Konstrukční geometrie Poslední aktualizace: 2. června 2020, Vojtěch Žádník http://is.muni.cz/el/1441/jaro2020/MA0007/ Plán Celkově ► jaro 2020: konstrukční geometrie („syntetická") — pravítko, kružítko, trpělivost ► podzim 2020 a jaro 2021: počítací geometrie („analytická") — soustavy rovnic, matice, determinanty Jaro 2020 ► klasická konstrukční geometrie: Základy, dotykové úlohy ► geometrická zobrazení: shodná, podobná, afinní, projektivní a pár dalších ► poznámky k zobrazování prostoru do roviny Organizační věci Preference (1) celkový přehled (2) hlavní myšlenky a teoretické pozadí (3) konstrukce a technické záležitosti Materiály ► IS: osnova, přednáška, GeoGebra, odkazy, staré písemky Zakončení ► výkresy —> zkoušková písemka —> ústní zkouška Soutěž ► o nejpovedenější konstrukci/výkres/aplikaci použitelnou ve výuce ► vítěz získá vliv na další průběh kurzu, nehynoucí slávu a věcnou cenu Základy 1 Úvod 2 Obsahy a kvadratura mnohoúhelníku 12 Trocha algebry a sestrojitelné veličiny 19 Kosinová věta 28 O kružnicích 29 Pravidelný pětiúhelník a další 36 Teorie podobnosti 47 Trocha stereometrie 62 Pravidelné mnohostěny 67 Dotykové úlohy 75 Geometrická zobrazení 87 Poznámky k zobrazování prostoru do roviny 152 Závěrečné shrnutí 167 Základy Úvod 2 = základy eukleidovské geometrie = geometrie Eukleidových Základů,1 ovšem s Hilbertovými upřesněními.2 Základní pojmy: ► bod, přímka, rovina Základní vztahy/relace: ► incidence, uspořádání, (rovnoběžnost), shodnost, spojitost Základní definice: ► např. úhel, pravý úhel, resp. kolmost přímek, trojúhelník, čtverec, kružnice, rovnoběžnost přímek,... Základní tvrzení (axiómy/postuláty): ► několik ke každému ze základních vztahů... 1 kolem -300, http://cs.wikipedia.org/wiki/Eukleidovy_Z%C3%Alklady 2kolem +1900, http://en.wikipedia.org/wiki/Hilbert's_axioms Eukleidovy geometrické axiómy (postuláty) Úvod 3 (I) Každé dva různé body spojuje přímka. (II) Každou přímku lze na každé straně libovolně prodloužit. (III) Lze vytvořit kružnici s libovolným daným středem procházející libovolným jiným bodem. (IV) Všechny pravé úhly jsou shodné. (V) Když přímka protínající dvě jiné přímky tvoří vnitřní úhly na jedné straně menší než dva pravé, pak tyto dvě přímky (dostatečně prodlouženy) setkají se na té straně, kde jsou úhly menší dvou pravých. a +p < 2R ==> g ah se protínají Konstrukce založené na postulátech (l)-(lll) jsou tzv. eukleidovské konstrukce. Postulát (V) je přezdíván pátým Eukleidovým postulátem.3 3https://en.wikipedia.org/wiki/Parallel_postulate Eukleidovy všeobecné axiómy Úvod 4 ► Veličiny témuž rovné i navzájem rovny jsou. ► Když se přidají rovné veličiny k rovným, i celky jsou rovny ► apod. Dnes čteme jako: ► k = / a m = / => k = m. ► k = / a m = n => /c + m = / + n. ► apod.4 https://mathcs.čiarku.edu/~djoyce/java/elements/bookl/cn.html Eukleidovy nevyslovené axiómy (Hilbertovo upřesnění) Úvod 5 Některé věci nejsou v Eukleidově systému explicitně formulovány... Typický axióm uspořádání je např.: ► Pro tři různé body ležící na jedné přímce platí, že právě jeden z nich je mezi zbylými dvěma. Axiómy spojitosti je možné nahradit jediným, tzv. Dedekindovým axiómem. ► Body na přímce neobsahují (vzhledem k výše zmíněnému uspořádání) Dedekindovy řezy typu „skok" a „mezera". ... jde zejména o upřesnění představy eukleidovské přímky jakožto „reálné" přímky!5 5viz konstrukci tělesa reálných čísel (algebra) a problém sestrojitelných veličin (s. 22). Co na postulátu (V) nezávisí Úvod 6 ► Věty SUS, SSS, USU, nerovnosti v trojúhelníku apod. ► Věta o vnějším úhlu trojúhelníku.6 B C X> 7 > a a 7 > p ► Shodné střídavé úhly implikují rovnoběžnost přímek7 (odtud existence rovnoběžky). a = 7 => h || g 6Zde jsou poprvé potřeba axiómy uspořádání (viz s. 8). 7Nepřímo pomocí věty o vnějším úhlu trojúhelníku (viz s. 9). Co na postulátu (V) závisí ► Věta o střídavých úhlech8 (odtud jednoznačnost rovnoběžky). a+f3 + y = 2R ► Věty o rovnoběžnících a trojúhelnících a jejich obsazích... ► Pythagorova věta (a téměř vše co následuje)... 8Nepřímo: a ±y ==> a + J3 ž y + J3 ==> 2R ž y odtud podle (V) plyne, že se přímky h, g protínají, tedy nejsou rovnoběžné (viz s. 10). 9Přímo pomocí věty o střídavých úhlech (viz s. 11). h || g => a = y ► Věta o součtu vnitřních úhlů v trojúhelníku.9 A Detail k větě o vnějším úhlu v trojúhelníku 10 Úvod 8 ió BOOK L PROP. XVI. THEO R. F a Jíik ef u t rum- si' í _ \ produced, tfa external greater than either of the internal remote angks A. A Make Draw In and -------(pr. jo.). and produce it until -; draw ■ '' . and ¥-4 (conň. pr, 15.), .'. = .4.), In like manner it can be ihown, that if be produced, ^Qjj^ C jj^^- is C . Q. E. D- http://www.math.ubc.ca/~cass/Euclid/bookl/byrne-16.html Detail k větě o existenci rovnoběžky í8 BOOK I. PROP. XXVII. THEOR. are parallel. If —— be not parallel to ■.........■-'»- they ihall meet when produced. If it be pofiible, let thofe lines be not parallel, but meet when produced ; then the external angli is greater than flfe. (pr. 16), but they are alio equal (hyp.), which is abfurd : in the fame manner it may be mown that they cannot meet on the other fide; they are parallel. Q. E. D. http://www.math.ubc.ca/~cass/Euclid/bookl/byrne-28. html Detail k větě o střídavých úhlech12 úvod 10 BOOK L PROP. XXIX. THEOR. STRAIGHT lint { ...... ) fining on two parallel jlraight lines ( vm«> and ), makes the alternate angles equal to one another; and aljb the external equal to the internal and oppofte angle on the fame fide ; and the two internal angles on the fame Jide together equal to two right angles. ■> and For if the alternate angles t equal, ■ ■ -, ■ aking ' — ' Therefore ■■— [] (pr. 27.) and there- fore two fought lines which interact are parallel to the fame Anight line, which i& impoifible (ax. 12). Hence the alternate angles and are nol unequal, that is, ihey are equal: ~ (pr. 15}; = ^J^- the external angle equal to the nal and oppofite on the fame lide: it' be added both, then + (pr. 13)- Tlrat is to fay, the two internal angles at the fame Jide of the cutting line are equal to two right angles. Q. E. D. 2http://www.math.ubc.ca/~cass/Euclid/bookl/byrne-30.html Detail k větě o součtu úhlů v trojúhelníku 13 Úvod 11 BOOK I. PROP. XXXII. THEO it. 33 F any jidt ( — oj a triangl? dated, the it thefum of the interna zppfite angles [ J^gfä, and _ and the three internal ant every triangk taken togeth equal to ťw body G, A, C leží na jedné přímce, a ta je rovnoběžná s FB. Odtud podle zákl. věty o obsazích, shodnosti trojúh. FBC a ABD a znovu podle zákl. věty o obsazích: obsah FBA = obsah FBC = obsah ABD = obsah PBD. Proto má čtverec FBAG stejný obsah jako obdélník PBDL Obdobně to funguje na druhé straně... □ Detail k větě o obsazích rovnoběžníků15 Obsahy 14 36 BOOK I. PROP. XXXV. THEOR. A.RALLELO GR AM S on the Jame baß, and between the Jame parallels, are [i>i urea) equal. On account of the parallels, _ \~7 ■ i(pr'290 and But, and ^^^^ minus ^ — \ - (pr* 34-) (pr. 8.) minus Q. E. D. 5http://www.math.ubc.ca/~cass/Euclid/bookl/byrne-36.html Detail k větě o složených rovnoběžnících16 Obsahy 15 4+ BOOK I. PROP. XLIII. THEOR. HE complements and the parallelograms which are about the diagonal of a parallelogram are equal. and (pr- 34-) (Pr- 34-) (ax. 3.) Q. E. D. 6http://www.math.ubc.ca/~cass/Euclid/bookl/byrne-44.html Kvadratura mnohoúhelníku Obsahy 16 Kombinací předchozích poznatků zjišťujeme, že libovolný mnohoúhelník lze geometricky kvadraturovat = sestrojit čtverec se stejným obsahem.17 Navíc každou dílčí konstrukci lze doplnit názorným rozstříháním... Věta (Wallaceova-Bolyaiova-Gerwienova) Dva mnohoúhelníky mají stejný obsah <^^> jeden lze rozstříhat na části, z nichž lze složit ten druhý. Kvadratura obecného trojúhelníku se stříháním 17http://ggbtu.be/mkripDpYd Mezishrnutí — takto NE! 17 Mezishrnutí — taktO ANO! (pokračování na s. 41) 18 Geometrická algebra Trocha algebry 19 piť M K L .