Základní tón x basový tón

Basový tón je nejnižším tónem souzvuku – ať se jedná o základní tvar (kvintakord, septakord), nebo
obrat

Základní tón je basovým tónem základního tvaru (kvintakordu, septakordu), u obratů ho nalezneme
v některém z horních tří hlasů.

Tedy: sextakord C dur má basový tón e a ten je v basu (logicky, když se mu říká basový…), jeho
základní tón je tón c a ten nalezneme v některém z horních hlasů.


                                Dominantní septakord a jeho obraty

Dominantní septakord vzniká v dur i v moll přidáním diatonické tercie k durovému kvintakordu na
pátém stupni dané tóniny. Výsledkem je tvrdě malý, nebo-li dominantní septakord. Jeho použití je
dáno číslem 7 pod basovým tónem na pátém stupni tóniny. Funkční označení je tedy D^7.

Na D^7^ je potřeba nastoupit takovým způsobem, aby základní tón nastupoval stranným nebo
protipohybem vůči septimě. Skládá-li se tedy dominantní septakord z tónů g-h-d-f, jsou tyto
možnosti:

1. tón g je zadržen a na septimu f nastupujeme směrem dolů nebo nahoru (stranný pohyb)

2. fón f je zadržen a na tón g nastupujeme směrem dolů nebo nahoru (stranný pohyb)

3. Na tón g nastupujeme směrem nahoru a na tón f směrem dolů (protipohyb)

4. Na tón g nastupujeme směrem dolů a na tón f směrem nahoru (protipohyb)


Rozvádí se do

VI stupně – obdobně jako dominantní kvintakord = c.t. stoupá na tónickou primu (tercii VI stupně,
tedy v C dur tón c), zbývající dva horní hlasy klesají, výsledkem je VI stupeň se zdvojenou tercií
(klamný závěr).

Tóniky

a) Pravidelně: Citlivý tón stoupá, septima klesá. Výsledkem je tzv. ztrojená tónika. Ztrojená
proto, že se skládá ze tří basových tónů a jedné tercie. Vnikne to např. následujícím způsobem:

S: d^2     c^2

A: f^1    e^1

T: h     c^1

B: G    c

Takový rozvod je možný výhradně na konci harmonické věty!


b) Pravidelně s použitím neúplného D^7: Citlivý tón stoupá, septima klesá. Výsledkem je úplná T se
zdvojeným basem.

Neúplný D^7 = dominantní septakord složený ze zdvojeného basového tónu, citlivého tónu (tercie) a
septimy – kvinta je tedy vynechána. Takový rozvod probíhá tedy takovým způsobem:


S: f^2^      e^2

A: g^1    g^1

T: h     c^1

B: g     c


Použití neúplného D^7 se nepředepisuje a je na osobním uvážení. Pozor! Nepoužívat před VI stupněm!


c) S odchylkou: Použijeme úplný D^7. Citlivý tón má tendenci stoupat, septima klesat. Podle toho,
kde se tyto tóny nachází, použijeme jednu ze dvou odchylek: a) citlivý tón bude klesat, b) septima
bude stoupat.

Ad a) Citlivý tón bude při rozvodu D^7 do T klesat právě tehdy, když bude ve středních hlasech (=
alt, tenor).


S: d^2    c^2

A: f^1    e^1

T: h     g

B: g     c


Ad b) Septima bude při rozvodu D^7 do T stoupat právě tehdy, když bude níž než citlivý tón (v
široké harmonii připadá v úvahu pouze tenor).


S: h^1    c^2

A: d^1   e^1

T: f      g

B: G    c


Obraty D^7 jsou D[5]^6, D[3]^4, D^2. Při nástupu platí totéž jako u D^7. Na základní tón a septimu
od tohoto základního tónu nastupujeme stranným nebo protipohybem. Je třeba si uvědomit, že základní
tón u obratů není v basu. Je to logické, ale… zkušenost mi velí tento fakt zdůraznit. Máme tedy
třeba následující tvar D[3]^4 a D^2:


S: f^2   7            S: h^1

A: g^1 ZT         A: d^1

T: h                 T: g ZT

B: d                 B: f  7


Tóny, na které je nutno nastoupit stranným nebo protipohybem jsou označeny[1].

Rozvod do T i VI stupně probíhá bez výjimek pravidelně = citlivý tón stoupá, septima klesá. Co je
v dané tónině citlivý tón bývá jasné, někdy dělá problém pojem „septima“, která je toutéž septimou,
na kterou jsme nastupovali předepsaným způsobem – tedy septima od základního, nikoli basového, tónu
akordu. Nejeden student v takovém případě statečně hledá septimu od basového tónu a když ji
nenachází, propadá zcela zbytečně malomyslnosti.

________________________________

[1] Podobné příklady doporučuji přepsat do not, ale zkusit si uvedené tvary představit i bez
zápisu.