Neobyčejně pozoruhodné vědecké teorie AP Antropický princip lekce 2 JPV Antropickým principem nazýváme (z řeckého antropos, „člověk“) vědecké (občas jen filosofické) uvažování tom, že vlatnosti vesmíru musí být slučitelné s vědomým a inteligentním životem, který jej pozoruje. Tedy základní fyzikální konstanty mají velikosti nezbytné k přizpůsobení vědomého života. Vysvětlení hodnot veličin vesmíru z hlediska možnosti podpory života se nazývá „antropický“ přístup princip. Tyto argumenty jsou analogické argumentům původně používaným sirem Fredem Hoylem při syntéze chemických prvků ve hvězdách. Je pozoruhodné, že základní konstanty vesmíru padly zrovna do úzkého rozpětí velikostí považovaného za slučitelné se životem. Pozorované hodnoty bezrozměrných fyzikálních konstant (jako je konstanta jemné struktury) řídící čtyři základní interakce jsou vyvážené, jako by byly jemně doladěny, aby umožnily vznik běžně se vyskytující hmoty a následně i vznik života. I mírné zvýšení silné interakce by vázalo dineutron a diproton a jaderná fúze by přeměnila veškerý vodík v časném vesmíru na helium. Voda, ani dostatečně dlouho žijící stabilní hvězdy, které jsou zásadní pro vznik života, jak jej známe, by neexistovaly. Obecně lze říci, že malé změny relativních sil čtyř základních interakcí mohou výrazně ovlivnit věk, strukturu a života -nosnost vesmíru. Steven Weinberg poznamenal, že kosmologická konstanta má pozoruhodně nízkou hodnotu, přibližně o 120 řádů menší než předpovídá fyzika částic (toto byla „nejhorší předpověď ve fyzice“). Pokud by však byla kosmologická konstanta jen o 1 řád větší než její pozorovaná hodnota, vesmír by utrpěl katastrofickou inflaci, která by zabránila tvorbě hvězd, a tím i životu. Země vzácná planeta ? Kosmologické perspektivy, lidstvo na zemi jako posádka Kosmické lodi vNaše Galaxie (∅ 100 000 ly), spirální typ s 2 rameny, Mléčná dráha je stříbrný pás hvězd, (lidově se tak označuje naše Galaxie). Mléčná dráha je jen malá část Galaxie pozorovatelná ze Země. vGalaktické jádro naší galaxie - 7,6 kiloparseku (23,5 .1013 km) od Země vV naší galaxii je více než 100 miliard hvězd. Téměř každá z nich má planetární systém či alespoň jednu planetu, která kolem ní obíhá. MÍSTNÍ SOUSTAVA? Naše galaxie patří do kupy galaxií nazývané Místní soustava. Obsahuje přibližně 30 galaxií včetně blízkých sousedů, galaxie v Andromedě a Magellanova mračna, které můžeme pozorovat i pouhým okem. Většina galaxií je eliptická nebo nepravidelná. Vývoj kosmologických představ: od mýtů, fantazií a spekulací k ověřeným poznatkům moderní vědy Zformulování Einsteinovy teorie gravitace a propojení s fyzikou učinilo z kosmologie vědu Ukázalo se, že vesmír se vyvíjí (má “dějiny”) - zvláštní povaha ověřování (zatím jen 1 vesmír, a nevíme, nakolik je část, kterou pozorujeme, známa a nakolik je pro vesmír reprezentativní) Kosmologie jako věda Základní kosmologické otázky: • jaká je struktura kosmu • jak vznikl, jak se vyvíjí a jaká bude jeho budoucnost • z čeho je složen • jak je stár • jakými zákony se řídí jeho vývoj Východisko kosmologie: Vesmír je popsatelný na úrovni základních fyzik. zákonů (obecná teorie relativity a standardní model částic) Homogenita a isotropie ve velkém měřítku - zobecněný Kopernikův princip) Platnost zákonů - signály z vesmíru, sondy, pozemské laboratoře Metody kosmologie: tvorba matematických modelů vesmíru, předpovědi a srovnání s pozorováním Vývoj představ od spekulativní, často ideolog. nauky se po formulaci OTR se změnila v moderní vědu opřenou o relevantní pozorování: např. stáří vesmíru (13,7±0,2) mld let dnes známe s přesností lepší než 2%! Východisko kosmologie •vesmír studujeme na úrovni základních fyzikálních zákonů (možná sporné, ale nic lepšího se nenabízí - vesmír obsahuje vše, z vesmíru známe jen malou část, její vlastnosti extrapolujeme na vesmír jako celek.