Dominantní nónový akord a jeho obraty

Přidáme-li k D^7 další diatonickou tercii získáme pětizvuk, který se nazývá dominantní nónový
akord. Jeho funkční označení je D^9[7].

Protože v harmonii pracujeme jen se čtyřmi hlasy budeme pravidelně vynechávat kvintu základního
tvaru.

Dominantní nónový akord má dvě možné podoby – ze stejného důvodu, jak je tomu u II^7 a [DEL: DS
:DEL] ^7. Přidaná diatonické tercie k D^7 je totiž opět šestým stupněm dané tóniny a tento má dvě
možné podoby v dur i v moll. V C dur tedy můžeme najít dominantní nónový „velký“ složený z tónů
g-h-f-a (vynechaná kvinta d), ale také – a dokonce častěji – dominantní nónový „malý“ složený
z tónů g-h-f-as. Přívlastek „malý“ nebo „velký“ je dán velikosti nóny, která je v prvním případě
velká a v druhém malá. Tento akord musí být vždy zapsán takovým způsobem, aby obsahoval interval
nóny (nebo nónu + oktávu). Tóny g-a (resp. g-as) z uvedeného příkladu tedy nikdy nesmí svírat
interval sekundy. Uvedené naprosto striktně dodržuje i běžná hudební praxe.

Dominantní nónový akord se nejčastěji vyskytuje i v živé hudbě v základním tvaru, takže o obratech
se zmíníme jen letmo a až na závěr tohoto textu.

Nástup na D^9[7] je analogický s nástupy na septakordy. Snažíme se na něj nastoupit tak, že bude
basový tón (u základního tvaru zároveň základní tón) nastupovat straným nebo protipohybem vůči
septimě i nóně, pokud by to nebylo možné, tak alespoň vůči nóně. Rozvádí se pravidelně a prakticky
vždy do T takovým způsobem, že citlivý tón stoupá a septima i nóna klesají po sekundách na tóny
tónického trojzvuku.

Např.:

S          f^2 (septima) -----------  e^2
A         a^1 (nóna) --------------   g^1

T          h (citlivý tón) --------   c^1

B         g (základní tón) ------  c

Dominantní nónový akord má i obraty, jejichž názvy jsou i přes zdánlivou komplikovanost a
krkolomnost snadno zapamatovatelné díky číselnému vyjádření ^7[6 ](sextseptimový) ^5[4
](kvartkvintový)[1] a ^3[2] (sekundtercový) – je zde tedy skrytá číselná řada 7-6-5-4-3-2… No,
skrytá snad ani moc není… Poslední obrat, který by měl nónu v basu neexistuje, protože by nemophla
být respektována zásada o povinné nónové vzdálenosti základního tónu a nóny.


D.ú.: XV 33/1 (s. 69)



________________________________

[1] V tomto případě je v basu kvinta základního tvaru, která je u základního tvaru a zbývajících
obratů standardně vynechávána, vynecháme zde tedy septimu.