z
Stavba a struktura literárního díla


z
§Struktura (структура, строение)  - vnitřní organizace výstavbových prvků literárního díla;
vzájemné funkční vztahy
§V závislosti na formě a obsahu rozlišujeme strukturu:
§
JAZYKOVÁ
языковая
IDEOVĚ TEMATICKÁ
идейно-тематическая
•Forma (форма) – souhrn faktorů, které organizují sdělování obsahu (grafická forma, zvuková,
kompoziční, žánrová atd.)
•Obsah (содержание) -
Struktura, forma a obsah literárního díla

z
Vztah obsahu a formy
§„...obsah sám si vytváří a požaduje formu, vnitřek si tvoří svůj vnějšek, umělecká myšlenka si
dává přímo své vtělení.“
§Jan Patočka (Umění a čas)
(1907 – 1977)

z
Interpretace
интерпретация
Image result for искусство беседы
Рене Магритт "Искусство беседы", 1963 г.

z
Téma literárního díla
От темы
через проблематику
к идее

z
Motiv
§Podle funkce v literárním díle:
A)Dynamické (динамические)
B)Statické (статические)
C)Volné (свободные)
§
§Leitmotiv
Image result for odyssea homér Image result for na cestě kerouac Image result for radiščev cesta z
petrohradu do moskvy Image result for gulliverovy cesty Image result for cesty na sibiř

z
Kompozice


z
Fabule a syžet
§Syžet (сюжет)
§
§z fr. sujet – námět, látka
§je konkrétní uspořádání fabule. Autor přitom může narušit chronologii, sled příčin
a důsledků ve výstavbě děje; může některé části fabule potlačit ve prospěch jiných, ponechat ve
vyprávění tzv. bílá místa.
§
§Fabule (фабула)
§z lat. fabula – vyprávění, příběh, bajka
§souhrn událostí a příběhů časově a příčinně spojených
§smyšlený příběh
§
ЧТО?
КАК?

z
Fabule a syžet


z
Fabule a syžet


z
Autorská řeč (авторская речь)
§autorská řeč (авторская речь) X vlastní řeč (собственная речь)
§ich-forma (форма от 1-го лица)
§er-forma (форма от 3-го лица)
§
§přímá řeč (прямая речь)
§

z
§„Fuj tajksl,“ ulevil si. „Představ si, Ivane, div mě z toho horka neranila mrtvice! Dokonce jsem
měl něco jako halucinaci…“ Pokusil se usmát, ale jeho oči dosud vzrušeně těkaly a ruce se mu
třásly. Přesto se pozvolna uklidňoval, ovíval se kapesníkem a pak prohodil veseleji: „No prosím…,“
a pokračoval v hovoru, přerušeném pitím oranžády. Jak se později ukázalo, rozhovor se točil kolem
Ježíše Krista. Redaktor totiž požádal básníka, aby napsal velkou protináboženskou poému do příštího
čísla jeho časopisu. Bezprizorný poému napsal, dokonce v rekordním čase, ale bohužel Berlioze ani v
nejmenším neuspokojovala. Autor vykreslil hlavní postavu Ježíše Krista těmi nejčernějšími barvami,
a přesto by měl podle redaktorova názoru celé dílo od základu přepsat. Berlioz právě pronášel
obsáhlou přednášku o Ježíšovi, aby zdůraznil hlavní chybu, které se básník dopustil. Těžko říct, co
vlastně autora zradilo – snad jeho vlastní fantazie, nebo naprostá neznalost zpracovávaného tématu.
Ježíš v jeho podání byl sice dokonale živý, Ježíš, který kdysi žil, jenomže ovšem obdařený všemi
zápornými rysy.
Er – forma: M. Bulgakov – Mistr a Markétka

z
§A výpravčí seděl na židli, nohu přehozenou přes nohu, na koleni služební čepici, pleš se mu leskla
a úředníci z ředitelství z Hradce, když se podívali na tu jeho pleš a pak na krásnou telegrafistku,
vzdychli a vrtěli hlavou a potom s větším zaujetím vnikali do případu, ze kterého se snažili
vylovit skutkovou podstatu pro zločin omezování osobní svobody. A já jsem sloužil, stavěl jsem
návěstidla do polohy volno a zase na stůj, cítil jsem, jak výpravčí sleduje všechny vlaky, které mi
projíždějí stanicí, jak mne kontroluje, výpravčí Hubička byl vždycky můj ideál, už v Dobrovicích,
kde mne zaškoloval, kdy dovedl jednou rukou sjednávat křižování do jedné stanice a druhou rukou
telegrafovat do druhé stanice zátěž. A teď tady seděl jak před soudem, cítil jsem, že jak dopravní
šéf, tak rada Zednicek, oba ti úředníci by chtěli udělat Zdeničce totéž, co udělal výpravčí
Hubička, ale byli příliš zbabělí, tak jako všichni, příliš se báli, jediný, kdo se nikdy nebál, byl
pan výpravčí Hubička, který teď seděl a kochal se svou slávou.
Ich – forma: B. Hrabal – Ostře sledované vlaky

z
§Přečetl jsi už nějakých třicet stránek a příběh tě začíná vzrušovat. V jisté chvíli si řekneš:
„Hleďme, tahle věta mi zní povědomě. Dokonce se mi zdá, že celou tuhle pasáž jsem už četl.“
Samozřejmě: autor vrací některé motivy, tyto návraty jsou pro stavbu textu charakteristické,
vyjadřují proudění času. Jako čtenář s pochopením pro autorovy záměry máš vypěstovanou vnímavost
pro takové jemnosti a nic ti neuteče. Zároveň se však nedokážeš ubránit jistému rozmrzení; zrovna
teď, když tě zápletka začala opravdu zajímat, si autor neodpustí vytasit se s jedním z těch
profláknutých moderních literárních manýrismů a opakuje doslova a do písmene celý odstavec. Co
odstavec! Celou stránku, můžeš si to srovnat, nevynechal ani čárku.
A dál, jak je to dál? Nijak, vyprávění je naprosto totožné se stránkami, které už jsi přečetl.
Du – forma: I. Calvino – Když jedné zimní noci cestující

z
Image result for cimrman
Literární postavy
(система литературных персонажей)

z
Literární postavy
§Podle významu pro rozvoj děje:
§hlavní (главный герой, протагонист)
§vedlejší (второстепенные персонажи)
§epizodické (эпизодические персонажи)
§
§Podle funkce:
§kladní (положительные)
§záporní (отрицательные)
§
§

z
Literární postavy
§Další dělení:
§fiktivní (фиктивные персонажи)
§reálné, historické (исторические персонажи)
§nadpřirozené, fantastické, antropomorfizované (антропоморфные)
§
§
§Konstelace postav:
§kontrastní dvojice
§trojúhelníková sestava
§
§

z
Literární postavy
§Literární typ
§idealizace, karikování, typizace, individualizace
§
§Charakterizace
§přímá a nepřímá
§