z vnější skutečnosti zejména využitím různého osvětleni, kde pevná kontura tvaru je nahrazována kombinacemi barevných skvrn, hudbo objevuje nové barevné kvality tonu vyjadřované převahou harmonické složky (využíváni septimových nonových akordů, akordů sestavených z kvart, akordy nestojí vzhledem k sobě navzájem ve funkčních vztazích, každý akord má spíš funkci "barevné skvrny" atd.). 163 - adstelem a současno i dovršitelem hudebního impresionismu Je Claude .9 b u s s y (1862-1918)« Další zástupci napr. Maurice R a v e 1 Ij$75-1937), Manuel de F a 1 1 a (1876-1946), Z českých skladatelů byli Ipresionismem ovlivněni zvláště Vítězslav Novák s Oosef Suk, ^presionismus - Je reprezentovaný především A. SchSnbergem a jeho žáky, r vyjadřuje s naturalistickou pravdivosti úzkostné stavy, iragickó prožitky moderního člověka (např. Schonberg Ten, kdo přežil feršavu, kantáta na text vyprávěni člověka, který přežil válečné události e varšavském ghetu> jeho pocity odcizeni v civilizovaném světe (např. %honberg Náraěsičný pierot písňový cyklus na slova A, Girauda), Hudba zde ' \l do nejkrajnějších poloh vyhrocuje dramatlčnost osamostatňováním diso-: nand, dochází k zrovnoprávněni všech dvanácti tónů oktávy (skladba může kterýmkoliv začínat 1 končit). Stupňováni napětí rozbiji plynulou stavbu eilodická linie, začleňuje do ni převahu tzv. nezpěvných kroků (zvětšené kvarty,, septimy, nony). Představitelé: Arnold Se honbe r g (1847-1951), Anton W e b e r n (1883-1945), Albsrt B e r g (1885-1935). Ifodle této radikálni větve vývoje hudby 20. století, stojí skladatelé,kteří více navazují na dědictví minulosti (eventuálně i folklór) a které dnes •ouhrně označujeme jako klasiky hudby 2 O .století % Igor Stravinsky (1882 -1971) skladatel ruského původu. Seno jazyk čerpá z dynamiky tance, gesta, pohybu. Melodika je stavěna přistavováním uzavřených modelů a je charakterizována především výraznou rytmickou stránkou, četnými proměnami své tvorby připomíná Pabla Picasse, stejně i vlivem, který měl.na hudbu 20. stoletím............ } Ollo - baletvt. Pták ohnivek, Svěcení jara (vedle Schonbergova Náměsičného i pierota>mezník v celkovém vývoji hudby 20. etol.) aj. i operyí Příběh vojáka, Život, prostopášníka aj. orchestrálni t Ohňostroj, Žalmová symfonie aj. ' .• • . ' Bála B art ó k (1881-1945) maďarský skladatel, který rozhodující impulzy pro svou tvorbu získal poznáním folklórní tvorby (zapsal napr. 3200 slovenských lidových písni, 3700 natlarských, 3500 rumunských atd.). Oeho dílo představuje syntézu všech avantgardních snah hudby 20, stol. Ollo •» oparat Hrad knížete Modrovousa, balety: Podivuhodný mandarín. Dřevěný princ, orchestrálni: Koncert pro orchestr,- Hudba pro smyčcové nástroje, bicí a celestu aj., smyčcová kvarteta aj. 164 - Paul H i n d e m i t h (1895-1962) skladatel, který prošel expresionistickými vlivy. Deho hudební jazyk se vyznačuje bezprostředností a virtuózni technikou,' patří v novodobé hudbě k nejosobitějším. Dílo - opery: Cardillac, Maliř Mathis, Harmonie světa aj. orchestrálni : Symfonické metamorfózy na téma C.M.Wébera aj., komorni: smyčcová kvarteta, aj. klavírní : Ragtime, Ludus tonalis (moderní protějšek Bachova Temperovaného klavíru) aj. Arthur Honegger (1892*1955) skladatel, který spolu s Prokof Jeveni Martino a šoBtakovičem patři k nejvôtším sklade > tělům symfónie novodobé hudby. Deho dílo vychází z tradic Bacnovy a Beethovenovy hudby. y " Dílo - orchestrálni : Symfonie č. 2 pro smyčce a trubku, Symfonie č. 3 "Liturgická", Pacific 231, Rugby aj.; oratoria: Král David, Oana z Areu na hranici aj. OliVier Me83iaen (1908) skladatel, který studiem orientálních kultur si vytvořil originální řeč, založenou na převaze barevné a rytmické složky. Studoval přírodní ozvuky (ptačí zpěv) z kterých si vytvořil materiál, se kterým pracuje. Technika jeho hudební řeči ovlivnila nejnovější avantgardní směry. Dílo - orchestrálni s symfonie "Turangalila", Exotičtí ptáci pro klavír a malý orchestr (zde je použito jako materiálu stylizovaného ptačího zpěvu exotických ptáka Indie, činy, Kanárských ostrovů. Dlžní a Severní Ameriky) aj. ...: .' ' ' Sergej S. P r o k o f J e v (1891-1953) sovětský skladatel, jehož tvorba připomíná v řadě rysů Stravinsfcóho Vyznačuje se širokým výrazovým rejstříkem, klasickou virtuozitou, rytmi kým vzruchem, pevným logickým uspořádáním. Oilo - opery: Hráč, Semjon Kotko, Vojna a mír. Příběh opravdového Šlově aj•; balety: Popelka, Kamenný kvítek, Romeo a Oulie aj«; orchestrální : 1. symfonie O dur "Klasická", Póta a vlk (průvode) orchestrem) aj.: kantáta: Alexandr Něvskij aj. Oimitrij D.ŠostakoviČ - (1906 - 1975 ) jeden z předních t v hudby 20. století. Oeho jazyk Je -pro livý (vedle tvorby vážné hudby psal i mnoho typů užitkové hudby - mam' písně, hudby k filmům, operety) neobyčejně technicky vyspělý, vyrovnav se se všemi pozoruhodnými výboji novodobé hudby. 165 - .1 J Dílo - opery: Nos, Kateřina Ismajlovna a j,, hudba k filmu Maximovo mládí, Zoja, Mladá garda aj., balety: Zlatý věk a J . orchestrálni: Symfonie VII. "Leningradská", Symfonie XI "Rok 1905" Nejnovějši hudební proudy padesátých let se pokusily hledat nové způsoby hudebního vyjadřování změnami technologie práce e hudebním materiálem j elektronické hudba (která pracuje 3 uměle vyráběnými tony elektrickou cestou - zdroj elektronka, základni přistroj - sinusový generátor), konkrétni hudba (elektronicky upravované naturální zdroje - např. zvuky dopadající vody, hluk ulice, sirény, ale 1 tradičních nástrojů). Partitura elektronické hudby Tř5 »». .'«;. 8 lí & £5 * iii iii 1 - 166 - 9. ČESKÁ A SLOVENSKÁ HUDBA 20. STOLETÍ Na tvorbu Smetanovu, Dvořákovu, Fibichovu navazuje tvorba skladatelů, kteři nastupuji na konci minulého století. Přes stylovou různost jednotlivých osobnosti představuje této generace zakladatelský typ české moderní hudby 20* stol. Patři sem 0. Bi, Foerster v V.; Novák, O. Suk, 0« Oetrčil a dva skladatelé, kteří nejpronikavôji zasáhli do ' vývoje evropsko^ hudby - :L/V'3afcó&ék'\ay-B,< Martino, V: Oosef Bohuslav F o e r st é r :;(Í859-1951) skladatel, jiéfrbž: dílo tvoři spojovací článek mezi šinete-novskou generaci a českou hudbou 20. stol. 3ehp tvorbaYjiŕôôiä'; Vlivy Dvořáka, čajkovského, Griega i mladého Mehlera. Byl mistrem v-fcvořbě písňové a zejména sborové, kde široké popularity dosáhly hlavné mužské sbory na slova V. Sládka (Polní cestou. Velké, širé rodné lány, Oráč, Skřivánkovi, atd.J. Dílo -opery: Ďebora, Dessika, Eva, Nepřemoženi, Srdce, Bloud ' kantáty: čtyři bohatýři. Mrtvým bratřím. Svatý Václav, Máj ad. písně: cykly Ěrótikon, Láska, Pohádka o dlouhé touze, Milostné písně na slova R. Thakura aj. sbory: mužské Oevět mužských sborů (zde Oráč, Polní cestou, Skřivánkovi aj.), ženské - Bilá, červená*.mod^vtoy^Ms)» dětské » Dětské sbory (nepř* Lesní studánka) aj;*/: ■ orchestrální: 5 symfonii, 6 suit (např. Cyrano dé Bérgereč, ... qiôínská)* 4 symfonické básně X«ápŕ, 'Legšn^^&^é^í, . 3aro a touha) ' Vítězslav Novák (1870-1949) žák Antonína Dvořáka, který jako , profesor mistrovské třidy skladebné (1909/39) vychoval celé generace našich i zahraničních skladatelův V Jeho díle se spojuje pronikavý intelekt s vášnivosti a zdravým muzikantským citěnim. Obohatil svůj hudební "jazyk" inspiračními zdroji lidové písně zejména slovácké a slovenské. 3eho vyhráněné hudební myšleni se formová lo pod vlivem impresionismu, z něhož Novák dokázal využít harmonické a barevné bohatství výrazu.. Dokázal se .vyhnout jeho nebezpečí formové neurčitosti důrazem na pevnou výstavbu díla. ^ - 167 - r Dilo: klavírni - Sonata eroica, Slovácká svitaj(části: V kostele, Mezi ' dětmi, Zamilovaní, U muziky, V noci(později pro orchestr) Písně zimních noci, Pan .věty - Prolog, Hory, Moře, Les, Žena (později pro orchestr) Můj máj, Mládí orchestrální: V Tatrách - symfonická báseň. Bouře - fantasie. Touha a vášeň, (sem patří hudební básně O věčné touze a Toman a lesní panna), Podzimní symfonie, Jihočeská svita, Oe Profundis, Májová symfonie, ouvertury Korsár, Godlva aj. vokální: čtyři sborové balady s orchestrem Ranoša, Zakletá dcera, Vražedný milý, Neščasná vojna, cyklus mužských sborů Na domácí půdě (patři sem např. Kyjov, Dvanáct bílých sokolů aj.), písňové cykly Melancholie, Údolí nového království, Melancholické písně o lásce, Erotikon aj. . opery: Zvíkovský rarášek, Karlštejn, Lucerna, Dědův odkaz, baletní pantomimy Signorina Gioventu, Nikotina. Josef Suk (1874-1935) žák Antonína Dvořáka, houslista, člen proslulého českého kvarteta. Těžiště Jeho tvorby je v dílech symfonických a komorních. Svým bezprostředním muzikantstvím připomíná A. Ovořáka, jehož inštrumentační bohatství Ještě vystupňoval a individualizoval. Jeho tvorba Je charakteristická svou reflexivností, intimitou, lyričnosti. Patři k největšim zjevům české hudby, přestože se Jeho dilo prozatím ještě plně neprosadilo a v širšim povědomí Je Suk znám především svými rannými skladbami (Píseň lásky, Smyčcová serenáda, svita k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena). Dilo: orchestrální: Fantastické scherzo, symfonická báseň Praga, smuteční symfonie Asrael (inspirovaná smrti jeho