*** Platnost zákonů se ověřuje pozorováním na zemi a v laboratořích– zde se nepracuje s hlavní – temnou složkou vesmírné látky. Metoda kosmologie •tvorba matematických modelů vesmíru zachycujících formou diferenciálních rovnic jeho rozhodující vlastnosti – srovnání s pozorováním *** vesmír je popsatelný známými fyzikálními zákony- Hlavní argument pro toto tvrzení poskytuje spektroskopie. Podařilo se identifikovat spektrální čáry vysílané vše-možnými nebeskými objekty s příslušnými čárami látek zjištěnými v pozemských laboratořích. Z toho plyne, že pozorovaná vesmírná tělesa jsou složena z téže hmoty jako Země a sluneční soustava. I ve vzdálených hvězdách, galaxiích či kvasarech nacházíme stejné chemické prvky a sloučeniny. To znamená, že tam platí i stejné fyzikální zákony), jinak by struktura atomů a molekul (a tudíž i jejich spektra) byla odlišná. Samozřejmě, při extrapolaci „pozemských fyzikálních zákonů je nutná obezřetnost, zatím ale vše nasvědčuje tomu, že celý pozorovaný vesmír je pozoruhodně jednotný: je ovládán stejnými zákony Nobelovy ceny uděleny za kosmologii. za první detekci mikrovlnného kosmického pozadí z roku 1965. za objevy dosažené při výzkumu mikrovlnného záření (COBE za objev zrychlujícího se rozpínání vesmíru pozorováním vzdálených supernov za teoretický a experimentální výzkum jaderných reakcí důležitých pro vývoj chemických prvků ve vesmíru Doplnil bych (po Einsteinových rovnicích) Vyvíjející se (dějinný) vesmír – Fridman, Lemaitre O zvláštnostech poznávání vesmíru, druhá položka – formuloval bych jako otázku: Jak velkou část vesmíru známe? Je už dostatečně representativní? Tuto otázku lze chápat různě: a) podle výplně známe pouze několik procent, temná hmota a energie jsou de facto neznámé věci; b) z hlediska prostorové rozlohy nelze odpovědět, nevíme ani, je-li vesmír konečný či nekonečný, principiálně je pozorovatelná pouze konečná část vesmíru, ale ani o té nevíme, jak je velká (inflace); c) co do času naše znalosti se cestou k počátku vesmíru stávají méně spolehlivými. Zde možná nějaká základní přelomová data ve vývoji vesmíru – vznik atomů, odtržení reliktního záření, dominance temní energie Země, unikátní planeta, na které se rozvinul život Jaké podmínky vznik života umožnily? Kde hledat život... ? Ideální planeta – souhra okolností: Sluneční soustava -obyvatelná zóna Galaxie s dostatkem těžších prvků na zformování kamenné planety, přitom daleko od jejího středu a od oblastí s intenzivní tvorbou hvězd, jež jsou zaplaveny vysokoenergetickým zářením. Teplota, záření --- „správná“ vzdálenost planety od Slunce, osamocené hvězdy -- stabilita orbity, Magnetosféra, adekvátní velikosti pro g, sklon rotační osy - celoplanetární klima Co je život ? --- křehká rovnováha J. Segal říká: "... Úkolem živého těla je vlastně balancovat s tisícem holí. Pokud se mu to podaří ,, zůstává naživu. " Mezi živou a neživou přírodou existuje mimo jiné zásadní rozdíl v tom, že kámen se o své existenci nedumá a nijak se o ni nestará, prostě přetrvává, dokud chemické vazby nebo termodynamické procesy neprojdou změnou, živý tvor ke své existenci přistupuje jinak. Předně potřebuje metabolismus, který brání růstu entropie a rozpadu živé hmoty… žije --- co je život? souhra několika okolností: Celá Sluneční soustava se nachází v obyvatelné zóně Galaxie s dostatkem těžších elementů na zformování kamenné planety, ale přitom daleko od jejího středu a od oblastí s intenzivní tvorbou hvězd, jež jsou zaplaveny vysokoenergetickým zářením. Země je kromě toho obklopena magnetosférou, která povrch planety před přímými účinky kosmického záření chrání 13,8 mld 1 rok, pokud BB nastane 1.ledna o půlnoci a nyní po roce je opět půlnoc (po jednom roce) Tento pojem se objevil na konferenci, která se konala ku příležitosti oslav 500. výročí narození Mikuláše Koperníka v Krakově v 1973, když je zmínil kosmolog Brandon Carter, a to ve dvou verzích. "Slabá" verze konstatuje skutečnost, že svět je právě takový, že na něm mohl vzniknout život. "Silná" verze říká, že do základů vesmíru byly vloženy takové specifické informace, aby v něm zákonitě inteligentní život musil vzniknout.1V současné době se nejčastěji hovoří o čtyřech verzích antropického principu, někteří autoři však uvádějí i jiné počty.2 K jednotlivým modelům i myšlenkovým východiskům se dostaneme vzápětí. Zajímavé je, jakým způsobem k nim přistupovat. Zdali na základě přírodovědeckého přístupu prokazatelnosti, jak nabádá současná pozitivistická věda, či pohledem aristotelovsky orientovaným, který by zajímalo spíše to, zda jsou tyto úvahy udržitelné tak, aby neodporovaly pozorovaným jevům. Východiska Cartera nejsou nikterak filosofická, ale spíše kosmologická (ve smyslu fyzikálním) a matematická. Fyzikální povaha námi pozorovaného vesmíru, je určena několika základními fyzikálními konstantami (které ale nejsou vzájemně nezávislé), totiž: •rychlostí světla c; •Planckovou konstantou h; •gravitační konstantou G; •hmotností protonu mp; •hmotností elektronu me; •elektrickým nábojem elektronu e; •Hubblovou konstantou Ho; •průměrnou hustotou vesmíru σo.3 Základní předpoklad Antropického principu: fyzikální povaha pozorovaného vesmíru je určena několika základními konstantami: rychlostí světla c; Planckovou konstantou h; gravitační konstantou G; hmotností protonu mp; hmotností elektronu me; elektrickým nábojem elektronu e; Hubblovou konstantou Ho; průměrnou hustotou vesmíru σo . George J. Stoney (1826–1911) e, G, c Max Planck (1882–1961, Nobel. cena za fyziku 1946) h, G, c mpl = (hc/G) 1/2 = 5,56.10–5 g lpl = (Gh/c3) 1/2 = 4,13.10–33 cm tpl = (Gh/c5) 1/2 = 1,38.10–43 s Přirozené jednotky - předtuchy k antropickému principu „univerzální konstanty“ - stavební kameny teoretické fyziky.“ Klademe si otázky: Jaký je skutečný smysl těchto konstant? Jsou pouhým výtvorem mysli nebo mají fyzikální obsah nezávislý na lidské inteligenci? AP pojem se objevil na konferenci, která se konala ku příležitosti oslav 500. výročí narození Mikuláše Koperníka v Krakově v 1973, když je zmínil kosmolog Brandon Carter, a to ve dvou verzích. "Slabá" verze konstatuje skutečnost, že svět je právě takový, že na něm mohl vzniknout život. "Silná" verze říká, že do základů vesmíru byly vloženy takové specifické informace, aby v něm zákonitě inteligentní život musil vzniknout.1 V současné době se nejčastěji hovoří o čtyřech verzích antropického principu, někteří autoři však uvádějí i jiné počty.2 K jednotlivým modelům i myšlenkovým východiskům se dostaneme vzápětí. Zajímavé je, jakým způsobem k nim přistupovat. Zdali na základě přírodovědeckého přístupu prokazatelnosti, jak nabádá současná pozitivistická věda, či pohledem aristotelovsky orientovaným, který by zajímalo spíše to, zda jsou tyto úvahy udržitelné tak, aby neodporovaly pozorovaným jevům. Je to náhoda, že všechny univerzální konstanty jako G, e, h, … jsou právě takové, aby se mohl vyvinout život? 