MA0004 MATEMATICKÁ ANALÝZA 1 10. cvičení (27. dubna 2020 původně) Parciální derivace 1. řádu - definice Nechť funkce je definovaná v bodě a nějakém jeho okolí. Položme . Má-li funkce derivaci v~bodě , nazýváme tuto derivaci parciální derivací funkce podle proměnné v bodě a označujeme , event. . To znamená, že Podobně, má-li funkce derivaci v bodě , nazýváme tuto derivaci parciální derivací funkce podle proměnné v bodě a označujeme , event. . Poznámka: Při parciální derivaci podle proměnné bereme proměnnou jako konstantu a takto s ní nakládáme při derivaci. Stejně naopak, derivujeme-li podle proměnné . Parciální derivace – geometrický význam Nechť je dána funkce a je její graf. Nechť je rovina daná rovnicí . Za rozumných předpokladů (např. spojitost funkce f) je průsečíkem křivka v rovině a parciální derivace udává směrnici tečny k této křivce v bodě , viz obrázek. (Připomeňme, že směrnice tečny je ). Podobně, derivace udává směrnici tečny ke křivce v bodě , která vznikne průsečíkem plochy s rovinou . Parciální derivace 2. řádu funkce dvou proměnných Parciální derivace 1. řádu mohou mít v bodech svého definičního oboru opět parciální derivace podle nebo , které nazýváme parciální derivace 2. řádu fce : ... druhá parciální derivace podle , ... druhá parciální derivace podle , ... druhá parciální derivace podle a , ... druhá parciální derivace podle a . Schwarzova věta: Nechť funkce má spojité parciální derivace v bodě . Pak jsou tyto derivace záměnné, tj. platí Příklady 1. Vypočtěte parciální derivace 1. řádu funkcí: a) [2] b) [1] c) [3] d) [1] e) [1] f) [1] 2. Spočtěte parciální derivace 1. řádu funkce v bodě : a) [2] b) [2] c) [1] 3. Spočtěte parciální derivace 1. a 2. řádu funkcí: a) [1] b) [2] c) [3] Zdroje [1] KUBEN J., MAYEROVÁ Š., RAČKOVÁ P., ŠARMANOVÁ P. Diferenciální počet funkcí více proměnných. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Západočeská univerzita v Plzni. 2012. Dostupné z: homel.vsb.cz/~kab002/vyuka/vpzma13_14/materialy/Diferencialni_pocet_vice_promennych.pdf [2] DOŠLÁ Z., DOŠLÝ O. Diferenciální počet funkcí více proměnných. Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta. 2. vydání, 1999. ISBN 80-210-2052-0. Dostupné z: http://www.math.muni.cz/~plch/mapm/protisk.pdf [3] KLAŠKA J. Diferenciální a integrální počet funkcí více proměnných. Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně. 2009. Dostupné z: http://mathonline.fme.vutbr.cz/download.aspx?id_file=1021 Výsledky 1. a) , b) c) d) e) f) 2. a) b) c) 3. a) b) c)