ľ f f t v Af1 *' ■ * X/' y* V : * *t; u' ( Obrázek 4.11: \A\ H. 6: Pokud je C střed úsečku AB a D je libovolný bod na téže přímce vpravo od B, potom platíjAD - UIÄ+CB2 = CD2 Poznámky Při značení |>AB| =: b a \DB\ =: x lze předchozí tvrzení psát jako (5 + x)x + ||J =(|+x neboli x^ + 5x + (^j =í^+x Uvedené úpravy známe jako tzv. doplnění do čtverce. Tyto úpravy jsou prvním krokem k vyjádření kořenů obecné kvadratické rovnice (s. 23). Speciálním případem je konstrukce zlatého řezu (s. 20). Zlatý řez Trocha algebry 20 Definice Bod H dělí úsečku AB ve zlatém řezu, pokud poměr celé úsečky k delší části řezu je stejný jako poměr delší části ke kratší, tzn. pokud BA : AH = AH : HB, nebo AB : BH = BH : HA. Konstrukce (i) AC je kolmice k AB, přičemž AC = AB, (ii) E = středAC, (iii) F leží na polopřímce CA tak, že EF = EB, (iv) H leží na úsečce AB tak, že AH = AF. Potom AH je delší částí zlatého řezu úsečky AB. v N \ H \ ,-1$ Mi-^-1 8 Důkaz a něco navíc Trocha algebry 21 Zdůvodnění konstrukce plyne z předchozího (s. 19) a z Pythagorovy věty (s. 13): CF ■ FA + AE2 = EF2 = EB2 = AE2 + AB2, neboli CF • FA = AB2. Tzn. obdélník CFGK a čtverec ABDC mají stejný obsah. f Tyto však mají společnou část CKHA, takže taky čtverec AHGF a obdélník KDHB mají stejný obsah. To můžeme zapsat jako AH2 = AB ■ BH, neboli AH : BH = AB : AH. □ E c Počítání Při označení |AB| =: b a |AH| =: x definice zlatého řezu zní: b : x = x : (b - x), neboli £>(£>-x) = x2, neboli x2 + bx - b2 = 0. Postupně sestrojené veličiny jsou: 1 VŠ VŠ -1 \AE\ = \EC\ = -b, \EB\ = -^-b, \AF\ = \AH\ = x = -L— b. Skutečně, x = ^^-b je kořenem kvadratické rovnice x2 + bx - b2 = 0... Sestrojitelné veličiny Trocha algebry 22 Reálné veličiny — reprezentované úsečkami — umíme: ► sčítat a odčítat — pomocí přikládání a odebírání úseček na přímce, ► násobit a dělit — pomocí stejnoplochých rovnoběžníků, resp. podobných trojúhelníků,18 ► druhou odmocninu — pomocí Eukleidovy věty o odvěsně, resp. o výšce. Nic dalšího neumíme a nic dalšího ani sestrojit nelze: Věta Reálné číslo je sestrojitelné eukleidovským pravítkem a kružítkem <^^> jej lze vyjádřit pomocí konečného počtu 1 + ) Podobnostem se budeme věnovat záhy, viz s. 47. Důkaz Trocha algebry 23 Začneme s úsečkou představující jednotku. Další sestrojitelné veličiny vznikají konstrukcemi v rovině, a to výhradně jako (a) průnik dvou přímek ^ soustava dvou lineárních rovnic, (b) průnik přímky s kružnicí ^ soustava lineární a kvadratické rovnice, (c) průnik dvou kružnic ^ soustava dvou kvadratických rovnic. Eliminací jedné proměnné dostaneme jednu lineární, nebo kvadratickou rovnici; vyřešíme, dosadíme, ... Kořen(y) lib. lineární a kvadratické rovnice umíme vyjádřit z jejích koeficientů pomocí právě uvedených operací! □ Poznámka Algebraické vyjádření kořenů kvadratické rovnice x2 + bx + c = 0 vypadá takto: x2 + bx + f^j =||J -c, neboli (*+§) = ||J - c, což po odmocnění a úpravě vede k dobře známému vyjádření Slavné problémy starověku Trocha algebry 24 (a) zdvojení krychle ^ x = ^2a, (b) rozvinutí kružnice ^ x = 27rr, (c) kvadratura kruhu ^ x = ^r, (d) roztřetění úhlu ^ x3 - 3ax2 - 3x + a = 0, (e) pravidelné mnohoúhelníky ^ ...... (s. 44) Problémy (b) a (c) jsou ekvivalentní; problémy (d) a (e) spolu úzce souvisí. Díky J.H. Lambertovi, resp. F. Lindemannovi víme, že n není racionální, resp. algebraické číslo.19 Z předchozího (a trochu následujícího) víme, že ► problémy (a), (b) a (c) nejsou nikdy řešitelné, problémy (d) a (e) ve speciálních případech řešitelné jsou. 19r. 1767, resp. 1882 Mascheroniovské a steinerovské konstrukce Trocha algebry 25 Eukleidovské konstrukce = konstrukce s kružítkem a pravítkem. Mascheroniovské konstrukce = konstrukce pouze s kružítkem. Steinerovské konstrukce = konstrukce pouze s pravítkem a jednou kružnicí. Mascheroniovské a steinerovské konstrukce inverzního bodu Af k bodu A vzhledem ke kružnici se středem O. Věta Konstrukce je proveditelná eukleidovsky <^^> je proveditelná mascheroniovsky <^^> je proveditelná steinerovsky20 20Tvrzení vyplývá snadno z předchozího (s. 23). Avšak nemusí být hned jasné, jak takové konstrukce provést... Konstrukce neusis Trocha algebry 26 Konstrukce neusis = konstrukce s kružítkem a pravítkem se značkami (které se přikládají k přímkám, resp. kružnicím) Archimédés: Trisekce úhlu s označeným pravítkem... Poznámka Takto lze sestrojit (reálné) kořeny libovolné kubické rovnice, tedy vyřešit problémy (a), (d) a některé další (e) na s. 24...21 http://en.wikipedia.org/wiki/Neusis_construction Konstrukce elipsy pomocí neusis udělátka. Kosinová věta Jako důsledek (a zobecnění) Pythagorovy věty (s. 13) představujeme: Věta V obecném trojúhelníku ABC, kde D = pata výšky z vrcholu B, platí: BC2 = BA2 + AC2 + 2DA • AC, BC2 = BA2 + AC2 - 2DA • AC. Důkaz. Plyne z Pythagorovy věty (zde pro trojúh. BDC a BDA) a pár úprav: BC2 = BD2 + DC2 = BD2 + (DA + AC)2 = = (BD2 + DA2) + AC2 + 2DA • AC = BA2 + AC2 + 2DA • AC. □ Poznámka Při obvyklém značení a = |BC|, b = |AC|, c = \AB\ a a = |zBAC| můžeme obě části předchozí věty psát současně jako B C O kružnicích O kružnicích Jako důsledky věty o součtu úhlů v trojúhelníku (s. 7) uvádíme: ► větu o středovém a obvodovém úhlu, ► spec. případ — Thaletovu větu, ► větu o úsekovém úhlu, ► apod. ii = 2a = konst. a +p = 90° cp = a https://ggbm.at/MtseAe67 O středovém a obvodovém úhlu O kružnicích Pro kružnici se středem E a úseč BC je úhel BEC středový (ozn. ji) a úhel BAC obvodový (ozn. a): Věta Středový úhel k dané úseči je dvakrát větší než lib. úhel obvodový (\i = 2a). Proto jsou obvodové úhly k téže úseči všechny stejné. Důkaz. ► Trojúhelník ABE je rovnoramenný => úhly u základny jsou stejné (ozn. /3). ► Věta o součtu úhlů v trojúhelníku ABE => vnější úhel s = 2/3. Ze stejných důvodů platí také 77 = 2y, odkud plyne jjl = 2a. Podobně by se zdůvodnily i ostatní varianty... □ O úsekovém úhlu Pro kružnici, úseč BC a tečnu BF je úhel CBF úsekový (ozn. ip)\ Věta Úsekový úhel k dané úseči je stejný jako úheí obvodový (a = (p). Důkaz. Věta o obvodovém úhlu => úhel BAC je stejný pro lib. A (ozn. ► Vezměme A' tak, aby A'B byl průměrem kružnice [lA'BC ozn.p) Věta o tečně => y+p = 90°. ► Thaletova věta => úhel u C je pravý. Věta o součtu úhlů v trojúhelníku A'BC => a +p = 90°. Celkem tedy a = y. A O mocnosti O kružnicích Sečna jdoucí bodem D protíná kružnici v bodech C a A: Věta Pro libovolnou sečnu platí, že součin DC • DA je stále stejný. DC • DA = DB2 konst. Důkaz 1. Lze zdůvodnit několikerým užitím Pythagorovy věty (pro pravoúhlé trojúhelníky DBE, DFE, CFE) a alg. úpravou...23 □ Třeba rozlišovat, zda je bod D uvnitř nebo vně kružnice. O mocnosti O kružnicích Sečna jdoucí bodem D protíná kružnici v bodech C a A: Věta Pro libovolnou sečnu platí, že součin DC • DA je stále stejný. DCi • DA<\ DC2 • DA2 = • • • = konst. Důkaz 2. Alternativně (a univerzálně) pomocí podobných trojúhelníků: ► Věta o obvodových úhlech => vyznačené úhly u vrcholů C, jsou stejné. ► Navíc úhly u vrcholu D jsou stejné => trojúhelníky Ci DA2 a C2DA^ jsou podobné. ► Tedy Dd : DC2 = DA2 : DA^, což je ekvivalentní DCi • DAi = DC2 • DA2. □ O mocnosti O kružnicích Pro bod D vně kružnice (a B bod dotyku tečny) platí DC-DA = DB2 = DE2 - EB2. Definice Mocnost bodu D ke kružnici se středem E a poloměrem r je reálné číslo m:=DE2-r2. Chordála je množina všech bodů v rovině, které mají stejnou mocnost ke dvěma daným kružnicím. Věta Chordála dvou nesoustředných kružnic je přímka, která je kolmá na spojnici jejich středů24 Vyplývá z definice a Pythagorovy věty... Užitek O kružnicích * / . j - Jř . I • - ' y Kotoulením kružnice uvnitř kružnice s dvojnásobným poloměrem se převádí pohyb otáčivý na přímočarý... Pravidelný pětiúhelník Pravidelný pětiúhelníkadalší Pravidelný = všechny strany a všechny úhly navzájem shodné. Postřehy (1) Souměrnost podle osy jdoucí E => AD || BC a BE || CD => BCDF je kosočtverec. (2) Obvodové úhly BAC, CAD, DAE atd. jsou všechny shodné => trojúhelník ABD je rovnoramenný a úhly u základny jsou dvojnásobky úhlu u vrcholu D, tzv. zlatý trojúhelník. (3) Trojúhelníky ADE a EAF jsou oba rovnoramenné a mají společný úhel u vrcholu A => jsou podobné. Zlatý trojúhelník Pravidelný pětiúhelník a další Pravidelný 5-úhelník lze sestrojit