MA0004 MATEMATICKÁ ANALÝZA 1 11. cvičení (původně 4. května 2020) Diferenciál funkce více dvou proměnných Definice: Řekneme, že funkce definovaná v okolí bodu je v tomto bodě diferencovatelná, jestliže existují reálná čísla A, B taková, že platí Lineární funkce proměnných h, k se nazývá diferenciál funkce v bodě a značí se , příp. . Poznámka: Totální diferenciál lze použít k přibližnému výpočtu hodnoty funkce dvou proměnných v zadaném bodě. Funkci lze nahradit takto: Příklady 1. Spočtěte totální diferenciál funkce v obecném bodě : a) [1] b) [1] c) [1] d) [1] e) [1] 2. Vypočtěte totální diferenciál funkce v bodě pro dané . a) [1] b) [1] c) [1] d) [1] 3. Pomocí diferenciálu vypočtěte přibližně hodnotu následujících výrazů. a) [2] b) [2] c) [2] d) [2] e) [2] Tečná rovina Definice: Rovina o rovnici se nazývá tečnou rovinou ke grafu funkce v bodě , kde , jestliže i) prochází bodem , ii) platí . Věta: Tečná rovina ke grafu funkce v bodě existuje právě tehdy, když je funkce diferencovatelná v bodě . Její rovnice je Poznámka: Přímka procházející dotykovým bodem kolmo k rovině je normála ke grafu funkce f bodě . Normálový vektor roviny je a parametrické rovnice normály jsou tudíž: . Příklady 4. Určete rovnici tečné roviny ke grafu funkce v zadaném bodě: a) b) c) d) Lokální extrémy funkcí dvou proměnných Definice: Nechť je funkce dvou proměnných a . a) Řekneme, že funkce má v bodě lokální maximum, jestliže existuje okolí takové, že pro každé platí . b) Řekneme, že funkce má v bodě lokální minimum, jestliže existuje okolí takové, že pro každé platí . Jestliže pro jsou předchozí nerovnosti ostré, mluvíme o ostrém lokálním maximu, resp. minimu. Definice: Řekneme, že bod je stacionárním bodem funkce , jestliže platí a . Věta: Nechť funkce má v bodě a nějakém jeho okolí spojité parciální derivace druhého řádu a je její stacionární bod. Označme Pak platí: 1. Jestliže , je v bodě ostrý lokální extrém. · Pro je minimum, · pro je maximum. 2. Jestliže , není v bodě lokální extrém. 3. Jestliže , nedává věta odpověď (extrém může být, ale nemusí). Příklady 5. Určete lokální extrémy funkce dvou proměnných. a) [3] b) [3] c) [3] d) [3] e) [3] Zdroje [1] KUBEN J., MAYEROVÁ Š., RAČKOVÁ P., ŠARMANOVÁ P. Diferenciální počet funkcí více proměnných. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Západočeská univerzita v Plzni. 2012. Dostupné z: homel.vsb.cz/~kab002/vyuka/vpzma13_14/materialy/Diferencialni_pocet_vice_promennych.pdf [2] DOŠLÁ Z., DOŠLÝ O. Diferenciální počet funkcí více proměnných. Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta. 2. vydání, 1999. ISBN 80-210-2052-0. Dostupné z: http://www.math.muni.cz/~plch/mapm/protisk.pdf [3] KLAŠKA J. Diferenciální a integrální počet funkcí více proměnných. Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně. 2009. Dostupné z: http://mathonline.fme.vutbr.cz/download.aspx?id_file=1021 Výsledky 1. a) b) c) d) e) 2. a) 0,02; b) ; c) , d) 3. a) , b) 2,95, c) , d) , e) 4. a) lokální minimum v bodě b) lokální minimum v bodě c) lokální minimum v bodě lokální maximum v bodě , stac. body, v nichž extrém nenastává: d) lokální minimum v bodě lokální maximum v bodě , stac. body, v nichž extrém nenastává: e) lokální minimum v bodě , stacionární bod, v němž extrém nenastává: