Septakord 2. a 7. stupně (II^7, [DEL: DS :DEL] ^7) Septakordy 2. a 7. stupně jsou spolu s D^7 tzv. hlavní septakordy. Čtyřzvuky lze postavit i na dalších stupních tóniny, zde stojí tzv. vedlejší septakordy. Jejich užívání není spojeno s žádnými specifickými pravidly a používají se navíc poměrně zřídka – zabývat se podrobně budeme tedy pouze skupinou hlavních septakordů. Septakord 2. stupně vzniká v dur i v moll přidáním diatonické tercie ke kvintakordu druhého stupně. Jeho vznik bývá vysvětlován i jiným způsobem, a to z důvodu, že obsahuje všechny tóny subdominanty (pozor! Ta může být v dur i v moll durová nebo mollová!!!) a plní tedy podobnou funkci jako subdominanta. Bývá tak někdy definován jako S (znovu upozorňuji – v dur i v moll durová nebo mollová!), ke které zespodu připojíme diatonickou tercii a dostaneme tak tón, který odpovídá 2. stupni tóniny. Septakord 2. stupně tedy může mít v dur i v moll dvě různé podoby (podle toho, je-li v něm obsažena durová nebo mollová S: C dur, c moll: S: c^2 nebo S: c^2 A: f^1 A: f^1 T: a T: as B: d B: d Popořadě tedy d-f-a-c (měkce malý) nebo d-f-as-c (zmenšeně malý) v obou tóninách!!! Pravda, měkce malý se v moll vyskytuje zřídka. Nástup na septakord druhého stupně je zcela shodný s nástupem na D^7, což ostatně platí pro všechny septakordy a jejich obraty. Tento čtyřzvuk se rozvádí buď do tóniky nebo do dominanty. Pokud se rozvádí do dominanty má značku II^7, před tónikou má značku S^+7 – na tvaru akordu to nic nemění. Rozvod do T se provádí tak, že základní tón S^+7 stoupá na tercii T. Rozvod do D (D^7) se provádí tak, že septima základního tvaru (tedy septakordu, ergo septima od základního tónu) klesá na citlivý tón. Nejsnáze se to pamatuje napsáno na jednom řádku (v C dur): Do T: Do D: c – c c – h a – g a – g f – g f – f d - e d – d Stejným způsobem se rozvádí i obraty II^7, resp. S^+7. Toto konstatování každý rád slyší, ale jen někteří jedinci jej domýšlejí do konce… Znamená to, že při rozvodu do T budete muset najít základní tón čtyřzvuku 2. stupně a ten nebude v basu, když se jedná o obrat. Nevěřili byste, kolik lidí to překvapí! V C dur budete tedy hledat vždy tón d (základní tón čtyřzvuku 2. stupně), který bude stoupat na e (tedy onu tercii tóniky). V Es dur půjde f na g, v A dur h na cis atd. – ať se tyto tóny nacházejí v kterémkoli hlase. Při rozvodu do D (D^7) budete muset najít septimu od základního tónu čtyřzvuku 2. stupně a ta nebude septimou od basu, když se jedná o obrat. Nevěřili byste, kolik lidí to překvapí! V C dur budete tedy hledat vždy tón c (septimu od základního tónu čtyřzvuku 2. stupně), který bude klesat na citlivý tón – tedy tercii základního tvaru dominanty – tedy tón h. V Es dur půjde es na d, v A dur a na gis atd. – ať se tyto tóny nacházejí v kterémkoli hlase. Septakord 7. stupně vzniká v dur i v moll přidáním diatonické tercie ke kvintakordu na citlivém tónu (sedmém stupni) dané tóniny. Pozor! V dur je jasné, jak vypadá 7. stupeň, v moll se jedná o zvýšený 7. stupeň – tedy v dur i v moll citlivý tón. Přidaná tercie ke kvintakordu na 7. stupni je vždy 6. stupněm v dané tónině (= 6. tón v pořadí v rámci odpovídající stupnice). Šestý stupeň v tónině je tercií subdominanty a ta může být v dur i v moll durová i mollová. Značka akordu je vždy [DEL: DS :DEL] ^7. Septakord 7. stupně tedy může mít v dur i v moll dvě různé podoby: C dur, c moll: S: a^1 nebo S: as^1^ A: f^1 A: f^1 T: d^1 T: d^1 B: h B: h Popořadě tedy h-d-f-a (zmenšeně malý) nebo h-d-f-as (zmenšeně zmenšený, zkráceně zvaný zmenšený) v obou tóninách!!! Pravda, zmenšeně malý se v moll vyskytuje zřídka. Nástup na septakord sedmého stupně je zcela shodný s nástupem na D^7, což ostatně platí pro všechny septakordy a jejich obraty. Tento čtyřzvuk se rozvádí výhradně do T a to tím způsobem, že jeho prima a tercie stoupají a kvinta a septima klesají (vždy o sekundu!!!). Studenti si to nejčastěji pamatují jako „1, 3 nahoru, 5, 7 dolů“. Napsáno na jednom řádku (v C dur): as – g f – e d – e h – c Jak je vidět, výsledkem takového (tzv. kombinovaného) rozvodu je T se zdvojenou tercií. Toho se občas i pilnější a bystřejší jedinci zaleknou a alespoň v jednom hlase nepostupují o sekundu, ale o nějaký jiný interval – aby jim vznikla T se zdvojeným basem… Stejným způsobem se rozvádí i obraty [DEL: DS :DEL] ^7. Toto konstatování každý rád slyší, ale jen někteří jedinci jej domýšlejí do konce… Znamená to, že při rozvodu do T budete muset najít základní tón (primu) čtyřzvuku 7. stupně, tercii, kvintu a septimu od tohoto základního tónu, protože všechny tóny mají předepsaný směr a interval rozvodu[1]. Když se jedná o obrat, nebudete tedy hledat tercii, kvintu a septimu od basu, ale od základního tónu, který jistě nebude v basu… Nevěřili byste, kolik lidí to překvapí! Při rozvodu 5/6-akordu a 3/4-akordu vám vyjde T^6 se zdvojeným basem, což se neopravuje! Při rozvodu 2-akordu by vám dokonce vyšel T4/6 se zdvojenou sextou (naleznete v živé hudbě jen stěží). D.ú. XI – 28/2 s. 51 XII – 28/5 s. 52[2] XIII – 29/4 s. 55 XIV – 29/5 s. 55[3] ________________________________ [1] Samozřejmě lze hledat jen základní tón a tercii, které budou o sekundu stoupat a je jasné, že zbývající dva tóny jsou kvintou a septimou, které budou o sekundu klesat… [2] Čísla škrtnutá v zadání směrem nahoru odpovídají číslům, u nichž je zvyšující posuvka (v tomto případě vždy odrážka. Je to jiný způsob psaní téhož a nevím, proč to zde autor bez varování použil. [3] Pozor na první takt! Na první dobu je jen gis bez čísla, tedy T, na druhou dobu sekundakord s tímtéž tónem v basu. Ve 4.taktu by bylo košer napsat u dvojkřížku trojku, protože se jedná a o kvintakord po průtažném 4/6, v 6. taktu je ¾ akord II stupně a není standardně rozveden, ale tzv. převeden na nový akord na druhé době – jistě zjistíte, o jaký akord se jedná.