15
4.1.1 Fáze vzniku a vývoje skupin podle různých autorů (A.
C. Jensenové a Bruce Turkmana, Soni Hermochové,
Barucha Lewina, Wilfreda Biona)
1. Formování – seznamování, nejistoty, obavy, vyhýbání se, projevování emocí
málo či vůbec, snaha o kontakt i udržování odstupu.
2. Bouření – konfrontace a konflikt, boj a útěk, odhalení emocionality, získávání
vlivu, sebe-prosazení, malé naslouchání, hledání spojenců, vytváření vnitřní
struktury skupiny, hledání viníků za neúspěchy, málo spolupráce.
3. Normování – sebe-organizace
skupiny, vytváření pravidel, ustupují
konflikty, snaha o spolupráci, sdílené
hodnoty, kompetence pro jednotlivé
role, určení návodů a postupů,
aktivní naslouchání, sdílené vedení,
aktivní zapojení všech členů, emoční
otevření se členů, připravenost
ke zvládnutí skupinových úkolů.
4. Optimum – optimální výkon,
produktivita, efektivní týmová
spolupráce, vysoká výkonnost a
tvořivost, stabilní vztahy,
otevřenost, důvěra, vzájemná
akceptace, zvládání odlišností,
konflikty řešeny ve prospěch všech,
naplňované vztahové potřeby členů.
5. Ukončení – pomine skupinový úkol, vyprší předem daný čas, osobnostní
vývoj členů vede ke změně hodnot a potřeb, které již skupina nemůže
uspokojit, proto odcházejí nebo se skupina rozpadá.
Délka jednotlivých fází je velmi různá, mohou se prolínat, může nastat zpětný
chod, sestup do nižší fáze. Při personálních změnách se skupina znovu
strukturuje. Pokud nedošlo k optimálnímu výkonu, vrací se do fáze normování
k jinému vymezení pravidel.
Vše vzniká a děje se v propletení emocionálně sociálních a úkolových procesů
. Je vhodné si všímat, která sféra je právě aktuální, jinak mohou nedostatky
v jedné sféře blokovat rozvoj v druhé sféře.