Agresivita
a
agrese
Agrese
• v sociologickém a sociálně-psychologickém smyslu chování,
které vědomě a záměrně poškozuje druhého, ubližuje mu,
způsobuje mu utrpení, omezuje ho a násilně mu brání ve
výkonu činností, které chce vykonávat
• www.sos-ub.cz/prevence/agrese.pdf
Agresivita ≠agrese
• agresivita – vlastnost člověka, motivační
základna pro některé typy chování
(např. pro agresi, tendence k agresi)
• agrese – útočné chování, jeden z
projevů agresivity
Teorie
• teorie přirozeného sklonu
– pozitivní i negativní využití, antisociální i prosociální chování
(porušování i donucování k pravidlům)
– rituály k přesměrování agrese na jiné, nikoli nebezpečné cíle
– etologie (Lorenz), sociobiologie
• teorie reaktivní
– agrese jako odpověď na soubor vnějších nebo vnitřních podnětů
– teorie frustrace (radikálně: každá frustrace vede k agresi)
– náhradní objekt – obětní beránek
– situace vyvolávající agresi+typ osobnosti
• agrese jako forma sociálně naučeného chování
– není vrozená, není jen reakcí, je to naučený vzorec chování
– Bandura
– výzkum vlivu masmediální prezentace násilí na vyvolání reálného
agresivního chování (srov. s PC hry, thrillery...)
• výsledky nejednoznačné
• zjištění – násilí v médiích zvyšuje schopnost vidět násilí a utrpení bez
průvodních emocí – banalizace násilí
Teorie
• neoasocianistická kognitivní teorie
▪ averzivní událost nebo zkušenost vyvolává negativní pocity a stavy
(otrávenost, zlobu, hněv), jež aktivizují tendenci buď k agresi nebo
útěku
▪ obě alternativy projdou kognitivním procesem a v jeho důsledku
jedince jednou z nich reaguje – agrese či útěk
▪ souvislost s inteligencí, vzděláním, morální orientací a hodnotovým
systémem jedince
▪ agresivita není jen vrozená, není jen reaktivní, není jen naučená – je
součástí širšího celku, neboť je vázána na osobnost a její mravní a
intelektuální vybavenost, na její sociální zázemí, interpersonální vztah
a vazby apod.
Výzkumy agresivního chování
• crowding, vliv davu
• anonymita
• blazeovaný postoj ve městě
• vandalismus
Banální zlo (H. Arendt)
▪ vědomé odpoutání zlého činu od jeho původního skutečného
významu a jeho proměnu ve všední, rutinní akt
▪ proces s Adolfem Eichmannem (jeden z organizátorů
holocaustu) – neschopnost pochopit podstatu způsobeného
zla, Eichmannův pocit neviny – nebyl schopen vnímat,
představit si cokoli v z perspektivy jiného člověk
• banalizace zla
▪ konkrétní lidská bytost je proměněna v představitele druhu,
který je prohlášen za méněcenný
▪ člověk je proměněn v součást byrokratické mašinerie (mění se
v položku, číslo)
▪ manipulace s druhým člověkem je prováděna jako každodenní,
všední aktivita podle přesně stanovených „racionálních“
pravidel
• souvislost s moderními ideologiemi a byrokratickou racionalizací světa
Klíčové zdroje
Velký sociologický slovník. 1996. Praha: Karolinum