ženy Otilky, dcery Dvořákovy i smrtí Antonína Dvořáka), Pohádka léta. Zráni, Epilog, Legenda o mrtvých vítězích, pochod V nový život, svita Pohádka, Pod jabloni klavírni: Klavírni skladby (známá. Č. 1. Píseň lásky), cykly Jaro (zde známé V roztoužení). Letni dojmy, 0 matince. Životem a snem komorni : Serenáda pro smyčce Es dur, 2. smyčcový kvartet. Meditace na svatováclavský chorál houslové: Fantasie g moll pro housle a orchestr,; čtyři skladby pro housle a klavir vokální! Deset zpěvů pro ženský sbor, čtyři zpěvy pro mužský sbor (zde např. Varaždinský bán) aj. - 168 - Otakar O s t r č i 1 (1870-1935) žák 2. Fibicha, jako dirigent ee stal tvůrcem významné epochy Národního divadla, kdy zde prosadil provozováni cyklů oper našich i zahraničních skladatelů ve vynikajícím provedeni. Dako skladatel patřil k tvůrcům, kteří se ve své tvorbě nejvíce vzdálili od romantismu. V některých rysech de dokonce přibližuje představitelům druhé vídeňské školy, hlavně Albanu Bergovi. Dílo: opery - Poupě, Honzovo království, Legenda z Erinu orchestrální - Suita c moll, Impromti, Symfonieta, Křížová cesta (orchestrální variace) aj. melodramy - Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici; Balada česká a; Leoš D a n á č e k (1854-1928). Oeho soudobá "hudební řeč", stylově oři, ginální, se odchyluje od estetických ideálů zakladatelů české národní hudby svým neromantickým pojetím realismu. Základní složkou jeho výrazu je vášnivá lyrická poloha s vypjatými dramatickými gradacemi a uklidňujícími, retardovanými plochami, Oeho charakteristická vokálni melodika (i v instrumentálních dílech) je založena na Intonaci lidské řeči - nápěvcich. Nápěvek mluvy je podle Oanáčka "výrazem celkového stavu organismu a všech fází činnosti duševní, jež z něho vyplývají". Sugestivní naléhavost jeho hudby spočívá právě v opakováni krátkých modelů - nápěvků, které jsou řazeny bez přechodů do větších ploch na prinoipu ostrých kontrastů. Dílo: opery - Počátek románu, Osud, Oeji pastorkyňa (6. Preissová), Výlety páně Broučkovy (Sv, Cech), Kéta Kabanová (N.Ostrovskí j ), Příhody lišky Bystroušky (R. Těsnohlidek), Věc Makropulos (K. Čapek), Z mrtvého domu (F.M.~bostojevskij) aj. , . sborová tvorba - (na básně Bezručovy) mužské sbory Kantor Halfar, Maryčka Magdonova, 70 000, Potulný šílenec (Thákur), Česká legie, Naše vlajka, ženské sbory Vlčí stopa, Hračanské písničky aj. kantáta - Na Soleni čarták, Věčné evangelium, Glagolská mše aj, orchestrální - Lašské tance, symfonická básně Sumářovo dítě, Balada blanická, rapsodie Taras Bulba, Symfonietta aj. komorní - I, smyčcový kvartet z podnětu L. N,' Tolstého Kreutzerovy sonáty, II, smyčcový kvartet Listy důvěrné, dechový sextet Mládí, Zápisník zmizelého (pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír) aj klavírní tvorba : Po zarostlém chodníčku, V dnách, Sonáta 1.X.1905 aj. Bohuslav Ma r t i n ů (1890-1959) stal.se jedním z nej známějšich svetových skladatelů, Jeho tvorba představuje .důsledně proti romantický směr ve vývoji hudby 20. stol. Ha jeho tvorbu mól vliv