1. Ano, určitě máme štěstí. 2. Ne, musí to tak být. 3. Možná trochu. Odpověď je diskutabilní, nicméně shodou je, že: 2. Ne. Pouze ve vesmíru s „životodárnými“ konstantami můžeme konstanty pozorovat. Jiné vesmíry nebyly zatím zjištěny. Toto je stručně antropický princip. Poprvé vysloven B. Carterem v roce 1973. Antropický princip Dáme-li některé z těchto konstant do vzájemného poměru tak, aby vznikla bezrozměrná čísla, tato čísla mají řády přibližně 100 nebo 1040 nebo 1080. Např. poměr elektromagnetické síly k síle gravitační je řádu 1040, poměr poloměru vesmíru k poloměru protonu je řádu 1040, poměr hmotnosti vesmíru k hmotnosti protonu je řádu 1080. Zjištění (koincidence velkých čísel) vedlo k tomu, že fyzikové začali hledat hlubší vysvětlení vztahu mezi těmito poměry a tím, jak vesmír vypadá. Paul Dirac roku 1937 zveřejnil teorii, podle níž by tyto koincidence měly platit nejen pro současný vesmír, ale i pro vesmír v minulosti a v budoucnosti. Ovšem podle této teorie by se pak musely některé konstanty (např. gravitační konstanta) měnit s časem. Proti této tezi v roce 1961 vystoupil Dicke, podle něhož se konstanty s časem nemění, ale mění se jen zmíněné koincidence. Koincidence v našem vesmíru platí, takže umožňují (či připouštějí) existenci inteligentního pozorovatele. Zmíněné konstanty mají zásadní vliv na to, jaký charakter budou mít základní interakce, mezi nimiž musí existovat určitá proporce, která umožňuje existenci vesmíru v takovém stavu, aby byl možný život. Kosmické koincidence Carterovo vysvětlení koincidencí (Krakow 1973) Modely Vesmíru Cesta k současné formulaci Antropického principu Antropický princip Je Vesmír uzpůsoben pro naši existenci? Nový termín (Carter 1973), stará otázka William Paley (1743-1806) „Když půjdu po polní cestě a najdu na ní krásné zlaté hodinky, možná nevím, komu patřily, ale jedna věc je jistá. Musel být hodinář, který je vytvořil.“ Účelnost v přírodě, hlavní argumenty z biologie Pierre Louis Moreau de Maupertuis (1698-1759) Hospodárnost přírody, nejmenší akce Variační principy, hlavní argumenty z matematické fyziky Slabá verze (WAP) - „pozorované hodnoty fyzikálních veličin nejsou stejně pravděpodobné, ale nabývají jen takových hodnot, které umožňují vznik míst ve vesmíru, ve kterých může vzniknout život založený na uhlíku a udržet se po dostatečně dlouhou dobu.“ (B. Carter, 1973) Rozšíření slabé verze - Existuje silné omezení na možné hodnoty základních konstant fyziky v našem vesmíru, princip má smysl pokud uvažujeme varianty mnohovesmíru, kde každý vesmír má své zákony a konstanty (B. Carter) Silná verze (SAP) - vesmír musí mít takové parametry, aby vedl k existenci inteligentního pozorovatele v některém ze stádií svého vývoje. (Barrow, Tipler: Cosmological anthropic principle). Dvě základní verze AP „do základů vesmíru byly vloženy právě takové specifické informace, aby v něm zákonitě inteligentní život vzniknout musel“. AP zformuloval v r 1993 kosmolog Brandon Carter. AP vesmíru popsal hned ve dvou podobách. V takzvané „slabé verzi“ nám říká, že svět je právě takový, že na něm mohl vzniknout život. Včetně