pomocí zlatého 3-úhelníku, a ten lze sestrojit pomocí zlatého řezu: Předp. AK = delší část zlatého řezu AB, L takový, že AL = AB a BL = AK, chceme p = 2a: ► K = zlatý řez a AK = BL => AB : BL = BL : BK, neboli BA-BK= BL2. ► Toto je mocnost bodu B ke kružnici AKL => BL = tečna. ► Úsekový iBLK = obvodový iLAK = a => zALB = a + «5. ► aABL je rovnoramenný => /3 = a + č. ► lLKB je vnějším úhlem v aAKL =^> lLKB = a + 6, což je = p. ► Odtud plyne, že aBLK je rovnoramenný KL = BL = AK. ► Proto také trojúhelník AKL je rovnoramenný => a = 5. Celkem tedy p = a + S = 2a. □ Věta V rovnoramenném trojúhelníku platí: poměr ramene a základny je zlatý <^^> trojúhelník je zlatý. Důkaz. Zlatý řez přímo Pravidelný pětiúhelník a další Zlatý řez lze v pravidelném 5-úhelníku objevit rovnou: Věta Úhlopříčky pravidelného 5-úhelníku se protínají v poměrech zlatého řezu (jejichž delší části jsou shodné se stranami 5-úhelníku). Důkaz. ► Trojúhelníky ADE a EAF jsou rovnoramenné a mají společný úhel u vrcholu A =^> jsou podobné. ► Odpovídající si strany jsou úměrné => AD : DE = EA : AF. ► Současně však platí DE = EA = DF, tedy AD : DF = DF : FA. □ Výpočet a něco navíc Pravidelný pětiúhelník a další 39 Středový úhel v pravidelném n-úhelníku je an = 360°/n. Velikost strany pravidelného n-úhelníku veps. do kružnice s poloměrem r je (podle kosinové věty) cos a n- Pro n = 10 je or10 = 36°, pro n = 5 je a5 = 72c Ale to jsou právě úhly ve zlatém trojúhelníku! Odtud aio= 2(VŠ-1) a (podle kosinové věty) cos 72° = ^ = Po dosazení dostáváme Zkratka a něco navíc Pravidelný pětiúhelník a další Na obr. je konstrukce zlatého řezu úsečky AB a zlatý trojúhelník ABL Věta Strana pravidelného 5-úhelníku vepsaného do kružnice je přeponou pravoúhlého trojúhelníku, jehož odvěsnami jsou strany pravidelného 6-úhelníku, resp. 10-úhelníku vepsaného do téže kružnice. Důkaz. Z předchozího víme, že a6 = r, a10 = -(V5-1), Podle Pythagorovy věty v trojúhelníku ABJ platí a5 = r- V1O-2VŠ. \BJ\ = r ( 1 + Vš-\\ ■ = ^ >/10 - 2 VŠ = a5. □ MGZishrnutí (navazuje na s. 18, pokračování na s. 61) 41 Další pravidelné mnohoúhelníky Pravidelný pětiúhelník a další 42 Pravidelný n-úhelník umíme sestrojit pro n = 3,4,5,6. Půlením úhlů lze sestrojit také např. pro n = 8,10,12,16,20 Kombinací předchozího lze sestrojit také např. pro n = 15,.. Věta Pokud lze sestrojit pravidelný k-úhelník a I-úhelník, potom lze sestrojit také pravidelný n-úhelník, kde n = nejmenší společný násobek k a I.25 Důkaz. Bez újmy můžeme předp. k, I nesoudělné. Kombinacemi odp. středových úhlů umíme: Bezout: k, I nesoudělné => al + bk = 1, pro nějaká celá čísla a, b, ... tedy umíme středový úhel k • /-úhelníku. □ Pozor: n.s.n. nelze obecně nahradit součinem (viz např. 3-3 = 9)! Detail pro k = 3 a / = 5 26 Pravidelný pětiúhelník a další 43 144 BOOK IF. PROP. XVI. PROP. O infcribe an equilateral and equiangular quhidecagcn in a given circle. and be the fides of an equilateral pentagon inicribed in the given circle, and the fide of an inscribed equilateral triangle. The arc fubtended by 1__t__ _ and —^— The arc fubteode of the whole circumference. of the whole circumference. Their difference = T'i ,*, the arc iubtended by the whole circumference. = 1V difference of Hence if ftraight lines equal to be placed in the circle (B. 4. pr. 1), an equilateral and equiangular quin-decagon will he thus inferibed in the circle. Q. E. D. 26http://www.math.ubc.ca/~cass/Euclid/book4/images/bookIV-propl6.html Další sestrojitelné mnohoúhelníky Pravidelný pětiúhelník a další Z předchozího tušíme, že ne každý pravidelný mnohoúhelník je sestrojitelný: Věta (Gaussova-Wantzelova) Pravidelný n-úhelník lze sestrojit eukleidovským pravítkem a kružítkem <^^> n je součinem libovolné mocniny 2 a navzájem různých Fermatových prvočísel. Fermatovo prvočíslo je prvočíslo tvaru Fk = 22k + 1. K dnešnímu dni27 je známo pouze pět Fermatových prvočísel: F0 = 3, F<[ = 5, F2 = 17, F3 = 257, F4 = 65537. Tedy: lze 3 4 5 6 8 10 12 15 16 17 20 nelze 7 9 11 13 14 18 19 21 22 2. června 2020, viz https: //en. wikipedia. org/wiki/Fermat_number Pravidelný 17-úhelník Pravidelný pětiúhelník a další Délku strany pravidelného 17-úhelníku vepsaného do kružnice s poloměrem r lze vyjádřit jako a17 = T- ^34-2VT7-2V34-2VT7-4yi7 + 3VT7+ ^170 - 26 VŤ7 - 4 ^34 + 2 VŤ7. Gaussova konstrukce pravidelného 17-úhelníku vypadá takto28 30. března 1796, viz https://en.wikipedia.org/wiki/Heptadecagon Užitek Pravidelný pětiúhelník a další 46 Úměrnosti Teorie podobnosti Teorie podobnosti (kniha VI) je založena na pojmu úměrnosti, tedy rovnosti poměrů veličin (kniha V): Definice Veličiny a, b jsou ve stejném poměru jako veličiny c, d, a : b = c : d, pokud pro každá čísla m, n platí na = mb <^^> nc = md. Poznámky pro moderního čtenáře Veličiny a, b, c, d jsou reálná čísla, čísla m, n jsou čísla celá. Předchozí definici můžeme vyslovit taky takto:29 Reálná čísla r (= |) a s (= §) jsou si rovna, pokud pro každé racionální číslo q (= ^) platí r | q <=> s | q. 29Tady by se nám měla vybavovat konstrukce reálných čísel z racionálních pomocí tzv. Dedekindových řezů... Základní tvrzení o poměrech obsahů Teorie podobnosti 48 Věta Poměr obsahů trojúhelníků (resp. rovnoběžníků) se stejnou výškou je stejný jako poměr délek jejich základen. E A F obsah ACB : obsah ACD = CB : CD Důkaz. Plyne přímo ze základní věty o rovnosti obsahů trojúhelníků (s. 14) a z definice rovnosti poměrů (s. 47)... □ Poznámka Odtud máme vzoreček pro výpočet obsahu trojúhelníku: S=^-a-v, kde S = obsah trojúhelníku, a = velikost strany, v = velikost výšky na stranu a. Detail k větě o poměrech obsahů 30 Teorie podobnosti 49 2;z BOOK FI. PROP. I. THEOR. BOOK VL PROP, I. THEOR, * 3 RIANGL1-S and parallelograms having the fame altitude art to one ami her as their hajá. Í and ^ Let the tri.mgles ■ and have a common vertex, and their bales - and 1 in the fame itralght line. Produce ——~ both ways, take fucceflively on ™" produced lines equal to it; and on ■ produced lines succeflively equal to il; and draw lints from the common vertex to their extremities. /A The triangles jC£Ji thus formed are all equal to one another, iince their hales are equal. (B. i, pr. 3S.) and its bafc arc refpcctively equimultiples of Jí and the bale - ■- ■ . In like manner [ and its bafe are reffec- tively equimultiples of ft and the bafe J i Jftfiorfi times j| C = or ^ " "r 5 then m or 6 times -™» C = or ^ n Or 5 times — — , m and n rtand for every multiple taken as in the fifth definition of the Fifth Book. Although wc have only flioivn that this property cxifts when m equal 6, and n equal 5, yet it is evident that the property holds good for every multiple value that may be given to m, and to n. a (B. 5. def. j.) Parallelograms having the fame altitude arc the doubles of the triangles, on their bafes, and are proportional to them (Part l), and hence their doubles, the parallelograms, are as their bafes. (B. 5. pr. 1 5.) Q. E. D. http://www.math.ubc.ca/~cass/Euclid/book6/images/bookVI-propl.html Základní tvrzení o poměrech ramen Teorie podobnosti Věta Přímka je rovnoběžná s jednou stranou trojúhelníku <^^> protíná zbylé dvě strany úměrně. SD' : SD = SE' : SE <=> D'E' || DE Důkaz. Podle předchozí věty víme, že SD' : SD = obsah SD'E : obsah SDE, SE' : SE = obsah SE'D : obsah SED. Jmenovatelé na pravé straně jsou titíž a trojúhelníky SD'E a SE'D mají společný průnik SDE. Tedy: Rovnost poměrů SD' : SD a SE' : SE rovnost obsahů DD'E a EE'D <^> rovnoběžnost D'E' a DE (s. 14). □ Podobné trojúhelníky Teorie podobnosti 51 Definice Trojúhelníky (obecněji, mnohoúhelníky) jsou podobné, pokud mají po dvou shodné vnitřní úhly a strany u shodných úhlů mají úměrné. Tedy: trojúhelníky jsou podobné, pokud (při obvyklém značení) a = ď, (3 = (3\ y = y\ b : C = b' : ď, C : a = ď : ď, a : b = ď : b'. Druhou sadu rovností obvykle přepisujeme takto a' : a = b' : b = ď : c = koeficient podobnosti. Ekvivalence v definici podobnosti Teorie podobnosti Vlastnosti v definici podobných trojúhelníků (s. 51) jsou ekvivalentní: Věta Trojúhelníky mají po dvou shodné vnitřní úhly <^^> strany u shodných úhlů jsou a = ď, p =j6', y = y' <^^> b : C = b' : c', C : a = ď : ar, a : b = a' : b'. Důkaz. Implikace zleva doprava je důsledkem předchozí věty (s. 50)... Pro opačné tvrzení uvažme pomocný trojúhelník ABD, který má shodné vnitřní úhly s trojúhelníkem A'B'C. Nyní strany u shodných úhlů jsou úměrné a současně trojúhelníky ABD a ABC mají společnou stranu, tedy jsou shodné... □ Detail k implikaci «31 Teorie podobnosti 53 220 BOOK VI. PROP. V. THEOR. F two triangles have their Jides proportional (.