styl a skladatelaká technika I. Stravinékóho i experimentálni výboje pařížské Šestky . *), stejně jako studium klasické a předklasické hudby, nebo studium českého a slovenského folklóru. Martinů ve svém složitém vývoji prošel etapou důsledného konstruktivismu, jazzovou episodou, vir-1 u fen i m neoklasicismem. Dospěl až l< osobitému výrazu, ve kterém se spojují najvýznamnejší podněty soudobé světové tvorby s českou tradici. Dílo: orchestrálni tvorba - Haif t; im é (Poločas), La Bagarre (Vřava), JazzováI suita, Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympany (patři.k nejlepším dílům tohoto žánru ve 20. stol.), šest symfonií, Fresky Pierra della Francesca, Paraboly, Polní- mše, Památník Lidicím áj. koncerty - 4 klavírní koncerty, houslový koncert, 2 koncerty pro violoncello, koncert pro cembalo aj. vokální tvorba - Písničky na jednu stránku. Písničky na dvě stránky, Nový špalíček a j . '. .> kantáta- Kytice na lidové texty, Gilgameš, Proroctví Izaiéšovo, Otvíráni studánek, Mikeš z hor. Legenda z dýmu bramborové nati, Romance z pampelišek. opery- Hry o Marii, Julietta, Mirandolina, Řecké pašije, Ariadna, Veselohra na mostě aj. 1 Tato generace určovala tvářnost české hudby od devadesátých let minulého století: äí-'-d'á-.ob.íJ-Oib'i-- mezí .dyôma světomými válkami a V některých případech (zéjínéha' Nbýák; Martinů) i později. Díla těchto skladatelů 1 při stylové rozmanitosti jsou charakteristická celou řadou společných rysů: , povětšinou vychází nebo se opírají o inspirační zdroje českého, moravského, nebo^sioyénWkého folklóru; každý zě skladatelů při vši autbnómitě svého dila vychází z tradic České národní hudby, nebo "na tyto tradice • reaguje i/^víiblhrtlIéVliaäaie^e se vyrovnávají s^podněty* které přináší soudobá evroprékí' hudba, asimiluji prvky vyjadřovacích způsobů jejího "jazyka'' (zejména R. Strausse, G. Mahlera, C, Debusáyho, M.P, Musorgského aj.). ,DälŠi geneface,, kterápředstavuje převážně žáky těchto skladatelů (hlavně ;;Ví;v^ po prvni: světové válce .1914-18. • ' -Z*>8:WTgiCh^^Í'al'ateÍa'-; jaou to. především Emil Axmáni '(1887-1949),' Otakar Jeremiáš (1892-1962),. Rudolf Karel (1880»1945, Jaroslav Křička (1882-1969), autor rozsáhlého díla kde význačné míató zaujímá tvorba pro děti, např. dětská opera Ogaři, písně. ~ 1 : x) patřili sem např. A. Honegger, D. Milhaud, F. Pouleno aj. - 170 - Z mladších se výrazně prosadili Pavel Borkovec (1894-1972), -balet Krysař, opery Satyr, Paleček aj „, a zejména Alois Hába» . Alois H á b a (1Ô93tÍ973)^zaujímá Ve vývoji české i evropské hudby ľiyiáš. t rit postaveni tim, žé teoretický Vypracoval a prakticky dokázal vyučit ;vjé svých dílech menši in^ - čtvrtťôny a ěéstihpťóHy* >/ Evropě tehdy bylá řada té;orét:ík|^i skládá*-teíô'i' kteří se pokoušeli týt o systémy uvést do -teoretické a hlavně umělecké praxe, ale jediný Hába dokázal zužitkovat[,.ei Využít,tyto nqvé\ systémy jako sadní odklon originálni výrazový prostředek ve svých dilechi: Tento zár o4 dosavadní techniky vycházel u Háby z int^ňáčjii praxe -lidových