lidí. Nejde o nic jiného, než o představu jedinečnosti. Na jedinečnost rádi slyšíme. Jinak řečeno, pokud by konstanty vesmíru byly jen nepatrně odlišné, život, jak ho známe, by nevznikl. Ani my. Vedle této slabší a jen popisné verze, šel Carter dál a formuloval i „silnější“ verzi. Ta již říká, že do základů vesmíru byly vloženy právě takové specifické informace, aby v něm zákonitě inteligentní život vzniknout musel. Vesmírné vyladění Vesmír, v kterém žijeme, se hodí právě pro život, jak jej známe. Např. kdyby síla gravitace byla o něco větší, byly by hvězdy menší. Využívaly by své jaderné palivo rychleji a vyhořely by dříve, než by se komplexní formy života lidí stihly vyvinout. Antropický princip říká, že můžeme své existence využít k tomu, abychom předpověděli důležitost některých vlastností vesmíru! (např. síla gravitace.) Astronom Fred Hoyle použil tento argument v 50. letech 20. stol. k tomu, aby předpověděl určité vlastnosti jader atomů uhlíku, protože náš život závisí na uhlíku a bez těch vlastností by se uhlík nemohl tvořit v nitru hvězd a my bychom neexistovali. Hoyleova předpověď byla později potvrzena experimentálně. Otázkou pak je, proč vesmír (goldilock) právě takto vyladěn. Někteří lidé se domnívají, že vesmír byl stvořen pro nás. Jiní se pak domnívají, že musí existovat spousta vesmírů a že život existuje jen v takových, jako je náš. • Fred Hoyle a jeho předpověď excitovaného stavu uhlíku (tvoření uhlíku ve hvězdách) r.1954 helium + helium → berylium. berylium + helium → uhlík? uhlík + helium → kyslík. Hoyle_b \alpha\ =\ \frac{e^2}{\hbar c \ 4 \pi \epsilon_0}\ =\ \frac{e^2 c \mu_0}{2 h}\ =\ 7.297\,352\,570(5) \times 10^{-3}\ =\ \frac{1}{137.035\,999\,070(98)} Konstanta jemné struktury : Delikátní vyvážení --- změna na 5. desetinném místě –> nemohly by existovat atomy lyre04 Proč jsou přírodní konstanty takové, jaké jsou? jedna z fundamentálních konstant, popisuje intenzitu elmg interakce. Lze ji zapsat jako kombinaci α. Hodnota konstanty jemné struktury je přibližně 1/137. Dnes udávaná hodnota je (7,297 352 537 6 ± 0,000 000 005 0)×10−3. https://www.idnes.cz/technet/vesmir/vedci-konecne-dokazali-spocitat-jev-bez-ktereho-by-nebyl-zivot. A110513_123112_tec_vesmir_mbo Antropický princip a logika Speciální případ užití modus ponens ukázka: P Je čtvrtek. Q Jan chodí do knihkupectví . P Existují myslící bytosti . Q Vesmírný prostor má křivost zhruba rovnou nule. P Existence myslících bytostí ve vesmíru je nutná Q Naše civilizace není jediná Popperovský problém Vědecké = testovatelné – je AP testovatelný? Výsledky Antropického principu - úvahy: Od naší (nepopíratelné) existence lze dojít k objevným závěrům týkajících se Vesmíru Příklady: -Výběr kosmologického modelu (kdyby již nebyl znám) -Existence speciálních energetických hladin v atomových jádrech (Hoyle 1954, Epelbaum 2011) Problém “vzácnosti“ -Hodnoty parametrů kosmologických modelů a fyzikálních konstant umožňující naši existenci leží v úzkých intervalech – jemné vyladění A co z toho plyne? -Otázka zůstává otevřena -Mnohost světů -Hlubší základní princip - -Smysl existence Vesmíru A co to vědomí a duše? Jiné varianty antropického principu Změna přístupu vědců k otázce vědomí – kvantová fyzika, počítače Nejvyšší cíl fyziky: Hledání univerzální teorie. Další varianty AP Finální princip: Komplexita na úrovni potřebné pro život, je-li jednou dosažena, bude existovat navždy. (Tipler) Účastnický princip: Podle Kodaňského výkladu kvantové teorie jev neexistuje, dokud není pozorován, pozorovatel je tedy potřebný, aby dal vesmíru smysl. (Wheeler) KONEC CENOK KECNO 1. Zkuste se sami zamyslet a zformulovat, co podle Vás je antropický princip? 