-......_ : .......... I'. ' - ) they are equiangular, and the equal angles are jitbtended by the /icimsh-geut jides. \ From the extremities of V draw JkJk - and ........- , making ^= A, W = 4 (B. l.pr. 2,,); and confequentty ^ = (B. I. pr. 34), and lince the triangles are equiangular, (B. 6. pr. 4]; but and confequcntly (Ii. 5. pr.9). In the like manner it may lie ŕhown that BOOK VI. PROP. V. THEOR. 221 Therefore, the two triangles having a common bafe _ and their fides equal, have alfo equal angles op- polite to equal fides, i. e. A - ▼ and f\ = W (B. i. pr. 8). —- MĚL ; for the fame But 1 — and i reafon i, and confequcntly wA = (B. I. 32); and therefore the triangles are equiangular, and it is evi dent that the homologous fides fubtend the equal angles. E. D. 31 http://www.math.ubc.ca/~cass/Euclid/book6/images/bookVI-prop5.html Poznámky Teorie podobnosti Implikaci „=>" v předchozí větě s přezdívá věta UU. Mnoho předchozích úvah lze nahradit úspornějším argumentem s podobnými trojúhelníky, viz např.: ► Věta o mocnosti bodu ke kružnicí (s. 33). ► Věta o zlatém řezu v pravidelném pětiúhelníku (s. 38). ► Eukleidova věta o odvěsně/výšce (s. 13): Důkaz. Trojúhelníky ADC a ACB mají po dvou shodné vnitřní úhly =^> jsou podobné => AC :AD = AB:AC => AC2 = AB • AD. Ostatní vztahy lze zdůvodnit podobně... □ Užitek Teorie podobnosti 55 Výška stromu pomocí podobných trojúhelníků. O obsazích podobných útvarů Teorie podobnosti Věta Poměr obsahů podobných trojúhelníků (mnohoúhelníků) je stejný jako poměr druhých mocnin odpovídajících stran. A B G C E Je-li koeficient podobnosti = k, potom poměr obsahů = k2. Důkaz32. Pomocný bod G e BC je takový, že EF : BG = BC : EF = ■ ■ ■ = AB : DE = k : 1 neboli BC : BG = [BC : EF) • (EF : BG) = k2 : 1. Z rovnosti EF : BG = AB : DE vyplývá, že obsah DEF = obsah ABG (s. 50). Odtud dostáváme (s. 48): obsah ABC : obsah DEF = obsah ABC : obsah ABG = BC : BG = k2 : 1. □ ... bez infinitezimálních úvah pro obecné k e R! Zobecnění Pythagorovy věty Teorie podobnosti 57 Věta Pokud jsou mnohoúhelníky nad stranami pravoúhlého trojúhelníku podobné, potom obsah mnohoúhelníku nad přeponou je roven součtu obsahů těch nad odvěsnami. Důkaz. Plyne z předchozího tvrzení (s. 56) a z Pythagorovy věty (s. 13). □ O obsazích kruh U Teorie podobnosti 58 U křivočarých útvarů se infinitezimálním úvahám nevyhneme...33 Věta Poměr obsahů kruhů je stejný jako poměr druhých mocnin jejich průměrů. G Idea důkazu. Každý kruh lze libovolně přesně aproximovat mnohoúhelníky. Každé dva kruhy jsou podobné; pokud jsou aproximovány analogicky, jsou odpovídající mnohoúhelníky taky podobné. Poměrům obsahů takových mnohoúhelníků rozumíme (s. 56)... □ Poznámka Při obvyklém značení můžeme předchozí tvrzení psát jako Si : S2 = /f : rf, neboli S\ : r\ = S2 : rf = konst. ... v klasickém pojetí pomocí tzv. Eudoxovy metody. O obsahu a obvodu kruhu 59 Věta (Archimedova) Obsah kruhu je roven obsahu pravoúhlého trojúhelníku, jehož jedna odvěsna je shodná s poloměrem, druhá s obvodem kruhu. T G H Poznámka Původní důkaz komentován v nahrávce...34 Vzoreček: S = \r • o, kde r = poloměr kružnice a o = její obvod. To spolu s rovností na s. 58 dává 1 p S = -r■ o = konst• r . 2 Tzn. stejná konstanta vystupuje ve vyjádření jak obsahu, tak obvodu! Tradičně se tato konstanta značí n, tudíž S = n • r2 a o = 2n • r. https://en.wikipedia.org/wiki/Area_of_a_circle#Archimedes's_proof Poznámky ke kvadratuře Libovolný mnohoúhelník kvadraturovat umíme (s. 16), kruh neumíme (s. 24). Některé křivočaré útvary však kvadraturovat lze: ► Hippokratés: Vyznačené půlměsíce nad odvěsnami pravoúhlého trojúhelníku mají stejný obsah jako tento trojúhelník.35 ► Archimédés: Obsah parabolické úseče je roven | obsahu trojúhelníku PQq (což jsou | obsahu opsaného rovnoběžníku).36 Q 9 plyne snadno z tvrzení na s. 58, 57 a 29... plyne z vlastností paraboly a součtu jisté geometrické řady. MGZishrnutí (navazuje na s. 41, pokračování na s. 66) O objemech rovnoběžnostěnů (a hranolů) Trocha stereometrie K tvrzením o rovnoběžnících (s. 12, s. 48, s. 56) máme tyto 3D analogie: ► Rovnoběžnostěny se stejnými základnami a stejnými výškami mají stejný objem. Poměr objemů rovnoběžnostěnů se stejnou výškou je stejný jako poměr obsahů jejich základen. ► Poměr objemů podobných rovnoběžnostěnů je stejný jako poměr třetích mocnin odpovídajících stran. O objemech jehlanů Trocha stereometrie 63 K tvrzením o trojúhelnících uvádíme na ukázku jednu 3D analogii s naprosto neanalogickým důkazem: Věta Poměr objemů jehlanů se stejnou výškou je stejný jako poměr obsahů jejich základen. JP Q Idea důkazu. Každý jehlan lze libovolně přesně aproximovat konečným počtem hranolů. Např. můžeme v obou jehlanech použít hranoly se stejnými výškami. Poměrům objemů takových hranolů rozumíme (s. 62)... □ Trocha stereometrie Limitní verze předchozí úvahy je známá jako tzv. Cavalieriho princip.37 Z uvedeného např. vyvozujeme, že objem trojbokého jehlanu je roven třetině objemu hranolu se stejnou základnou a stejnou výškou: Teprve odtud máme vzorečky F V B A kde V = objem jehlanu, S = obsah podstavy a v = velikost odpovídající výšky. Pozor Ani v případě jehlanů se stejnými základnami a stejnými výškami (tedy se stejnými objemy) nelze úvahy v předchozím důkazu nahradit stříháním a přeskupováním částí jako u rovnoběžnostěnů, resp. hranolů!38 Tzn. 3D analogie Wallaceovy-Bolyaiovy-Gerwienovy věty (s. 16) obecně neplatí. http://en.wikipedia.org/wiki/Cavalieri%27s_principle https://en.wikipedia.org/wiki/Hilbert%27s_third_problem O válcích, kuželích, koulích Trocha stereometrie S podobnými úvahami jako na s. 63 (s odkazy na předchozí poznatky o rovnoběžnostěnech a hranolech) se zdůvodní, že ► Poměr objemů válců se stejnou výškou je stejný jako poměr obsahů jejich podstav, ► poměr objemů koulí je stejný jako poměr třetích mocnin jejich průměrů, ► objem kužele je roven | objemu jemu opsaného válce, ► apod. Tyto poznatky doplňuje pozoruhodná Věta (Archimedova) Objem koule je roven § objemu jemu opsaného válce.39 viz např. opět https://cs.wikipedia.org/wiki/Cavalieri%C5%AFv_princip Platónská tělesa Pravidelné mnohostěny 67 = pravidelné konvexní mnohostěny = konvexní mnohostěny, které mají stejný počet stěn kolem každého vrcholu a jejichž stěny jsou navzájem shodné pravidelné mnohoúhelníky40 Věta Platónských těles je právě pět druhů: čtyřstěn m h (h) ychle osmistěn y^S, h~I2, s-S m dvanáctistěn y-M h«30, s«/2 025) (203> dvacetistěn 40 => mají všechny stěnové úhly shodné, lze je vepsat do koule atd. http://en.wikipedia.org/wiki/Platonic_solid Důkaz Pravidelné mnohostěny 68 (1) Platónských těles není víc než pět druhů: součet úhlů kolem každého vrcholu musí být ostře menší než plný úhel: {3,3} Defect 130° {4,3} Defect 90° S* {3,4} Defect 120° {4,4} Defect 0° {3,5} Defect 60° {&>3} Defect 0° A vertex needs at least 3 faces, and an angle defect. A 0° angle defect will fill the Euclidean plane with a regular tiling. By Descartes' theorem, the number of vertices is 720*/crerTect. (2) Platónských těles je právě pět druhů: pro každou z pěti možností je třeba „složit" odpovídající těleso: ► čtyřstěn {3,3}, krychle {4,3}, osmistěn {3,4} jsou snadné, ► pro rozbor dvacetistěnu {3,5} a dvanáctistěnu {5,3} budeme potřebovat větu o pravidelném 5-, 6- a 10-úhelníku vepsaném do téže kružnice (s. 40)... Pravidelný dvacetistěn poprvé Pravidelné mnohostěny 69 Bubínek: QL = QR = strana vepsaného 5-úhelníku, LE = strana vepsaného 10-úhelníku, LEQ = pravoúhlý trojúhelník. Proto podle s. 40: ► EQ = strana vepsaného 6-úhelníku = poloměr kružnice. EQ = VE, tedy EVWQ je čtverec. Pravidelný dvacetistěn podruhé Pravidelné mnohostěny Čepičky: QWZ = pravoúhlý trojúhelník, QZ = QR = strana vepsaného 5-úhelníku, QW = strana vepsaného 6-úhelníku. Proto podle s. 40: ► WZ = strana vepsaného 10-úhelníku = delší část zlatého řezu poloměru kružnice. WZ = delší část zlatého řezu úsečky WQ. Pravidelný dvacetistěn potřetí Pravidelný dvacetistěn je vepsán do koule. Pravidelné mnohostěny 71 viz konstrukci na s. 20 Pravidelný dvanáctistěn stručně Pravidelné mnohostěny 72 Nad každou stěnou krychle uvažme vrcholy U, V, W podle obr. Zájemci snadno zdůvodní, že: ► body UBCWV leží v jedné rovině, ► pětiúhelník UBCWV je pravidelný, ► vzdálenost středu krychle je od všech vrcholů stejná... ru = rp = delší část zlatého řezu úsečky pn. Užitek Pravidelné mnohostěny Circogonia icosahedra vlevo nahoře. https://is.muni.cz/el/ped/jaro2020/MA0007/um/prednaska/zaklady.pdf Základy 1 Dotykové úlohy 75 Úvod 76 Základní úlohy 78 Zobecnění 82 Obecná Apollóniova úloha 83 Geometrická zobrazení 87 Poznámky k zobrazování prostoru do roviny 152 Závěrečné shrnutí 167 Zdroje 172 Dotykové úlohy Úvod 76 = úlohy s body, přímkami, kružnicemi a jejich dotykem. Definice Přímka a kružnice, resp. dvě kružnice se dotýkají, pokud mají právě jeden společný bod. Věta Přímka se dotýká kružnice v bodě C <^^> je kolmá k průměru FC. Kružnice se dotýkají v bodě A <^^> spojnice jejich středů prochází bodem A. 43Důkazy zpravidla nepřímo, viz např. https://mathcs.clarku.edu/~djoyce/java/elements/booklll/proplllll.html Dotyk vs. orientovaný dotyk Úvod 77 Často je výhodné (občas nutné) rozlišovat orientace: ► cyklus = orientovaná kružnice, ► paprsek = orientovaná přímka, ► orientovaný dotyk = dotyk ve shodě s orientacemi. Základní úlohy s tečnami základníúiohy 78 (a) pomocí Thaletovy kružnice (b) pomocí souměrnosti Společné tečny ke dvěma kružnicím: ... redukováno na předchozí případ. Základní úlohy s kružnicemi Základní úlohy 79 pomocí os úseček, os úhlů Základní úlohy s kružnicemi Základní úlohy 80 Kružnice procházející dvěma body a dotýkající se přímky, resp. kružnice: např. pomocí mocnosti Základní úlohy s kružnicemi Základní úlohy 81 Kružnice procházející bodem a dotýkající se dvou přímek: k '-k (a) pomocí souměrnosti45 (b) pomocí stejnolehlosti ... redukováno na předchozí případ (s. 80). Mírné zobecnění Kružnice dotýkající se kružnice a dvou přímek: ... redukováno na předchozí případ (s. 81). Obecná Apollóniova úloha Obecná Apollóniova úloha 83 = dotyková úloha se třemi danými kružnicemi. Všechny předchozí úlohy (a mnoho dalších) chápeme jako mezní případy lim(kružnice) = bod, lim (kružnice) = přímka. r—>0 r—>oo Obecná (neorientovaná) úloha má až 8 řešení; se zvolenými orientacemi dostáváme řešení po dvojicích: •3 ^ ®c •© Poznámky Obecná Apollóniova úloha Zajímavá historie, mnoho rozličných řešení a řada aplikací...47 Viz např. van Roomenovo řešení, Newtonovu reformulaci a problém trilaterace... Středy všech cyklů, které se dotýkají dvou daných cyklů, tvoří kuželosečku. http://en.wikipedia.org/wiki/Problem_of_Apollonius Náš přístup Obecná Apollóniova úloha 85 Z předchozích ukázek je patrné, že budeme protěžovat užití geometrických transformací k zjednodušení problému: ► souměrnosti, ► stejnolehlost, ► dilatace, ► kruhová inverze, ► apod. Podrobnosti k jednotlivým transformacím od s. 88. Ukázka typického použití na s. 99... Poznámka Specifická zadání nabízejí mnohá (a specifická) řešení: Obecná Apollóniova úloha např. pomocí mocnosti, stejnolehlosti, dilatace, souměrnosti, výpočtu, kruhové inverze Základy 1 Dotykové úlohy 75 Geometrická zobrazení 87 Dilatace a kontaktní zobrazení 88 Kruhová inverze a konformní zobrazení 90 Souměrnosti a shodná zobrazení 106 Stejnolehlost a podobná zobrazení 111 Osová afinita a afinní zobrazení 118 Poslední zobecnění a projektivní rozšíření 126 Osová kolineace a projektivní zobrazení 141 Shrnutí a přehledy 146 Poznámky k zobrazování prostoru do roviny 152 Závěrečné shrnutí 167 Zdroje 172 Dilatace jakožto příklad problémového zobrazení Dilatace Dilataci jsme poprvé potkali při konstrukci společných tečen ke dvěma kružnicím (s. 78): Popis dilatace jakožto geometrického zobrazení je ošidný: ► nemá smysl mluvit o obrazu bodu jako takovém (bez kontextu),49 ► měli jsme vždy bod na orientované kružnici, resp. přímce, ► není podstatná ona kružnice, resp. přímka, ale orientovaný dotyk, ► orientovaný dotyk (dvou křivek) nejsnáze znázorníme (tečným) vektorem... Na rozdíl od všech ostatních zobrazeních v tomto kurzu! Dilatace jakožto příklad kontaktního zobrazení Dilatace Co to je? Orientované kontaktní zobrazení v rovině. Čím je určena? Nenulovým reálným číslem p. Jak je určena? Obraz lib. orient, dotyk, elementu zastoupeného vektorem v je reprezentován vektorem v', který je posunut o vzdálenost p kolmo k v, a to na správnou stranu v závislosti na orientaci... Jaké má vlastnosti? Orientované kontaktní zobrazení! Kčemu to je dobré? Zachovává orientovaný dotyk křivek (viz s. 78, 82, 100, ...)! Kruhová inverze Kruhová inverze Co to je? Transformace roviny vyjma jednoho bodu, ozn. O.50 Čím je určena? Kružnicí se středem O a poloměrem r.51 Jak je určena? Obraz A' lib. bodu A ž O leží na polopřímce OA, a to tak, že \OA\\OA'\ = ř, neboli \OA'\ = \OA\' Jaké má vlastnosti? Involutivní transformace s kružnicí samodružných bodů, základní konformní transformace v rovině, nepřímá, ... tzv. střed kruhové inverze tzv. řídící kružnice Zřejmé vlastnosti Kruhová inverze 91 (a) Kruhová inverze je involutivní transformace. (b) Všechny body na řídící kružnici jsou samodružné. (c) Všechno, co je vně řídící kružnice, se zobrazuje dovnitř, a naopak. (d) Každá přímka procházející středem inverze je samodružná; přitom jediné samodružné body jsou průsečíky s řídící kružnicí a lim X' = O, resp. lim X' = oo. https://ggbm.at/Zxal0Fay Další vlastnosti Kruhová inverze (e) Kružnice procházející středem O se zobrazuje na přímku (neprocházející středem O), a naopak. Důkaz. Předp. extrémní dvojici A i-> A', kde OA _l i a OA' = průměr y. Ozn. B e i a B' e y průsečíky s lib. přímkou jdoucí O. Dokážeme, že B a B' jsou inverzního vzhledem ke l~: ► Thaletova věta => úhel OB'A' je pravý => trojúhelníky OAB a Oy4'B' jsou podobné => OB' : OA = OA' : OB neboli OB' ■ OB = OA' ■ OA. ► Body A a A' jsou inverzní vzhledem ke l~, takže B a B' taky: OB'-OB = OA' ■ OA = ř. □ Další vlastnosti Kruhová inverze (f) Kružnice kolmá ke ľ se zobrazuje sama na sebe. Naopak, každá kružnice procházející dvojicí inverzních bodů je kolmá ke V. Důkaz. Kružnice y protíná řídící kružnici r kolmo53 <^^> poloměr OP je tečnou ke kružnici y <^> pro libovolnou sečnu jdoucí bodem O platí54 OAOA' = OP2 = ř <^^> body A a A' jsou inverzní vzhledem ke l~. □ tzn. tečny ve společném bodě P jsou kolmé podle věty o mocnosti bodu ke kružnici (s. 33) Další vlastnosti Kruhová inverze (g) Obecná kružnice neprocházející středem O se zobrazuje do jiné kružnice neprocházející O. p Důkaz. Uvažme kružnici ŕ, která je soustředná s ľ a protíná kružnici y kolmo. Ukážeme, že složení kruhových inverzí Ť a ľ je stejnolehlost:55 ► Ozn. A i-> A' kruhovou inverzi vzhledem ke V a A i-> Ä kruhovou inverzi vzhledem ke Ť, tedy OA-OÄ = ~ŕ a OÄ-OÄ' = ŕ. ► Odtud po úpravě OÄf : OA = ŕ : ř2 = konst., neboli OAř = konst OA. □ 55... zbytek je jasný: z předchozího (s. 93) a vlastností stejnolehlosti (s. 114) plyne, že obrazem y vzhledem ke r je kružnice. Při stejnolehlosti ľ o r : A i-> A' se střed y zobrazuje na střed y'. Při kruhové inverzi ľ : A i-> Af se střed y nezobrazuje na střed yf (Viz též obraz středu y vzhledem ke kruhové inverzi V...) Další vlastnosti Kruhová inverze (h) Kruhová inverze je konformní zobrazení. Důkaz. ► Odchylka dvou křivek v jejich společném bodě P = odchylka jejich tečen m ať. ► Místo dvou obecných křivek můžeme uvažovat lib. dvě kružnice, které prochází bodem P a mají přímky mať jako tečny. ► Místo obecných dvou kružnic můžeme uvažovat kružnice y\ ay2, které jsou kolmé k řídící kružnici ľ! ► Avšak kružnice y^ a y2 se zobrazují samy