zpěyáko (jihóvýchbdni zoravy), u kterých se objevují Čtyrttôny jako vědomé odchylky od běžných půltónóyých vztahů. V souvislosti 8 novým způsobem kompoziční práce bylo nutno vytvořit i nové nástroje, např, čtvrttónový klavír, klarinet, trubku atd. Z Hábova rozsáhlého dila{rtapř, symfonická fantasie Cestá života a'operní Nová země vytvořených v půlto-novém systému, 13 kvartetů, houslového koncertu aj.), vyniká čtvrttónové opera Matka, které po Mnichovské premiéře v r, 1931 byla provedena v Praze v ri 1947 a 1966. A. Hába: Ukolébavka z Čtvrttónové opery Matka láoderato rp pW't/' p. p t j,.."i r, .pt# Wl Ha~U, ha~ ti ha-lu- 4kýr ■5 f p:. "ft. máj \ Or- m-> TSku ma-'Ut- éjfý,'.- ku^t^l &1- Hi ö - ha há - lu - &ý, máj • Wy^'-fáX'ŕ ;:'&ti ♦ m tria- In ~ Čký, ku-kuŠÍ Ha - - 7h-mi čht ma- In - Ku— hus, ku-ktfsi - 171 ~ Nástup další generační vrstvy charakterizuje inspirace dramatického dôni doby, které představovala druhá světová války, okupace a převratná létá poválečná. Patři sem např. Václav Dobiáš (1909-1978), Dan Seide.l (1908), Dan Pauer (1919), Radim Orejsl (1923-1953). V tradici vysoce angažované tvorby, která dílům zaručuje širokou společenskou publicitu,pokračují mladší skladatelé např, Oldřich Flosman (1925), Oosef Ceremuga (1930), Václav Felix (1928), 3an Boháč (1929)., Ot. Kvěch (1950) aj. Vedle nich se objevuje řada skladatelů, kteří ve svých dílech .se snaží výpovědi k současnosti zařadit do kontextu vyjadřovacích prostředků nejnovějších hudebních směrů evropské hudební avantgardy. Osou tp např. Vladimír Sommer (1921), Petr Ebeňj (1928), autor převážně vokálních děl (včetně dětských písni), oratoria Apológia Sokratus, Pragensia.kantáty Pocta Karlu IV. aj., Otmar Mácha (1922), Ilja Hurnik (1922), autor četných sborů smíšených, dětských, písni pro dětí, kantáty Maryka, instrumentálních děl, oper Dáma a lupiči. Mudrci a bloudi, " Diogenes, Rybáři v síti aj., mimo Jiné i vtipný popularizátor hudby (např. komplet desek Uměni poslouchat hudbu), autor povídek s hudební- : mi náměty např. Trubači z Oericha, Kapitolské husy, Muzikálni Sherlock aj., Miroslav Kabeláč (1908-1979), Dan'Rychlík (191Ó-1964); Dan Kapr (1914), Ivan Řezáč (1924-1977), L. Fišer (1935), 3an Klusák (1934), M. Kopelent (1932), ZB, Vostřák (1920) aj. Od dob Janáčkových se vedle Prahy stává významným centrem hudebního života a tvorby Brno* Starší generace skladatelů patří ještě k žákům Oanáčkovým, např. 3an Kunc (1983-1976), Vilém Petrželka (1889-1967),. Osvald Chlubna (1893-1971),, Ž ostatních Jsou to především Zdeněk Blažek (1905) autor sborových skladeb, oper Vrchovina, ŘUR aj,, Frant. Suchý (1902-1977), Theodor Schaefer (1904-19,69) aj. Nově nastupující generační vrstva skladatelů přináší osobivó a vyhraněné přetvářeni podnětů tzv. Nové hudby, se snahou prosadit nové a originální výrazové možnosti hudebního "jazyka" proti setrvačnosti a rutině, Jc*»ré oylédá český skladatelský p rômôr. Pa t ři sem napřv _M»Jotyan. (1928) - komorní oratoria Dé, Oákob, Kráska a zvíře, Hard blues, aj. Archl ý-SI „ Ft ť\ ?:\31$* žiti > M. 1stvan: Kráska a zvíře ■ - 172 - Berg (1927-1971) - komorní opera Doktor Faust, Miloš Stódroň (1942) opera Chameleón, pět villanel, Oiří Bárta (1935) - Concerto da camera pro klavír a smyčce, Leoš Faltus (1937) - opery Pan Th., Orfeo, tři symfonie, Alois Piňos-Simancll (1925) - koncert pro varhany, Arnošt Parsch (1936). Michal Košut (1953) - orchestrálni Oan Santini Eichel aj. Oále např, Evžen Zámečník (1939) - opera Ferda Mravenec, Pavel Blatný (Í931), Petr Fiala (1943) aj. L. Faltus; Nenie pro dva klavíry > ■pocaůgilalo .. d, „ *\]> j, 25» ' . ýf jf" g m'. , -»- PP - 173 - Slovenská hudba - Prvni profesionálně školeni skladatelé nastupuji na Slovensku až začátkem 20. stol. Patří mezi ně M. Moyzes, V. Figuš-Byetrý, M. Schneider-Trnavský a F. Kafenda. Zakladatelem epochy slovenského hudebního umění je E. Suchoň. Eugen S u c hoň (1908) žák F. Kafendy a V. Nováka. Suchoňova hudební řeč vychází ze slovenské lidové písně, v dramatické tvorbě se opírá o Oanáčka i o Bartôka. Oe tvůrcem první slovenské národní opery. Dílo: opery Krútňava, Svätopluk, kantáta - Žalm země podkarpatské, orchestrální - Metamorfózy (symf. suita pro orchestr), Symfonietta rustica. Symfonická fantasie na Jméno BACH aj. Oán C i k k e r (1911) žák V, Nováka. Skladatel, který hlavně svou operní tvorbou patři k zakladatelským osobnostem slovenské hudby. Dílo: opery - Důro Oánošík, Beg Bajazid, Vzkříšení, Hra o lásce a smrti aj. • > Další slovenští skladatelé: A. Očenáš (1911), D. Kardoš (1914), O. Ferenczy (1921), I. Zeljenka (1932) aj. Hudební život - Vrcholnými operními, scénami jsou Opera Národního divadla v Praze, Oanáčkova opera v Brně, Opera Slovenského národného divadla v Bratislavě. Vedle těchto ,scén existuji operní scény v Českých Budějovicích, Plzni, Liberci, Ústí nad Labem, Ostravě, Olomouci, Opavě, Košicích aj. Mezi nejlepší orchestry ČSSR patří česká filharmonie (těleso, které je řazeno k nejlepším světovým orchestrům), Brněnská filharmonie. Slovenská filharmónia, Orchestr FG.lm)o£era) K(oncert) v Praze, Orchestr českosloven-ekého rozhlasu v Praze, Oanáčkova filharmonie Ostrava aj. Úroveň českého reprodukčního uměni reprezentují komorní soubory: . Pražský komorníorchestr, Komorní orchestr Bohuslava Martinů Brno, Slovenský komorný orchester, kvarteta : Smetanovo, Janáčkovo", Vlachovo, Kvarteto hlavního města Prahy, Talichovo atd. - 174 - Už v minulosti byli češti interpreti známi po celém hudebnim světě. K nejproslulejěím patřili houslisté F. Ondříček, O. Kubelik, později V. Příhoda, zpěváci E. Destinnová, K. Burian, klavíristé S. Heřman, R. Firkušný. Dnes patři k předním světovým interpretům např. zpěváci G. Beňačková-Čápová, Peter Dvorský, klavíristé I. Moravec, F. Rauch, 3. Panenka, houslisté 3. Suk, V. Snitil, violoncellista 3* Ghuchro, Důležitým rysem českého hudebního života je sít každoročně pořádaných hudebních festivalů např. Pražské jaro, OanáČkův mezinárodni hudební festival Brno, Bratialavské^-hudobnó slavnosti. Festival sborového uměni v 3ihlavě, Oanáčkova Ostrava aj.