Interpretace antického dramatu strukturalistickým aparátem celostní filologie Osnova prezentace 1. cíl disertace 2. teoretická část 3. praktická část — Interpretace Prométhea 4. bibliografie 1. Cíl disertace laplikovat Mukařovského/Veltruského sémantické gesto na celé dramatické texty (neb Veltruský rozebíral jen části dramat); lkonkrétně aplikace na: Aischylova Prométhea a Prosebnice; lzde předvedeno na příkladu Prométhea. 2. TEORETICKÁ ČÁST Východiska lohnisko pražského strukturalismu: škola J. Mukařovského a J. Veltruského; linterpretační sémantika F. Rastiera. Mukařovský — sém. gesto lMukařovský formuloval záměr vyložit básnické dílo sémantickým gestem; lsémantické gesto — je způsob, „jímž básník prvky svého díla vybíral a slučoval v jednotu“; jednota je „jednotnost dynamického stavebního principu, která se uplatňuje v sebemenším úseku díla a záleží v jednotné a jednotící systemizaci složek“ (Mukařovský 2007b: 305) lMukařovský později tento záměr opustil; lodborníci se dodnes přou, jak, ba zda vůbec je sém. gesto možné (zejm. Jankovič, např. 2005). Mukařovský → Veltruský lMukařovský formuloval sém. gesto při tehdejší úrovni lingvistického (!) aparátu a terminologicky tento pojem jen naznačil; lVeltruský sém. gesto rozpracoval a naznačil (na rozboru částí dramat), jak je použít na popis celého básnického druhu (dramatu); lcf. Veltruského Drama jako básnické dílo a také An Approach to the Semiotics of Theatre. Veltruský — sém. gesto → Rastier — isotopie l lstrukturalistický přístup Veltruského (i Mukařovského) vykazuje: SYSTÉMOVÉ SHODY → s Rastierovým aparátem: interpretační sémantiky (IS). • Sém. gesto → pojem isotopie. Interpretační sémantika lsémantika postavená na interpretaci znaků. lZnak je zde pojat bifaciálně la zkoumán diferenčně. l lCo to znamená? Diferenční přístup lzkoumá znak ve srovnání s jiným znakem; lzatímco: přístup REFERENČNÍ odkazuje z textů do světa (ať už aktuálního či fikčního); lTEXT ↔ SVĚT lDIFERENČNÍ PŘÍSTUP: lneopouští řeč → zůstává ve «světě» jazyka/textů lTEXT 1 ↔ TEXT 2 ↔ TEXT 3… Znak – jednota výrazu a obsahu Minimální znak — morfém lsaussurovské: - signifiant lze přiřadit k výrazovému plánu (VP) - a signifié k plánu obsahovému (OP) ‘Morfém’ = morf + ’sémém’ lVP morfému je morf; skládá se z fonémů a prosodémů; lOP morfému je ’sémém’; l’sémém’ rozkládáme na významové rysy: /sémata/. lMorf je (v konkr. textech) konstantní záležitost, loproti tomu ’sémém’ je proměnlivý. Například ● morfém (tj. znak) ‘svoboda’ se skládá: ○ z morfu, který se může projevovat různými alomorfy: svoboda, svobody, svobodě; ○ a ze sémému ’svoboda’, který lze rozložit na sémata: /nezávislost/, /volnost/, /neomezenost/, ale také /vnitřní svoboda/, /vnější svoboda/, ad.; ● VK (doména) //vězeňství// vs. //manželství//; Konkrétní text la) situační ukotvení («já», «ty», «teď», «tady») lb) žánrové zařazení (funkčnost – kdo se na koho obrací); lc) socio-kulturní normy: lzáležitost jazyková – společnost něco očekává: lporušení lnaplnění očekávání/norem; lnormy řídí produkci i recepci textů. Konkrétní text — zjednodušeně l d) sled výpovědí/vět, lkteré jsou sledem morfémů... lMorfém 1, morfém 2, m. 3, m4, m5... lZ nichž např. morfém 1, 3 a 5 vykazují shodný významový rys — /séma/... Isotopie lúčinek souvýskytu určitého významového rysu, tj. sématu (zde séma 1) v různých sémémech: morfém 1 morfém 3 morfém 5 Srv. isotopii a sém. gesto lsémantické gesto — způsob, „jímž básník prvky svého díla vybíral a slučoval v jednotu“; jednota je „jednotnost dynamického stavebního principu, která se uplatňuje v sebemenším úseku díla a záleží v jednotné a jednotící systemizaci složek“ (Mukařovský 2007b: 305): Veltruského významové kontexty (VK) lVK — (rastierovsky): je definiční obor znaků, ve kterém zkoumaný znak nabírá nějakou hodnotu; lVeltruského inovace: v dramatickém textu chápe různé jednající postavy jako nositele různých VKů; ldivák si je vědom této sémantické hry, že pro jednu z postav znamená jistý znak cosi a v jiném VKu (tj. pro jinou postavu) znamená cosi jiného, takže to není ani týž znak, ale stejný výraz s různou podobou v obsahovém plánu; lnapř. slovo (tj. morfém) ‘odvaha’ vyřčené Héfaistem má ve VKu Héfaista význam ’odvahy’, kdežto ve VKu Prométheově má význam ’zbabělosti’ (s. 10); VK → Rastierovy taxémy, domény, dimense l lVK je u Veltruského pojem velmi obecný. lVK může být malý i velký. lKdežto doména je definiční obor jisté velikosti vymezený vůči jiným definičním oborům určité jiné velikosti: taxém, dimense; lVK je program a doména je praktické řešení. Taxém, doména, dimense • taxém — malý objem sémémů, ve kterém jejich srovnávání dává smysl; např. ‘nůž’ v taxémech: //(chladná) zbraň//, //nástroj//, //příbor//; dané sémémy (’nůž’, ’dýka’, ’rapír’) jsou propojeny jedním společným sématem (např. /zbraň/); ldoména (oblast) — je soubor taxémů; např. ’chléb’ a ’víno’ v doméně //stravování// vs. //náboženství//; ldimense je nejširší definiční obor; vytváří opozice, např. protiklad božský vs. lidský je dimense, která platí pro celý text Prométheus. 3. PRAKTICKÁ ČÁST Interpretace Prométhea Interpretace Prométhea ● Klíčová otázka: O čem text Prométheus je? ● → Otázka: Jaká je isotopie textu Prométheus? ● → Příp.: Jaké jsou isotopie textu Prométheus? Jaká je isotopie textu Prométheus? ● Odpověď můžeme začít hledat v definici žánru: „Tématem tragédie jsou hluboké obecně mravní konflikty (např. řádu a chaosu, legality a legitimity, vášně a rozumu), neřešitelné v mezích individuálního lidského života a navozující konfrontaci s absolutnem, z jehož perspektivy dostává lidská oběť a svobodná volba očistný, osvobodivý smysl. (…)“ (Smrčka 2004: 652) ● Isotopie: hluboké obecně mravní konflikty? ● Ne. Příliš obecné. Platí to na všechny tragédie. Jaké jsou v Prométheovi dimense? Dimense //božský// vs. //lidský// rysy /trvalost/ vs. /pomíjivost/ jsou přítomné ve všech antických dramatech. V Prométheovi posunuto – transpozice: ● //božský// = /trvalost/ → //nadosobní řád// ● //lidský// = /pomíjivost/→ //olympský řád// Čím je specifický Prométheus? I ● Analýza textu → 2 hlavní dimense: ○ //nadosobní řád// = tzv. Themidin*; ○ //olympský řád// = tzv. Diův. ● Sémická molekula //osobní integrita// ○ Prométheus zná Themidin řád — na rozdíl od ostatních postav. ○ To mu umožňuje udržet si osobní integritu — na rozdíl od ostatních