do sebe (s. 93), obrazem bodu P je druhý společný bod P' kružnic a odchylka v bodě P je stejná jako odchylka v bodě P'. □ Tzn. zachovává odchylky protínajících se křivek. Poznámky Kruhová inverze Každé podobné zobrazení je konformní. Dalším známým nepodobným konformním zobrazením je napr. stereografická projekce (sféry bez jednoho bodu do roviny): Kruhovou inverzi lze vyjádřit pomocí stereografické projekce a souměrnosti sféry podle roviny rovníku... Konformní zobrazení Kruhová inverze 98 Kruhová inverze a obecná konformní zobrazení: ► nezachovávávají vzdálenosti ani poměry vzdáleností, ► nezobrazují přímky na přímky, ► nezachovávávají obsahy, resp. objemy, ► ale zachovávávají odchylky protínajících se křivek, ► jsou prostá (injektivní). Užitek 99 Orientovaná Apollóniova úloha: d = 0 • kil • g Sestrojit cykly, které se dotýkají tří daných cyklů. http://ggbtu.be/mrFsNSnbN Užitek 100 (1) vhodná dilatace: d = -10.8 • k • I • g • i • t • j .tím je úloha redukována na případ s bodem místo kružnice, Užitek 101 (2) vhodná kruhová inverze: ... kružnice procházející bodem C se zobrazují do přímek (s. 92), ... Užitek (3) společné tečny dvou kružnic: 102 . což je jedna ze základních úloh (s. 78), Užitek 103 (4) kruhová inverze zpět: .což je snadné, Užitek (5) dilatace zpět: 104 . což je taky snadné. Hlavní větev geometrických zobrazení 105 ekviafinní (s. 119) Osová souměrnost Shodná zobrazení 1 06 Co to je? Transformace eukleidovské roviny. Čím je určena? Přímkou o.58 Jak je určena? Obraz X' lib. bodu X leží na kolmici k ose, a to tak, že ——> —> X X0 = —XXo, kde X0 = průsečík XX' s osou o. Jaké má vlastnosti? Involutivní transformace s přímkou samodružných bodů, základní shodnost v rovině, nepřímá transformace, ... tzv. osa Obecná shodná zobrazení Shodná zobrazení 1 07 Definice Shodné zobrazení zobrazuje každou úsečku na úsečku s ní shodnou. Tzn. pro libovolné body A, B a jejich obrazy A', B' platí \A'B'\ = \AB\. Další vlastnosti ► zobrazuje přímky na přímky, ► zachovává odchylky přímek, ► zachovává obsahy, resp. objemy, ► je prosté (injektivní). ShodnOSti V rOVině Shodná zobrazení 108 Shodnost v rovině je dána obrazem trojúhelníku (tj. tří bodů v obecné poloze). Věta Každá shodnost v rovině je složením nejvýše tří osových souměrností: ... proto je osová souměrnost základní shodností v rovině. Důkaz. Postupně vkládáme osy tak, aby ► /IhA'... dořešíme obrazy B i-> B<\ a C i-> Ci, ► Bj i-> B' ... dořešíme obraz C\ i-> C2, □ Klasifikace v rovině Shodná zobrazení 1 09 Odtud klasifikace shodností v rovině: (a) identita = složení dvou os. soum. takových, že o^ = o2, (b) posunutí = složení dvou os. soum. takových, že o^ || o2, (c) otáčení = složení dvou os. soum. takových, že o^ a o2 jsou různoběžné, (d) středová souměrnost = složení dvou os. soum. takových, že o^ _l o2, (e) osová souměrnost = jedna os. soum., (f) posunutá souměrnost = složení tří obecných os. soum. Poznámky Shodnost s přímkou samodružných bodů je právě osová souměrnost (e). Shodnosti (a)-(d) jsou přímé (zachovávají orientaci), shodnosti (e)-(f) jsou nepřímé (mění orientaci). Pojmenování (f) je odvozeno z možného rozkladu na osovou souměrnost a posunutí: Symetrické vzory Odtud klasifikace symetrických vzorů, viz např. sedm frízových vzorů 59 ^ ^ ^ ^ ^ g\ ^ ^ ^ ^ ► sedmnáct tapetových vzorů 60 atp. 59http://en.wikipedia.org/wiki/Frieze_group 60http://en.wikipedia.org/wiki/Wallpaper_group Stejnolehlost aneb škálování Podobná zobrazení 111 Co to je? Transformace eukleidovské roviny. Čím je určena? Bodem S a nenulovým reálným číslem /c.61 Jak je určena? Obraz X' lib. bodu X leží přímce SX, a to tak, že Š3r = k • šx. Jaké má vlastnosti? Transformace se samodružným bodem, základní podobnost, v rovině přímá transformace, ... tzv. střed a koeficient = poměr škálování Speciální a mezní případy Podobná zobrazení 112 Spec. pro koeficient |k| = 1 dostáváme shodnosti: ► identita, pokud k = 1, ► středová souměrnost, pokud k = -1. Pokud bychom připustili k = 0, dostaneme velmi degenerovaný případ: ► zobrazení do jednoho bodu. Základní vlastnosti a skládání stejnolehlostí Podobná zobrazení 1 o Základní poznatek známe ze s. 50! Zejména, každá stejnolehlost je ► podobné zobrazení, které ► každou přímku zobrazuje na přímku s ní rovnoběžnou. Zobrazení s těmito vlastnostmi není mnoho, jmenovitě tři: Věta Složení dvou stejnolehlostí se středy S<\, resp. S2 a koeficienty k^, resp. k2 je: (a) identita, právě když k^ ■ k2 = 1 a = S2, (b) posunutí, právě když k^ • k2 = 1 aS^ ž S2,62 (c) obecná stejnolehlost, právě když kA-k2±\ .63 —> Vektor posunutí je pak násobkem vektoru Si S2. Pokud Si ž S2, potom střed výsledné stejnolehlosti nutně leží na přímce Si S2. Stejnolehlý obraz kružnice Podobná zobrazení 114 Stejnolehlým obrazem kružnice je kružnice, ... každé dvě kružnice jsou stejnolehlé, ... ... a to dvojím způsobem. Mongeova věta Podobná zobrazení 115 Věta Mezi šesti středy stejnolehlostí tří kružnic jsou čtyři kolineární trojice. Obecná podobná zobrazení Podobná zobrazení 116 Definice Podobné zobrazení zachová poměry vzdáleností. Tzn. pro libovolné body A, B a jejich obrazy A\B' platí \A'B'\ = konst |AB|. Tato konst. je tzv koeficient podobnosti, ozn. k, a je to kladné reálné číslo. Další vlastnosti ► zobrazuje přímky na přímky, ► zachovává odchylky přímek, ► obsahy se mění k2-krát, resp. objemy se mění k3-krát, ► je prosté (injektivní). Další postřehy Každé shodné zobrazení je podobné (s koeficientem k = 1). ► Každé podobné zobrazení je složením nějaké shodnosti a stejnolehlosti (a proto je stejnolehlost základní podobností). Užitek Podobná zobrazení 117 Osová afinita aneb škálování v jednom směru Afinní zobrazení 118 Co to je? Transformace eukleidovské roviny. Čím je určena? Přímkou o, směrem s a nenulovým reálným číslem m.65 Jak je určena? Obraz X' lib. bodu X leží na přímce se směrem s, a to tak, že X'X0 = m-XX0, kde X0 = průsečík XXf s osou o. Jaké má vlastnosti? Transformace s přímkou samodružných bodů, základní afinní transformace v rovině, přímá/nepřímá podle znaménka m, ... tzv. osa, směr škálování a modul = poměr škálování v daném směru Speciální a mezní případy Afinní zobrazení 119 Speciálními, resp. mezními případy osové afinity jsou: ► osová souměrnost, pokud m = -1 a s _l o, ► šikmá souměrnost, pokud m = -1as/o, ► elace aneb naklonění, pokud s || o (=> m = 1), Pokud bychom připustili m = 0, dostaneme degenerovaný (neinjektivní) případ: ► rovnoběžné promítání do přímky o ve směru s. m = -1 <^=> involuce Základní vlastnosti Obecná osová afinita: (a) zobrazuje kolineární body na kolineární body, (b) zachovává poměry vzdáleností trojic kolineárních bodů, (c) zachovává rovnoběžnost přímek. Důkaz. Variace na podobné trojúhelníky... ... pokud se různé body zobrazí na různé body. Obecná afinní zobrazení Afinní zobrazen Definice Obecné afinní zobrazení je zobrazení s vlastnostmi (a)-(c) ze s. 120: (a) zobrazuje kolineární body na kolineární body, (b) zachovává poměry vzdáleností trojic kolineárních bodů,68 (c) zachovává rovnoběžnost přímek. Bijektivní afinní zobrazení se nazývá afinita (viz osová afinita).69 Afinita, která zachovává obsahy (resp. objemy), se nazývá ekviafinita (viz šikmá souměrnost nebo elace). Poznámka Za předpokladu (a) jsou vlastnosti (b) a (c) ekvivalentní... r c ... pokud se různé body zobrazí na různé body. Příkladem neprostého afinního zobrazení je např. rovnoběžné promítání. Afinity v rovině Analogicky k tvrzení na s. 108 máme: Věta Každá afinita v rovině je složením nejvýše tří osových afinit. ... proto je osová afinita základní afinitou v rovině. Důkaz. Myšlenka důkazu je stále stejná, volnost v realizaci větší... Příklad Stejnolehlost jako složení dvou osových afinit: O určenosti afinního zobrazení Afinní zobrazení 1 23 Afinní zobrazení mezi přímkami je zcela určeno podmínkou (b), tj. obrazy dvou různých bodů... Afinní zobrazení mezi rovinami je zcela určeno obrazy tří bodů v obecné poloze... Věta Prosté70 afinní zobrazení prostoru dimenze n je jednoznačně určeno obrazy n + 1 bodů v obecné poloze. Důkaz. Induktivní a konstruktivní — pomocí rovnoběžek a přenášení dělicích poměrů...71 □ resp. „ne příliš degenerované", viz dále. https://ggbm.at/yWcCaQeA Shrnutí a poznámky Afinní zobrazení 1 24 Každé podobné zobrazení je afinní. Každé shodné zobrazení je ekviafinní. Podobné a ekviafinní zobrazení je shodné. 