2. Jakými argumenty byste podpořili slabý antropický princip? 3. Jaké argumenty byste použili proti slabému antropickému principu? 4. Co z toho by bylo použitelné i pro silný antropický princip? 5. Jak víme, že hodnoty konstant a tvary zákonů se v čase téměř nemění? Lze toto tvrzení nějak experimentálně (pozorováním) podložit? 10. Myslíte si, že antropický princi je vědecká metoda? 11. Zastáváte nějakou verzi antropického principu? Proč? Výpočty koincidencí a „zvláštních jednotek“ 1. Vypočítejte poměr poloměru vesmíru k poloměru protonu. Diskutujte o tom, jak je možné měřit (nebo odhadovat) poloměr vesmíru a jaký tvar má vlastně proton? Lze změřit jeho poloměr? Poloměr vesmíru je přibližně 1,016 1025 m, poloměr protonu asi 0,805 fm, což je 0,805 10-15 m. 2. Vypočítejte poměr mezi druhou mocninou rychlosti světla násobenou poloměrem protonu a součinem gravitační konstanty s hmotnosti protonu. Ověřte jednotkovou zkouškou, zda se jedná o bezrozměrné číslo. 3. Určete Planckovu délku a čas – ze základních kosmologických konstant – h, c, G. Nápověda: Napište si jednotky konstant a vytvořte takovou jejich kombinaci, která bude mít výsledný rozměr metr respektive sekunda. Co tyto jednotky ohraničují? Jaký by mohl být jejich význam? Pomocné informace Vznik vesmíru Velký třesk před cca 13,7 miliardami roků po jedné sekundě 1010 K – neutrony + protony + elektrony primárně vznikly prakticky pouze 1H (cca 75 %) 4He (cca 25 %) 2H (stopy) I v současné době je ve vesmíru jako celku cca 99,9 % hmoty 1H + 4He Vznik hvězd Shlukování hmoty (1H + 4He) a gravitační smrštění vedoucí k extrémnímu růstu tlaku i teploty Po dosažení teploty 107 K začátek jaderné reakce, vodíkové hoření 2H + 2H → 3He + n proton-protonový cyklus stabilizace hvězdy Proton-protonový cyklus 1H + 1H → 2H + e+ + ν (1,44 MeV) 2H + 1H → 3He + γ (5,49 MeV) 3He + 3He → 4He + 1H + 1H (12,85 MeV) Souhrnně 4 1H → 4He + 2 e+ + 2 ν (26,72 MeV) ztráta 0,7 % hmoty Vznik těžkých prvků Řada dalších procesů ve fázi rudého obra a krátce před výbuchem novy nebo supernovy, vznik prvků až po uran, hlavně nejstabilnějších jader kolem 56Fe, prvky rozptýleny při výbuchu do okolí Sluneční soustava Při vzniku (před 4,6 miliardou let) již byly k dispozici těžké prvky z výbuchů předešlých generací hvězd, proto na Zemi i na Slunci jsou i těžké prvky Těžké prvky stále vznikají Spektrální důkaz přítomnosti Tc (nejstálejší izotop 99Tc má poločas rozpadu 2,14 . 103 let) na hvězdách CNO cyklus CNO cyklus souhrnně probíhá obdobně jako p-p cyklus (uvolní se stejné množství energie), sled reakcí je složitější a musí být přítomen 12C jako katalyzátor opět vzniká 4He ze čtyř jader 1H Heliové hoření 4He + 4He → 8Be 8Be + 4He → 12C 12C + 4He → 16O 16O + 4He → 20N postupně vzniká až malé množství 40Ca Uhlíkové hoření a proces α 12C + 12C → 24Mg + γ 12C + 12C → 23Na + 1H 12C + 12C → 20Ne + 4He 20Ne + 20Ne → 16O + 24Mg postupně vzniká až malé množství 40Ca Jsou možnosti fyziky (obecněji přírodních věd) poznávat zásadně ohraničené? Smysl existence Vesmíru? Nejvyšší cíl fyziky: Hledání univerzální teorie. Zahrne odpověď na předchozí otázky? Světonázor Rozpínání vesmíru Evoluce hvězd, galaxií, … Formování struktur ve vesmíru Univerzalita fyz.zákonů Formování prvků Průzkum galaxií Vzdálenosti