• před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt
• každého člověka se sluchovým postižením se zeptáme, zda chce mluvit, odezírat, psát, nebo používat znakový jazyk
• odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivá metoda vnímání mluvené řeči, dochází při ní často k omylům; úspěšnost odezírání je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě
• při hovoru s nedoslýchavým člověkem nezvyšujeme hlas a nekřičíme
• doprovází-li člověka se sluchovým postižením tlumočník či jiná osoba, vždy oslovujme přímo člověka, se kterým jednáme, nikoliv jeho doprovod
• člověku se sluchovým postižením předem vysvětlíme, jakou spolupráci od něj budeme potřebovat
• důležité dotazy raději opakujeme a neváháme ani použít písemnou formu
• občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl (nikdy se neptáme, zda nám rozuměl)
• při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení
• pro získání potřebných znalostí nestačí tento text, protože komunikační preference každé osoby se sluchovým postižením mohou být jiné

Převzato od Mgr. Věra Strnadová