3-rozměrnou analogií osové afinity je afinita s rovinou samodružných bodů... 3-rozměrnou analogií rovnoběžného promítání do přímky je rovnoběžné promítání do roviny... Obecné afinní zobrazení: ► zobrazuje přímky na přímky, ► zachovává poměry vzdáleností trojic kolin. bodů, ► zachovává rovnoběžnost, ► nezachovává obsahy, resp. objemy, ► nezachovává odchylky, ► nemusí být prosté (injektivní). Užitek Afinní zobrazení 1 25 http://ggbtu.be/mkvJL3iqr Poslední zobecnění Projektivní rozšíření 1 26 Poslední příspěvky do sbírky základních zobrazení (s. 105): Od posunutí ke stejnolehlosti to je stejné... ... jako od osové afinity k osové kolineaci... ... nebo jako od rovnoběžného promítání ke středovému... Jak to funguje? Posunutí vs. stejnolehlost: ■Á> / - í ■ X'X II A'A || ... směr, XX' = AAf = ... vektor posunutí, Projektivní rozšíření 1 27 / \ / \ / \ ' \ A _ 4 - -■ŕ " j \ / -V \ SX' S/V SX SA X'XnA'A n... střed, = ... koef. stejnolehlosti, „posunutí = stejnolehlost se středem v nekonečnu". Jak to asi funguje? Osová afinita vs. osová kolineace: Projektivní rozšíření 1 28 o 1 d*. X'X II A'A XX0 X'X0 A'A0 AA0 . smer, ... modul, X'X n A'A n ... střed, ???? = ???? = modul,73 ... „osová afinita = osová kolineace se středem v nekonečnu". kde ???? je nějak určeno body A, A', A0 a S. Jak to asi funguje? Projektivní rozšíření 1 29 Rovnoběžné vs. středové promítání: AřA || BřB || ... směr, AřA n BřB n ... střed, 4^ = áS = ... zákl. invariant, ???? = ???? = ... zákl. invariant,74 B'C BC ... „rovnoběžné promítání = středové promítání se středem v nekonečnu". kde ???? je nějak určeno body A, B, C a D. Dělicí poměr a dvojpoměr Projektivní rozšíření 1 30 Definice Dělicí poměr trojice kolineárních bodů (A, B, C) je reálné číslo d takové, že platí —> —> AC = d-BC; značíme a zapisujeme takto: d={ABC) = BC Dvojpoměr čtveřice kolineárních bodů (A, B, C, D) je poměr dělicích poměrů (AB C) : (AB D); značíme a zapisujeme takto: (ABCD) = — :—. BC BD Poznámky Vzhledem k tomu, že lim (AB D) = 1, platí lim (AB CD) = (AB C); stručně D—>oo D—>oo (AB CDoo) = (AB C). Známe Projektivní rozšíření Věta Při rovnoběžném promítání se zachovávají poměry trojic kolineárních bodů. Důkaz. (a) Spec. případ plyne z podobnosti trojúhelníků AA'C a BB'C (s. 50). (b) Obecný případ plyne z (a) a shodností protilehlých stran v rovnoběžnících. □ ... pokud se různé body zobrazí na různé body. Nově Projektivní rozšíření 1 32 Věta (Pappova) Při středovém promítání se zachovávají dvojpoměry čtveřic kolineárních bodů. Důkaz. (a) Spec. případ (C = O a SD' || p) plyne z podobností trojúhelníků (s. 50) a vztahu (AB C) = (AB CD^) (s. 130): (b) Obecný případ plyne z (a) a podobnosti trojúhelníků: □ ... pokud se různé body zobrazí na různé body. Detaily k důkazu Pappovy věty (a) Z modré, resp. oranžové podobnosti plyne resp. e/c/ ec Po dělení >AC A'C B'C A'C A'D' BC A'D' B'Df B'C B'D' Projektivní rozšíření 1 33 tudíž (AB C) = (AřBř CřDř). Levá strana je však totéž, co (AB CD*,), tedy (AB CDoo) = (A'B' CřDř). (b) Doplníme rovnoběžky s přímkou SD jdoucí bodem C, resp. C. Z (a) plyne ^ C) = (48 CD), resp. {A2B2 C) = (A'Bf C'Df). Ze žluté podobnosti plyne (A| B-i C) = (yA2B2 C), a tedy (AB CD) = (A'Bf CfDf). □ Jak tO tedy funguje? (navazuje nas. 128) Projektivní rozšíření 1 34 Osová afinita vs. osová kolineace: S i clí 3<- - :° a A' o 1 X'X || A'A || ... směr, XfX nA'An... střed, (X'XX0) = (A'A A0) = ... modul, (X'XX0S) = (A'A A0S) = ... modul. Speciální a mezní případy Projektivní rozšíření 1 35 Speciálními, resp. mezními případy osové kolineace jsou: ► osová afinita, pokud S = nevlastní, ► stejnolehlost, pokud o = nevlastní, ► posunutí, pokud S i o jsou nevlastní. Pokud bychom připustili m = 0, dostaneme degenerovaný (neinjektivní) případy: ► středové promítání do přímky o z bodu S. ► rovnoběžné promítání do přímky o, pokud S = nevlastní. Užitek (doplňuje s. 125) Projektivní rozšíření 1 36 Projektivní obraz pravidelného šestibokého hranolu a jeho stín. Základní vlastnosti Obecná osová kolineace: j írlí Projektivní rozšíření 1 37 \ A* 'X,' (a) zobrazuje kolineární body na kolineární body, (b) zachovává dvojpoměry čtveřic kolineárních bodů.77 Důkaz. Plyne z definice a z Pappovy věty... □ Pozor Afinní zobrazení fungují v celé rovině, resp. prostoru, ... ... při osové kolineaci či středovém promítání některé body nemají obraz, jiné nemají vzor! ... pokud se různé body zobrazí na různé body. Středové promítání aneb projekce Projektivní rozšíření 1 38 Při středovém promítání se některé body zobrazují „do nekonečna" a naopak některé body „z nekonečna" se zobrazují v konečnu: ... to jsou tzv. Oběžníky, horizont apod. Pro větší pohodlí si náš eukleidovský prostor rozšíříme: Eukleidovská přímka/rovina/prostor rozšířená o „body v nekonečnu" je tzv. projektivní přímka/rovina/prostor. Tyto nové body jmenujeme nevlastní, ostatní pak vlastní. Projektivní rozšíření Projektivní rozšíření 1 39 Přesněji, body rozšířeného prostoru (A) ztotožňujeme s přímkami (a,) procházejícími nějakým externím bodem (S): Vlastní body odpovídají různoběžkám, nevlastní body rovnoběžkám s původním (nerozšířeným) prostorem. Tedy: ► Projektivní rozšíření eukleidovské přímky má právě jeden nevlastní bod, ► Projektivní rozšíření eukleidovské roviny má přímku nevlastních bodů. ► Každé dvě přímky v projektivní rovině se protínají.78 ► Atd. Rovnoběžky se protínají v nevlastním bodě, různoběžky ve vlastním. Uspořádání Projektivní rozšíření 140 ► Projektivní přímka je uzavřená. ► Projektivní přímka nerozděluje projektivní rovinu na dvě nesouvislé části. ► Uspořádání bodů na projektivní přímce nemá valného smyslu: Eukleidovská vs. projektivní přímka Osová kolineace pořádně Projektivní zobrazen Co to je? Transformace projektivní roviny. Čím je určena? Přímkou o, bodem S a nenulovým reálným číslem m.79 Jak je určena? Obraz A' lib. bodu A leží na přímce SA, a to tak, že (A'A A0S) = m, kde A0 = průsečík AA' s osou o a (A'A A0S) = dvojpoměr. Jaké má vlastnosti? Transformace s přímkou samodružných bodů, základní projektivní transformace v rovině, ... tzv. osa, střed a modul Obecná projektivní zobrazení projektivní zobrazení 142 Definice Obecné projektivní zobrazení je zobrazení s vlastnostmi (a) a (b) ze s. 137: (a) zobrazuje kolineární body na kolineární body, (b) zachovává dvojpoměry čtveřic kolineárních bodů.80 Bijektivní projektivní zobrazení se nazývá projektivita nebo kolineace (viz osová kolineace). Poznámky Z (a) a (b) vyplývá, že prosté projektivní zobrazení (c) zobrazuje projektivní přímky na projektivní přímky.81 Ve skutečnosti platí, že (c) => (b), ... ... viz základní větu projektivní geometrie (za rok)! Pokud projektivní zobrazení zobrazuje všechny (ne)vlastní body na (ne)vlastní, potom je afinní (s. 121). ... pokud se různé body zobrazí na různé body. ... tedy nikoli např. na úsečky nebo jiné části přímek. Projektivity V rovině (rýmuje se s. 122) Projektivní zobrazení 1 43 Analogicky k předchozím případům máme: Věta Každá kolineace v (projektivní) rovině je složením nejvýše tří osových kolineací. ... proto je osová kolineace základní kolineací v rovině. Důkaz. Myšlenka důkazu je stále stejná, volnost v realizaci stále větší. □ O určenosti projektivního zobrazení (rýmujeses. 123) Projektivní zobrazení 1 44 Projektivní zobrazení mezi přímkami je zcela určeno podmínkou (b), ► tj. obrazy tří různých bodů, ► tedy např. obrazy dvou různých vlastních bodů a jedním úběžníkem... Projektivní zobrazení mezi rovinami je zcela určeno ► obrazy čtyř bodů v „dostatečně obecné" poloze, ► nebo obrazy tří vlastních bodů v obecné poloze a dvěma odpovídajími ubezniky... Věta Prosté82 projektivní zobrazení prostoru dimenze n je jednoznačně určeno obrazy n + 1 vlastních bodů v obecné poloze a n odpovídajícími Oběžníky Důkaz. Induktivní a konstruktivní — pomocí úběžníků a přenášení dvojpoměrů...83 □ resp. „ne příliš degenerované", viz dále... https://ggbm.at/yWcCaQeA Shrnutí a poznámky (doplňuje s. 124) Projektivní zobrazení 1 45 Každé afinní zobrazení je projektivní. Projektivní zobrazení, které zobrazuje (ne)vlastní body na (ne)vlastní, je afinní. 