na Zemi a blízko ní Prvky tvoří naše těla Životní proměny Události v historii Soulad s přír. zákony Empatie Kosmologie Poezie souladu s přírodními zákony. Hmota je tedy předvídatelná Poetry is an art form in which human language is used for its aesthetic qualities in addition to, or instead of, its notional and semantic content. It consists largely of oral or literary works in which language is used in a manner that is felt by its user and audience to differ from ordinary prose. It may use condensed or compressed form to convey emotion or ideas to the reader's or listener's mind or ear; it may also use devices such as assonance and repetition to achieve musical or incantatory effects. Poems frequently rely for their effect on imagery, word association, and the musical qualities of the language used. The interactive layering of all these effects to generate meaning is what marks poetry. Because of its nature of emphasising linguistic form rather than using language purely for its content, poetry is notoriously difficult to translate from one language into another: a possible exception to this might be the Hebrew Psalms, where the beauty is found more in the balance of ideas than in specific vocabulary. In most poetry, it is the connotations and the "baggage" that words carry (the weight of words) that are most important. These shades and nuances of meaning can be difficult to interpret and can cause different readers to "hear" a particular piece of poetry differently. While there are reasonable interpretations, there can never be a definitive interpretation Hubbleovo ultra hluboké pole zobrazuje mnoho galaxií, z nichž každá se skládá z miliard hvězd. Ekvivalentní oblast oblohy, jakou zabírá obrázek, je zobrazena v levém dolním rohu. Nejmenší, nejčervenější galaxie, kterých je přibližně 100, jsou ty nejvzdálenější, jaké optický dalekohled kdy zachytil a které existovaly již krátce po velkém třesku. Světlou barvu mají mladší galaxie (k těm patří i naše Galaxie). I. Most mezi humanitními a přírodními vědami Vesmír i jeho poznávání mají dějiny Vesmír před 13,798±0,037 miliardami let Člověk moudrý před 400 000 až 250 000 lety Most mezi humanitními a přírodními vědami Souvislosti humanitních a přírodních věd I vesmír má Dějiny, Do těchto Dějin patří i dějiny jeho poznávání Darwin , Einstein II. Jednota poznání Jednota světa a poznání, zákony objevené na zemi platí i ve Vesmíru Jednota poznání, zákony objevené na zemi platí i ve Vesmíru II. Jednota poznání Reliktní záření, raný Vesmír, výzkum v CERN http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/88/Universe_expansion_sk.png III. Vzestup poznání •První etapa kosmologie -teorie •Stěžejní role gravitace, •Homogenita a isotropie •Kosmologické modely •Druhá etapa kosmologie – detaily dění •Vznik prvků ve vesmíru. •Světlo jako dominantní faktor v raném vesmíru. •Reliktní záření, odtržení světla od látky, III. Vzestup poznání v kosmologii III. Vzestup poznání v kosmologii GRAVITAČNÍ VLNY Nesporný vzestup poznání v kosmologii IV. Pozoruhodné osobnosti tvůrců kosmologie •K.E. Ciolkovskij vizionář otec kosmonautiky, filozof kosmismu „Naše planeta je kolébkou rozumu, ale není možné věčně žít v kolébce“ 1900 Pozoruhodné osobnosti tvůrců kosmologie Ciolkovski, Einstein, Hawking What will happen when the astronauts would cut off the rope? How can he be saved? How can rescuer communicate with him? IV. pozoruhodné osobnosti tvůrců kosmologie A.A.Fridman Závěr