postav. * Zatímco v Prométheovi určuje //nadosobní řád// Themis, v Prosebnicích je to Zeus. Čím je specifický Prométheus? II ● Analýza textu → 2 hlavní sémata: ○ /svoboda/; ○ /strach/. ● Vztah mezi těmito dvěma sématy? ○ Ti, kdo se bojí, jsou vnitřně nesvobodní, ○ resp. ti, kteří jsou vnitřně nesvobodní, ti se bojí. ○ Zda vede implikace tím či oním směrem (či je obousměrná), toť otázka. Čím je specifický Prométheus? III ● Prométheus (a taky Themis) :: ● ostatní (vč. Dia) ○ zná Themidin řád :: ○ bez znalosti Themidina řádu ○ → vnitřně svobodný :: ○ → tedy vnitřně nesvobodní ○ → beze strachu :: a strachující se ○ → osobní integrita :: ○ → absence osobní integrity ○ ale: vnějškově relativně svobodní Prométheus :: Themis vnějškově nesvobodný :: vnějškově (patrně) svobodná ‘Svoboda’ v Prométheovi ● ‘svoboda’ v dimensi Themidin řád: ○ /vnitřní svoboda/; ● ‘svoboda’ v dimensi Diův řád: ○ /vnější svoboda/; ● Kdo zná Themidin řád (Prométheus a Themis), ○ ten je vnitřně svobodný, ● kdo se řídí Diovým řádem (všichni ostatní), ○ ten si drží vnější svobodu. (Ókeanovny přecházejí z vnější svobody k vnitřní.) Sémická molekula Sémická molekula = stabilní seskupení významových rysů (sémů); = nemusí být lexikalizovaná, resp. její lexikalizace může variovat (např. ‘svoboda’, ‘svobodný’ výše) = cca téma, motiv. ‘Strach’ v Prométheovi I ● Prométheus — vnitřně svobodný a beze strachu: ○ Zde se jedná o sémickou molekulu /odvahy/, která je abstrahovatelná z tohoto a okolních veršů: „Nu, kde jste, kdo jste, pojďte, pohleďte,“ (v. 117) — zdánlivá kontradikce: posl. verš repliky: „Ach, vše, co se blíží, mě leká!“ (v. 126) Není to ale kontradikce, nýbrž umocnění odvahy. ○ Další doklad Prométheovy odvahy či statečnosti: „Já nynější svůj osud ponesu, / až povolí zas ve svém hněvu Zeus. “ (s. 30) ○ etymologie Prométheova jména: προμηθιαν — schopnost předem zhodnotit situaci → strach mu nezabrání jednat tak, jak by měl → překoná strach. ‘Strach’ v Prométheovi II ● ještě Prométheus: ○ s. 18: „jsem připoután vazbou strašných pout!“ ○ strašný = (dle PSJČ) vzbuzující /děs/, tedy i /strach/, neb děs je (dle PSJČ) „silný strach“; ○ takže jsou zde /strach/ a /děs/ vzbuzující ‘pouta’, a navíc: ‘pouta’ = /nesvoboda/, tedy syntagma ‘strašná pouta’ obsahuje obě kýžená sémata, tedy /strach/ a /(ne)svobodu/ — synergicky spolupracující. Isotopie Prométhea lsynergické isotopie /strachu/ a /svobody/; lsynergické = vzájemně propojené, spolupracující; lvysvětlují vztahy postav; lzápletku, děj; lsmysl textu: boj o svobodu; lv různých významech toho slova: /vnitřní/ i /vnější/. Bibliografie lHOSKOVEC, T. 2010. Celostní filologie jako program (na příkladu baltistiky). Časopis pro moderní filologii. XCII/2010 (1–2), 10–17. Ústav pro jazyk český, Praha. lJANKOVIČ, M. 2005. Dílo jako dění smyslu. In Cesty za smyslem literárního díla. Praha: Karolinum, 9–100. lMUKAŘOVSKÝ, J. 2007b. Studie II. Brno: Host. lRASTIER, F. 1997. Meaning and Textuality. Toronto: University of Toronto Press. lSMRČKA, J. 2004. Tragédie. In Mocná, D. — Peterka, J. et al. Encyklopedie literárních žánrů. Praha — Litomyšl: Paseka. s. 652–656. lVELTRUSKÝ, J. 1999. Drama jako básnické dílo. Brno: Host.