3-rozměrnou analogií osové kolineace je kolineace s rovinou samodružných bodů... 3-rozměrnou analogií středového promítání do přímky je středové promítání do roviny... Obecné projektivní zobrazení: ► zobrazuje přímky na přímky, ► zachovává dvojpoměry vzdáleností čtveřic kolin. bodů, ► nezachovává poměry vzdáleností trojic kolin. bodů, ► nezachovává rovnoběžnost, ► nezachovává obsahy, resp. objemy, ► nezachovává odchylky, ► nemusí být prosté (injektivní). Osa vs. střed Shrnutí a přehledy 146 Vše, co jsme kdy jmenovali základní transformací v rovině, mělo84 ► osu = přímku samodružných bodů, střed = takový bod, že každá jím jdoucí přímka je samodružná. Osa nebo střed mohou být vlastní nebo nevlastní, ... ... ale z Desarguesovy věty vyplývá, že ► projektivní transformace v rovině má osu <^^> má střed. https://ggbm.at/az7e9qsC Desarguesova věta Shrnutí a přehledy 147 Věta Pro libovolné dva trojúhelníky XYZ a X' Y'Z' v projektivní rovině platí: přímky XX', YY', ZZ' prochází jedním bodem <^^> průsečíky přímek XY aXrYr,YZa Y'Z', XZ a X'Z' leží na jedné přímce. Desarguesova věta a její trojrozměrná interpretace. Přehled základních transformací v rovině Shrnutí a přehledy 148 střed S osa o S e o modul druh vlastní vlastní ne 0 (středové promítání do přímky) ano 1 projektivní elace ne -1 harmonická souměrnost ne jinak osová kolineace nevlastní vlastní ne 0 (rovnoběžné promítání do přímky) ano 1 elace ne -1 šikmá, resp. osová souměrnost ne jinak osová afinita vlastní nevlastní ne 0 (promítání do bodu) ne 1 identita ne -1 středová souměrnost ne jinak stejnolehlost nevlastní nevlastní ano 1 posunutí Transformace je involutivní <^^> modul = -1. Degenerované případy <^^> modul = 0. Pro afinní transformace: ► přímá <^^> modul > 0, ► nepřímá <^^> modul < 0. Přehled typů zobrazení a jejich vlastností Shrnutí a přehledy 149 kolin. vzdál. děl. porn. dvojpom. rovnob. obs. odch. projektivní + — — + — — — afinní + — + + + — — ekviafinní + — + + + + — podobná + — + + + — + shodná + + + + + + + konformní — — — — — — + ► Projektivní zobrazení, které zobrazuje všechny vlastní body na vlastní (ekvivalentně, nevlastní body na nevlastní), je afinní. ► Afinní zobrazení, které zachovává poměry vzdáleností jakýchkoli (tedy i nekolineárních) trojic bodů, je podobné. Konformní zobrazení, které je projektivní, je podobné. ► Podobné zobrazení, které je ekviafinní, je shodné. Hierarchie zobrazení (víz s. 105) Shrnutí a přehledy 150 V.«) »A- o- '<-x ^ f (A ľ l 6, i Ä- c ť ) k riA k o i/o.' i'^"u p ^0 j t L x iv "» i „Sou' t'h'nUcf- ř , / rovno L * -vh In Ol - ■ i / " -f <; 1^ » iA w. a. N> O <, U. iri "t I írn»S Užitek85 Mnoho základních zobrazení můžeme (resp. musíme) pozorovat při znázorňování původně stereometrických problémů: https://is.muni.cz/go/bnw0ic Základy 1 Dotykové úlohy 75 Geometrická zobrazení 87 Poznámky k zobrazování prostoru do roviny 152 Volně 154 Vázaně 157 Analyticky 160 Exoticky 162 Závěrečné shrnutí 167 Zdroje 172 Poznámky k zobrazování prostoru do roviny 153 Podle způsobu promítání dělíme na: ► středové, ► rovnoběžné, ► exotické. Podle způsobu provedení dělíme na: ► volné,86 ► vázané,87 ► vychytané,88 ► analytické,89 ► exotické. ... takto jsme to dělali dosud, za chvíli, za chvíli, takto budeme dělat příští rok... Umíme: středové a rovnoběžné promítání (viz s. 142 a 121) Volně 154 Středové promítání (projekce) je modelové projektivní zobrazení: (i) zobrazuje kolineární body na kolineární body, (ii) zachovává dvojpoměry čtveřic kolineárních bodů.90 Nevlastní body mohou mít vlastní obrazy (tzv. úběžníky) a naopak. Rovnoběžné promítání je středové promítání s nevlastním středem. Rovnoběžné promítání je afinní zobrazení, navíc tedy (iii) zachovává rovnoběžnost přímek, (iv) zachovává obyčejné poměry trojic kolineárních bodů.91 ... kdykoli to dává smysl (pokud se různé body zobrazí na různé) ... kdykoli to dává smysl... Umíme: volné promítání (viz s. 144 a 123) Volné středové/rovnoběžné promítání je určeno několika málo body a obecnými vlastnostmi projektivních/afinních zobrazení (i)-(iv): Věta „Nepříliš degenerované" (a) afinní, (b) projektivní zobrazení prostoru dimenze n je jednoznačně určeno obrazy (a) n + 1 bodů v obecné poloze, (b) n + 1 bodů v obecné poloze a n odpovídajícími úběžníky. Základní konstrukce jsou: (a) rovnoběžky a přenášení poměrů, (b) úběžníky a přenášení dvojpoměrů. Poznámka V předpokladu věty tušíme jistý zádrhel: Jak sestrojit obraz bodu v „souřadné rovině", která se zobrazuje do přímky Volný průmět pravidelného dvanáctistěnu ... pomocí vepsané krychle (podle s. 72): Nově: vázané promítání vázaně 157 Vázané promítání je určeno přesným vymezením průmětny a středu, resp. směru promítání vzhledem k zobrazovanému objektu. Pro zadání si pomáháme s pomocnými sdruženými průměty (nárys, půdorys): Na rozdíl od předchozí metody odpadají jakékoli omezující předpoklady! Základní konstrukční dovednosti jsou: ► průnik přímky a roviny, ► odměřování a přenášení vzdáleností... Vázaný průmět kvádru92 Vázaně 158 ... do speciálně zvolené průmětny p: http://ggbtu.be/mZvl063hi Vychytaný průmět pravidelného dvacetistěnu ... tzv. zářezovou metodou (podle s. 69-70): Cvičení: analytické vyjádření Analyticky 160 ... vzhledem k naznačené souřadné soustavě: .U'ab Cŕŕ 0 J* si J -5 i i ^ * " " r * -2 Q 1 S " 1 3 ľ ------ ' 1 i______i -3 -4> J 1 1 | 1 Výhled: analytické vyjádření Analyticky 161 Středové promítání ze středu S = [6,0,5] do roviny p : = 0} ► v afinních (kartézských) souřadnicích: 6x2 6x3 - 5x1 [X|, X2, Xs] 0. 6 - *í 6 - *í v homogenních (rozšířených) souřadnicích: (x0 : x<\ : x2 : x3) i-> (6x0 - x<\ : 0 : 6x2 : 6x3 - 5xí); tj. íx°) í6 -1 0 0] M 0 0 0 0 x2 0 0 6 0 x2 projektivní), rovnoběžné (=> afinní) ► podle zadání: volné (obrazy několika bodů), vázané (střed/směr promítání a rovina), ... ► základní úlohy (přenášení (dvoj)poměru kolin. bodů) ► vychytávky (otočení roviny, zářezová metoda apod.) Užitek (s. 99-104, 125, 151, 166) ► obecná Apollóniova úloha ► obecné průměty pravidelných a jiných těles ► řezy hranolů, jehlanů a jejich skutečné velikosti ► celkový přehled Základy 1 Dotykové úlohy 75 Geometrická zobrazení 87 Poznámky k zobrazování prostoru do roviny 152 Závěrečné shrnutí 167 Zdroje 172 Literatura 173 [A] B. Artmann, Euclid: The Creation of Mathematics, Springer, 1999 [DV] L. Drs, J. Všetečka, Objektivem počítače: geometrie speciálních fotografických technik, SNTL, 1981 [EB] The Elements of Euclid, obrázkové vydání od O. Byrneho, 1847,95 [EJ] Euclid's Elements, interaktivní edice D. Joyce podle překladu T.L. Heatha, 1908-1998,96 [EV] Eukleidés, Základy, české vydání podle překladu R Servíta, 1907-2012,97 [H] R. Hartshorne, Geometry: Euclid and beyond, Springer, 2000 [K] R Kuřina, Deset pohledů na geometrii, ČSAV, 1996 [M] V. Medek, Deskriptívna geometria, SNTL, 1962 [P] J.I. Perelman, Zajímavá geometrie, Mladá Fronta, 1954 http://www.math.ubc.ca/~cass/Euclid/byrne.html http://alephO.clarku.edu/~djoyce/java/elements/elements.html https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Eukleides_Servit.pdf Obrázky [A], 1,6,9,10, 22-24, 29, 32-35, 37, 39, 41, 53-55, 63, 72-75, 116 [DV], 165, 166 [EB], 11-14, 17, 18, 46, 52, 56 [EJ], 31,51, 59-61, 65, 67, 79, 82 [EV], 15, 16 [H], 28, 40, 43, 48, 93, 95-99 [K], 89, 117, 121, 154 [M], 169 [P], 38 http://caliban.mpipz.mpg.de/haeckel/kunstform , 76 http://divisbyzero.com, 49 http://en.wikipedia.org/, 169 http://etc.usf.edu/clipart/, 30, 58, 66, 80 http://mathworld.wolfram.com/, 86 http://missmcdonaldart.blogspot.cz/, 169 http://thedisorderofthings.files.wordpress.com/, 169 http://wellcomecollection.org/, 169 http://wikipedia.org, 57, 71 http://www.daviddarling.info/encyclopedia/, 120 http://www.myddoa.com/feast-of-herod- donatello/, 169 Kutuzov, B.V., 168